Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák - Dlouhý, Široký a Krátkozraký

Podcast

Divadlo Járy Cimrmana0:00 / 3:53

0:001:00 zbývá

1x

Dlouhý, Široký a Krátkozraký od Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka je pohádkové drama z roku 1982, které formou komedie paroduje klasické pohádkové motivy a klišé. Dílo humorně dekonstruuje idealizovaný svět pohádek, ukazuje lidské slabosti a absurditu i v pohádkovém kontextu, a to vše s inteligentním humorem.

Rychlý přehled

Literární druh	drama
Žánr	pohádkové drama, parodie, satira, komedie
Literární směr	Autorské divadlo Járy Cimrmana
Časoprostor	Neurčitý pohádkový čas a prostor (les, zámek, sluj); děj trvá několik dnů až týdnů.
Kompozice	Dvě části: seminář a hra (9 obrazů); chronologická; rámcová kompozice.
Forma (dějství, výstupy)	9 obrazů
Hlavní postavy	Princ Jasoň, Princ Drsoň, Zlatovláska, Král, Bystrozraký, Děd Vševěd, Obr Koloděj, Pocestný.
Téma	Parodie na klasickou pohádku a zesměšnění pohádkových klišé.
Motivy	Pohádkové postavy, ironie, absurdita a recese, láska a bohatství.

Úvod

Dlouhý, Široký a Krátkozraký je pohádkové drama Divadla Járy Cimrmana z roku 1974, které formou inteligentní parodie zesměšňuje klasické pohádkové motivy a stereotypy. Dílo se soustředí na princův putovní příběh za zakletou princeznou, avšak s výraznými komediálními a absurdními prvky. Tento rozbor podrobně představí strukturu, téma a postavy této výjimečné divadelní hry.

Hra vznikla v kontextu unikátního autorského divadla Járy Cimrmana, které je známé svým specifickým humorem, recesí a navazováním na slovní klaunovství. Dlouhý, Široký a Krátkozraký je typickým příkladem cimrmanovské tvorby, kde se pohádkové klišé stávají terčem vtipné kritiky a absurdity.

Literární druh a žánr

Dlouhý, Široký a Krátkozraký spadá do literárního druhu drama, neboť je určeno k jevištnímu provedení a je tvořeno dialogy postav. Co se týče formy, jedná se o prózu (dialogy a scénické poznámky).

Primárním literárním žánrem je pohádkové drama. Dílo však v sobě nese silné prvky parodie a satiry, neboť úmyslně zesměšňuje a obrací naruby ustálené pohádkové motivy a postavy. Lze ho označit i za recestní hru kvůli své hravosti a nadsázce.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Hlavním tématem díla je parodie na klasickou pohádku a zesměšnění pohádkových klišé. Hra ukazuje, jak by vypadal tradiční pohádkový příběh, kdyby se setkal s realitou, lidskými slabostmi a absurdní logikou.

Hlavní myšlenkou a poselstvím je humorná dekonstrukce idealizovaného světa pohádek a kritika naivity, která s nimi bývá spojena. Autoři zdůrazňují, že i v pohádkovém světě existují neohrabanost, vypočítavost a omylnost.

Záměrem autorů bylo vytvořit inteligentní komedii, která by bavila diváky na více úrovních – jak situačním humorem, tak i parodováním literárních žánrů. Reagovali na ustálené představy o pohádkách a ukázali, že i v nich je prostor pro absurditu a recesi. Dílo je součástí širšího kontextu Divadla Járy Cimrmana, které se vyznačuje svébytným humorem a snahou o „rehabilitaci“ fiktivního génia Járy Cimrmana.

Klíčové motivy:

• Pohádkové postavy: Klasické archetypy (princ, princezna, král, mudrc, obr) jsou záměrně posunuty a karikovány.
• Ironie: Klíčový prvek, který obrací očekávané situace a charakteristiky naruby.
• Absurdita a recese: Situace a dialogy často postrádají logiku a smysl, což vytváří komický efekt.
• Láska a bohatství: Pohádkové motivy jsou zpochybňovány, s princem Drsoněm usilujícím o bohatství spíše než o lásku.

Kompozice

Dílo Dlouhý, Široký a Krátkozraký má specifickou kompozici typickou pro Divadlo Járy Cimrmana, která se dělí na dvě hlavní části:

• První část – Seminář (beseda před hrou): Před samotným divadelním představením probíhá série „vědeckých“ přednášek, ve kterých členové divadla, vystupující jako „cimrmanologové“, představují život a dílo Járy Cimrmana. Tato část je plná fiktivních faktů, anekdot a absurdních interpretací, které slouží jako úvod k hlavní hře.
• Druhá část – Samotná hra: Vlastní pohádkové drama je rozděleno do devíti obrazů. Vyprávění je chronologické, sleduje putování prince Jasoně a jeho snahu vysvobodit zakletou princeznu Zlatovlásku. Děj plyne přímočaře od začátku do šťastného konce, avšak s mnoha komickými odbočkami a nečekanými zvraty.

Mezi zvláštní kompoziční prvky patří rámcová kompozice (seminář rámuje vlastní hru) a opakování motivů, kde se komické situace nebo charakterové rysy postav opakují a stupňují.

Časoprostor

Děj hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký se odehrává v klasickém, avšak záměrně neurčitém pohádkovém čase a prostoru. Přesné historické období není specifikováno, což je typické pro pohádky. Doba trvání děje je relativně krátká, pokrývá několik dnů až týdnů prince Jasoně na cestě.

Konkrétní lokace zahrnují:

• Nespecifikovaný X: Záměrně neurčené místo, odkud princ Jasoň vyráží.
• Les: Časté místo setkání s pomocníky a řešení problémů.
• Zámek krále: Místo, kde přebývá Zlatovláska a kde se princ Jasoň dozvídá o kletbě.
• Krajina cestování: Putování mezi jednotlivými důležitými body.
• Sluj děda Vševěda: Skryté místo moudrého, avšak zmateného starce.
• Obrovo území: Nebezpečná oblast, kde sídlí hlavní záporná postava.

Prostředí má pro děj a atmosféru především symbolický význam, jelikož kopíruje tradiční pohádkové kulisy, avšak jsou do nich vnášeny prvky absurdity a realismu, které parodují jejich původní kouzlo. Například, les není vždy nebezpečný, ale spíše plný zmatených pomocníků, a zámek hostí princeznu s vousy.

Jazyk a vypravěč

V dramatu Dlouhý, Široký a Krátkozraký je vypravěčem scénickými poznámkami (pokud se nepočítá fiktivní Jára Cimrman, který je autorem v rámci semináře). Vlastní hra je postavena na pásmu postav, tedy na jejich dialozích a monologích. Primárním vyprávěcím způsobem je přímá řeč.

Jazykový styl je převážně spisovný, avšak je prokládán hovorovými výrazy a místy i malými vulgarismy, což kontrastuje s pohádkovou stylizací a přidává na komičnosti. Zvláštností je použití chodského nářečí u postavy Bystrozrakého (která je v některých materiálech označena jako Krátkozraký, ale v popisu postav je Bystrozraký s chodským nářečím).

Výrazné jazykové prostředky:

• Ironie a parodie: Klíčové prostředky, kterými se autoři vysmívají pohádkovým klišé (např. princ Drsoň a jeho touha po bohatství).
• Absurdní dialogy: Konverzace, které se odvíjejí nelogicky nebo vedou k nečekaným závěrům (např. Děd Vševědovo odbíhání od tématu).
• Opakování: Záměrné opakování frází či slovních spojení pro komický efekt (např. princ Drsoňovo „sakra“).
• Kariakatura jazyka: Přehánění určitých jazykových projevů (např. Bystrozrakého zmatené pokusy o cizí jazyky nebo nářečí).
• Verše a rýmy: V části s dědem Vševědem jsou postavy nuceny mluvit ve verších, což vede k trapným a nuceným rýmům, zesměšňujícím pohádkovou poetiku.

Hlavní postavy

Postavy v Dlouhý, Široký a Krátkozraký jsou karikaturami tradičních pohádkových archetypů, často s opačnými vlastnostmi, než by se očekávalo:

• Princ Jasoň: Kladný hrdina. Je hodný, slušný, naivní a čestný. Upřímně miluje Zlatovlásku a věří v dobro. Často působí směšně svou nepraktičností a naivitou, což paroduje idealizované prince. Na konci díla princeznu skutečně vysvobodí.
• Princ Drsoň: Jasoňův bratr a protiklad. Hrubý, sobecký, vypočítavý a líný. O Zlatovlásku nemá zájem pro lásku, ale pro bohatství a půl království. Používá vulgárnější jazyk (často „sakra“) a snaží se situace obejít. Představuje parodii zlého pohádkového prince.
• Zlatovláska princezna: Zakletá princezna. Místo krásné dívky má mužské rysy a vousy, což je hlavní komický motiv. Navzdory vzhledu si zachovává citlivost, romantické představy a víru v lásku. Touží po vysvobození. Na konci se promění zpět v krásnou princeznu se zlatými vlasy.
• Král: Otec Zlatovlásky. Působí zmateně, neprakticky a komicky. Chce pro dceru ženicha, ale situaci nezvládá. Často nechápe, reaguje pomalu a působí dobrosrdečně. Parodie typického pohádkového krále.
• Bystrozraký (někdy v materiálech též jako Krátkozraký): Kdysi slavný pohádkový pomocník, nyní téměř slepý, zmatený a neschopný průvodce. Tvrdí, že procestoval svět a zná mnoho jazyků, ale plete si lidi, nerozumí situacím a používá absurdní logiku. Jeho postava paroduje kouzelné pomocníky a je zdrojem mnoha komických situací.
• Děd Vševěd: Zdánlivě moudrý stařec, který by měl znát odpovědi na všechno. Ve skutečnosti odbíhá od tématu, vypráví nesmysly a soustředí se na nepodstatné věci. Je parodií vševědoucích mudrců, přesto nakonec poskytne klíčovou radu.
• Obr Koloděj: Hlavní záporná postava. Obrovský a silný obr, který zaklel Zlatovlásku. Ve hře se o něm hodně mluví, ale objevuje se méně. Představuje parodické pohádkové zlo.
• Pocestný: Mlčenlivá postava, která nemluví a reaguje pouze tiky a pohyby. Slouží hlavně ke komickým scénám a je předmětem různých interpretací.

Shrnutí děje

Děj hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký začíná putováním prince Jasoně, který hledá princeznu Zlatovlásku, o jejíž kráse slyšel. Jasoň touží po pravé lásce, ale zároveň se obává svého bratra Drsoně, který chce Zlatovlásku získat jen kvůli bohatství. Cestou oba bratři potkávají Pocestného, jehož podivné chování si každý z bratrů vyloží po svém.

Jasoň dorazí na zámek a je šokován zjištěním – princezna Zlatovláska má kvůli kletbě vousy a vypadá jako muž. Král mu vysvětlí, že ji zaklel Obr Koloděj, protože mu ji odmítl dát za ženu. Na zámek dorazí i Drsoň, kterému vzhled Zlatovlásky nevadí, pokud dostane slíbené bohatství. Král rozhodne, že princeznu získá ten, kdo ji vysvobodí.

Jasoň se vydává na cestu za Obem Kolodějem. Připojí se k němu Bystrozraký, kdysi slavný pomocník, který je nyní téměř slepý a nepraktický. Bystrozraký přesvědčí výpravu, že musí nejprve navštívit děda Vševěda. Během cesty zažívají mnoho absurdních situací, zejména při komunikaci s Pocestným a při Bystrozrakého pokusech o použití nářečí či cizích jazyků.

U děda Vševěda zjistí, že s ním lze mluvit pouze ve verších, což vede k improvizovaným a trapným rýmům. Děd Vševěd neustále odbíhá od tématu a vypráví nesmyslné historky. Nakonec však přece jen poradí, že Obr Koloděj má nějaký předmět, který mu dává sílu, a jeho odebrání ho oslabí. Jasoň se vydá za obrem a podaří se mu Koloděje porazit, čímž zruší Zlatovlásčinu kletbu. Na konci se Zlatovláska promění zpět v krásnou princeznu, Jasoň si ji vezme za ženu a pohádka končí šťastně. Celý děj je ale veden parodicky a zesměšňuje klasické pohádkové stereotypy.