Alexandr Sergejevič Puškin

Úvod

Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) byl významný ruský básník, prozaik a dramatik, který je považován za zakladatele moderní ruské literatury. Je klíčovým představitelem revolučního romantismu a jeho tvorba ovlivnila celou generaci ruských spisovatelů.

Jeho přínos spočívá v obohacení ruského jazyka a literatury o nová témata a formy, přestože se po celý život potýkal s cenzurou a politickými perzekucemi. Díky němu se ruština stala plnohodnotným literárním jazykem, schopným vyjádřit hluboké myšlenky a emoce.

Životopis

Dětství a mládí

Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799 v Moskvě do bohaté šlechtické rodiny s velmi vzdělanými rodiči. Z matčiny strany zdědil tvrdohlavost a bouřlivost, jeho pradědeček Abram Petrovič Hannibal byl oblíbencem Petra Velikého.

Do deseti let mluvil převážně francouzsky, s ruským jazykem se seznámil díky své chůvě Arině Rodionovně, která mu vyprávěla lidové pohádky. Tato zkušenost měla rozhodující vliv na jeho budoucí tvorbu.

Studia a politické angažmá

Vystudoval prestižní Carské lyceum pro šlechtice v Carském Selu, kde vynikal svým literárním talentem. Již v patnácti letech napsal báseň „Můj portrét“. Politicky se angažoval, sympatizoval s děkabristy a byl členem literárních spolků Zelená lampa a Arzamas.

Vyhnanství a návrat

Po napsání satirických veršů proti caru Alexandrovi I. a básní jako „Óda na svobodu“ mu v roce 1820 hrozilo vyhnanství na Sibiř. Namísto toho byl nucen odcestovat na jih Ruska (Kavkaz, Krym, Moldávie) a v letech 1824–1826 žil v exilu na panství své matky.

Po povstání děkabristů v roce 1825 mu car Mikuláš I. povolil volný pohyb a žít v Moskvě, později v Petrohradu. Car si nad ním však zachoval osobní přísnou cenzurní kontrolu. Puškin byl znechucen z neustálé cenzury a hlídání tajnou policií.

Osobní život a dvůr

V roce 1828 se seznámil s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou, proslulou moskevskou kráskou, a v roce 1831 se s ní oženil. Téhož roku ho car přijal ke dvoru jako úředníka ministerstva zahraničí, pravděpodobně kvůli sympatiím k jeho ženě.

Puškin se stal součástí carského dvora, což se mu nelíbilo, na rozdíl od jeho ženy, které se dvořilo mnoho mužů, včetně samotného cara. Puškin byl též známý jako vášnivý hazardní hráč, což ho často dostávalo do dluhů.

Závěr života

Jeho život byl poznamenán neustálými konflikty s cenzurou a tajnou policií. Na jeho ženu, která byla vnímána jako carova milenka, cílily intriky dvořanů. Dne 8. února 1837 se Alexandr Sergejevič Puškin utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy Georgesem d'Anthèsem. Byl smrtelně zraněn do břicha a zemřel o dva dny později, 10. února 1837, v Petrohradu. Car se postaral o jeho rodinu doživotní penzí.

Literární směr a období

Alexandr Sergejevič Puškin je nejvýraznějším představitelem ruského revolučního romantismu, který se v Rusku rozvíjel na přelomu 18. a 19. století. Je také široce uznáván jako zakladatel moderní ruské literatury.

Revoluční romantismus se vyznačuje silným nesouhlasem se stávajícím společenským řádem a voláním po jeho přeměně. Zdůrazňuje svobodu, lidské emoce, individualismus a často zobrazuje osudové hrdiny bojující proti konvencím nebo nespravedlnosti. Puškinova tvorba odráží tyto rysy skrze témata svobody, kritiku společnosti a zobrazení vnitřních bojů postav.

Puškin se do tohoto směru řadí jako jeho typický představitel, a to jak svým životem plným vzdoru proti útlaku, tak i svým dílem, které často idealizuje svobodu a protestuje proti despotismu. Vedle Puškina mezi významné autory romantismu patřili například Michail Lermontov, který se stal jeho obdivovatelem.

Charakteristika tvorby

Alexandr Sergejevič Puškin ve své tvorbě často zpracovával hlavní témata, jako je touha po svobodě, kritika společenské nespravedlnosti a povrchnosti šlechty, a zároveň opěvoval krásu ruské přírody a kulturu lidu. Jeho díla jsou prodchnuta zoufalstvím nad osudem prostého ruského člověka.

Jeho jazyk a styl byly na svou dobu mimořádné a přispěly k formování moderní ruštiny. Spojoval spisovný jazyk s prvky lidové mluvy a pohádkového vyprávění, čímž dosáhl jedinečné čtivosti a výraznosti. Často využíval ironii, satiru a dramatické konflikty k zobrazení složitosti lidské povahy a společenských problémů.

Puškin experimentoval s různými literárními formami, od lyriky a epických poem přes dramata a pohádky ve verších až po prózu. Jeho styl se vyvíjel od rané romantické vzrušenosti k většímu realismu a historické hloubce v pozdějších dílech, jako je „Kapitánská dcerka“.

Přehled díla

Lyrika

• Mnich (1813) — báseň s duchovním námětem.
• Můj portrét (1814) — jedna z jeho nejranějších básní.
• Volnost (1817) — óda vyjadřující touhu po svobodě a kritiku autokracie.
• Zimní večer (1825) — lyrická báseň popisující zimní náladu.
• Slavík a růže (1827) — báseň o lásce a kráse.
• Památník (1836) — reflexivní báseň o významu umělce a jeho díla.

Poemy

• Ruslan a Ludmila (1817–1820) — pohádková poema o lásce bohatýra Ruslana a dcery knížete Vladimíra, krásné Ludmily.
• Kavkazský zajatec (1821) — poema o mladém důstojníkovi, který je zajat a zamiluje se do Čerkesky.
• Bachčisarajská fontána (1823) — poema o nenaplněné lásce krymského chána k dívce, pro kterou postavil Fontánu slz.
• Cikáni (1824) — poema o Alekovi, který hledá svobodu mezi Cikány, ale nakonec se stane obětí vlastní žárlivosti.
• Poltava (1829) — historická poema oslavující Petra Velikého a jeho vítězství.
• Měděný jezdec (1833) — tragická poema odehrávající se v Petrohradu během ničivé záplavy.

Román ve verších

• Evžen Oněgin (1823–1833) — vrcholné dílo ruského romantismu, veršovaný román, jehož hrdina je typem tzv. zbytečného člověka v ruské literatuře.

Próza

• Mouřenín Petra Velikého (1827) — povídka inspirovaná životem autorova pradědečka z matčiny strany.
• Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina (1830) — soubor pěti nevelkých povídek s různými žánrovými motivy.
• Historie vesnice Gorjuchina (1830) — povídka popisující ironickým tónem život v nevolnické vesnici.
• Dubrovskij (1833) — nedokončený román o sporu dvou přátel a pomstě.
• Piková dáma (1834) — novela o důstojníkovi Heřmanovi, posedlém touhou po tajemství tří vyhrávajících karet, která ho dovede k šílenství.
• Kapitánská dcerka (1836) — historická novela zasazená do doby Pugačovova rolnického povstání.

Dramata

• Boris Godunov (1825) — historická tragédie líčící období vlády cara Borise Godunova a problematiku moci.
• Malé tragédie (1830) — soubor čtyř jednoaktových her, které zkoumají záporné lidské vlastnosti: Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host a Hodokvas v době moru.

Pohádky ve verších

• Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi (1830) — satirická pohádka o chytrém dělníkovi a nenasytném popovi.
• Pohádka o caru Saltánovi, o jeho synu, slavném a mohutném bohatýru Vítu Saltánoviči a o čarokrásné carevně Labuti (1831) — rozsáhlá pohádka o intrikách a zázračných událostech.
• Pohádka o rybáři a rybce (1833) — pohádka o nenasytné stařeně, která je potrestána za svou touhu po moci.
• Pohádka o mrtvé princezně a sedmi bohatýrech (1833) — variace na Sněhurku, zdůrazňující vítězství spravedlnosti.
• Pohádka o zlatém kohoutkovi (1834) — pohádka o věrolomnosti cara Dadona.

Vliv a odkaz

Alexandr Sergejevič Puškin je považován za pilíř ruské literatury a za tvůrce moderního ruského spisovného jazyka. Jeho dílo ovlivnilo nespočet následujících ruských spisovatelů, včetně Michaila Lermontova a Nikolaje Gogola, a stalo se základem pro rozvoj ruského realismu.

Za jeho života bylo mnoho jeho děl cenzurováno a Puškin byl pod neustálým dohledem. Po jeho smrti ho však car Mikuláš I. ocenil podporou jeho rodiny. Dnes je Puškin celosvětově uznáván jako jeden z největších básníků a spisovatelů všech dob, jehož díla jsou součástí světového literárního dědictví.

Jeho poemy a romány byly mnohokrát adaptovány do oper a baletů, což svědčí o jejich trvalé kulturní hodnotě. Mezi nejznámější adaptace patří opery „Evžen Oněgin“ a „Piková dáma“ Petra Iljiče Čajkovského, či „Boris Godunov“ Modesta Petroviče Musorgského. Puškinův odkaz je živý v ruské kultuře, kde je jeho jméno a dílo neustále připomínáno a studováno.

FAQ – Často kladené otázky

• Jaký je hlavní přínos Alexandra Sergejeviče Puškina pro ruskou literaturu? Alexandr Sergejevič Puškin je považován za zakladatele moderní ruské literatury a spisovného jazyka. Jeho inovativní přístup k žánrům a jazyku obohatil ruskou literární tradici a ovlivnil mnoho dalších generací spisovatelů.

• Do jakého literárního směru se Alexandr Sergejevič Puškin řadí a jak se v jeho tvorbě projevuje? Puškin je nejvýraznějším představitelem ruského revolučního romantismu. Tento směr se v jeho tvorbě projevuje silnou touhou po svobodě, kritikou společenských nespravedlností a zobrazením hrdinů bojujících proti osudu nebo konvencím.

• Proč byl Alexandr Sergejevič Puškin poslán do vyhnanství a jak to ovlivnilo jeho život? Byl poslán do vyhnanství carem Alexandrem I. kvůli svým satirickým a politicky provokativním veršům. Toto období ho vedlo k cestování a rozšíření obzorů, ale zároveň ho frustrovala neustálá cenzura a omezení osobní svobody.

• Jaké osudné události vedly k předčasné smrti Alexandra Sergejeviče Puškina? Alexandr Sergejevič Puškin zemřel na následky zranění z pistolového souboje. Vyzval k němu Georgese d'Anthèse, který byl milencem jeho manželky, aby hájil čest své rodiny. Souboj se odehrál 8. února 1837 a Puškin zemřel o dva dny později.

• Která z děl Alexandra Sergejeviče Puškina jsou považována za nejvýznamnější a proč? Mezi jeho nejvýznamnější díla patří veršovaný román „Evžen Oněgin“, drama „Boris Godunov“ a prózy „Piková dáma“ a „Kapitánská dcerka“. Tyto práce vynikají psychologickou hloubkou, mistrným jazykem a tematickou rozmanitostí, od společenské kritiky po historické drama.