Honoré de Balzac - Otec Goriot

Podcast

Otec Goriot: Když láska bolí0:00 / 9:54

0:001:00 zbývá

1x

„Otec Goriot“ Honoré de Balzaca z roku 1835 je realistický román o tragickém osudu bývalého obchodníka, který obětuje veškerý majetek pro své nevděčné dcery. Dílo kritizuje morální úpadek pařížské společnosti 19. století, kde peníze a společenské postavení ničí lidské vztahy. Sleduje také cestu studenta Evžena Rastignaca za společenským vzestupem a ztrátou iluzí.

Rychlý přehled

Literární druh	epika (próza)
Žánr	kriticko-realistický román
Literární směr	realismus (kritický realismus)
Časoprostor	Paříž, první polovina 19. století
Kompozice	chronologická, členěná do kapitol
Vypravěč	vševědoucí, er-forma
Hlavní postavy	Otec Goriot, Evžen Rastignac, Anastázie de Restaud, Delfína de Nucingen
Téma	Otcovská láska a oběť, společenský úpadek, vliv peněz, touha po vzestupu
Motivy	Peníze, dcery, výchova, otcovská láska, společenský vzestup

Úvod

Otec Goriot je stěžejní román francouzského realistického spisovatele Honoré de Balzaca. Představuje tragický příběh bývalého obchodníka, který pro své dvě nevděčné dcery obětuje veškerý svůj majetek i život, zatímco chudý student Evžen Rastignac se snaží prorazit v pařížské vyšší společnosti. Dílo kritizuje morální úpadek a vliv peněz na lidské osudy.

Tento rozbor se zaměří na hlubokou analýzu románu, jeho literárních charakteristik, postav a autorových záměrů. Román, napsaný v roce 1835, je významným příkladem kritického realismu 19. století a nabízí pohled na společenské poměry a lidskou povahu.

Literární druh a žánr

• Literární druh: epika
• Forma: próza
• Žánr: román

Otec Goriot je zařazen jako realistický román. Konkrétně se jedná o kriticko-realistický román, který detailně zobrazuje společenské poměry, lidské charaktery a jejich vývoj pod vlivem prostředí, a zároveň kritizuje dobovou společnost. Je to psychologicky hluboké dílo s množstvím postav a propojených osudů, typické pro Balzacovo cyklické dílo Lidská komedie.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

• Hlavní téma: Otcovská láska a oběť, společenský úpadek, vliv peněz a touha po společenském vzestupu, ztráta iluzí. Dílo je především o Goriotově povaze a jeho vztahu k dcerám, a Evženově cestě za úspěchem.
• Hlavní myšlenka / poselství: Román kritizuje morální rozklad společnosti, kde peníze a společenské postavení dominují nad rodinnými hodnotami a láskou. Poukazuje na to, jak bohatství může vést k pýše a nevděku a jak chudoba ničí lidskou důstojnost. V díle je vyzdvižena neúcta mladých ke starým a generační konflikty.
• Záměr autora: Honoré de Balzac chtěl svým dílem vytvořit obraz francouzské společnosti 19. století, s jejími mechanismy, třídními rozdíly a dopady materialismu na lidské vztahy. Kritizoval honbu za penězi a společenskými ambicemi, které ničí mezilidské vztahy a vedou k osamělosti a utrpení.
• Klíčové motivy:
  • Peníze: Pohybují celým dějem, jsou hnacím motorem jednání postav.
  • Dcery: Goriotova láska k dcerám, jejich nevděk a sobeckost.
  • Vychování: Vliv výchovy na morální hodnoty postav.
  • Otcovská láska: Goriotova bezpodmínečná a sebezničující láska.
  • Společenský vzestup: Touha Evžena Rastignaca proniknout do vyšších vrstev.

Kompozice

• Dílo je členěno do kapitol, které chronologicky rozvíjejí děj.
• Chronologie vyprávění: Děj románu je chronologický, což znamená, že události jsou vyprávěny v přirozeném časovém sledu od začátku do konce.
• Zvláštní kompoziční prvky: Román nemá výrazné atypické kompoziční prvky. Děj se plynule vyvíjí a graduje směrem k Goriotově tragickému konci a Evženovu závěrečnému gestu.

Časoprostor

• Kde se děj odehrává: Děj se odehrává v Paříži, především v penzionu paní Vauquerové a v salonech vyšší společnosti. Paříž zde není jen kulisou, ale živým organismem symbolizujícím společenské možnosti, ambice i úpadek.
• Kdy se děj odehrává: Děj je zasazen do první poloviny 19. století, což je období po napoleonských válkách, charakteristické společenskými změnami a vzestupem buržoazie.
• Význam prostředí: Pařížské prostředí je klíčové pro děj a atmosféru. Představuje místo plné kontrastů – chudoby a bohatství, ctižádosti a morálního úpadku. Penzoón paní Vauquerové symbolizuje zchudlou a upadající společnost, zatímco salony vyšší společnosti reprezentují svět lesku, intrik a povrchnosti.

Jazyk a vypravěč

• Typ vypravěče: V díle se uplatňuje vševědoucí vypravěč v er-formě.
• Jazykový styl: Balzacův jazyk je spisovný, detailní a realistický. Vykresluje přesné popisy prostředí i psychologie postav. Používá se i přímá řeč a vnitřní monology pro zobrazení myšlenek postav.
• Výrazné jazykové prostředky:
  • Archaismy: Objevují se slova jako „velmož“, „vrtoch“, která dodávají textu dobový kolorit.
  • Přirovnání: Například „žily si jako nějaké milenky“ zdůrazňuje luxusní život dcer.
  • Nadsázka: „Stačilo jen, aby vyslovily nejdražší přání, a už viděly, jak je otec spěšně splňuje“ podtrhuje Goriotovu oddanost.
  • Metafora: „Knížecí dary“ naznačují velkorysost Goriotových darů dcerám.

Hlavní postavy

• Otec Goriot: Bývalý obchodník s nudlemi, který zbohatl a poté vše obětoval pro své dcery. Je to dobrosrdečný, šetřivý a rozdávačný muž, který své dcery povýšil na anděly. Umírá v naprosté chudobě a opuštěnosti, jelikož ho dcery postupně obraly o veškerý majetek a stydí se za něj.
• Evžen Rastignac: Chudý student práv, který přijíždí do Paříže s touhou po společenském vzestupu. Zpočátku je čestný, ale pod vlivem pařížské společnosti a touhy po penězích postupně ztrácí své iluze a opouští morální zásady. Jako jediný se stará o Goriota v jeho posledních chvílích a zaplatí jeho pohřeb.
• Anastázie de Restaud: Starší dcera otce Goriota, provdaná za hraběte de Restand. Je rozmazlená, marnotratná a sebestředná, stydí se za svého otce a obere ho o značnou část majetku.
• Delfína de Nucingen: Mladší dcera otce Goriota, provdaná za bankéře. Stejně jako Anastázie je rozmazlená a nevděčná. I ona se za otce stydí a podílí se na jeho okrádání, přestože má pro ni Goriot slabost.
• Vychovatelka: Duchaplná a vkusná žena, která dohlížela na výchovu Goriotových dcer v době jejich mládí.

Shrnutí děje

Román začíná představením penzionu paní Vauquerové v Paříži, kde žije chudý student práv Evžen Rastignac a bývalý obchodník s nudlemi, otec Goriot. Goriot, který kdysi disponoval značným jměním, je nyní ve stáří opuštěný a živoří v penzionu. Celý svůj majetek věnoval svým dvěma dcerám, Anastázii a Delfíně, které nadevše miluje.

Dcery, provdané do vyšší pařížské společnosti, ho však postupně obraly o veškeré jmění a nyní se za něj stydí a nestýkají se s ním. Evžen Rastignac se spřátelí s Goriotem a je svědkem jeho utrpení. Sám se snaží proniknout do vyšších společenských kruhů, nejprve přes Anastázii a později se zamiluje do Delfíny. V průběhu děje však zjišťuje, jak cynické a bezohledné jsou vztahy v pařížské aristokracii, kde vládne touha po penězích a společenském postavení. Postupně ztrácí své morální zásady v honbě za úspěchem.

Goriotovi dcery nadále bezohledně vyžadují od svého otce další peníze, dokud ho neoberou o poslední halíř. Goriot v naprosté chudobě a opuštěnosti umírá. Jediný Evžen Rastignac se o něj stará v posledních chvílích a jako jediný je ochotný zaplatit za jeho pohřeb. Goriotův tragický osud je silnou kritikou tehdejší společnosti a morálního úpadku.