TL;DR: Rychlé shrnutí Orffova Schulwerku a nástrojů
Orffův Schulwerk je unikátní přístup k elementární hudební výchově, který vyvinul německý skladatel a pedagog Carl Orff s Gunild Keetmanovou. Jeho základem je rytmus, pohyb a tvořivá hra na snadno ovladatelné Orffovy nástroje. Tyto nástroje, jako jsou xylofony, metalofony, zvonkohry a široká škála rytmických prvků, umožňují dětem intuitivní zapojení do hudebního procesu, včetně improvizace. Česká adaptace od Petra Ebena a Ilji Hurníka přizpůsobuje Schulwerk české hudební tradici. Je to spíše cesta a návod než striktní metoda, podporující všestranný hudební rozvoj u všech dětí.
Úvod: Objevte svět Orffova Schulwerku a Orffových nástrojů
Orffův Schulwerk představuje revoluční přístup k hudební výchově, který dodnes inspiruje pedagogy po celém světě. Jde o komplexní systém, jenž klade důraz na elementární hudební prožitek, rytmus a tvořivost. V tomto článku se podrobně podíváme na historii, principy a nástroje spojené s tímto jedinečným pedagogickým směrem, abychom vám poskytli ucelené shrnutí a rozbor pro vaše studium.
Carl Orff a zrod elementární hudební výchovy
Kdo byl Carl Orff?
Carl Orff (1895–1982) byl významný německý skladatel a pedagog. Přestože je široké veřejnosti známý především jako autor monumentální kantáty Carmina Burana, jeho pedagogický odkaz je neméně významný.
Jako vedoucí hudebního oddělení na taneční škole Dorothey Güntherové si uvědomil potřebu hudebního vzdělání pro tanečníky. Doporučil, aby se sami doprovázeli na melodické a rytmické nástroje.
Vznik Orffových nástrojů
Orff se inspiroval africkým balafonem, který přizpůsobil evropské půltónové hudbě, a navrhl první xylofon. Postupně k němu přibývaly další melodické nástroje, jako jsou zvonkohry a metalofony.
Po druhé světové válce začal Orff na žádost bavorského rozhlasu připravovat pořady pro děti. V nich děti samy hrály na tyto nové nástroje. Tyto materiály se staly základem pětisvazkového díla Schulwerk, které vycházelo v letech 1950–1954.
Orffův Schulwerk: Základní principy a filozofie
Co je Orffův Schulwerk shrnutí?
Na projektu Schulwerku s Orffem úzce spolupracovala Gunild Keetmanová. Orffova škola není striktní metoda, ale spíše cesta, směr a návod pro elementární hudební výchovu. Jejím hlavním cílem je všestranný hudební rozvoj dítěte.
Rytmus jako základ celého Orffova pojetí
Základem Schulwerku je rytmus, který je společným jmenovatelem hudby a pohybu. Výchova začíná deklamací slov, která se spojují do dvoutaktí, čtyřaktí, později pak do period a krátkých útvarů jako říkadla a rozpočitadla.
Tvořivost, improvizace a zapojení dětí
Rytmus slova je převeden do hry na tělo a poté na hudební nástroje, které jsou snadno ovladatelné. Elementární improvizace je v hudebním procesu klíčová a podporuje tvořivý přístup dětí k hudbě a jejich emotivní zaujetí. Děti jsou ve výuce střídavě v roli interpretů, skladatelů a posluchačů, což je zábavný a nápaditý přístup.
Role učitele a dostupnost pro všechny
Orffova škola je určena všem dětem – nadaným i těm hudebně méně rozvinutým. Důležitou podmínkou je kreativní učitel, který je zároveň schopným hudebníkem.
Šíření myšlenek Orffova Schulwerku
V roce 1961 založil Carl Orff v rámci salcburské univerzity Mozarteum Institut. Od roku 1963 je znám jako Orffův institut a stal se celosvětovým učilištěm pro šíření myšlenek Schulwerku. O životě a díle Carla Orffa se dozvíte více na Wikipedii.
Česká adaptace Orffova Schulwerku
Proč česká adaptace?
Skladbičky v Schulwerku jsou modely, s nimiž se dá dále pracovat, nikoli hotová díla k dogmatickému přijetí. Proto mohli čeští skladatelé Petr Eben a Ilja Hurník připravit vlastní adaptaci pod názvem Česká Orffova škola.
Česká Orffova škola a její svazky
Nejde o pouhý překlad německého originálu. Autoři vycházejí z české hudby a lidové slovesnosti, přičemž respektují hlavní principy Schulwerku. Akceptují školu jako živý, neukončený systém. Česká Orffova škola má zatím čtyři svazky:
- Začátky
- Pentatonika
- Dur – moll
- Modální tóniny
K prvním třem dílům napsal úvodní texty profesor Pražské konzervatoře Vladimír Poš. Na práci na čtvrtém dílu byl přizván Pavel Jurkovič.
Česká Orffova společnost
O odkaz Carla Orffa v České republice pečuje Česká Orffova společnost, která podporuje rozvoj a šíření Orffových myšlenek.
Orffův instrumentář: Rozbor nástrojů
Původ a výroba Orffových nástrojů
V roce 1949 založil Klaus Becker na Orffův podnět specializovanou dílnu na výrobu snadno ovladatelných nástrojů. Začal se pro ně používat termín Orffovy nástroje (nikoli „orffovské“). Firma Studio 49 dodnes vyrábí tyto nástroje vysoké kvality. Hudebna by měla být vybavena oběma typy nástrojů, přičemž u melodických se preferuje altová poloha.
Rozdělení Orffových nástrojů
Orffův instrumentář tvoří sada membranofonů (blanozvučných) a idiofonů (samozvučných). Mohou být melodické (naladěné) nebo s neurčitou výškou zvuku, které patří do kategorie rytmických nástrojů. Důležitou součástí jsou také zobcová flétna a dětské tympány pro podporu basových tónů.
Melodické Orffovy nástroje
Zvonkohra
Zvonkohra je z melodických nástrojů nejvyšší. Její kameny jsou ze slitiny kovů a má střední dozvuk. Je ideální pro hru melodie nebo ornamentů.
Metalofon
Metalofon má kameny ze slitiny kovů, ale s vyšším procentem hliníku. Díky tomu jsou kameny lehčí a mají řidší hustotu, což dává delší dozvuk. Je vhodný pro hru souzvuků v delších notových hodnotách.
Xylofon
Xylofon se vyrábí z dobře vyzrálého palisandrového nebo mahagonového dřeva. Jeho tón je velmi průrazný, téměř bez dozvuku. Je výhodný pro hustší doprovody se střídáním pravé a levé ruky (toccatová faktura).
Rytmické Orffovy nástroje
Mezi rytmické Orffovy nástroje patří široká škála prvků s neurčitou výškou zvuku. Patří sem například:
- Cihla (wood block): Africká a naše dřívka.
- Minišejkry a rumba-koule
- Prstové činelky
- Bubínky a rourové bubínky
- Triangly
- Kastaněty na rukojeti
- Chimes (tyčková zvonkohra)
- Dřevěné a-go-go
- Drhlo
- Dřívka (claves)
- Tamburína
- Víctónový bubínek
- Činely
- Kovové a-go-go
Boomwhackers: Alternativa nebo součást Orffových nástrojů?
Od 90. let minulého století se rozšířily Boomwhackers, které jsou spíše plastovou hračkou než tradičním hudebním nástrojem. Tyto „bouchací tyče“ sice nepatří do klasického orffovského instrumentáře, ale suplují melodické nástroje a nelze je opomenout pro jejich snadnou ovladatelnost. Hra na ně je zábavná, náročná na pozornost, koncentraci a rytmické cítění. Nepodporují však melodické cítění frází. Jednotlivé trubice mají konkrétní barvy, což se využívá při zápisu partu.
Pravidla a techniky hry na Orffovy nástroje
Hra na melodické nástroje
Pokud melodické nástroje nejsou na stojanu, mohou být položeny na lavici, židli nebo na klíně. Vždy se hraje oběma rukama, paže musí být volné a zápěstí pružné. Konce paliček jsou sevřeny v pěsti. Paličky musí ihned po dopadu odskočit, aby netlumily dozvuk. Pro snazší hru lze dětem nechat jen ty kameny, na něž hrají, a sousední kameny vyjmout.
Hra na rytmické nástroje
- Šejkry (vajíčka): Hrají se přiznávky rytmickým pohybem zápěstí.
- Chimes (tyčková zvonkohra): Hladí se po celé délce nebo se používají údery paličkou.
- Prstové činelky: Při svislém pohybu a cinknutí o okraje zní něžně. Hra na celou plochu talířků je intenzivnější.
- Dětské tympány: Používají se v páru, lze je ladit (menší na tóniku, větší na dominantu).
- Cihla (wood block): Položená na nedominantní ruce, údery těsně nad štěrbinu.
- Rourový bubínek: Natočen vyšším zvukem vpravo, údery paličkou dle potřeby zvuku.
- Dřevěné a-go-go: Hraje se přejížděním přes vlnitý povrch nebo údery. Kratší rourka má vyšší zvuk.
- Drhlo: Zní škrábavě přejížděním po vroubcích. Lze hrát obouručně, údery na plné konce.
- Dřívka (claves): Jedna hůlka na nedominantní ruce (tvar mističky), druhou se ukazuje na její střed.
- Tamburína: Rozezní se údery nebo chřestěním talířků, děti ji drží „na placato“. Virbl se hraje třepáním s finálním úderem.
- Víctónový bubínek: Pro jednotlivé údery na destičky s různou výškou zvuku nebo pro „míchání“.
- Činely: Úderem paličkou tajemný zvuk, údery o sebe břeskný.
- Triangl: Vždy visí na řemínku, údery na spodní stranu pro stabilitu. Dlouhý dozvuk se tlumí prsty.
- Kovové a-go-go: Hraje se kovovou nebo dřevěnou paličkou, bez dozvuku.
Hra na Boomwhackers
Nejobvyklejší údery jsou jednou trubkou do dlaně druhé ruky, o nohu nebo podrážku, šikmo o zem. S oktavátorem lze vést údery svisle do podlahy. Do trubky lze také ťukat tužkou, lžící nebo paličkou. Jeden hráč může mít dvě hole stejné nebo různé výšky a úderem o sebe zazní interval.
Inspirace pro vlastní tvorbu a alternativní nástroje
Gabriela Coufalová, Ivo Medek a Jaromír Synek jsou autory publikace Hudební nástroje jinak. Tato kniha doporučuje nahrazovat Orffovy nástroje různě upravenými předměty, což je skvělá inspirace pro vlastní výrobu a kreativní přístup k elementární hudební výchově.
Závěr
Orffův Schulwerk a s ním spojené Orffovy nástroje představují jedinečnou a stále aktuální cestu k hudební výchově. Důraz na rytmus, pohyb, tvořivost a snadnou dostupnost hudby pro všechny děti činí z Orffova pojetí cenný nástroj pro rozvoj hudebnosti a komplexního vnímání světa. Doufáme, že tento rozbor a shrnutí vám posloužilo jako výborná studijní opora.
Často kladené otázky (FAQ) o Orffově Schulwerku a nástrojích
Co je Orffův Schulwerk shrnutí?
Orffův Schulwerk je přístup k elementární hudební výchově vyvinutý Carlem Orffem a Gunild Keetmanovou. Zaměřuje se na rytmus, pohyb a tvořivou hru na snadno ovladatelné nástroje. Není to metoda, ale spíše návod pro všestranný hudební rozvoj dětí skrze aktivní zapojení.
Kdo byl Carl Orff a jak souvisí s nástroji?
Carl Orff byl německý skladatel a pedagog, známý nejen Carminou Buranou, ale i svým pedagogickým dílem. Inspiroval se africkým balafonem a navrhl první xylofony, zvonkohry a metalofony, které tvoří základ Orffových nástrojů. Tyto nástroje měly podpořit hudební vzdělávání a doprovod dětí.
Jaké jsou hlavní typy Orffových nástrojů?
Orffovy nástroje se dělí na melodické (xylofony, metalofony, zvonkohry) a rytmické (např. dřívka, šejkry, bubínky, triangly, činely). Patří sem idiofony (samozvučné) a membranofony (blanozvučné). Důležité jsou také zobcová flétna a dětské tympány.
Čím je specifická Česká Orffova škola?
Česká Orffova škola je adaptací původního Schulwerku od Petra Ebena a Ilji Hurníka. Vychází z české hudby a lidové slovesnosti, přičemž respektuje Orffovy principy. Nejedná se o doslovný překlad, ale o tvůrčí zpracování, které je živé a otevřené dalšímu vývoji. Má čtyři svazky.
Jsou Boomwhackers Orffovy nástroje?
Boomwhackers do tradičního Orffova instrumentáře nepatří, protože jsou spíše plastovou hračkou. Nicméně, jsou snadno ovladatelné a mohou suplovat melodické nástroje v hudební výchově. Jejich hra je zábavná a náročná na rytmus a pozornost, avšak méně podporuje melodické cítění frází.