Edmond Rostand - Cyrano z Bergeracu

Podcast

Cyrano z Bergeracu: Hrdina s velkým nosem a ještě větším srdcem0:00 / 10:36

0:001:00 zbývá

1x

Cyrano z Bergeracu je veršované drama Edmonda Rostanda z roku 1897, žánrově hrdinská komedie. Dílo zkoumá konflikt mezi vnitřní a vnější krásou a sílu neopětované lásky, kdy hrdina obětuje vlastní štěstí pro milovanou ženu. Hlavní myšlenkou je otázka, co je v lásce důležitější: povrchní vzhled, nebo hloubka duše a charakteru.

Rychlý přehled

Literární druh	Veršované drama
Žánr	Hrdinská komedie (tragikomedie)
Literární směr	Novoromantismus (romantismus)
Časoprostor	Francie 17. století (1640-1655), období baroka
Kompozice	Pět dějství, chronologický děj s časovým skokem 15 let
Forma (dějství, výstupy)	Pět dějství, veršovaná forma (alexandríny)
Hlavní postavy	Cyrano de Bergerac, Roxana, Kristián de Neuvillette, Hrabě de Guiche, Ragueneau
Téma	Neopětovaná láska, konflikt vnitřní a vnější krásy
Motivy	Čest, hrdost, síla slova, poezie, oběť, nezištná láska

Úvod

Cyrano z Bergeracu je nadčasové veršované drama Edmonda Rostanda, které s humorem i tragikou zkoumá konflikt mezi vnitřní a vnější krásou a sílu neopětované lásky. Představuje hrdinu s velkým nosem, ale ještě větším srdcem, jenž obětuje vlastní štěstí pro milovanou ženu. Tento rozbor se zaměří na strukturu, témata a postavy tohoto významného díla.

Dílo mělo premiéru v roce 1897 a okamžitě se stalo hrou, která oslavuje romantické ideály v době, kdy v literatuře převládal realismus a naturalismus. Rostand se inspiroval skutečnou historickou postavou Saviniena de Cyrano de Bergerac a zasadil děj do 17. století, období baroka. Jeho Cyrano z Bergeracu je oslavou cti, odvahy, básnického talentu a tragédie neopětované lásky, což z něj činí stále aktuální a populární dílo.

Literární druh a žánr

Cyrano z Bergeracu je veršované drama, což znamená, že celý text je napsán ve verších, konkrétně ve francouzských alexandrínech. Patří mezi dramatické umění a je členěno do pěti dějství.

Žánrově se jedná o tragikomedii nebo hrdinskou komedii, neboť mistrně kombinuje prvky komedie, tragédie a romantického dramatu. Charakterizuje ho bohatý a květnatý jazyk, plný metafor a vtipných slovních hříček, ale i dojemných vyznání. Ačkoliv vzniklo na sklonku romantismu, zřetelně se k němu řadí důrazem na individualitu hrdiny, jeho vnitřní svět, silné emoce a idealizovanou lásku.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Ústředním tématem díla je neopětovaná láska a konflikt mezi vnitřní a vnější krásou. Cyrano, geniální básník a šermíř, je přesvědčen, že jeho obrovský nos mu brání v lásce k Roxaně, a obětuje své štěstí pro ni a Kristiána. Autor se ptá, co je v lásce důležitější: povrchní vzhled, nebo hloubka duše a charakteru.

Klíčové myšlenky a motivy:

• Čest a hrdost: Cyrano si zakládá na své cti a hrdosti, odmítá kompromisy, což často vede k jeho osamělosti a utrpení.
• Síla slova a poezie: Dílo oslavuje schopnost slova vyjádřit hluboké city. Cyranova slova, ať už v dopisech nebo projevech, si Roxana zamiluje více než Kristiánův vzhled.
• Oběť a nezištná láska: Cyranova ochota obětovat vlastní štěstí pro štěstí milované osoby je ústředním prvkem příběhu.

Záměrem Edmonda Rostanda bylo vytvořit hrdinu ztělesňujícího romantické ideály – odvahu, čest, talent a nezištnou lásku – a zároveň poukázat na tragiku lidské existence, kdy vnější nedostatky mohou zastínit vnitřní kvality a bránit štěstí.

Kompozice

Dílo je rozděleno do pěti dějství, z nichž každé se odehrává na jiném místě a v jiném čase, což umožňuje sledovat vývoj příběhu a postav v průběhu několika let. Děj je vyprávěn chronologicky, s výrazným časovým skokem patnácti let mezi čtvrtým a pátým dějstvím.

Struktura Cyrana z Bergeracu odpovídá klasickému dramatu s fázemi:

• Expozice: Představení postav a základní situace v Burgundském hotelu.
• Kolize: Roxanina prosba k Cyranovi o ochranu Kristiána a Cyranovo rozhodnutí psát za Kristiána.
• Krize: Scéna na balkoně, svatba, odeslání na válku.
• Peripetie: Smrt Kristiána, Roxanino uvědomění si lásky k „duši“.
• Katastrofa: Cyranova smrt a odhalení pravdy.

Rostand mistrně střídá scény plné humoru a vtipu s momenty hluboké tragiky a dojetí. Veršovaná forma dodává dílu lyričnost a vznešenost, zároveň však umožňuje rychlé a svižné dialogy.

Časoprostor

Děj dramatu Cyrano z Bergeracu je zasazen do Francie 17. století, konkrétně do období baroka mezi lety 1640 a 1655. Toto historické pozadí se odráží v bohatosti jazyka a jisté teatrálnosti postav, stejně jako v dobových intrikách a válečných konfliktech.

Specifická místa děje:

• První dějství: Burgundský hotel v Paříži, divadelní sál – úvod do děje a setkání hlavních postav.
• Druhé dějství: Ragueneauova pekařství – místo setkávání básníků a odhalení Roxaniny lásky k Kristiánovi.
• Třetí dějství: Balkon Roxanina domu – ikonická scéna vyznání lásky, kde Cyrano mluví za Kristiána.
• Čtvrté dějství: Obléhání Arrasu, válečné pole – drsné prostředí, kde umírá Kristián a Roxana přijíždí na bojiště.
• Páté dějství: Klášter sester křížových – místo klidu a smutku, kde Roxana tráví život po Kristiánově smrti a kde Cyrano umírá.

Prostorová i časová rozmanitost podtrhuje vývoj hrdinů a atmosféru příběhu.

Jazyk a vypravěč

Jazyk dramatu Cyrano z Bergeracu je bohatý, květnatý a vysoce poetický, což je dáno veršovanou formou v alexandrínech. Edmond Rostand používá širokou škálu stylistických prostředků:

• Metafory a přirovnání: Obohacují text a prohlubují význam.
• Hyperboly: Zdůrazňují nadsázku a dramatičnost.
• Vtipné slovní hříčky a ironie: Dodávají dílu humor a duchaplnost, zejména v Cyranových promluvách.
• Přímá řeč a monology: Hlavní prostředek pro rozvíjení děje a charakteristiky postav.

Cyrano je mistrem slova; jeho monology a dopisy jsou vrcholem francouzské poezie, plné duchaplnosti i hluboké citovosti. Jazyk se mění podle situace a charakteru postavy, od vznešených milostných vyznání po břitké šermířské repliky.

Vzhledem k tomu, že jde o drama, není zde explicitní vypravěč. Příběh se odvíjí prostřednictvím dialogů a monologů postav, které přímo promlouvají k sobě navzájem nebo k publiku. Jevištní poznámky doplňují informace o ději a jednání postav.

Hlavní postavy

• Cyrano de Bergerac: Hlavní hrdina, gaskoňský kadet, básník a šermíř. Je brilantně duchaplný, odvážný a čestný, ale vnitřně nešťastný kvůli svému obrovskému nosu, který vnímá jako překážku v lásce. Miluje svou sestřenici Roxanu, ale nedovolí si jí vyznat lásku. Obětuje své štěstí pro její dobro, čímž se stává tragickou postavou s velkou vnitřní krásou kontrastující s vnějším vzhledem.

• Roxana (Magdaléna Robinová): Krásná, inteligentní a vzdělaná Cyranova sestřenice. Zpočátku je povrchní, zamilovaná do fyzické krásy Kristiána. Postupně však roste v její lásce ocenění hloubky duše a slova, které vnímá skrze Cyranovy dopisy. Její postava představuje ideál ženské krásy a citlivosti, jež dozrává v pochopení skutečné lásky.

• Kristián de Neuvillette: Mladý, pohledný a odvážný kadet, zamilovaný do Roxany. Je však prostoduchý a neumí vyjádřit své city slovy. Jeho vnější krása je v ostrém kontrastu s neschopností vyjádřit vnitřní svět. Přijme Cyranovu pomoc, aby získal Roxaninu lásku, ale nakonec si uvědomí, že Roxana miluje Cyranovu duši, nikoli jeho vzhled.

• Hrabě de Guiche: Vlivný a mocný šlechtic, velitel kadetů a Cyranův protivník. Je arogantní, žárlivý a usiluje o Roxaninu ruku. Jeho postava symbolizuje intriky a mocenské ambice, které stojí v protikladu k Cyranově cti a idealismu. Je schopen krutosti, například když pošle Kristiána a Cyrana do války.

• Ragueneau: Pekař a básník, Cyranův přítel. Dobrosrdečný, ale poněkud naivní milovník poezie a umění. Jeho pekařství je místem setkávání básníků a mnoha důležitých rozhovorů.

Shrnutí děje

Děj Cyrana z Bergeracu začíná v roce 1640 v pařížském Burgundském hotelu, kde Cyrano de Bergerac, gaskoňský kadet s obrovským nosem, v brilantním veršovaném souboji poníží markýze Valverta. Cyrano je tajně zamilován do své sestřenice Roxany, ale kvůli svému vzhledu se jí neodváží vyznat. Roxana se s ním setká a svěří se mu, že je zamilovaná do mladého, pohledného kadeta Kristiána de Neuvillette a požádá Cyrana, aby nad ním držel ochranou ruku. Cyrano se zlomeným srdcem souhlasí.

Cyrano se setká s Kristiánem, který přizná, že neumí vyjádřit své city slovy. Cyrano mu nabídne pomoc: bude pro něj psát milostné dopisy Roxaně, v nichž vyjádří své vlastní hluboké city. Roxana je z dopisů nadšená a zamiluje se do Kristiánovy „duše“. Jednoho večera, pod balkonem Roxanina domu, Cyrano napovídá Kristiánovi, co má říkat. Když Kristián selže, Cyrano se ujme slova a s takovou vášní promlouvá, že Roxana je okouzlena. Téhož večera se Roxana provdá za Kristiána, aby unikla sňatku s hrabětem de Guiche. De Guiche, rozzuřený sňatkem, pošle Kristiána a celou Cyranovu rotu do války k obléhání Arrasu.

Během obléhání Arrasu Cyrano denně riskuje život, aby doručoval Roxaně milostné dopisy psané Kristiánovým jménem. Roxana, dojatá hloubkou citů v dopisech, přijede na bojiště. Řekne Kristiánovi, že ho už nemiluje jen pro jeho vzhled, ale pro jeho duši, kterou poznala z dopisů. Kristián si uvědomí, že Roxana ve skutečnosti miluje Cyrana. Než stihne říct pravdu, je smrtelně zraněn v bitvě. Umírá v Roxanině náručí. Cyrano, aby Roxaně nezpůsobil další bolest, jí pravdu neřekne a nechá ji věřit, že milovala Kristiána. De Guiche odvede Roxanu z bojiště.

Patnáct let po Kristiánově smrti žije Roxana v klášteře. Cyrano ji každou sobotu navštěvuje. Jednoho dne je Cyrano přepaden a těžce zraněn. Přesto se vydá na svou pravidelnou návštěvu. Přijde pozdě a je velmi slabý. Požádá Roxanu, aby mu dovolila přečíst Kristiánův poslední dopis. I když je již tma, Cyrano čte dopis zpaměti s takovou vášní, že Roxana pozná hlas, který slyšela pod svým balkonem před lety. V tu chvíli si uvědomí, že celou dobu nemilovala Kristiána, ale Cyrana, jeho duši a slova. Cyrano umírá v Roxanině náručí, šťastný, že jeho láska byla konečně odhalena a opětována, byť až v okamžiku smrti, a že si zachoval čest až do konce.