G.B. Shaw - Pygmalion

Úvod

Pygmalion George Bernard Shawa je satirická komedie o pěti dějstvích, která se zabývá sociálními rozdíly a rolí jazyka ve společnosti. Dílo, inspirované antickým mýtem o Pygmalionovi, sleduje proměnu prosté květinářky Lízy Doolittlové v elegantní dámu pod vedením svérázného profesora fonetiky. Hra kritizuje anglickou společnost počátku 20. století a klade otázky o lidské důstojnosti a identitě.

Tento rozbor prozkoumá klíčové aspekty hry, od jejího žánrového zařazení přes kompozici a jazyk až po hlavní postavy a dějové linie. Čtenářům nabídne vhled do Shawa kritického pohledu na dobové konvence a předsudky.

Literární druh a žánr

Dílo Pygmalion spadá do literárního druhu drama a je napsáno ve formě prózy. Jedná se o hru určenou k divadelnímu provedení.

Jeho žánr je definován jako satirická komedie s prvky sociálně kritického dramatu. Komedie je zřejmá v humorných situacích a ostrých dialozích, zatímco satirické prvky se projevují v kritice společenských předsudků, povrchnosti a pokrytectví. Dílo obsahuje také prvky alegorie, odkazující na antický mýtus o Pygmalionovi a jeho soše, což symbolizuje stvoření nové identity a proměnu člověka.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Hlavním tématem díla Pygmalion je kontrast mezi společenskými vrstvami a role jazyka a vzdělání v utváření identity a postavení člověka. Zkoumá proměnu jedince pod vlivem vnějšího prostředí a poukazuje na předsudky spojené se sociálním původem.

Hlavní myšlenkou a poselstvím je, že lidská důstojnost a inteligence nejsou dány sociálním postavením nebo bohatstvím, ale vnitřní hodnotou člověka. Autor zdůrazňuje, že povrchnost a konvence vyšších vrstev mohou být horší než upřímnost a přirozenost těch nižších.

Záměrem autora George Bernard Shawa bylo kritizovat nedostatečnost a přetvářku anglické společnosti, její konvence a předsudky. Reagoval na dobové otázky ženské emancipace a poukazoval na to, jak jazyk funguje jako bariéra i nástroj pro sociální vzestup.

Klíčové motivy zahrnují:

• Proměna člověka: Fyzická i společenská transformace Lízy Doolittlové.
• Vzdělání: Vliv výuky a mluvy na sociální postavení a osobnost.
• Peníze a sociální status: Jejich vliv na chování a vnímání jedince.
• Láska a vztahy: Nekomplikovaná náklonnost Freddyho a složitý vztah Lízy s Higginsem.
• Ženská emancipace: Líza se stává nezávislou a samostatnou osobností.
• Lidská důstojnost: Otázka, zda se s člověkem jedná jako s bytostí nebo jako s experimentem.

Kompozice

Dílo Pygmalion je rozděleno do pěti dějství a doprovázeno doslovem. Děj je vyprávěn převážně chronologicky, sledující Lízinu proměnu od setkání s Higginsem až po závěrečné události.

Hra je strukturována pomocí střídání replik jednotlivých postav, které jsou doplněny detailními scénickými poznámkami. Tyto poznámky nejen popisují prostředí a dění na jevišti, ale často obsahují i autorovy satirické komentáře nebo vysvětlivky k chování postav. Kompozice se vyznačuje intenzivními dialogy, občasnými monology a gradací napětí, které vrcholí Líziným společenským úspěchem a následným konfliktem s Higginsem. Závěr je v doslovu částečně uzavřený, naznačující Lízinou další cestu.

Časoprostor

Děj díla Pygmalion se odehrává v Anglii, konkrétně v Londýně. Zahrnuje různá prostředí, jako jsou ulice před divadlem, Higginsova pracovna a dům, nebo dům paní Higginsové, což představuje měšťanské a vyšší vrstvy společnosti.

Časové zařazení je počátek 20. století. I když některé zdroje uvádějí viktoriánské období, přesnější je čas napsání a uvedení hry v roce 1912, což odpovídá postviktoriánské době s doznívajícími společenskými konvencemi. Doba trvání děje je přibližně několik měsíců, během nichž probíhá Lízin trénink.

Prostředí Londýna má pro děj zásadní význam. Kontrast mezi chudými uličkami a elegantními čtvrtěmi podtrhuje sociální rozdíly, které Shaw kritizuje. Jazyk, chování a zvyky se dramaticky liší v závislosti na prostředí, což umožňuje autorovi efektivně demonstrovat jeho témata.

Jazyk a vypravěč

V dramatu Pygmalion se vypravěč neprojevuje v tradičním slova smyslu, neboť děj je posouván prostřednictvím dialogů a scénických poznámek. Přesto autorovy scénické poznámky nesou subjektivní postoj a satirické komentáře.

Jazykový styl je klíčovým prvkem díla, neboť samotná hra je o mluvě a jejím vlivu. Vyznačuje se ostrým kontrastem mezi:

• Nespisovnou, hovorovou a zkomolenou řečí Lízy Doolittlové z počátku hry (tzv. cockney dialekt), plnou vulgarismů a chybné výslovnosti.
• Precizní, spisovnou a vybranou mluvou vyšších vrstev a Higginse, která je následně vštěpována Líze.

Výrazné jazykové prostředky zahrnují:

• Ironie a sarkasmus: Často používány Higginsem a autorem v poznámkách k zesměšnění společenských konvencí.
• Metafory: Např. „papouškuje po mně“, „jste moje sesterská bitevní loď“.
• Hyperbola: Přehnaná tvrzení, např. „Jela jsem taxíkem milionkrát!“ nebo „Takovému pozvání žádná žena na světě neodolá.“
• Apoziopeze: Přerušovaná řeč, např. „Já se –“.
• Řečnické otázky: „Dnes ráno je opravdu chladno, viďte?“
• Zhrubělé označení: „máti“, „ucouraného strašáka“.
• Přímá řeč a dialogy: Tvoří základ celé hry, ukazující interakce postav a jejich vývoj.
• Scénické poznámky: Důležité pro charakteristiku postav, prostředí a autorův komentář.
• Opakování slov: Pro zdůraznění, např. „ale copak, copak, copak...“

Specifikum jazyka spočívá v detailním popisu fonetických aspektů a v zobrazení toho, jak jazyk definuje sociální postavení a zároveň se stává nástrojem pro jeho překonání.

Hlavní postavy

Postavy v Pygmalionu jsou pestré a reprezentují různé vrstvy viktoriánské a edwardiánské anglické společnosti. Mnoho z nich má i alegorický rozměr.

• Líza Doolittlová (Elisabeth Doolittlová): Zpočátku pouliční květinářka s hrubým chováním a cockney dialektem. Je přímá, emocionální, ale zároveň velmi učenlivá a přirozeně inteligentní. Během hry se promění v elegantní dámu s perfektní výslovností, ale zachovává si svou osobitost a tvrdohlavost. Symbolizuje potenciál lidské proměny a touhu po důstojnosti.

• Profesor Henry Higgins: Známý profesor fonetiky, starý mládenec. Je brilantní, vzdělaný a zcela oddaný své práci, ale zároveň sebestředný, arogantní, panovačný a necitlivý k citům druhých. Lízu vnímá spíše jako experiment než jako lidskou bytost. Představuje intelektuální nadřazenost a společenskou nevychovanost.

• Plukovník Pickering: Higginsova protiklad. Gentleman, expert na indické jazyky, mírný, klidný a slušný. Na rozdíl od Higginse projevuje Líze úctu a stará se o její pohodu a city. Symbolizuje tradiční anglickou gentlemanskou kulturu a morální oporu.

• Paní Higginsová: Profesorova matka, inteligentní, slušná, společenská a mravně založená žena. Jako jedna z mála projevuje zdravý rozum a etické uvažování. Kritizuje synovo bezcitné chování a ujímá se Lízy. Je ztělesněním zdravého morálního úsudku.

• Alfréd Doolittle: Lízin otec, popelář z nižších vrstev. Je to volnomyšlenkářský, cynický a vtipný muž, který se rád vyhýbá práci a žije na úkor druhých. Paradoxně, po nečekaném zbohatnutí se stává „moralistou střední třídy“ a je donucen dodržovat společenské konvence. Symbolizuje pokrytectví společnosti a vliv peněz na status.

• Freddy Eynsford-Hill: Mladík z chudší vyšší společnosti, až trochu hloupý, ale upřímně zamilovaný do Lízy. Nabízí jí alternativu k životu s Higginsem, představuje možnost obyčejného štěstí a lásky.

Shrnutí děje

Děj Pygmalionu začíná jednoho deštivého večera před kostelem svatého Pavla v Londýně. Chudá pouliční květinářka Líza Doolittlová se snaží prodat květiny a její hrozná angličtina zaujme profesora Henryho Higginse, fonetika, který si pečlivě zapisuje její výslovnost. Zde se Líza seznámí i s plukovníkem Pickeringem, dalším znalcem jazyků.

Higgins se s Pickeringem vsadí, že dokáže z Lízy, „ucouraného strašáka“, během šesti měsíců udělat dámu, na které nikdo nepozná její původ. Líza, motivovaná touhou otevřít si vlastní květinářství, přijímá nabídku a nastěhuje se do Higginsova domu, kde podstupuje intenzivní výuku výslovnosti a společenského chování.

První zkouškou je Lízin debut ve společnosti paní Higginsové, profesorovy matky. Líza sice mluví spisovně, ale obsah jejích promluv je stále z ulice. Zde se s ní setkává Freddy Eynsford-Hill, který se do ní okamžitě zamiluje. I přes drobné přešlapy je Lízin pokrok zřejmý.

Vrcholem proměny je ples, kde Líza exceluje. Je tak přesvědčivá a foneticky dokonalá, že je mylně považována za maďarskou princeznu. Higgins tak sázku vyhrává. Po návratu domů však Higgins s Pickeringem Lízu zcela ignorují a radují se z dokončeného experimentu, aniž by se zajímali o její budoucnost. To Lízu hluboce raní, cítí se využita a ponížena. V návalu vzteku hodí po Higginsovi bačkory a pohádají se.

Líza uteče a najde útočiště u paní Higginsové, kde se jí dostane podpory a pochopení. Zároveň se dozvídá o nečekaném zbohatnutí svého otce, Alfréda Doolittla, který se díky dědictví dostává do vyšších vrstev a je nucen oženit se. Higgins si mezitím uvědomí, že mu Líza chybí. Přestože se k ní chová stále panovačně, je zřejmé, že k ní chová city.

Doslov hry naznačuje, že Líza si i přes Higginsovy city vybere snazší život s Freddym, s nímž si otevře květinářství, a nevrátí se k Higginsovi, který jí nabízí život spíše jako asistentce než rovnocenné partnerce.

FAQ – Často kladené otázky

• Proč se dílo jmenuje Pygmalion? Název odkazuje na antickou řeckou pověst. Sochař Pygmalion se zamiloval do své sochy, které bohyně Afrodité vdechla život. V Shawiho hře profesor Higgins jako novodobý Pygmalion „stvoří“ z květinářky Lízy dámu, ale narazí na problém, co s ní dál, když ožije a získá vlastní vůli.

• Jaké jsou hlavní myšlenky George Bernard Shawa v Pygmalionu? Shaw kritizuje společenské konvence a předsudky, které rozdělují lidi na základě třídy a mluvy. Klade otázku lidské důstojnosti a poukazuje na to, že vnější zdání a naučené chování často zakrývají skutečnou povahu a inteligenci člověka. Důležitým prvkem je i ženská emancipace a hledání vlastní identity.

• Jakou roli hraje jazyk v sociální kritice díla? Jazyk je v Pygmalionu ústředním nástrojem sociální kritiky. Slouží jako bariéra mezi společenskými vrstvami a zároveň jako klíč k jejich překonání. Schopnost mluvit spisovně a s perfektní výslovností je prezentována jako cesta k společenskému vzestupu, avšak Shaw ukazuje, že změna mluvy nemusí nutně vést k přijetí nebo štěstí.

• Jak se liší charaktery profesora Higginse a plukovníka Pickeringa? Higgins je brilantní, ale arogantní a necitlivý intelektuál, který Lízu vnímá jako předmět experimentu. Pickering je naopak gentleman, mírný a ohleduplný, který k Líze přistupuje s úctou a stará se o její pocity. Jejich rozdílné přístupy podtrhují kontrast mezi čistě vědeckým a humánním pohledem na člověka.

• Co se stane s Lízou na konci hry? Po úspěšném experimentu se Líza cítí Higginsem zneužitá a nedoceněná. Odejde z jeho domu a hledá podporu u paní Higginsové. Nakonec, jak naznačuje autorův doslov, si Líza zvolí samostatnou cestu. Rozhodne se žít s Freddym Eynsford-Hillem a otevřít si s ním květinářství, což symbolizuje její touhu po nezávislosti a rovnocenném vztahu, na rozdíl od submisivní role, kterou by pro ni nejspíš Higgins představoval.