Molière - Tartuffe

  • Maturitní četba
  • Molière Tartuffe literární…
  • Tartuffe rozbor díla
  • Tartuffe maturita
  • Tartuffe shrnutí děje
  • charakteristika postav…
  • klasicismus Molière

Podcast

Molière: Tartuffe – Jak na jedničku z analýzy dramatu0:00 / 12:16
0:001:00 zbývá

Molièrova satirická veršovaná komedie Tartuffe z roku 1664 kritizuje náboženské pokrytectví a lidskou naivitu. Dílo sleduje příběh bohatého měšťana Orgona, který je zaslepen falešným zbožným mužem Tartuffem, jenž se snaží získat jeho majetek a zničit rodinu. Hra s ostrým humorem odhaluje manipulaci a zaslepenost, s královským zásahem přinášejícím spravedlivé rozuzlení.

Rychlý přehled
Literární druhDrama
ŽánrSatirická veršovaná komedie (charakterová komedie)
Literární směrKlasicismus
ČasoprostorDům měšťana Orgona v Paříži, děj se odehraje během 24 hodin
KompoziceChronologická, 5 jednání, dodržuje jednotu místa, času a děje; struktura antického dramatu
Forma (dějství, výstupy)Pět jednání
Hlavní postavyTartuffe, Orgon, Elmíra, Dorina, Kleantes, Damis, Mariane, paní Pernellová
TémaKritika náboženského pokrytectví a zneužívání víry, lidská naivita a zaslepenost
MotivyFalešná zbožnost, manipulace, intriky, rodinné vztahy, zdravý rozum vs. zaslepenost, spravedlnost

Molière: Tartuffe – Literární analýza a rozbor díla

Vítejte u komplexní literární analýzy jedné z nejslavnějších komedií všech dob – Tartuffa od Jean-Baptiste Poquelina, známého jako Molière. Ať už se připravujete na maturitu, nebo jen chcete hlouběji proniknout do tohoto geniálního díla, zde najdete vše potřebné. Projdeme si podrobně děj, charakteristiku postav, jazykové prostředky i literárněhistorický kontext.

TL;DR: Rychlé shrnutí Tartuffa

Tartuffe je satirická veršovaná komedie z období francouzského klasicismu (17. století) od Molièra. Hra v pěti jednáních, dodržující jednotu místa, času a děje, brilantně kritizuje náboženské pokrytectví a lidskou naivitu. Sleduje příběh bohatého měšťana Orgona, který propadne kouzlu falešného zbožného muže Tartuffa, jenž se snaží Orgona připravit o majetek i rodinu. Molière pomocí ostrého humoru a typizovaných postav odhaluje manipulaci a zaslepenost, přičemž závěrečný zásah krále přináší spravedlivé rozuzlení.

Molière: Tartuffe – Literární analýza pro studenty

Základní informace a kontext díla

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin (1622–1673), byl francouzský dramatik, herec a divadelní ředitel. Jeho tvorba spadá do 2. poloviny 17. století, tedy do období francouzského klasicismu za vlády „krále Slunce“ Ludvíka XIV.

Molière je považován za zakladatele charakterové komedie. Ve svých hrách se zaměřoval na jednu dominantní, často negativní lidskou vlastnost (lakota, pokrytectví, snobismus) a tu dovedl ad absurdum. Díky ostré kritice tehdejší společnosti (měšťanů, šlechty, církve) měl často problémy s cenzurou, ale chránila ho přízeň samotného krále. Byl silně ovlivněn lidovým divadlem a italskou commedia dell'arte.

Literární druh a žánr

  • Literární druh: Drama
  • Literární žánr: Satirická veršovaná komedie (charakterová komedie). Jde o ostré zesměšnění náboženského pokrytectví.

Kompoziční výstavba Tartuffa

Děj Tartuffa je vystavěn chronologicky a rozdělen do pěti jednání. Molière přísně dodržuje klasicistní pravidlo tří jednot:

  • Jednota místa: Děj se odehrává v jednom prostoru – interiéru domu bohatého měšťana Orgona v Paříži.
  • Jednota času: Celý děj se odehraje během 24 hodin.
  • Jednota děje: Hra má jedinou dějovou linii bez odboček, soustředěnou na Tartuffovu manipulaci a její odhalení.

Hra také kopíruje strukturu antického dramatu:

  • Expozice: Seznámení s rodinou a situací (Orgonovo zaslepení Tartuffem).
  • Kolize: Návrh svatby Tartuffa s Marianou, první konflikt.
  • Krize: Vydědění Damise a přepsání majetku na Tartuffa.
  • Peripetie: Odhalení Tartuffovy pravé povahy (scéna pod stolem) a následné vyhození rodiny.
  • Katastrofa/rozuzlení: Zásah krále, který situaci vyřeší.

Děj Tartuffa: Podrobný rozbor a shrnutí

Příběh se odehrává v Paříži v domě bohatého měšťana Orgona. Celá hra je mistrně vystavěna, aby postupně odhalovala Tartuffovo pokrytectví.

  • 1. dějství (Expozice): Hra začíná odchodem paní Pernellové, Orgonovy matky, která je pohoršena chováním rodiny a vyzdvihuje Tartuffa jako vzor zbožnosti. Zbytek rodiny, včetně rázné služky Doriny, v něm ale vidí jen parazita a pokrytce. Když se Orgon vrací z cesty, zajímá se pouze o Tartuffa (slavná replika: "A Tartuffe?"), ignoruje zprávy o nemoci své ženy Elmíry. Orgonův švagr Kleantes se mu marně snaží domluvit.
  • 2. dějství (Kolize): Orgon šokuje rodinu, když zruší zasnoubení své dcery Mariany s Valérem a oznámí, že si vezme za muže Tartuffa. Mariane je příliš poslušná na odpor. Prostořeká služka Dorina ale zasáhne, pohádá se s Orgonem a následně smíří rozhádané snoubence, vymýšlí plán, jak svatbě zabránit.
  • 3. dějství (Krize): Poprvé na scénu vstupuje sám Tartuffe, což buduje ohromné napětí. Prezentuje se přehnaně zbožně. V soukromém rozhovoru ale Elmíře vyznává lásku a svádí ji. Jejich rozhovor tajně vyslechne Orgonův syn Damis, který okamžitě běží za otcem. Tartuffe využívá psychologické manipulace – nebrání se, označí se za největšího hříšníka. Orgon mu uvěří, vydědí Damise, vyžene ho z domu a veškerý svůj majetek přepíše na Tartuffa.
  • 4. dějství (Peripetie): Kleantes žádá Tartuffa o smíření otce se synem, což Tartuffe pokrytecky odmítá. Elmíra se rozhodne jednat a přesvědčí Orgona, aby se schoval pod stůl, zatímco ona předstírá, že Tartuffovy city opětuje. Tartuffe ztratí opatrnost, ukáže svou chlípnost a vysměje se Orgonovi jako hlupákovi ("...vodit se dá za nos stůj co stůj..."). Orgon konečně prohlédne. Chce Tartuffa vyhnat, ale ten mu připomene, že dům už patří jemu. Tartuffe naopak vyhání Orgona.
  • 5. dějství (Katastrofa/Rozuzlení): Rodina je v zoufalé situaci. Orgon Tartuffovi svěřil i tajnou skříňku s kompromitujícími materiály svého přítele, které by král mohl označit za zrádce. Tartuffe tyto dokumenty předá králi, aby Orgona zničil. Pan Loyal (soudní vykonavatel) přichází s příkazem k vystěhování. Následně přichází Tartuffe s královským důstojníkem, aby Orgona zatkl. Nastává však nečekaný zvrat (tzv. Deus ex machina – zásah boha ze stroje) – důstojník místo Orgona zatkne Tartuffa. Moudrý král Ludvík XIV. totiž Tartuffa prohlédl jako známého podvodníka. Orgonovi je odpuštěno, majetek je mu vrácen a Mariane si může vzít Valéra.

Hlavní postavy a jejich charakteristika v Tartuffovi

Postavy v Tartuffovi jsou brilantně vykresleny a ztělesňují různé lidské vlastnosti, což je typické pro charakterovou komedii.

  • Tartuffe: Falešný svatoušek, mistrný pokrytec, lhář a manipulátor. Předstírá chudobu a zbožnost, ale ve skutečnosti touží po majetku a tělesných požitcích. Jeho jméno se stalo synonymem pro pokrytectví.
  • Orgon: Bohatý měšťan a hlava rodiny. Je naivní, důvěřivý a až fanaticky zaslepený Tartuffem. Ztratí zdravý rozum a zavrhne vlastní rodinu, což ho přivede téměř ke zkáze.
  • Elmíra: Orgonova druhá manželka. Racionální, klidná, chytrá a prozíravá žena. Právě ona pomocí léčky odhalí Tartuffovu pravou, chlípnosti plnou povahu.
  • Dorina: Prostořeká, ironická a vtipná služka. Je to tzv. rezonér – postava, která ztělesňuje zdravý rozum a realistický pohled. Jako jediná se nebojí Orgonovi odporovat a funguje jako hybatelka děje.
  • Kleantes: Orgonův švagr, další rezonér. Zosobňuje zdravý rozum, umírněnost a filozofický nadhled. Je Molièrovou "hlásnou troubou", která v dlouhých monolozích vysvětluje rozdíl mezi pravou a falešnou zbožností.
  • Damis a Mariane: Orgonovy děti. Damis je horkokrevný a impulzivní, Mariane poslušná a poddajná. Jejich osud je přímo spojen s Tartuffovými intrikami.
  • Paní Pernellová: Orgonova matka. Stará konzervativní žena, stejně zaslepená jako Orgon, v Tartuffovi vidí ideál.

Jazykové prostředky a styl v Tartuffovi

  • Vypravěč / lyrický subjekt: V dramatu se nevyskytuje klasický vypravěč. Děj je tvořen promluvami postav a scénickými poznámkami autora.
  • Vyprávěcí způsoby: Dramatický text, odehrávající se v přítomném čase přímo před divákem.
  • Typy promluv:
  • Přímá řeč: Dialogy, které posouvají děj vpřed.
  • Monology: Často slouží k odhalení vnitřních pocitů nebo k moralizování (např. promluvy Kleanta).
  • Stichomytie: Rychlé střídání krátkých replik, zejména v hádkách Doriny a Orgona, dodává scénám dynamiku.
  • Veršová výstavba: Originál je napsán v alexandrínech (dvanáctislabičný verš s césurou po šesté slabice) se sdruženým rýmem (AABB). V českých překladech (např. od Vrby nebo Mikeše) bývá alexandrín často přebásněn do podoby jambického verše pro přirozenější zvuk.
  • Jazykové prostředky a jejich funkce:
  • Převažuje spisovný jazyk, ale postavy mají různou úroveň projevu.
  • Tartuffe mluví vznešeně, používá náboženskou terminologii, patos a přehnané fráze, aby maskoval své úmysly.
  • Dorina používá hovorovější jazyk, je plná ironie, sarkasmu a lidových rčení, čímž zastupuje lidový rozum.
  • Kleantes mluví filozoficky a racionálně.
  • Tropy a figury:
  • Ironie a sarkasmus: Často se objevují v replikách Doriny, když komentuje Tartuffovu "svatost".
  • Metafory a přirovnání: Zejména v promluvách o zbožnosti a citech.
  • Hyperbola (nadsázka): Tartuffe přehání své "hříchy" ("Jsem bídák, zločinec, jsem plný nepravostí..."), aby vzbudil lítost a důvěru.
  • Inverze: Převrácený slovosled, častý kvůli veršované formě.

Literárněhistorický kontext a Molièrova díla

Molièrova tvorba a vliv

Molière svými komediemi pozvedl divadelní umění na novou úroveň. Jeho hry břitce a ostře kritizovaly lidské nešvary a tehdejší společnost. Mezi jeho další významná díla patří:

  • Lakomec: Ostrá komedie o Harpagonovi, chorobně lakomém starci, který obětuje vše pro peníze.
  • Zdravý nemocný: Komedie o hypochondrii. Bohatý Argan si neustále vymýšlí nemoci a stane se obětí chamtivých lékařů. (Molière hrál hlavní roli a během čtvrtého představení zkolaboval a zemřel).
  • Misantrop: Hra o Alcesteovi, muži, který nenávidí společenskou přetvářku a lži, a proto se raději straní lidí.

Klasicismus a jeho znaky

Klasicismus byl umělecký směr, který se rozvíjel především ve Francii v 17. století, jako reakce na citový a zdobný barok. Klade na první místo rozum (vychází z filozofie racionalismu René Descarta – „Myslím, tedy jsem“). Inspiroval se v antice (Řecko a Řím) a oceňoval řád, symetrii, jasnost a střídmost.

Literatura se v klasicismu přísně dělila na:

  • Vysokou: Tragédie, epos, óda – hrdiny byli šlechtici, vznešená témata.
  • Nízkou: Komedie, bajka, satira – hrdinové z lidu, komická a všední témata.

Žánry se nesměly míchat. V dramatu bylo nutné striktně dodržovat pravidlo tří jednot.

Další významní autoři období klasicismu

  1. Titus Maccius Plautus (Římská antika, 3. - 2. stol. př. n. l.): Molière se inspiroval antikou a Plautus je přímým vzorem pro jeho díla. Dílo: Komedie o hrnci (o lakomém Eukliovi).
  2. Jean Racine (Francouzský klasicismus, 1639–1699): Mistr "vysoké" klasicistní tragédie, kontrast k Molièrovi. Dílo: Faidra (psychologická tragédie o zakázané lásce).
  3. Jean de La Fontaine (Francouzský klasicismus, 1621–1695): Podobně jako Molière zvolil "nízký" žánr (bajku) k ostré kritice lidských vlastností. Dílo: Bajky (veršované bajky se zvířaty a morálním ponaučením).
  4. Carlo Goldoni (Itálie, 18. století, 1707–1793): Navázal na tradici italské improvizované komedie (commedia dell'arte), kterou reformoval směrem k propracovanějším hrám jako Molière. Dílo: Sluha dvou pánů (klasická komedie o chytrém sluhovi Truffaldinovi).

Ověř si, co už víš

Test · 20 otázek · první 3 zdarma

Otázka 1 z 30%

V dramatu Tartuffe dochází k dějovému zvratu označovanému jako Deus ex machina.

Procvič si to na kartičkách

20 kartiček · první 3 zdarma bez účtu

1 / 20

Kdo byl hlavním autorem popsaným v textu a jaký divadelní žánr tvořil?

Molière; psal komedie inspirované lidovým divadlem a italskou commedií dell'arte.

Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci

Ukázka rozboru k ústní maturitě

I. část

Molièrova komedie Tartuffe kritizuje náboženské pokrytectví, lidskou naivitu a zaslepenost. Motivy zahrnují falešnou zbožnost, manipulaci, intriky a boj za zdravý rozum. Děj se odehrává v Paříži, v domě měšťana Orgona, během 24 hodin. Kompozice je chronologická, v pěti jednáních, dodržující klasicistní pravidlo tří jednot: místa, času a děje. Struktura kopíruje antické drama s expozicí, kolizí, krizí, peripetií a rozuzlením. Jedná se o drama, konkrétně satirickou veršovanou charakterovou komedii.

II. část

V dramatu Tartuffe se nevyskytuje klasický vypravěč; děj je tvořen promluvami postav a scénickými poznámkami. Klíčové postavy jsou Tartuffe, Orgon, Elmíra, Dorina a Kleantes, z nichž každá ztělesňuje specifickou lidskou vlastnost. Převažuje přímá řeč v dialozích, které posouvají děj. Objevují se i monology, sloužící k moralizování nebo odhalení vnitřních pocitů. Dynamiku dodává stichomytie, rychlé střídání replik. Originál je psán v alexandrínech, dvanáctislabičných verších se sdruženým rýmem.

III. část

Molière v Tartuffovi využívá bohatou škálu jazykových prostředků. Převažuje spisovný jazyk, avšak s rozdílnou úrovní projevu u jednotlivých postav. Tartuffe mluví vznešeně a používá náboženskou terminologii k maskování svých úmyslů. Naproti tomu Dorina se vyjadřuje hovorovým jazykem plným ironie a sarkasmu, čímž zastupuje zdravý rozum. Kleantes mluví filozoficky a racionálně. V díle se často objevuje ironie, sarkasmus, metafory, přirovnání a hyperbola, kterou Tartuffe přehání své „hříchy“. Inverze je častá kvůli veršované formě.

Literárněhistorický kontext

Autorem je Jean-Baptiste Poquelin, známý jako Molière (1622–1673), francouzský dramatik a zakladatel charakterové komedie. Jeho tvorba spadá do 2. poloviny 17. století, do období francouzského klasicismu za vlády Ludvíka XIV. Klasicismus byl umělecký směr kladoucí důraz na rozum, řád a inspiraci antikou, s přísným dělením žánrů a dodržováním pravidel, jako je pravidlo tří jednot. Mezi Molièrova další významná díla patří komedie Lakomec, Zdravý nemocný a Misantrop, které rovněž kritizují lidské nešvary.

Časté otázky u maturity

O čem je Tartuffe?

Tartuffe je satirická komedie o bohatém měšťanovi Orgonovi, který se nechá oklamat falešně zbožným Tartuffem. Ten se snaží získat Orgonův majetek a zničit jeho rodinu. Hra ukazuje boj rodiny proti manipulátorovi a Orgonovu zaslepenost, která je nakonec odhalena.

Jaká je hlavní myšlenka díla Tartuffe?

Hlavní myšlenkou díla je ostrá kritika náboženského pokrytectví a zneužívání víry pro osobní prospěch. Molière také poukazuje na nebezpečí lidské naivity a zaslepenosti, která umožňuje manipulátorům ovládat druhé. Zdůrazňuje význam zdravého rozumu a prozíravosti.

Jaký je literární druh a žánr díla Tartuffe?

Literární druh díla Tartuffe je drama. Žánrově se jedná o satirickou veršovanou komedii, konkrétně charakterovou komedii. Molière v ní zesměšňuje náboženské pokrytectví a typické lidské vlastnosti, což je pro tento žánr charakteristické.

Kdo je hlavní postava díla Tartuffe?

Hlavní postavou je Tartuffe, mistrný pokrytec a manipulátor, který předstírá zbožnost, aby se vetřel do přízně bohatého Orgona. Jeho jméno se stalo synonymem pro falešnou zbožnost. Další klíčovou postavou je Orgon, naivní hlava rodiny, která Tartuffovi bezmezně důvěřuje.

Jaké jazykové prostředky se v díle Tartuffe objevují?

V díle převažuje spisovný jazyk, ale postavy se liší úrovní projevu. Tartuffe používá vznešené, náboženské fráze, zatímco Dorina hovorový jazyk plný ironie a sarkasmu. Objevuje se zde ironie, sarkasmus, hyperbola a inverze, typické pro veršovanou formu a kritický tón komedie.

Co je to Deus ex machina v Tartuffovi?

Deus ex machina je v Tartuffovi nečekaný zásah krále v závěru hry. Poté, co Tartuffe vyhání Orgona z domu a snaží se ho zatknout, přichází královský důstojník, který místo Orgona zatkne Tartuffa. Král, který Tartuffa prohlédl, tak přináší spravedlivé a rychlé rozuzlení situace.

Procvič si to, ne jen přečti

20 kartiček, test s vysvětlením a podcast k tomuto tématu. Účet je zdarma a pokračuješ tam, kde jsi skončil.

  • Bez platební karty
  • Web i mobilní aplikace
  • 330 000+ studentů
Začni zdarma

Další díla z období: Do konce 18. století

Související témata