Moliére

Úvod

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin (1622–1673), byl francouzský herec, spisovatel a dramatik, mistr divadelní komedie a jeden z nejslavnějších představitelů evropského klasicismu. Jeho tvorba je proslulá břitkou satirou, nadčasovými charaktery a kritickým pohledem na společenské mravy a lidské neřesti. Světovému dramatu dal jedinečnou tradici komedie charakterů, a jeho význam je srovnatelný s Williamem Shakespearem.

Molière je považován za jednoho z nejdůležitějších francouzských dramatiků, jehož dílo, plné mravnostních otázek, přetvářky a touhy po majetku, si dodnes zachovává svou aktuálnost. Svými hrami dokázal nejen pobavit, ale i provokovat a kriticky se vyjadřovat k tehdejší společnosti, čímž ovlivnil vývoj divadla na celém světě.

Životopis

Mládí a divadelní začátky

Jean-Baptiste Poquelin, později známý jako Molière, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži do rodiny dvorního čalouníka. Studoval na jezuitské koleji a získal právnický diplom, avšak proti vůli otce se rozhodl věnovat divadlu. V roce 1643 založil se svou kolegyní a přítelkyní Madeleine Béjartovou divadelní soubor Skvělé divadlo (Illustre théâtre), kdy začal používat pseudonym Molière.

Po počátečních neúspěších a dokonce uvěznění pro dluhy se Molière s Béjartovými připojil k kočovné společnosti Charlese Dufresna. Následujících dvanáct let strávil cestováním po francouzských provinciích, kde získal cenné zkušenosti a začal psát své první komedie a frašky, čerpající inspiraci z commedie dell'arte.

Dramatikem a hercem v Paříži

V roce 1658 se Molièrově společnosti podařilo vystoupit v Paříži před králem Ludvíkem XIV., což znamenalo průlom v jeho kariéře. Brzy si získal králův přízeň a stal se ředitelem královského divadla v Paříži a organizátorem královských slavností, často ve spolupráci s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Od roku 1665 nesl jeho soubor označení „divadelní společnost králova“.

Osobní život

V roce 1662 se Molière oženil s mladou herečkou Armande Béjartovou, s níž měl čtyři děti. Většina z nich zemřela v raném věku, dospělosti se dožila pouze dcera Esprit-Madeleine. Manželství nebylo šťastné a bylo provázeno pomluvami a krizemi. Molière si i přes své divadelní závazky udržel otcovu funkci královského čalouníka a komorníka až do své smrti.

Úspěchy a kritika

Molièrovy hry, jako například Škola pro ženy (1662), zaznamenaly obrovský divácký úspěch, ale zároveň vyvolaly silnou kritiku a spory. Satirické komedie jako Tartuffe neboli Pokrytec (1664) a Don Juan aneb Kamenná hostina (1665), které útočily na náboženský fanatismus a pokrytectví církve, byly dokonce dočasně zakázány. I přes tyto těžkosti, zhoršující se zdraví a osobní trápení prožíval Molière v pozdějších letech plodné tvůrčí období, kdy vznikla řada jeho vrcholných děl.

Poslední roky života

Posledních sedm sezón Molièrova života bylo obdobím finanční prosperity jeho divadelního souboru a vzniku dalších úspěšných her, jako jsou Misantrop, Lakomec nebo Měšťák šlechticem. V roce 1672 zemřeli jeho dlouholetá přítelkyně Madeleine Béjartová a druhý syn, což mělo nepříznivý dopad na jeho zdraví.

Smrt a pohřeb

Molière zemřel 17. února 1673 ve věku 51 let, krátce po čtvrtém představení své poslední hry Zdravý nemocný, ve které hrál hlavní roli Argana. Navzdory své nemoci se odmítl zřeknout představení, aby nezklamal publikum. Zemřel na jevišti v důsledku záchvatu kašle a krvácení.

Protože nestihl přijmout svátost umírajících a odříci se „hříšné“ herecké profese, církev zpočátku odmítla křesťanský pohřeb. Na příkaz krále Ludvíka XIV. byl nakonec pohřben v noci na Svatojosefském hřbitově v části určené pro sebevrahy. Jeho ostatky byly později v roce 1817 přemístěny na pařížský hřbitov Père-Lachaise.

Literární směr a období

Molière patří k nejslavnějším představitelům francouzského klasicismu 17. století, období známého jako „Velké století“ za vlády krále Ludvíka XIV. Klasicismus se vyznačoval důrazem na rozum, harmonii, jasnost a řád, inspirací v antické literatuře a přesnými pravidly pro dramatickou tvorbu, včetně požadavku na jednotu místa, času a děje.

Charakteristické pro klasicistní drama bylo také striktní oddělení žánrů na tragédii a komedii. Molière, ačkoliv byl klasicista, záměrně narušoval některé tyto zásady pro komedie, například jednotu místa, času a děje, a pro komedie používal prvky typické pro tragédii. Byl mistrem komedie charakterů, která v klasicismu zesměšňovala lidské neřesti a nedostatky. Mezi jeho současníky a další významné autory klasicismu patří například Pierre Corneille.

Charakteristika tvorby

Molièrova tvorba se skládala převážně ze satirických komedií, které ovšem měly různé podoby, od frašek a veseloher až po složité charakterové komedie a komedie-balety. Zápletky jeho her často stojí na konfrontaci lidských chyb se zdravým rozumem a morálkou, s překvapivým a rychlým rozuzlením.

Hlavní témata

• Mravnost a přetvářka: Odhalování pokrytectví, fanatismu a lži ve společnosti.
• Majetek a peníze: Kritika lakoty, zištnosti a moci peněz deformujících charakter a vztahy.
• Společenská kritika: Zesměšňování snobství, měšťácké touhy po šlechtickém titulu a mravů vyšší společnosti.
• Postavení žen: Téma vzdělání a postavení žen v rodině a společnosti.
• Lidské slabosti: Hypochondrie, naivita a další lidské neřesti.

Jazyk a styl

Molière používal bohatý slovník, ve kterém se mísily archaismy, neologismy, hovorové i nářeční prvky. Jeho styl je břitký, věcný a srozumitelný. Komedie měly být zrcadlem společnosti, zobrazující její nedokonalosti a neřesti bez ohledu na dobová etická či náboženská pravidla.

Umělecké prostředky a typy her

Typické pro jeho hry je mistrné vystižení charakterů, které jsou často nadčasové (lakomec, pokrytec, svůdník). Využíval satiru, humor a ironii. Od raných frašek inspirovaných commedií dell'arte se Molièrův styl vyvíjel k propracovanějším veršovaným i prozaickým charakterovým komediím, jako jsou Tartuffe nebo Lakomec. Specifickým žánrem, který vytvořil, byla komedie-balet, spojující drama s hudbou a tancem pro královské dvorní slavnosti.

Přehled díla

Drama

• Létavý lékař (1645) — fraška kočovné společnosti.
• Potřeštěnec (1655) — komedie využívající prvky commedie dell'arte.
• Směšné preciózky (1659) — úspěšná jednoaktová komedie satirizující vyumělkovanost aristokracie.
• Škola pro muže (1661) — mravoličná veršovaná komedie ze života měšťanské společnosti.
• Škola pro ženy (1662) — veršovaná komedie řešící problém výchovy dětí a postavení ženy.
• Sňatek z donucení (1664) — komedie-balet o sňatku proti vůli.
• Tartuffe neboli Pokrytec (1664) — ostře satirická veršovaná komedie kritizující náboženský fanatismus a pokrytectví.
• Don Juan aneb Kamenná hostina (1665) — tragikomedie útočící na církevní pokrytectví a zpracovávající téma svůdníka.
• Lékařem proti své vůli (1666) — komedie v próze o podvodném lékaři.
• Misantrop aneb Zamilovaný mrzout (1666) — veršovaná komedie o člověku odmítajícím přetvářku společnosti.
• Amfitryon (1668) — veršovaná komedie na antický námět, zesměšňující mravy dvořanů.
• Lakomec (1668) — jedna z nejznámějších komedií o chorobné lakotě lichváře Harpagona, inspirovaná Plautem.
• Měšťák šlechticem (1670) — komedie-balet satirizující snobskou touhu měšťana po šlechtickém titulu.
• Skapinova šibalství (1671) — komedie o prohnaném sluhovi s ústřední postavou taškáře.
• Učené ženy (1672) — komedie ve verších zesměšňující preciózky, které se povrchně zabývají vědami.
• Zdravý nemocný (1673) — komedie-balet o hypochondrovi Arganovi, Molièrova poslední hra.

Vliv a odkaz

Molière je považován za mistra francouzské divadelní komedie a jeho význam v dějinách literatury je srovnatelný s Williamem Shakespearem. Světovému dramatu dal jedinečnou tradici komedie charakterů a jeho hry se dodnes objevují na jevištích po celém světě. Již za jeho života si získal přízeň krále Ludvíka XIV. a jeho dílo, ačkoli provokativní pro církev a některé společenské vrstvy, bylo u diváků nesmírně oblíbené.

Molièrovy postavy, jako je lakomec Harpagon nebo pokrytec Tartuffe, se staly archetypy a jejich jména přešla do běžné řeči. Jeho dílo, odvážné v kritice mravů a společenských poměrů, mělo mimořádný společenský dopad. Někteří badatelé se domnívají, že Molièrova díla v 18. století podkopala legitimitu tradičních institucí a pomohla připravit půdu francouzské revoluci. Jeho nadčasová satira a hluboký vhled do lidské psychiky zanechaly trvalý odkaz v evropské i světové kultuře.

FAQ – Často kladené otázky

Jaké je skutečné jméno Molièra a kdy žil?

Molière, jeden z nejvýznamnějších francouzských dramatiků, se ve skutečnosti jmenoval Jean-Baptiste Poquelin. Narodil se 15. ledna 1622 v Paříži a zemřel 17. února 1673, ve věku 51 let.

Do jakého literárního směru Molière patří a co je pro něj typické?

Molière je předním představitelem francouzského klasicismu 17. století. Typické pro jeho tvorbu je mistrné využití komedie k satiře na lidské neřesti a společenské pokrytectví, často s narušením klasicistních pravidel jednoty děje, času a místa pro větší komediální efekt.

Jaká jsou hlavní témata Molièrovy tvorby?

Mezi opakující se témata v Molièrových hrách patří kritika lakoty, přetvářky, pokrytectví, společenského snobství a touhy po majetku. Dále se zabýval postavením žen ve společnosti a rodině a zesměšňováním lidských slabostí, jako je hypochondrie.

Která díla jsou považována za Molièrova nejznámější?

Mezi Molièrova nejznámější a nejvýznamnější díla patří komedie Lakomec, satirická hra Tartuffe neboli Pokrytec, psychologická komedie Misantrop aneb Zamilovaný mrzout a jeho poslední hra Zdravý nemocný, při jejímž provedení Molière zemřel.

Jakým způsobem Molière zemřel?

Molière zemřel 17. února 1673 na jevišti, při čtvrtém představení své hry Zdravý nemocný. Hrál titulní roli hypochondra Argana a během představení dostal silný záchvat kašle a krvácení. I přes svůj špatný zdravotní stav odmítl představení zrušit a dohrál ho, načež krátce poté zemřel.

Jaký vliv měl Molière na světovou literaturu?

Molière dal světovému dramatu tradici komedie charakterů v jedinečné podobě a jeho význam je často srovnáván s Williamem Shakespearem. Jeho nadčasové postavy a břitká satira na lidské neřesti ovlivnily generace dramatiků a jeho hry zůstávají relevantní a hrané dodnes po celém světě.