Nikolaj Vasiljevič Gogol - Revizor

Podcast

Revizor: Zrcadlo pokřivené společnosti0:00 / 15:36

0:001:00 zbývá

1x

„Revizor“ Nikolaje Vasiljeviče Gogola z roku 1836 je satirická komedie, která s břitkým humorem kritizuje korupci a byrokracii v ruské společnosti 19. století. Dílo, založené na záměně identity, ukazuje mravní úpadek a podlézavost úředníků, s mottem „Nevrč, brachu, na zrcadlo, máš-li hubu křivou.“

Rychlý přehled

Literární druh	drama, divadelní hra
Žánr	satirická komedie s prvky kritického realismu
Literární směr	kritický realismus
Časoprostor	Malé, blíže neurčené ruské městečko v 19. století za vlády cara Mikuláše I., děj se odehraje během jednoho dne.
Kompozice	Pět dějství, chronologické vyprávění s gradací napětí a uzavřeným koncem.
Forma (dějství, výstupy)	Pět dějství
Hlavní postavy	Hejtman, Chlestakov, Osip, Anna Andrejevna, Marie Antonovna, Soudce, Správce chudobince, Školní inspektor, Poštmistr, Bobčinskij a Dobčinskij.
Téma	Ostrá kritika korupce, byrokracie, úplatkářství, hlouposti a podlézavosti ruské společnosti.
Motivy	Záměna identity, korupce a úplatkářství, podlézavost a pokrytectví, hloupost a omezenost, byrokracie.

Úvod

Revizor je satirická komedie Nikolaje Vasiljeviče Gogola, která se s břitkým humorem zaměřuje na kritiku korupce, byrokracie a hlouposti ruské společnosti 19. století. Děj se točí kolem záměny identity, kdy je bezvýznamný úředník Chlestakov omylem považován za vládního revizora, což vede k sérii groteskních situací.

Dílo vzniklo v době carského Ruska Mikuláše I. a představuje nadčasový obraz mravního úpadku, úplatkářství a podlézavosti. Tento rozbor detailně prozkoumá literární kontext, kompozici, postavy a jazyk, aby odhalil hlubší smysl Gogolovy ostré satiry.

Literární druh a žánr

Revizor je literárním dílem spadajícím do dramatu, konkrétně se jedná o divadelní hru ve formě prózy.

Jeho žánrové zařazení je satirická komedie s výraznými prvky kritického realismu. Komedie využívá humoru a grotesky k zesměšnění společenských neduhů. Zároveň dílo funguje jako alegorie, kde postavy a jejich jednání symbolizují obecné lidské a společenské nedostatky, jako je tupost úředníků a všudypřítomná korupce.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Hlavním tématem díla Revizor je ostrá kritika ruské společnosti, zejména korupce, byrokracie, úplatkářství, hlouposti a podlézavosti státních úředníků.

Autorova hlavní myšlenka a poselství je shrnuta v úvodním mottu: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, máš-li hubu křivou.“ Gogol ukazuje, že lidé jsou snadno ovlivnitelní mocí a penězi, což vede k mravnímu úpadku a ztrátě duchovních hodnot.

Záměrem autora bylo podle jeho vlastních slov: „Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru na jednu hromadu vše, co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl, a současně se všemu vysmát.“ Reagoval tak na reálné poměry carského Ruska 19. století, kde bylo úplatkářství a byrokracie běžnou součástí života. Námět údajně pochází od Puškina, který Gogolovi vyprávěl příběh o záměně úředníka.

Klíčové motivy:

• Záměna identity: Chlestakov je omylem považován za revizora.
• Korupce a úplatkářství: Úředníci se snaží podplatit domnělého revizora.
• Podlézavost a pokrytectví: Snaha úředníků zalíbit se, maskování nedostatků.
• Hloupost a omezenost: Charaktery mnoha představitelů města.
• Byrokracie: Způsob fungování státní správy.

Kompozice

Dílo Revizor je členěno do pěti dějství, která sledují události v chronologickém pořadí. Poslední dějství je nejkratší a přináší závěrečné rozuzlení.

Vyprávění je chronologické, děj plyne lineárně od počátečního varování před revizorem až po konečné odhalení a šok. Dílo se odehrává v průběhu přibližně 24 hodin.

Zvláštní kompoziční prvky zahrnují gradaci napětí, které vrcholí v závěrečné scéně. Dílo má uzavřený konec, který nechává postavy v momentě naprostého zděšení a šoku z příchodu skutečného revizora.

Časoprostor

Děj Revizora se odehrává v malém, blíže neurčeném ruském městečku, konkrétně v hostinci, v hejtmanově domě a na poštovním úřadě. Symbolickým prostorem je zde korupcí prolezlá společnost provincie, kde vládne nepořádek v nemocnici, škole i na soudě.

Časově je děj zasazen do 19. století, za doby vlády cara Mikuláše I. Celý příběh se odehraje během jednoho dne.

Prostředí malého města má zásadní význam pro děj a atmosféru. Jeho omezenost a izolovanost umocňuje strach z vnější kontroly, umožňuje rychlé šíření drbů a odhaluje malost a omezenost jeho obyvatel, kteří jsou zvyklí na své zavedené zvyklosti a nepořádek.

Jazyk a vypravěč

V dramatu Revizor je vypravěčem autor, který se projevuje prostřednictvím scénických poznámek a úvodních pasáží. Primárním vyprávěcím způsobem jsou však dialogy a přímá řeč postav, které posouvají děj vpřed.

Jazykový styl je hovorový až nespisovný, postavy často mluví v dialektech, což dodává hře autentičnost a podtrhuje jejich charakter. Gogol využívá i stylově zabarvená, často pejorativní slova, jako jsou „křupan“, „huso“ či „mizera“, která podporují duševní stav postav a jejich groteskní povahu.

Mezi výrazné jazykové prostředky patří:

• Přirovnání: například „zavřu tě, až budeš černý“.
• Metafora: „v žilách oheň, mráz“.
• Oslovení: „pánové“.
• Satira a ironie: Jsou základem celého díla a slouží k zesměšňování společenských neduhů.
• Groteska: Zesiluje a deformuje charakteristické znaky postav pro komický efekt.

Hlavní postavy

Postavy v Revizorovi jsou budovány na principu grotesky, čímž Gogol zesiluje jejich charakteristické rysy a kritizuje společenské typy.

• Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij (Hejtman): Velitel policejního sboru. Bezcharakterní, úplatkářský a podlézavý. Chová se tvrdě k obyvatelům, ale sám je hloupý, a přitom obratný v tom, jak se obohatit. Zpráva o revizorovi ho silně znepokojuje a snadno se nechá napálit.
• Ivan Alexandrovič Chlestakov: Drobný, třiadvacetiletý úředník z Petrohradu. Je podvodníček, vychytralý a bezcharakterní. Rád se chvástá, jedná impulsivně a využívá omylu ve svůj prospěch, i když mu zprvu nedochází. Je to lehkomyslný lhář a povaleč.
• Osip: Chlestakovův starší sluha. Mazaný, chytřejší než jeho pán, protřelejší a drzejší. Ke svému pánovi nechová velkou úctu, ale snaží se ho chránit před následky jeho činů.
• Anna Andrejevna: Hejtmanova manželka. Zvědavá, vychloubačná žena z lepší rodiny. Chová se přezíravě ke svému muži a komanduje dceru. Je zcela uchvácena Chlestakovem a jeho domnělým postavením.
• Marie Antonovna: Hejtmanova dcera. Zpočátku působí jako nejrozumnější postava, i když je matkou neustále komandována. Chlestakov ji požádá o ruku.
• Ljapkin-Tjapkin (Soudce): Vzdělaný, namyšlený, ale omezený. Nebereme peněžité úplatky, ale za štěňata loveckých psů by změnil rozsudek. Snaží se působit chytře.
• Arťomij Filipovič Zemljanikov (Správce chudobince): Ochotný, neposedný, mazaný donašeč a taškář. Umí skvěle podlézat a využít situaci ve svůj prospěch.
• Luka Lukič Chlopov (Školní inspektor): Neprůbojný, ustrašený člověk, který má z revizora největší strach a při rozhovorech se třese a koktá.
• Ivan Kuzmič Špekuj (Poštmistr): Naivní, prostoduchý, často opilý. Jeho jedinou zábavou je tajné rozlepování a čtení cizích dopisů, což se stane klíčovým pro odhalení podvodu.
• Petr Ivanovič Bobčinskij a Petr Ivanovič Dobčinskij: Postarší zemani. Oba jsou si podobní, hloupí a prospěcháři, kteří do všeho strkají nos a jsou zodpovědní za mylnou identifikaci Chlestakova.

Shrnutí děje

Děj Revizora začíná v malém ruském městečku, kde hejtman Anton Antonovič obdrží zprávu od přítele o blížícím se příjezdu tajného revizora z Petrohradu. Hejtman, obávající se odhalení všudypřítomné korupce a nepořádku, svolává své úředníky a rozdává jim uspěchané příkazy k maskování nedostatků.

Zvědaví zemani Bobčinskij a Dobčinskij vzápětí přinesou zprávu, že v místním hostinci se ubytoval podezřelý muž, který už dva týdny neplatí a vypadá jako revizor. Tímto mužem je ve skutečnosti Ivan Alexandrovič Chlestakov, drobný úředník z Petrohradu, který se vrací domů a je na mizině.

Hejtman se s ostatními úředníky vydává do hostince, aby si domnělého revizora udobřil. Chlestakov je zprvu zmatený, ale rychle pochopí situaci a rozhodne se ji využít. Přijímá hejtmanovu nabídku na ubytování v jeho domě, kde se začne dvořit jak hejtmanově manželce Anně Andrejevně, tak i dceři Marii Antonovně. Současně přijímá od úředníků „půjčky“, které jsou ve skutečnosti úplatky, a chvástá se svým domnělým významným postavením v Petrohradě. Dokonce požádá Marii o ruku, což rodina s nadšením přijme.

Chlestakovův sluha Osip si uvědomuje neudržitelnost situace a přesvědčí svého pána k rychlému odjezdu. Chlestakov v utajení opouští městečko, ale předtím ještě napíše dopis svému příteli, v němž líčí celou groteskní příhodu a s posměchem popisuje představitele města.

Odhalení podvodu přijde, když poštmistr Špekuj, který má ve zvyku rozlepovat cizí dopisy, přečte Chlestakovův dopis. Celé městečko se tak dozví pravdu o Chlestakovovi a s ním i o své vlastní hlouposti a zkaženosti. Všichni jsou rozzlobeni a poníženi.

Hra vrcholí ve chvíli, kdy do této zdrcující atmosféry vstoupí četník s šokující zprávou: do města právě dorazil pravý revizor. Dílo končí slavnou „němou scénou“, kdy všichni zůstanou stát jako opaření, s vědomím, že je čeká skutečný soud.