Karel Jaromír Erben - Kytice

Podcast

Karel Jaromír Erben: Básník, sběratel a archivář0:00 / 21:52

0:001:00 zbývá

1x

Kytice Karla Jaromíra Erbena z roku 1853 je sbírka třinácti balad, která se zaměřuje na porušení mravních zákonů a lidské viny. Dílo, zasazené do kontextu romantismu, ukazuje, že za provinění vždy následuje trest, často zprostředkovaný nadpřirozenými silami nebo osudem.

Rychlý přehled

Literární druh	Lyrickoepický
Žánr	Sbírka balad
Literární směr	Romantismus
Časoprostor	Česká krajina (venkov, les, jezero), univerzální a nadčasový; děj často v noci nebo za poledne
Kompozice	Třináct balad, zrcadlová kompozice (tematické dvojice), chronologické vyprávění v rámci balad
Lyrický subjekt	Vševědoucí vypravěč (er-forma), v dialozích i ich-forma
Forma (verš, rým)	Gnomický verš, pravidelná rytmizace, různé typy rýmů (sdružený, střídavý, obkročný, přerývaný)
Téma	Porušení etických vztahů, vina a trest, bezmocnost člověka proti osudu a nadpřirozeným silám
Motivy	Vina a trest, osud, marný boj proti nadpřirozeným silám, mateřská láska, lidové tradice a pověsti

Úvod

Kytice je sbírka třinácti balad Karla Jaromíra Erbena. Dílo se zaměřuje na porušení mravních zákonů a lidské viny, za které následuje nevyhnutelný trest, často zprostředkovaný nadpřirozenými silami nebo osudem. Je to lyricko-epická poezie s pochmurným dějem a tragickým koncem.

Karel Jaromír Erben pracoval na Kytici dvacet let a poprvé ji vydal v roce 1853. Tato sbírka představuje vrchol jeho tvorby a je považována za zakladatele moderní české balady, čerpající z ústní lidové slovesnosti, pověstí a mytologie. Tento rozbor se podrobně věnuje struktuře, tématům a jazykovým prostředkům tohoto významného díla.

Literární druh a žánr

• Literární druh: Lyrickoepický, protože spojuje dějovost (epiku) s výraznými pocity a náladami (lyrikou).
• Literární forma: Poezie.
• Žánr: Sbírka balad. Jde o lyricko-epické básně s pochmurným dějem a často tragickým koncem, ve kterých se objevují nadpřirozené bytosti a síly.
• Specifické podžánry: Některé balady mají prvky alegorie, například báseň Kytice, kde mrtvá matka ztělesňuje matku vlast a mateřídouška se stává symbolem vlasti. Dílo je zasazeno do kontextu českého romantismu.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

• Hlavní téma: Porušení etických vztahů a mezilidských vazeb. Dále téma viny, za kterou přichází často nepřiměřený trest, a bezmocnost člověka proti přírodním a osudovým silám.
• Hlavní myšlenka / poselství: Lidská společnost si za následky svých hříchů většinou může sama. Každý člověk má svůj osud a pokus o jeho změnu se krutě trestá. Nejsilnějším citem je mateřství, které se však v díle často stává zdrojem tragédií.
• Záměr autora: Karel Jaromír Erben dílo napsal, aby na základě lidových pověstí a tradic ukázal morální principy a důsledky porušování mravních a přírodních zákonů. Chtěl zprostředkovat poučení o tom, že za provinění vždy následuje trest.
• Klíčové motivy:
  • Vina a trest: Ústřední motiv všech balad, kde po provinění následuje krutý, často nevyhnutelný trest.
  • Osud: Neměnný a mimo lidskou kontrolu, často vedoucí k tragickým koncům.
  • Marný boj proti nadpřirozeným silám: Lidé jsou bezmocní proti mystickým bytostem (Polednice, Vodník) a osudovým vlivům.
  • Mateřská láska: Silný cit, který může být zdrojem oběti, ale i tragédie či provinění.
  • Lidové tradice a pověsti: Slouží jako zdroj inspirace pro Erbenovo zpracování příběhů.

Kompozice

• Členění: Sbírka Kytice se skládá z třinácti samostatných baladických básní. Tyto básně jsou tematicky propojeny a tvoří ucelený celek.
• Chronologie vyprávění: V rámci jednotlivých balad je děj převážně chronologický, se souvislým sledem událostí.
• Zvláštní kompoziční prvky:
  • Zrcadlová kompozice: Básně jsou uspořádány do tematických dvojic, kdy si první báseň odpovídá s poslední, druhá s předposlední a tak dále. To vytváří symetrickou strukturu.
    • Kytice a Věštkyně: Obě básně se věnují naději a víře v lepší budoucnost českého národa.
    • Poklad a Dceřina kletba: Zobrazují porušení základního vztahu matky a dítěte.
    • Svatební košile a Vrba (původně, v novém vydání Lilie): Tématem je proměna člověka a zásah nadpřirozena do lidského života.
    • Polednice a Vodník: Obsahují nadpřirozené bytosti zasahující do lidských vztahů.
    • Zlatý kolovrat a Záhořovo lože: Zabývají se tématem viny, vykoupení a pokání, ukazují vítězství dobra nad zlem.
    • Štědrý den a Holoubek: Pojednávají o lásce a smrti a varují před touhou znát osud.
  • Tragický konec: Většina balad má pochmurný děj a končí tragicky pro hlavní postavy.
  • Rychlý spád: Dílo je charakterizováno rychlým tempem vyprávění, které udržuje napětí.

Časoprostor

• KDE se děj odehrává:
  • Konkrétní prostor: Děj se často odehrává v české krajině, v typickém venkovském prostředí – vesnice, chalupa, les, jezero, hřbitov nebo hrad. Tyto lokality podtrhují lidový charakter příběhů.
  • Symbolický prostor: Není pevně určen, je univerzální, což podtrhuje nadčasovost morálních poselství. Temná a často osamělá místa symbolizují střet lidského světa s nadpřirozenem.
• KDY se děj odehrává:
  • Historické období: Čas není konkrétně určen; je cyklický a vychází z dávných pověstí a lidových tradic. Události se často odehrávají v noci nebo za poledne, což zdůrazňuje mystickou atmosféru.
  • Doba trvání děje: Liší se u jednotlivých balad, od několika hodin (Polednice) po roky (Poklad, Záhořovo lože).
• Význam prostředí pro děj a atmosféru: Prostředí je klíčové pro vytvoření pochmurné, tajemné a někdy hororové atmosféry. Lesy, hřbitovy a vodní plochy jsou místy, kde se projevuje nadpřirozeno a kde dochází k osudovým zvratům.

Jazyk a vypravěč

• Typ vypravěče: Er-forma, tedy vševědoucí vypravěč, který má přehled o celém ději a myšlenkách postav. V dialozích se objevuje i ich-forma.
• Jazykový styl: Je úsporný a strohý, používá krátké, někdy i neslovesné věty. Jazyk je běžný, lidový a přístupný, což koresponduje s lidovou slovesností, ze které Erben čerpal. Použitá čeština je dobová, dnes by byla označována jako knižní.
• Výrazné jazykové prostředky:
  • Přímá řeč: Často se vyskytuje v dialozích postav, což zrychluje děj a dodává mu dramatičnosti.
  • Citoslovce: Používány místo sloves, dodávají textu naléhavost a dynamiku.
  • Zvukomalba: V básních je dokonalá zvukomalba, která přispívá k naléhavosti a mystičnosti atmosféry.
  • Tropy a figury: Často jsou využívány
    • Metafora: Například mateřídouška jako symbol vlasti.
    • Přirovnání.
    • Personifikace.
    • Ironie.
    • Epizeuxis: Opakování slova nebo slovního spojení za sebou v jedné větě.
    • Epifora: Opakování slova nebo slovního spojení na konci veršů.
    • Anafora: Opakování slova nebo slovního spojení na začátku veršů.
    • Elipsa: Vypuštění části věty, která je z kontextu zřejmá.
• Specifika jazyka díla: Balady jsou psány gnomickým veršem, který je charakteristický svou krátkostí a hutností. Pravidelná rytmizace a rýmování (sdružený, střídavý, obkročný, přerývaný, přízvučný rým) usnadňuje zapamatovatelnost básní.

Hlavní postavy

Postavy v Kytici jsou často archetypální a ztělesňují lidské ctnosti i neřesti, přičemž jsou většinou smířeny se svým osudem.

• Ženy / Matky: Převažují jako hlavní postavy. Jsou často láskyplné, ale i hříšné, chybující a vinou či neposlušností přivolávající tragédii.
  • Matka (Poklad): Zpočátku omámena touhou po bohatství, opustí dítě v jeskyni, ale po ztrátě si uvědomí skutečnou hodnotu mateřské lásky.
  • Matka (Polednice): Netrpělivá a nervózní, ve vzteku na plačící dítě přivolá Polednici a neúmyslně dítě udusí.
  • Macecha a její vlastní dcera (Zlatý kolovrat): Zlé, chamtivé a závistivé, spáchají vraždu nevlastní dcery Dory z touhy po majetku a postavení, za což jsou potrestány vlky.
  • Panna (Svatební košile): Zamilovaná dívka, která toužebně čeká na milého. Její nedostatek zbožnosti a neopatrnost ji málem přivedou do záhuby rukou mrtvého milence.
  • Dívka (Vodník): Naivní, neposlušná, ale milující svou matku a dítě. Nucena k životu s vodníkem, její touha po domově vede k tragédii jejího dítěte.
  • Žena (Holoubek): Vdova, která otrávila svého prvního manžela. Provdá se znovu, ale výčitky svědomí, symbolizované holoubkem, ji dovedou k sebevraždě.
  • Žena (Vrba): Prokletá žena, jejíž duše se v noci převtěluje do vrby. Manžel její osud nechápe a pokácením vrby ji neúmyslně zabije.
  • Dívka (Lilie): Po smrti vyroste na jejím hrobě lilie. Vezme si pána, porodí mu syna, ale kvůli žárlivosti jeho matky umírá i s dítětem.
  • Hana a Marie (Štědrý den): Dvě dívky, které se rozhodnou věštit svou budoucnost. Hana vidí svatbu, Marie svou smrt. Osud se naplní.
  • Dcera (Dceřina kletba): Mladá žena, která zabila své dítě a proklíná svou matku za to, že jí dala příliš volnosti. Nakonec je oběšena.
• Mužské postavy:
  • Mrtvý milenec (Svatební košile): Bledý a studený milý, který se vrací z války jako upír, aby si vzal svou milou na onen svět.
  • Vodník: Nadpřirozená bytost, která vládne jezeru. Zmocní se dívky a vezme si ji za ženu, ale je krutý a pomstychtivý.
  • Král (Zlatý kolovrat): Pán, který se zamiluje do prosté dívky Dory. Je oklamán macechou, ale díky zlatému kolovratu odhalí pravdu a spravedlivě potrestá viníky.
  • Záhoř (Záhořovo lože): Původně obávaný loupežník a vrah, který se skrze pokání a pod vedením poutníka vykoupí ze svých hříchů a dojde spásy.
  • Poutník (Záhořovo lože): Muž, jehož duše byla upsána ďáblu. Na cestě do pekla potká Záhoře, stane se jeho duchovním průvodcem a pomůže mu k vykoupení. Stane se biskupem.

Shrnutí děje

Kytice Děti truchlí po zesnulé matce, která ztělesňuje vlast. Na jejím hrobě vyroste prostý kvítek mateřídoušky, jehož vůně jim připomíná matku. Kvítek se v druhé části básně stává symbolem vlasti, k níž by měl mít každý stejně silný vztah jako k matce.

Poklad Na Velký pátek objeví žena s dítětem otevřenou skálu plnou zlata. Žena, omámená touhou po bohatství, zapomene na své dítě a odnáší zlato domů, kde se mění v kameny. Skála se zavře s dítětem uvnitř. Po roce modliteb se skála znovu otevře, žena zachrání dítě a teprve tehdy pochopí, co je skutečné bohatství.

Svatební košile Panna čeká na milého, který odešel do války, a modlí se za jeho návrat. Objeví se bledý a studený milý a přemluví ji, aby s ním odešla. Zavede ji na hřbitov, kde dívka pozná, že je mrtvý. Dívka se lstí skryje v márnici a díky modlitbám a kokrhání kohouta se zachrání před osudem mrtvých. Ráno jsou její košile rozházeny po hřbitově.

Polednice Matka zlobí na plačícího chlapečka a vyhrožuje mu Polednicí. V poledne Polednice skutečně přijde. Vyděšená matka vezme dítě na klín, silou ho drží a v bezvědomí ho udusí. Když se otec vrátí z práce, najde matku omdlelou a dítě mrtvé.

Zlatý kolovrat Král se zamiluje do prosté dívky Dory. Její macecha s vlastní dcerou Doru v lese zabijí, useknou jí končetiny a vypíchnou oči, a podstrčí králi vlastní dceru. Stařeček s pážetem však Doru oživí pomocí živé vody a zlatého kolovratu. Kolovrátek pak králi prozradí celou pravdu. Král najde Doru živou, vezme si ji za ženu a macechu s dcerou potrestá vlky.

Štědrý den Dvě dívky, Hana a Marie, jdou na Štědrý den k jezeru, aby věštily svou budoucnost. Hana vidí svatbu, Marie svou smrt. Osud se do roka naplní – Hana se vdá a Marie zemře.

Holoubek Žena, která otrávila svého prvního manžela, se znovu provdá. Na hrobě jejího prvního muže usedá holoubek a vrkáním jí připomíná vinu. Žena psychicky neunese výčitky svědomí a spáchá sebevraždu utopením.

Záhořovo lože Poutník se vydává do pekla, aby získal zpět úpis své duše. Cestou potká loupežníka Záhoře, který ho chce zabít. Poutník Záhoře přesvědčí, aby ho nechal jít a přinese mu zprávy z pekla. Po roce poutník vypráví, jak mu ďábel vydal úpis až pod hrozbou Záhořova lože, nejhoršího trestu. Záhoř se zděsí, činí pokání a po devadesáti letech umírá s poutníkem jako svatý.

Vodník Dívka je vodníkem stržena do jezera a donucena k sňatku. Narodí se jim dítě. Dívka prosí vodníka, aby ji pustil navštívit svou matku. Vodník jí to dovolí pod podmínkou, že se včas vrátí. Dívka se však nevrátí včas a vodník v odplatě zabije a položí jejich dítě před dveře její matky.

Vrba Muž zjistí, že jeho žena v noci leží bez života, protože se její duše převtěluje do vrby. Manžel vrbu porazí ve snaze jí pomoci, čímž však zabije i svou ženu. Ze dřeva vrby udělá kolébku pro jejich dítě a z proutků píšťalky, aby matka byla svému dítěti nablízku.

Lilie Na hrobě mrtvé dívky vyroste bílá lilie. Pán si ji přesadí do zahrady a zjistí, že lilie v noci ožívá. Vezme si ji za ženu a mají syna. Když pán odjede do boje, jeho matka zničí lilii vystavením slunci, čímž zahubí snachu i vnuka. Pán se hněvá a matce přeje to samé.

Dceřina kletba Mladá žena zabije své dítě. Vinu za svůj tragický osud dává své matce, která jí dávala příliš volnosti. Před svou smrtí proklíná matku. Sama je nakonec oběšena.

Věštkyně Závěrečná báseň, považovaná za myšlenkový vrchol sbírky. Oživuje dávná proroctví o budoucnosti českého národa, včetně příběhů o Libuši, Přemyslu Oráčovi a Karlu IV. Je to vlastenecká báseň s poselstvím naděje a sjednocení.