Podcast

Literární analýza: Hovno hoří0:00 / 17:42

0:001:00 zbývá

1x

Petr Šabachovo dílo Hovno hoří (1994) je soubor tří povídek, který s laskavým humorem zkoumá rozdíly mezi mužským a ženským světem, dospívání a život v době totality. Hlavní myšlenkou je univerzální téma složitosti mezilidských vztahů a hledání místa v životě.

Rychlý přehled

Literární druh	epika (próza)
Žánr	soubor povídek
Literární směr	postmodernismus
Časoprostor	Doba totality/socialismu; hospoda, statek, Praha.
Kompozice	Chronologická, odstavce, kapitoly; metoda „vlaštovčího hnízda“.
Vypravěč	Ich-forma (Sázka, Voda se šťávou), er-forma (Bellevue); mužský vypravěč.
Hlavní postavy	Petr, Matka, Starší bratr, Otec, Andulka/Anna.
Téma	Vztah muže a ženy, dospívání, život v totalitě.
Motivy	Absurdita, černý humor, generační střety, lidské uvažování.

Rychlé shrnutí: Petr Šabach: Hovno hoří – Analýza díla

• Petr Šabach: Hovno hoří je soubor tří povídek (Sázka, Bellevue, Voda se šťávou) vydaný v roce 1994.
• Dílo s laskavým humorem zkoumá rozdíly mezi mužským a ženským světem, dospívání a život obyčejných lidí v období totality.
• Jeho hlavní hrdina, Petr, prožívá generační střety s otcem a hledá své místo v životě a vztazích.
• Šabachův styl je charakteristický prolínáním spisovného, hovorového i nespisovného jazyka a metodou „vlaštovčího hnízda“.
• Mnoho motivů z knihy se objevilo ve slavných filmech, jako jsou Pelíšky.
• Dílo zůstává aktuální díky univerzálnímu tématu složitosti partnerských vztahů.

Vítejte u komplexní analýzy díla Petr Šabach: Hovno hoří, klíčového textu pro studenty středních i vysokých škol. Tento článek vám poskytne podrobný rozbor, shrnutí a charakteristiku, které vám pomohou lépe porozumět tomuto ikonickému dílu a připravit se na maturitu.

Petr Šabach: Hovno hoří – Komplexní analýza díla

Dílo Petra Šabacha Hovno hoří je sbírkou tří povídek, které se zabývají složitostí mezilidských vztahů, dospíváním a životem v době socialismu. Autorova schopnost spojit humor s hlubšími úvahami činí z této knihy nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Základní údaje o knize a žánr

Kniha Hovno hoří, vydaná v roce 1994, je druhou knihou Petra Šabacha po úspěšné prvotině Jak potopit Austrálii. Patří do:

• Literární forma: Próza
• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Povídka (konkrétně se skládá ze tří povídek: Sázka, Bellevue, Voda se šťávou)

Kompoziční výstavba a vysvětlení názvu

Děj se v povídkách odvíjí chronologicky, rozdělený do odstavců a kapitol. Než se ale ponoříme do samotných povídek, je důležité pochopit název celého díla.

Název Hovno hoří je vysvětlen v prologu knihy. Dva chlapci celou cestu autobusem z Paříže do Prahy řešili otázku, zda „hovno hoří“, zatímco děvčata se mnohem více zajímala o plyšáka. Tato epizoda symbolizuje zásadní a často nesourodé rozdíly mezi mužským a ženským světem, které jsou stěžejním tématem celého díla.

Téma a motivy

Hlavním tématem Hovno hoří je vztah mezi mužem a ženou a jejich často protikladné pohledy na svět. Dále se dílo zaměřuje na dospívání, život obyčejných lidí a problémy doby, ve které žijí (totalita/socialismus).

Mezi výrazné motivy patří:

• Absurdita: Často se objevuje v chování postav a situacích.
• Černý humor a nadhled: Pomáhají odlehčit vážná témata.
• Lidské uvažování: Zamýšlí se nad vnitřním světem hrdinů.
• Generační střety: Zejména mezi Petrem a jeho otcem.
• Sledování hrdinů od dětství do dospělosti: Autor sleduje své postavy v průběhu jejich životní cesty.

Časoprostor díla

Události v Hovno hoří se odehrávají v době totality/socialismu, i když konkrétní čas je blíže neurčený. Místo děje se liší v závislosti na povídce:

• Povídka Sázka: Hospoda (čas neurčený).
• Povídka Bellevue: Rodinný statek (čas neurčený).
• Povídka Voda se šťávou: Zřejmě Praha (čas neurčený, někdy v době socialismu).

Postavy v Hovno hoří: Kdo je kdo?

Charakteristika postav v Hovno hoří je klíčová pro pochopení autorova záměru. Šabach vykresluje postavy s typickou lidskostí a jejich vzájemné vztahy.

Hlavní postavy povídky Voda se šťávou

• Petr: Mladší ze dvou synů, zároveň vypravěč. Postupně dospívá v muže a čím dál víc se vzpírá otci a době. Líbí se mu ženy, často střídá zaměstnání. Život bere s nadhledem, miluje svou ženu Annu, ačkoli s ní nemůže najít společnou řeč.
• Matka: Starostlivá a tolerantní. Otcovy pokyny bere s rezervou, což naznačuje její moudrost a klid.
• Starší bratr: „Žrout jablek“, později „pivař“ a lenoch, označovaný jako „mánička“. Neudrží si práci ani manželku, dělá si legraci z Petra a nemá žádný respekt k otci.
• Otec: Voják z povolání, přezdívaný „zelený mozek“. Snaží se vychovávat a komandovat rodinu, ale později to vzdává, když zjišťuje, že se syny nic nesvede.
• Andulka/Anna: Dívka s hlubokýma hnědýma očima, hezká a líbí se mužům. Dlouho nemůže najít toho pravého, až objeví Petra. Později je starostlivou ženou a matkou, která i přes neshody s Petrem chápe mužskou povahu, což ji činí jedinečnou.

Vypravěč a jeho perspektiva

Vypravěč v díle Petra Šabacha se mění:

• V povídkách Sázka a Voda se šťávou je použita ich-forma (mužský vypravěč, pozorovatel nebo přímo Petr).
• V povídce Bellevue se setkáváme s er-formou.

Je pravděpodobné, že vypravěč je sám autor, který takto promlouvá skrze své postavy a sdílí své postřehy o světě.

Jazykové prostředky a vypravěčí způsoby

Jazyk Petra Šabacha je jedním z nejpoutavějších aspektů jeho tvorby. Vyznačuje se mixem stylů, který dodává textu autentičnost a humor.

Vypravěčí způsoby a typy promluv

• Vypravěčí způsoby: Přímá řeč (např. Petr, Petrova máma) je hojně využívána k oživení dialogů.
• Typy promluv: Dominují dialogy (např. Petra a jeho mámy) a monology, které přinášejí vnitřní úvahy postav.

Konkrétní jazykové prostředky a jejich funkce

Šabach mistrně pracuje s různými jazykovými vrstvami a prostředky:

• Ustálená slovní spojení: „čestné místo“, „pionýrský šátek“, „jídelní lístek“, „stoický klid“ – odkazují na dobové reálie a stereotypy.
• Nářečí: „okurek“, „korbenátek“ – přinášejí do textu autentičnost a lidovost.
• Řečnická otázka: „Jak si to můžeš nechat líbit?“ – zdůrazňuje Petrův údiv nad matčiným klidem.
• Nespisovná slova: „slavnej“ – dodávají textu hovorovost a bezprostřednost.
• Expresivní slova: „odšourol“ – podtrhují emoce a chování postav.
• Nedořečenost: „Co je dneska za den...?“ – nechává prostor pro domýšlení a podtrhuje ležérnost promluvy.

Celkově Šabach využívá více vrstev jazyka – spisovný, hovorový i nespisovný – pro vytvoření živého a uvěřitelného prostředí.

Tropy a figury

• Ironie: V díle se často objevuje, například v pasáži: „vlastnoručně sepisoval otec, slavnej jídelní lístek“. Otec se snaží o autoritu, ale výsledek je spíše komický.
• Závan nostalgie, satira, nadhled: Tyto prvky prostupují celým dílem a umožňují autorovi komentovat dobové poměry a lidské povahy s lehkostí.
• Metoda „vlaštovčího hnízda“: Sám Šabach o ní hovoří. Jde o způsob, kdy „nalepuje humorné příhody na hlavní děj“, čímž obohacuje vyprávění a udržuje čtenářovu pozornost.

Rozbor jednotlivých povídek v Hovno hoří

Šabachovo dílo je mozaikou příběhů, které dohromady vytvářejí ucelený obraz života a vztahů.

Prolog: Rozdíly mezi mužským a ženským světem

Úvodní pasáž knihy, která je klíčová pro pochopení celého díla. Vypravěč jede autobusem z Paříže, kde sedí spousta dětí. Zatímco holčičky si posílají plyšáka, dva chlapci posedlí otázkou, „jestli hovno hoří“, řeší tuto záhadu celou cestu do Prahy. Vypravěč si uvědomuje, že mezi mužským a ženským světem není jen „úzká ulička jako v autobuse“, ale propastné rozdíly.

Sázka: O přátelství a dokazování

Povídka vypráví o vypravěči, který sedí v zaplněné hospodě a sleduje dva štamgasty – malého a velkého dědečka. Ti mají před sebou pivo a dršťkovku, ale více je zajímá vzájemné poštuchování a dokazování. Hádají se o to, jestli beton může plavat, o výšku medvěda kodiaka nebo o to, kdo vydrží déle pod vodou v umyvadle na půllitry. Tyto absurdní sázky a chování ukazují na ryze mužskou touhu po sebepotvrzení a soutěživosti, často vedoucí k nečekaným následkům.

Bellevue: Neobyčejný den obyčejné rodiny

Povídka, jejíž název znamená „krásná vyhlídka“, popisuje neobyčejný den obyčejné rodiny žijící na statku. Holčička sleduje počínání všech členů rodiny a utváří si obrázek o životě. Zpočátku si myslí, že muži to mají lehčí, a dokonce se rozhodne, že až bude velká, nechá se „přesperovat“ na muže. Otec, kovář, se bojí okovat koně. Starší syn v pubertě řeší vztahy s dívkami, mladší se vyrovnává s nočním pomočováním a dědeček trpí močovými kameny. Na konci povídky holčička dospěje k poznání, že všichni se snaží jen pro ni, a rozhodne se, že o změnu pohlaví nežádá. Povídka tak nabízí pohled na rodinné vztahy a rozdílné role v životě.

Voda se šťávou: Dospívání, vztahy a absurdita socialismu

Povídka Voda se šťávou je vyprávěna Petrem, mladším synem „lampasáka“. Sledujeme zde Petrovo dospívání v mladého muže a jeho proměnu od oddaného pionýra k rebelovi, který se vzpírá otci a totalitní době. Nechá si narůst dlouhé vlasy a mění své postoje. Jeho život ovlivňuje dlouhovlasá Andulka s velkýma hlubokýma očima, která je jeho osudovou láskou.

Anna (dříve Andulka) se postupem času učí, jak zapůsobit na ostatní a jak si najít své místo v životě. S Petrem se potkají po maturitě, a po šesti letech se vezmou. V manželství dochází k častým neshodám, protože Anna všechno ví a umí lépe než on. Navzdory tomu Petr uznává, že Anna je v něčem jedinečná – chápe mužskou povahu.

Povídka je proložena krátkými Anninými poznámkami a připomínkami, které uvádějí Petrovo vyprávění na pravou míru a nabízejí odlišný úhel pohledu. Zahrnuje také další historky, například o strýci s podvodem na pojišťovnu nebo o Anně, která vzala domů bezdomovce a dala mu Petrovo oblečení. Povídka končí smířlivým dialogem, ve kterém Anna Petrovi nabízí „vodu se šťávou“ (narážka na vtip, který Petr nechápe), čímž symbolizuje jejich rozdílnost a zároveň vzájemnou toleranci.

Literárněhistorický a kulturní kontext

Pro hlubší pochopení Hovno hoří je nutné jej zasadit do širšího kontextu autorovy tvorby a české literatury.

Petr Šabach: Život a tvorba

Petr Šabach (1951–2017) se narodil v Praze. Po maturitě absolvoval teorii kultury na FF UK. Pracoval v Pragokoncertu, jako metodik kulturního domu, noční hlídač v Národní galerii a odborný referent Galerie hlavního města Prahy. Po roce 2001 působil jako volný spisovatel a vedl semináře tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Zemřel v Praze po krátké nemoci.

Šabachův styl je humorný, ironický a často se zabývá