William Shakespeare

Úvod

William Shakespeare (1564–1616) byl významný anglický básník, dramatik a herec, považovaný za největšího anglicky píšícího spisovatele a jednoho z nejvýznamnějších dramatiků celosvětově. Tvořil v období renesance a alžbětinského dramatu a je známý svými tragédiemi, komediemi, historickými hrami a sonety.

Jeho dílo mělo trvalý a hluboký vliv na anglickou i světovou literaturu a divadlo, ovlivnil generace spisovatelů, básníků a umělců. Shakespearovy hry jsou dodnes uváděny a interpretovány po celém světě a jeho jazyk a postavy obohatily moderní angličtinu.

Životopis

Mládí a studia

William Shakespeare se narodil ve Stratfordu nad Avonou a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Byl třetím z osmi dětí a nejstarším synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a radního, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Předpokládá se, že navštěvoval gymnázium King Edward VI Grammar School ve svém rodném městě, kde získal intenzivní výuku latiny a klasického umění.

V osmnácti letech se oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou. Šest měsíců po svatbě se jim narodila dcera Susanna, pokřtěná 26. května 1583. Následovala dvojčata Hamnet a Judith, pokřtěná 2. února 1585. Hamnet zemřel v jedenácti letech, což mohlo významně ovlivnit Shakespearovu pozdější tvorbu. Období mezi lety 1585 a 1592, známé jako „ztracená léta“, je špatně zdokumentováno, přičemž existují spekulace o jeho odchodu do Londýna.

Divadelní kariéra v Londýně

Přesné datum zahájení Shakespearovy divadelní kariéry v Londýně není známo, ale před rokem 1592 se již připojil ke kočovným divadelníkům a hrál v londýnských divadelních společnostech. Roku 1592 se objevila první kritika jeho tvorby od dramatika Roberta Greena, která naznačovala, že Shakespeare již upravoval a tvořil vlastní hry.

Po morové epidemii v letech 1593–1594 se Shakespeare stal členem divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), která se brzy stala předním londýnským souborem. V roce 1599 se společnost přesunula do nově postaveného divadla Globe, kde se Shakespeare stal spoluvlastníkem jedné desetiny, což mu zajistilo výrazné finanční zázemí. Po roce 1603, kdy na trůn nastoupil Jakub I., byla společnost přejmenována na Královskou společnost (King's Men). Shakespearova dramatická tvorba skončila kolem roku 1613, kdy vyhořelo divadlo Globe a společnost se přesunula do divadla Blackfriars.

Závěr života a úmrtí

Kolem roku 1613 se William Shakespeare vrátil za manželkou a dcerami do svého rodiště ve Stratfordu, kde zůstal až do své smrti. I po návratu občas navštěvoval Londýn. Jeho starší dcera Susanna se provdala za lékaře Johna Halla v roce 1607 a mladší Judith za obchodníka s vínem Thomase Quineyho v roce 1616.

Shakespeare zemřel 23. dubna 1616, v den svých narozenin, a byl pohřben dva dny poté před oltářem v kostele Nejsvětější Trojice ve Stratfordu. Ve své závěti zanechal většinu majetku Susanně a Anně Hathawayové jen „druhou nejlepší postel“. Jeho rod zanikl v roce 1670, když žádné z dětí nezanechalo potomky.

Literární směr a období

William Shakespeare je klíčovým představitelem anglické renesance a jejího vrcholu – alžbětinského dramatu. Renesance (přelom 16. století) byla dobou znovuzrození antické vzdělanosti a umění, soustředila se na člověka a pozemský život a vyznačovala se rozkvětem věd a objevy.

Alžbětinské drama představuje vrchol divadelní tvorby v Anglii za vlády královny Alžběty I. a Jakuba I. Shakespearovo dílo plně zapadá do tohoto proudu, ale zároveň ho inovovalo a posunulo na novou úroveň, zejména v hloubce psychologie postav a složitosti zápletek. Jeho hry byly určeny pro široké publikum a kombinovaly tragické i komické prvky. Mezi další významné autory té doby patří Christopher Marlowe a Thomas Kyd.

Charakteristika tvorby

Shakespearova tvorba se vyznačuje mimořádnou rozmanitostí a hloubkou. Hlavními tématy jsou láska, smrt, pomsta, ambice, moc, žárlivost, vina a složitost lidské povahy a morálních dilemat. Často dramatizoval historické události nebo starší příběhy, které přetvořil s cílem vytvořit několik center zájmu a ukázat různé fazety vyprávění.

Typickým jazykem a stylem byl blankvers, složený v jambickém pětistopém verši, často bez rýmu, který mu umožňoval velkou flexibilitu a přirozenost dialogů. Shakespeare obratně střídal poezii a prózu, komické a vážné scény. Jeho rané hry měly stylizovaný jazyk, ale postupně přešel k přirozenějšímu vyjádření s bohatými metaforami a obrazy, které přímo sloužily dramatu. Pozdní tragédie se vyznačovaly koncentrovaným a dynamickým stylem, který zprostředkovával zmatek v mysli postav. Shakespeare je známý využíváním monologů pro zkoumání vnitřního světa postav.

Styl jeho tvorby se vyvíjel v čase. Zpočátku psal hlavně komedie a historické hry, které vyzdvihl na vrchol. Později, zhruba do roku 1608, se soustředil na tragédie, jež jsou považovány za vrchol jeho umění. V poslední tvůrčí fázi vytvářel tragikomedie, též zvané romance, které kombinovaly vážnější tóny s usmířením a odpuštěním.

Přehled díla

Shakespearova rozsáhlá tvorba se obvykle dělí do tří období: rané (především komedie a historické hry), střední (tragédie a sonety) a pozdní (tragikomedie).

Historické hry

• Richard II. (1595–1596) – historické drama o osudu anglického krále.
• Jindřich IV. (1. část) (1597–1598) – historická hra o politických intrikách a osobních ambicích.
• Jindřich V. (1598–1599) – historické drama o nástupu mladého krále na trůn a jeho vítězství v bitvě u Azincourtu.
• Jindřich VI. (3. část) (1590–1591) – část série o Válkách růží.
• Richard III. (1592–1593) – historická tragédie o krutém a ambiciózním králi.
• Julius Caesar (1599) – tragédie založená na historických událostech ze starověkého Říma.
• Jindřich VIII. (1612–1613) – historická hra, pravděpodobně ve spolupráci s Johnem Fletcherem.

Komedie

• Komedie omylů (1593) – fraška založená na záměně identit dvou dvojčat.
• Zkrocení zlé ženy (1594) – komedie o vztahu umíněné Kateřiny a jejího manžela Petruccia.
• Sen noci svatojánské (1596) – romantická komedie s prvky magie a pohádkového světa.
• Kupec benátský (1597) – hra, která zkoumá spravedlnost, milosrdenství a předsudky.
• Mnoho povyku pro nic (1599) – romantická komedie plná vtipu a slovních hříček.
• Jak se vám líbí (1601) – idylická komedie odehrávající se v Ardenské lese.
• Večer tříkrálový (1602) – komedie záměn a láskyplných nedorozumění.

Tragédie

• Titus Andronicus (1594) – raná tragédie s prvky krutosti a pomsty.
• Romeo a Julie (1595) – slavná romantická tragédie o zakázané lásce.
• Hamlet (1604) – tragédie o dánském princi, jehož touha po pomstě vede k tragickému konci.
• Othello (1604) – tragédie o žárlivosti a zradě, kde intriky Jaga ničí vztah Othella a Desdemony.
• Macbeth (1606) – nejkratší Shakespearova tragédie o nezřízené ambici a jejích důsledcích.
• Král Lear (1606) – vrcholná tragédie o starém králi, který se vzdá své moci a čelí zradě.
• Antonius a Kleopatra (1607) – historická tragédie o lásce a politice v antickém Římě a Egyptě.

Pohádkové hry (romance)

• Cymbelín (1609) – tragikomedie plná žárlivosti, ztráty a nakonec usmíření.
• Zimní pohádka (1611) – tragikomedie plná žárlivosti, ztráty a nakonec usmíření.
• Bouře (1612) – pozdní renesanční poetické drama o magii, pomstě a odpuštění.

Básně

• Venuše a Adonis (1593) – narativní báseň s erotickou tematikou.
• Znásilnění Lukrécie (1594) – narativní báseň o ctnosti, znásilnění a morálním zmatku.
• (Shakespearovy) Sonety (vydány 1609) – sbírka 154 sonetů o lásce, kráse, politice a pomíjivosti.

Vliv a odkaz

Shakespearovo dílo mělo monumentální a trvalý vliv na světovou literaturu a divadlo. Rozšířil dramatický potenciál popisu postav, zápletek, jazyka a žánru. Před ním nebyly například milostné vztahy považovány za téma hodné tragédie a solilokvie začal využívat k hlubokému prozkoumání mysli postav.

Za jeho života mu bylo již řady uznání, například Francis Meres ho roku 1598 označil za „nejskvělejšího“ v komediích i tragédiích, a Ben Jonson ho nazval „duchem věku“. Během 18. a 19. století se jeho pověst šířila do zahraničí, kde ho hájili myslitelé jako Voltaire, Goethe, Stendhal a Victor Hugo. Shakespearův génius byl chválen romantickými básníky jako Coleridge a Schlegel, a esejista Thomas Carlyle ho v roce 1840 označil za „krále Shakespeara“.

Shakespearovy hry byly adaptovány do oper (např. Verdiho Otello a Falstaff), inspirovaly malíře (romantiky, prerafaelity) a ovlivnily moderní anglickou literaturu. Spisovatelé jako Thomas Hardy, William Faulkner, Charles Dickens a Herman Melville (např. Kapitán Achab z Bílé velryby) čerpali z jeho psychologické hloubky. Pomohl utvářet moderní angličtinu; Samuel Johnson ho ve svém slovníku citoval častěji než kohokoli jiného a mnoho jeho frází se stalo součástí každodenního jazyka. Jeho díla jsou dodnes uváděna a studována po celém světě, a to i v kontextu nových kritických přístupů, jako je feminismus či queer studia.

FAQ – Často kladené otázky

• Proč je William Shakespeare považován za největšího dramatika všech dob? Shakespeare je ceněn pro svou hlubokou psychologii postav, mistrovské zápletky, bohatství jazyka a schopnost oslovit univerzální lidská témata jako láska, smrt, ambice a pomsta. Jeho díla přesahují svou dobu a jsou stále relevantní.

• Do jakého literárního období spadá Shakespearova tvorba? Shakespeare tvořil v období anglické renesance, konkrétně v době alžbětinského dramatu na přelomu 16. a 17. století. Toto období je charakteristické rozkvětem divadla a zaměřením na člověka a jeho osud.

• Jaké jsou hlavní rysy Shakespearova stylu? Klíčovým prvkem Shakespearova stylu je použití blankversu (nerýmovaného jambického pětistopého verše), který mu umožňoval vytvářet přirozené a zároveň poetické dialogy. Byl mistrem metafor a obrazů a jeho monology sloužily k hlubokému prozkoumání vnitřního světa postav.

• Která Shakespearova díla jsou považována za jeho vrcholné tragédie? Za vrcholné Shakespearovy tragédie jsou obecně považovány Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth. Tyto hry zkoumají složité morální otázky a fatální chyby hrdinů, které vedou k jejich zkáze.

• Jaký vliv měl Shakespeare na anglický jazyk? Shakespeare výrazně obohatil anglický jazyk. Mnoho frází a slov, které použil ve svých hrách, se stalo běžnou součástí každodenní angličtiny. Samuel Johnson ho ve svém slovníku citoval častěji než kohokoli jiného, což svědčí o jeho lingvistickém dopadu.

• Proč existují spekulace o Shakespearově autorství? Pochybnosti o Shakespearově autorství se objevily v polovině 19. století, zejména kvůli nedostatku podrobných záznamů o jeho soukromém životě a vzdělání, které by vysvětlovalo rozsah jeho díla. Tyto teorie však většina literárních historiků považuje za okrajové.