Zdeněk Jirotka - Saturnin

Podcast

Saturnin: Humor jako obrana0:00 / 4:48

0:001:00 zbývá

1x

Zdeněk Jirotka napsal v roce 1942 humoristický román Saturnin, který s prvky satiry sleduje sluhu Saturnina, jenž svými intrikami převrací život svému pánovi. Dílo vtipně kritizuje lidské vlastnosti a ukazuje, že humor a vynalézavost pomáhají překonávat životní fádnost.

Rychlý přehled

Literární druh	Epika (próza)
Žánr	Humoristický román s prvky satiry
Literární směr	Neuvedeno v rozboru
Časoprostor	Praha a venkov (izolovaný dům u dědečka); 20. léta 20. století
Kompozice	Chronologický děj s retrospektivami, ich-forma, dialogy, monology, anglický humor
Vypravěč	Ich-forma, pán Saturnina (jeho jméno zůstává utajeno)
Hlavní postavy	Saturnin, pán (vypravěč), tetička Kateřina, dědeček, slečna Barbora, doktor Vlach, Milouš
Téma	Střet konvenčního života s invencí, mezilidské vztahy, nuda a její překonání humorem
Motivy	Vychytralost, společenská kritika, nuda vs. dobrodružství, manipulace

Úvod

Saturnin je humoristický román s prvky satiry od Zdeňka Jirotky. Příběh sleduje sluhu Saturnina, který svým neortodoxním chováním a vynalézavými intrikami převrací život svému pánovi a celému jeho okolí naruby. Dílo vtipně kritizuje lidské vlastnosti jako hloupost, namyšlenost a omezenost.

Kniha vznikla v polovině 20. století, v době, kdy humoristická literatura sloužila jako únik od problémů okupace a obracela se k tradičním hodnotám. Tento rozbor se zaměří na strukturu, témata a jazyk tohoto významného díla české literatury.

Literární druh a žánr

• Literární druh: Epika
• Forma: Próza
• Žánr: Humoristický román s prvky satiry

Saturnin je humoristický román, který má za cíl pobavit čtenáře a zlehčovat dobové problémy. Současně využívá satirických prvků ke kritice společnosti a charakterových rysů postav, aniž by ztrácel lehkost a vtip. Jde o originální spojení zábavné literatury s hlubším společenským komentářem.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

• Hlavní téma: Obraz moderní společnosti 20. let 20. století, střet konvenčního života s nečekanou invencí a mezilidské vztahy. Představuje téma nudy a jejího překonání pomocí humoru a dobrodružství.
• Hlavní myšlenka / poselství: Humor, vtip a vynalézavost jsou klíčové pro překonávání životní fádnosti a pro reflexi lidských slabostí.
• Záměr autora: Kritika tehdejší společnosti a konkrétních lidských vlastností, jako je hloupost, namyšlenost a omezenost, a to formou satiry a inteligentního humoru. Jirotka se snažil nabídnout zábavu a odreagování v těžké době.
• Klíčové motivy:
  • Vychytralost a vynalézavost: Projevuje se zejména u Saturnina, který s lehkostí manipuluje svým okolím.
  • Společenská kritika: Karikatura typických postav (teta Kateřina, Milouš) odhaluje a zesměšňuje nešvary společnosti.
  • Nuda vs. dobrodružství: Proměna nudného života vypravěče v sled plný překvapení a nečekaných událostí.
  • Manipulace: Saturninova schopnost řídit dění a chování ostatních postav.

Kompozice

Dílo má chronologický děj, který je občas proložen retrospektivním vyprávěním, například od tety Kateřiny, vypravěče nebo samotného Saturnina. Román využívá ich-formy, kdy je příběh vyprávěn přímo jedním z hrdinů – pánem Saturnina.

Mezi kompoziční prvky patří bohaté dialogy a monology, které posouvají děj i charakterizují postavy. Text je oživen citacemi dopisů a postřehy vypravěče. Celek je propleten anglickým humorem, který se projevuje v suchých, absurdních situacích a ironických komentářích.

Časoprostor

• KDE se děj odehrává: Děj se odehrává v Praze a na venkově. Venkovské prostředí u dědečka, kde je most pod vodou, hraje klíčovou roli pro izolaci postav a stupňování absurdních situací.
• KDY se děj odehrává: Děj je zasazen do 20. let 20. století, což je patrné z popisu společnosti a životního stylu. Obraz moderní společnosti té doby je důležitým pozadím pro autorovu satiru.

Prostředí má pro děj a atmosféru velký význam. Praha symbolizuje dřívější nudný a konvenční život vypravěče, zatímco izolovaný venkov se stává jevištěm pro Saturninovy nejextravagantnější nápady a dobrodružství. Omezení pohybu na venkově zesiluje interakce mezi postavami a zdůrazňuje jejich charakterové rysy.

Jazyk a vypravěč

• Typ vypravěče: Ich-forma. Příběh je vyprávěn z pohledu pánova sluhy Saturnina, jehož jméno však po celou dobu zůstává utajeno. To umožňuje čtenáři bezprostředně prožívat jeho reakce na Saturninovy výmysly.
• Jazykový styl: Převažuje spisovný jazyk, který je však obohacen o prvky jazykové a situační komiky. Dílo využívá úvahy, řečnické otázky a specifické vyjadřování jednotlivých postav.
• Výrazné jazykové prostředky:
  • Jazyková komika: Vzniká z nečekaných slovních obratů a absurdních prohlášení.
  • Situační komika: Pramení z groteskních a nepředvídatelných situací, které Saturnin vytváří.
  • Přísloví a pořekadla: Často je používá tetička Kateřina, což přispívá k její komické charakteristice.
  • Archaismy: Dodávají jazyku jistou noblesu a starosvětskost.
  • Metafory a eufemismy: Používány pro oživení textu a jemnější vyjádření.
  • Vznešenější jazyk: Charakteristický pro doktora Vlacha, zdůrazňuje jeho intelekt.
• Specifika jazyka díla: Celý text je prosycen typickým „anglickým humorem“, který se projevuje v suchosti, ironii a jemné absurditě.

Hlavní postavy

• Saturnin: Hlavní a nejvýznamnější postava příběhu. Je to sluha, který inteligentně a s rozmyslem zavádí svého pána i ostatní do neuvěřitelných a často groteskních situací. Je chytrý, vynalézavý a mistrně manipuluje svým okolím, přinášející do nudného života dobrodružství.
• Pán Saturnina (vypravěč): Jeho jméno zůstává v knize utajeno. Je to mladý, asi třicetiletý gentleman z Prahy, jehož život je před příchodem Saturnina poněkud nudný. Díky svému sluhovi se však ocitá ve víru nečekaných událostí. Zamiluje se do slečny Barbory.
• Tetička Kateřina: Velice komická a vypočítavá vdova, jejímž hlavním cílem je zajistit si co největší podíl z dědečkova majetku. Její řeč je plná moudrostí a přísloví, které si neustále neodpustí. Je matkou Milouše.
• Dědeček: Bohatý starší muž s bohatými životními zkušenostmi. Baví ho pozorovat, jak se jeho příbuzní přetahují o jeho budoucí dědictví. Často si z tetičky Kateřiny tropí žerty, například předstíráním šílenství.
• Slečna Barbora: Elegantní mladá žena, která se věnuje tenisu a jezdí vlastním rapidem. Stane se vypravěčovou velkou láskou a důležitou součástí dění na venkově.
• Doktor Vlach: Vzdělaný a inteligentní postarší muž, který se zamýšlí nad všemi událostmi a komentuje je. Využívá vznešenější jazyk a je plný životních moudrostí.
• Milouš: Syn tetičky Kateřiny, omezený měšťák, který se snaží působit sebejistě a statečně, často však působí směšně. Je další obětí Saturninových žertíků a zamilovaný do slečny Barbory.

Shrnutí děje

Děj začíná, když si vypravěč, mladý pražský gentleman, najme sluhu Saturnina. Netuší, že Saturnin záhy bez jeho vědomí prodá jeho byt a přestěhuje ho na obytnou loď. Následně se k vypravěči nastěhují jeho tetička Kateřina se synem Miloušem, kterých se však Saturnin brzy důmyslně zbaví.

Saturnin začne šířit historky o svém pánovi jako o neohroženém dobrodruhovi a lovci divokých šelem, čímž ho dostává do řady komických a prekérních situací. Později jsou všichni pozváni na několik týdnů k dědečkovi na venkov, kde se k nim připojí také slečna Barbora a doktor Vlach. Zde začíná to pravé dobrodružství. Most vedoucí k domu je zatopený, což skupinu izoluje od světa.

Saturnin se plně ujímá „povinností“ a s neutuchající vynalézavostí vypíná elektřinu, nutí jednoho ze sloužících, Matouše, přinést dědovi červy, a později ho zamkne v pokoji, čímž rozpoutává vlnu groteskních událostí. Když dochází zásoby, všichni se rozhodnou vyrazit pro nové přes kopec. Po překonání různých nástrah se ocitnou na druhé straně potoka, kde je již postaven nový most.

Zpět v pohodlí domova si dědeček vymyslí lest, jak vyzrát na vypočítavou tetu Kateřinu: předstírá, že se zbláznil, což vyústí v další komické situace. Celý příběh končí rozhodnutím Saturnina zůstat u dědečka, což naznačuje pokračování jeho originálních výmyslů.