Podcast
Molièrova klasicistní komedie Lakomec z roku 1668 mistrně zesměšňuje chorobné lakomství a posedlost penězi. Dílo vypráví příběh lichváře Harpagona, jehož láska k majetku ničí lidské vztahy a vede k odcizení. Hlavní myšlenkou je kritika chamtivosti, která vede k osamělosti a ztrátě citů.
| Literární druh | drama |
|---|---|
| Žánr | komedie |
| Literární směr | klasicismus |
| Časoprostor | Paříž, 1670; Harpagonův dům a zahrada |
| Kompozice | Pět dějství, chronologická, komediální zápletky se šťastným koncem |
| Forma (dějství, výstupy) | Pět dějství, psáno formou prózy |
| Hlavní postavy | Harpagon, Kleantes, Eliška, Mariana, Valér, Čipera, Frosina, Anselm, Jakub |
| Téma | Chorobná touha po penězích a její ničivý vliv na lidské vztahy |
| Motivy | Lakomství, krádež peněz, peníze versus city/rodina, intriky, štěstí dětí |
Úvod
Lakomec je klasicistní komedie o pěti dějstvích, která mistrně zesměšňuje chorobné lakomství a posedlost penězi. Vypráví příběh stárnoucího lichváře Harpagona, jehož láska k majetku převyšuje veškeré lidské city, včetně vztahů k vlastním dětem.
Dílo vzniklo v Paříži roku 1668 a odehrává se o dva roky později, v roce 1670. Je inspirováno antickou komedií o hrnci a dodnes představuje nadčasovou kritiku lidské chamtivosti. Následující rozbor se podrobně zaměří na strukturu, postavy a význam tohoto významného díla.
Literární druh a žánr
Lakomec je literárním dramatem a je psán formou prózy. Jedná se o komedii o pěti dějstvích.
- Komedie: Dílo je zábavného obsahu, jehož cílem je vyvolat smích a vysmívat se lidským nedostatkům nebo situacím. Končí šťastně, což je pro komedii typické.
- Komedie charakterů: Molière mistrně vystihl charaktery postav, které jsou nadčasové svou obecnou platností, například archetyp lakomce. Zápletky jsou založeny na konfrontaci lidských chyb se zdravým rozumem a morálkou.
Hlavní téma, myšlenky a záměr autora
Hlavním tématem díla Lakomec je chorobná touha po penězích a jejich ničivý vliv na lidské vztahy a morálku. Dílo pojednává o zaslepenosti vidinou majetku nad vším ostatním.
Hlavní myšlenkou a poselstvím je, že chamtivost vede k odcizení, ztrátě citů a nakonec i k osamělosti. Autor kritizuje lidi, kteří si peněz cení více než rodiny a lásky.
Záměrem Molièra bylo zesměšnění maloměšťáctví a lakomství. Poukazoval na pokrytectví a přetvářku ve společnosti, a to i v otázkách postavení žen a rodinných vztahů. Kladl důraz na morální otázky a kritiku společenských nešvarů.
Klíčové motivy:
- Lakomství: Posedlost Harpagona hromaděním majetku a jeho neochota utrácet.
- Krádež peněz: Zmizení truhličky s dukáty jako katalyzátor Harpagonova šílenství a rozuzlení děje.
- Peníze versus city/rodina: Konflikt mezi Harpagonovou láskou k penězům a láskou jeho dětí, které pro něj představují jen výdaje a nutnost věna.
- Intriky: Plány postav, jak dosáhnout svých cílů navzdory Harpagonovi.
- Štěstí dětí: Snaha mladých prosadit svou lásku a sňatky navzdory otcovým majetkovým plánům.
Ověř si, co už víš
Test · 20 otázek · první 3 zdarma
Procvič si to na kartičkách
31 kartiček · první 3 zdarma bez účtu
Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci
Kompozice
Dílo je členěno do pěti dějství. Vyprávění je převážně chronologické, sleduje vývoj událostí od začátku do konce bez větších časových skoků.
Lakomec využívá komediálních zápletek, které se stupňují až do Harpagonova šílenství po ztrátě peněz. Molière v něm záměrně narušuje klasicistní zásady jednoty místa, času a děje typické pro tragédie, avšak pro komedie tyto přísné požadavky neplatily. Dílo má spletitý děj s překvapivým a rychlým rozuzlením, které vede ke šťastnému, tedy uzavřenému konci pro milostné páry.
Časoprostor
Děj Lakomce se odehrává ve Francii, konkrétně v Paříži, v roce 1670. Příběh se koncentruje především v domě Harpagona a jeho zahradě.
Prostředí Paříže konce 17. století, období klasicismu, slouží jako kulisa pro kritiku maloměšťáckých a šlechtických mravů. Harpagonův dům symbolizuje jeho uzavřený svět posedlosti penězi, kde je vše podřízeno zisku a omezování druhých.
Jazyk a vypravěč
V Lakomci se setkáváme s er-formou vyprávění. Děj je posouván prostřednictvím bohatých dialogů mezi postavami a výrazných monologů, zejména Harpagonových úvah o penězích.
Jazykový styl je rozmanitý: je převážně spisovný, avšak obsahuje i hovorové výrazy, archaismy a v překladu se objevují i nespisovné prvky a vulgarismy, jako například slova „sežral“ nebo „žvásty“. Jazyk je celkově satirický a plný ironie.
Výrazné jazykové prostředky zahrnují:
- Metafory, ironie, nadsázka a hyperbola pro zesílení komického a kritického účinku.
- Opakování slov a zdrobněliny (např. v Harpagonových monologech o penězích).
- Řečnické otázky a sarkasmus pro zdůraznění charakteristik postav.
- Přímá řeč a vnitřní monology odhalující myšlenky a pocity postav.
Specifika jazyka se projevují v kombinaci formálního a neformálního vyjadřování; například postavy šlechticů (Anselm, Mariana, policejní komisař) používají spisovnější jazyk, zatímco běžné postavy a služebnictvo se vyjadřují volněji.
Hlavní postavy
- Harpagon: Starý, šedesátiletý vdovec a lichvář, hlavní postava díla. Chorobně lakomý, chamtivý a bezcitný boháč, pro kterého jsou peníze smyslem života. Je schopen obětovat pro ně citové vztahy, děti i rodinu. Jeho jméno pochází z latinského „harpago“, což znamená kořistník. Omezuje své děti, okrádá služebnictvo a propadá šílenství po ztrátě peněz.
- Kleantes: Harpagonův syn, mladý a kultivovaný muž, zamilovaný do chudé Mariany. Je chytrý a podnikavý, ačkoliv je nucen si půjčovat peníze od lichvářů, aniž by tušil, že je jím jeho vlastní otec.
- Eliška: Harpagonova dcera, skromná a plachá, zamilovaná do Valéra. Vede tichý život a obává se otcovy reakce na své city.
- Mariana: Chudá, ale krásná a hodná dívka, zamilovaná do Kleanta. Pečuje o nemocnou matku a později se ukáže, že je dcerou bohatého šlechtice Anselma.
- Valér: Správce v Harpagonově domě, zamilovaný do Elišky. Snaží se co nejvíce zalíbit Harpagonovi, často se stává úlisným a donáší na služebnictvo. Ke konci díla se odhalí jako syn hraběte Tomase d'Alburci a Marianin bratr.
- Čipera (Štika): Kleantův mazaný sluha. Sehrál klíčovou roli v krádeži Harpagonova pokladu, aby pomohl svému pánovi.
- Frosina: Chytrá a intrikářská dohazovačka. Zpočátku pomáhá Harpagonovi získat Marianu, ale poté, co jí Harpagon nezaplatí, se rozhodne pomoci mladým milencům.
- Anselm (Tomas d'Alburci): Bohatý, starší šlechtic, kterého si má Eliška vzít proti své vůli. Ke konci hry se ukáže jako ztracený otec Valéra a Mariany. Je štědrý a dobrosrdečný, zaplatí obě svatby a nevyžaduje věno.
- Jakub: Harpagonův kuchař, kočí a sluha na všechno. Podlý a pomstychtivý, falešně obviní Valéra z krádeže pokladu.
Shrnutí děje
Děj Lakomce se odehrává v Paříži roku 1670 a soustředí se kolem postavy Harpagona, bohatého, ale nesnesitelně lakomého vdovce. Harpagon posedle hromadí peníze, které má zakopané na zahradě, a omezuje své děti, Elišku a Kleanta, v každém ohledu. Podezřívá každého z krádeže a je schopen pro peníze obětovat i rodinné štěstí.
Harpagonova dcera Eliška je zamilovaná do správce Valéra a jeho syn Kleantes miluje chudou dívku Marianu. Oba sourozenci se však bojí otci přiznat své city, neboť vědí, že ten myslí jen na majetek a pro své děti již vybral výhodné, avšak nemilované protějšky: pro Elišku bohatého starého šlechtice Anselma a pro Kleanta bohatou vdovu. Sám Harpagon si navíc usmyslí, že si vezme Marianu, k čemuž ho přiměje dohazovačka Frosina, která je však posléze zklamaná Harpagonovou neochotou zaplatit jí za služby a rozhodne se pomoci mladým.
Kleantes se pokusí získat peníze na svatbu půjčkou od neznámého lichváře, kterým se však ukáže být jeho vlastní otec Harpagon. Tato událost vyústí v ostrý konflikt mezi otcem a synem, při němž vyjdou najevo Kleantovy city k Marianě. Mezitím Kleantův sluha Čipera ukradne Harpagonovu truhličku s penězi ze zahrady, aby Kleantovi pomohl.
Harpagonova reakce na ztrátu pokladu je hysterická; je k nepříčetnosti vzteky a podezřívá každého. Přivolá policejního komisaře. Jakub, Harpagonův kuchař, ze msty obviní Valéra. Při výslechu dojde k nedorozumění – Valér se přizná k lásce k Elišce, ne ke krádeži peněz, čímž si Harpagonovu nenávist ještě více získá. Situace se vyhrotí na slavnostní večeři, kam Harpagon pozval Marianu a Anselma.
Rozuzlení přichází s příchodem pana Anselma. Valér přizná, že je synem hraběte Tomase d'Alburci, který s rodinou ztroskotal na moři. Anselm následně odhalí, že on sám je hrabě Tomas d'Alburci a že Valér i Mariana jsou jeho ztracené děti. Harpagon nakonec souhlasí se svatbou svých dětí (Kleanta s Marianou a Elišky s Valérem), ale pouze pod podmínkou, že Anselm uhradí veškeré svatební výdaje a náklady na komisaře, a hlavně mu vrátí jeho ukradené peníze.