Nikolaj Vasiljevič Gogol

Úvod

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) byl významný ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu. Je považován za jednoho z klíčových představitelů ruského romantismu s výraznými prvky kritického realismu a zakladatele ruského realismu. Jeho tvorba významně ovlivnila směřování ruské literatury 19. století.

Gogolův přínos spočívá především v tom, že do literatury uvedl nové sociální vrstvy prostých lidí, jako jsou obyčejný mužik a malý úředník. Jeho díla kriticky reflektovala společnost plnou malicherných a chladných povah, přičemž usiloval o ideál mravně dokonalé společnosti.

Životopis

Dětství a mládí

Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil 1. dubna 1809 v Soročinci, dnes Velyki Soročynci, na Ukrajině. Pocházel z rodiny drobného, národně uvědomělého šlechtice, který psal básně a komedie v ukrajinštině. Jeho otec založil divadlo, kde malý Nikolaj hrával, často ženské role, a byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Matka byla hluboce věřící a žila spíše světem bájí.

Studia a raná kariéra

V roce 1818 začal Gogol studovat na poltavské župní škole a v letech 1821–1828 pokračoval na gymnáziu v Nižynu. Zde se věnoval divadlu, studiu ukrajinské historie a sbíral lidové písně. Koncem roku 1828 se přestěhoval do Petrohradu, kde se pokoušel prosadit v divadle, ale bez úspěchu. Následně se neúspěšně pokoušel o psaní poezie (např. Hans Küchelgarten) a malbu.

Literární dráha a zrání

Po počátečních nezdarech Gogol krátce působil jako úředník. Od roku 1831 se však začal plně věnovat literatuře, přičemž jeho osobité prózy si získaly pozornost. V letech 1831–1832 publikoval své povídky z cyklu Večery na samotě u Dikaňky, které realisticky popisovaly život prostých lidí. V Petrohradu se spřátelil s předními umělci, zejména s A. S. Puškinem, který se stal jeho rádcem.

V roce 1835 Gogol krátce působil jako profesor historie na Petrohradské univerzitě, ale pedagogické činnosti brzy zanechal. Od té doby se soustředil výhradně na psaní. Milníkem se stala jeho satirická komedie Revizor, která měla premiéru v roce 1836 a získala si pozornost i samotného cara Mikuláše I. Kritický pohled na ruskou byrokracii mu však přinesl řadu nepřátel.

Zahraniční pobyty a závěr života

Po úspěchu Revizora Gogol odjel na dlouhou dobu do zahraničí, kde strávil léta 1836–1839 převážně v Itálii a částečně v Paříži. Od smrti Puškina v roce 1837 trpěl prohlubujícími se depresemi a pochybnostmi o smyslu své tvorby. V roce 1839 navštívil Mariánské Lázně a Prahu, kde se setkal s českými obrozenci. V zahraničí intenzivně pracoval na románu Mrtvé duše.

V roce 1842 se vrátil do Ruska, aby dohlédl na vydání prvního dílu Mrtvých duší. Následně pobýval v Německu, Belgii a Francii, kde se jeho deprese a úzkostné stavy zhoršovaly a propadal mystickým náladám. Absolvoval také dva léčebné pobyty v Lázních Jeseník (1845, 1846). V roce 1847 vydal kontroverzní knihu Vybraná místa z korespondence s přáteli, ve které obhajoval pravoslavnou církev a samoděržaví, což vyvolalo rozčarování u jeho přátel.

Roku 1848 podnikl pouť do Jeruzaléma, po níž se vrátil do Ruska. Poslední měsíce života strávil v Moskvě, kde usilovně pracoval na dokončení druhého dílu Mrtvých duší. Spřátelil se s pravoslavným mnichem Matvejem Konstantinovským, který ho přesvědčil o hříšnosti jeho literární tvorby. V noci 12. února se psychicky zhroutil, spálil téměř hotový rukopis druhého dílu Mrtvých duší a odmítal jídlo. Nikolaj Vasiljevič Gogol zemřel 4. března 1852 v Moskvě ve věku 43 let. Byl pohřben v Danilovském klášteře, jehož pozůstatky byly později přemístěny na Novoděvičí hřbitov.

Literární směr a období

Nikolaj Vasiljevič Gogol je představitelem ruského romantismu s výraznými prvky kritického realismu a je považován za zakladatele ruského realismu. Romantismus v jeho díle se projevuje zájmem o ukrajinský folklór, exotiku a fantastické prvky, zatímco kritický realismus se zaměřuje na objektivní zobrazení společenských nešvarů a byrokracie.

Kritický realismus je literární směr 19. století, který se snaží o co nejvěrnější a nejkomplexnější zobrazení skutečnosti a společnosti, včetně jejích nedostatků a rozporů. Romantismus, předcházející realismus, se soustředil na city, individualitu, přírodu a historické či exotické náměty.

Gogol se do těchto směrů řadí prolínáním jejich typických znaků. Jeho raná díla, jako Večery na samotě u Dikaňky, jsou prodchnuta romantickými a fantastickými motivy ukrajinských pověstí. Pozdější tvorba, například Revizor a Mrtvé duše, je naopak ukázkou pronikavé kritickorealistické satiry na ruskou společnost a úřednictvo, čímž položil základy realistického směru v ruské literatuře. Zdroje zmiňují jeho přátelství s A. S. Puškinem, dalším významným ruským autorem, který na něj měl velký vliv.

Charakteristika tvorby

Gogolova tvorba se vyznačuje hlubokou kritikou společnosti, kterou vnímal jako soubor chladných, malicherných a všedních povah. Jeho ideálem byla mravně dokonalá společnost, k níž se snažil probudit čtenáře skrze satiru a ironii. Mezi hlavní témata patří kritika carské byrokracie, korupce a prázdnoty maloměšťáckého života. Zároveň se zaměřoval na osudy a charaktery prostých lidí a malých úředníků.

Typický pro jeho styl je mix humorných, satirických, ale i strašidelných a fantastických prvků. Gogol mistrně ovládal vypravěčské umění a byl schopen spojovat reálné s absurdním a groteskním. V jeho dílech se často objevují výsměch lidským slabostem, pokrytectví a marnivosti.

Jazyk a styl se v jeho díle proměňovaly; od barvitého a poetického líčení ukrajinského venkova po strohý a věcný popis petrohradské reality. Často používal ironii, hyperbolu a grotesku k zesílení kritického vyznění. Preferoval žánry povídky, románu a dramatu, ve kterých často experimentoval s formou, například podtitulem poema v próze u Mrtvých duší.

Přehled díla

Poema

• Hans Küchelgarten (1829) — sentimentální idylka napsaná pod pseudonymem V. Alov, jejíž neúspěšný náklad Gogol sám zničil.

Próza

• Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832) — dvoudílný cyklus humorně a strašidelně laděných povídek z Ukrajiny.
• Arabesky (1835) — sborník statí a povídek, obsahující mimo jiné petrohradské povídky Něvská třída, Bláznovy zápisky a Podobizna.
• Mirgorod (1835) — sbírka povídek a novel, známá díky Tarasu Bulbovi a povídce Vij, která je volným zpracováním lidové pověsti.
• Nos (1836) — povídka zařazovaná do petrohradských povídek, o nosu, který se osamostatní.
• Kočár (1836) — povídka odehrávající se v provinciálním městečku, stylově blízká petrohradským povídkám.
• Mrtvé duše (1842–1846) — dvoudílný román s podtitulem poema v próze, satiricky zobrazující carskou byrokracii a morální úpadek.
• Petrohradské povídky (1842) — cyklus povídek, zahrnující Něvskou třídu, Bláznovy zápisky, Podobiznu, Nos a definitivní verzi povídky Plášť.
• Řím (1842) — fragment nedokončeného románu.

Drama

• Řád sv. Vladimíra třetího stupně (1836–1842) — nedokončená komedie, z níž byly publikovány úryvky jako jednoaktovky (např. Úředníkovo ráno, Spor).
• Revizor (1836) — pětiaktová satirická komedie, jedno z nejslavnějších děl světové dramatické literatury, kritika úřednictva.
• Hráči (1842) — komedie o vášni ke hře a umění podvodu v prostředí karetních hráčů.
• Ženitba (1842) — satirická komedie o dvou dějstvích, příběh starého mládence, který uteče před svatbou.
• Na odchodu z divadla (1842) — jednoaktovka líčící dojmy po představení Revizora a Gogolovy myšlenky o významu divadla.

Publicistika a jiné

• Několik slov o Puškinovi (1835) — literárně-kritická studie.
• Vybraná místa z korespondence s přáteli (1847) — publicistická práce obhajující pravoslavnou církev a samoděržaví.
• Rozjímání o božské liturgii (1847) — dílo zpřístupňující mystérium východní liturgie.

Vliv a odkaz

Nikolaj Vasiljevič Gogol je považován za základ realistického směru v ruské literatuře a jeho tvorba výrazně ovlivnila celou ruskou literaturu 2. poloviny 19. století. Jeho schopnost spojovat reálné s fantastickým a mistrné vypravěčské umění v povídkách jsou dodnes vysoce ceněny. Uvedl do literatury nové sociální vrstvy a byl průkopníkem sociálně kritické satiry.

Za jeho života byla díla přijímána rozporuplně; například Revizor byl sice pochválen carem, ale Gogolovi přinesl i řadu nepřátel. Kniha Vybraná místa z korespondence s přáteli zase vyvolala údiv a rozčarování u jeho progresivně smýšlejících přátel, jako byl Vissarion Bělinský. Dnes je jeho dílo považováno za klasiku světové literatury.

Mnohá jeho díla se dočkala adaptací. Podle komedie Ženitba napsal v roce 1952 český skladatel Bohuslav Martinů stejnojmennou operu. Jeho díla jsou často adaptována do rozhlasových her, například Vij, Hráči, Revizor a Ženitba. Gogolův odkaz žije v nesčetných překladech, divadelních inscenacích a filmech po celém světě, což svědčí o jeho trvalém vlivu na kulturu.

FAQ – Často kladené otázky

• Proč je Nikolaj Vasiljevič Gogol považován za zakladatele ruského realismu? Gogol je považován za zakladatele ruského realismu, protože do literatury přinesl kritický pohled na společnost, byrokracii a život prostých lidí. Jeho díla, jako Revizor a Mrtvé duše, realisticky, avšak s prvky satiry a grotesky, zobrazovala sociální nešvary a morální úpadek, čímž položila základy pro další rozvoj realistické literatury v Rusku.

• Jaké jsou hlavní rysy Gogolovy tvorby? Gogolova tvorba se vyznačuje kombinací romantických a kriticko-realistických prvků. Typická je pro ni satira na společnost a byrokracii, humor, ironie a schopnost spojovat reálné s fantastickým. Často se zaměřuje na osudy malých úředníků a kritizuje lidské slabosti.

• Jak se projevuje Gogolův ukrajinský původ v jeho díle? Gogolův ukrajinský původ se projevuje zejména v jeho rané tvorbě, například v cyklu Večery na samotě u Dikaňky. Tyto povídky čerpají z ukrajinského folklóru, lidových zvyků, bájí a pohádek, a jsou prodchnuty specifickou atmosférou ukrajinského venkova.

• Jaký osud potkal druhý díl románu Mrtvé duše? Druhý díl románu Mrtvé duše byl několikrát přepracováván, ale nikdy nebyl dokončen k autorově spokojenosti. Krátce před svou smrtí, v silné depresi a pod vlivem náboženských mystických nálad, Gogol spálil téměř hotový rukopis, což symbolizovalo jeho hlubokou krizi a pochybnosti o smyslu své tvorby.

• Které divadelní hry jsou považovány za Gogolova nejznámější dramatická díla? Mezi Gogolova nejznámější dramatická díla patří satirická komedie Revizor, která kritizuje korupci a byrokracii ve státní správě, a komedie Ženitba, jež humorně pojednává o problémech s hledáním životního partnera v tehdejší společnosti.