Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák

TL;DR / Rychlé shrnutí: Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák

Ladislav Smoljak (1931–2010) a Zdeněk Svěrák (nar. 1936) jsou ikony české kultury, známé především jako tvůrčí duo a čelní postavy Divadla Járy Cimrmana. Společně napsali a režírovali řadu divadelních her o fiktivním géniovi Járovi Cimrmanovi a podíleli se na scénářích a hereckých výkonech v kultovních filmových komediích.

Jejich dílo se vyznačuje inteligentním humorem, jazykovou hrou a nadsázkou, často s jemným politickým podtextem. Zatímco Smoljak tíhl více k divadelní režii a hraní, Svěrák se prosadil i jako úspěšný scenárista a herec v projektech se svým synem Janem, včetně oscarového filmu Kolja. Oba výrazně ovlivnili českou kinematografii a divadlo a jejich tvorba je stále relevantní pro rozbor, shrnutí a studium pro maturitu.

Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák – Neopakovatelná dvojice českého humoru

Když se řekne český humor, jen málokdo si nevzpomene na jména Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Tito dva autoři, režiséři, scenáristé a herci tvořili po desítky let nezaměnitelný tandem, který obohatil českou kulturu o desítky divadelních her, filmů a písní. Jejich vliv na komediální žánr je obrovský a jejich díla patří k zlatému fondu české kinematografie a divadla.

Tento článek se podrobně zaměří na život a tvorbu obou osobností, prozkoumá jejich společné projekty i individuální přínos a nabídne přehled klíčových děl, který ocení každý student připravující se na zkoušky nebo hledající komplexní rozbor Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.

Ladislav Smoljak: Vzdělanec, režisér a pilíř Cimrmanova divadla

Ladislav Smoljak se narodil 9. prosince 1931 v Praze do dělnické rodiny. Jeho cesta k umění nebyla přímá; původně vystudoval gymnázium a navzdory neúspěchu u přijímaček na DAMU se stal učitelem matematiky a fyziky. Jeho intelektuální zázemí a zájem o divadlo ho však nakonec přivedly k novinářské a redaktorské práci, což položilo základ jeho budoucí umělecké kariéry.

Život a profesní dráha Ladislava Smoljaka

Po absolvování gymnázia v roce 1952 usiloval Ladislav Smoljak o studium divadelní režie na DAMU, ale nebyl přijat. Místo toho v roce 1957 úspěšně složil státnice z učitelství matematiky a fyziky na Vysoké škole pedagogické. Následně působil jako odborný asistent na Fakultě technické a jaderné fyziky UK a později jako středoškolský profesor v Brandýse nad Labem.

Od roku 1960 externě recenzoval televizní tvorbu pro časopis Kultura, vedl kulturní rubriku Mladého světa a dvanáct let pracoval jako nakladatelský redaktor v Mladé frontě. V roce 1975 začal pracovat jako scenárista a režisér ve Filmovém studiu Barrandov a po sametové revoluci v roce 1990 se stal umělcem ve svobodném povolání.

Umělecký odkaz Ladislava Smoljaka a cimrmanologie

Zlomovým momentem pro Smoljakovu kariéru bylo v roce 1966 spoluzaložení Divadla Járy Cimrmana se Zdeňkem Svěrákem a dalšími. Divadlo navazovalo na úspěšný rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka. Smoljak přispěl hrou Vyšetřování ztráty třídní knihy, ale brzy se objevil tvůrčí rozkol s Jiřím Šebánkem.

Když se Zdeněk Svěrák přiklonil na stranu Smoljaka, divadlo se stalo primárně autorskou záležitostí dvojice Smoljak+Svěrák. Společně rozvinuli fenomén cimrmanologie, fiktivní vědy o českém géniovi Járovi Cimrmanovi, která se stala celonárodním kultem. Smoljak pro divadlo psal hry, režíroval je a od roku 1973 byl jeho uměleckým vedoucím. Byl také výrazným hereckým protagonistou, mezi jeho charakteristické postavy patří Varel Frištenský v Dobytí severního pólu a Jan Amos Komenský v Českém nebi, jeho poslední roli.

Ladislav Smoljak se angažoval i mimo Cimrmana. Založil vlastní divadlo Studio Jára (později Studio Láďa), pro které napsal hry jako Hymna aneb Urfidlovačka a Fantóm Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Vystupoval také v Divadle Semafor, Divadle Na tahu (jako Macheath v Havlově Žebrácké opeře) a Divadle Na zábradlí.

Ve filmu začínal jako herec v epizodních rolích, například v Zločinu v šantánu či Pane, vy jste vdova!. Větší roli získal jako vedoucí autoservisu Karfík v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, kterou si napsal společně se Svěrákem. Těžištěm jeho filmové práce se však stala režie. Jeho režijní debut, komedie Kulový blesk (1978), kterou formálně spolurežíroval Zdeněk Podskalský, zahájila úspěšné Smoljakovo režisérské období 80. let. Mezi jeho další známé režie patří Vrchní, prchni (1981), Jára Cimrman ležící, spící (1983), Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a Nejistá sezóna (1987).

Politická angažovanost a osobní život Ladislava Smoljaka

Ladislav Smoljak se aktivně zajímal o politické dění. Již před rokem 1989 diváci nacházeli v jeho a Svěrákových hrách politické paralely, což přispívalo k jejich popularitě, byť se autoři vyhýbali prvoplánové satiře. Tato „podezřelá obliba“ vedla k omezením ze strany režimu, a Divadlo Járy Cimrmana bylo často trpěno a muselo se stěhovat.

Kolem Ladislava Smoljaka se objevila i kontroverze spojená s tzv. Cibulkovými seznamy, kde byl uveden jako spolupracovník StB v kategorii důvěrník. Oficiální seznamy ministerstva vnitra ho však neuvádějí a Ústavní soud rozhodl, že důvěrníci nebyli vědomými spolupracovníky. Historik Radek Schovánek tuto klasifikaci označil za chybnou s tím, že Smoljak spolupráci s Bezpečností v roce 1964 odmítl a naopak byl režimem následně omezován v práci.

Smoljak podporoval sametovou revoluci a následně se aktivně vyjadřoval k politice. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy III. stupně. Byl třikrát ženatý a měl čtyři děti, včetně senátora Davida Smoljaka. Ladislav Smoljak zemřel na rakovinu 6. června 2010 v Kladně, pouhých deset dní poté, co naposledy hrál v divadle.

Zdeněk Svěrák: Mistr slova, herec a filmový tvůrce

Zdeněk Svěrák, narozen 28. března 1936 v Praze, je jednou z nejvšestrannějších osobností české kultury. Jeho tvorba zahrnuje dramatiku, scenáristiku, herectví, písňové texty a spisovatelství. Od počátků v Československém rozhlase až po mezinárodní úspěchy se svým synem Janem, Svěrák consistently prokazuje výjimečný talent pro laskavý humor a hluboké lidské příběhy.

Mládí a raná kariéra Zdeňka Svěráka

Zdeněk Svěrák se narodil do rodiny Františka a Růženy Svěrákových. Měl staršího bratra Zdeňka, který však v pěti letech zemřel na sepsi. Tato rodinná tragédie poznamenala dětství mladšího Zdeňka, jehož rodiče se o něj úzkostlivě starali. Během druhé světové války se rodina na čas přestěhovala do Kopidlna, poté se vrátila na pražský Bohdalec.

V dětství snil o povoláních od řidiče pekařského auta po prezidenta. Na gymnáziu, kde jeho spolužákem byl Oliverius (předobraz Hliníka z Marečku, podejte mi pero!), začal psát humorné povídky pod pseudonymem „Tornillo“. Původně se hlásil na elektrotechniku, ale po úspěšné recitaci Nerudovy básně změnil plány a v roce 1954 začal studovat český jazyk a literaturu na Vysoké škole pedagogické, s cílem stát se spisovatelem a učitelem. Zde potkal i svou budoucí manželku Boženu Němečkovou, s níž se v roce 1959 oženil a odešel učit do Měcholup a Žatce.

V roce 1961 Svěrák vstoupil do KSČ, přesvědčen, že tak může pomoci změnit stranu k lepšímu, ovšem po invazi v roce 1968 ji opustil. V tomto období také začal psát písňové texty pod pseudonymem Emil Synek, z nichž některé, jako například „Holubí dům“ pro Jiřího Schelingera, zlidověly.

Pedagogická dráha ho neuspokojovala, a tak v roce 1962 uspěl v konkurzu do Československého rozhlasu. Zde se s Miloněm Čepelkou a Jiřím Šebánkem podílel na rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, ve kterém se 16. září 1966 poprvé objevila postava Járy Cimrmana. Měsíc a půl poté byla založena Společnost pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana a následně Divadlo Járy Cimrmana.

Autorská a herecká dráha Zdeňka Svěráka

Pro rozjezd divadla napsal Svěrák první hru Akt, která měla premiéru 4. října 1967. Po odchodu Jiřího Šebánka se Zdeněk Svěrák stal s Ladislavem Smoljakem hlavním autorským motorem divadla. Společně vytvořili třináct her, včetně Hospody Na mýtince, Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého a poslední hry České nebe.

V rozhlase se Svěrák setkal i s hudebníkem Jaroslavem Uhlířem, s nímž navázal celoživotní spolupráci. Jejich písničky, známé z pořadu Hodina zpěvu, jako například „Není nutno“ nebo „Severní vítr“, se staly nedílnou součástí dětství mnoha generací. Svěrákův filmový debut proběhl v roce 1968 v Menzelově Zločinu v šantánu.

Spolu se Smoljakem sepsal scénáře k mnoha úspěšným filmovým komediím, jako jsou Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero! a Na samotě u lesa. Svěrák si v těchto filmech často zahrál vedlejší, ale nezapomenutelné role. Mimo spolupráci se Smoljakem napsal i scénáře k filmům Vrchní, prchni! (inspirováno vlastní zkušeností) a pohádce Tři veteráni.

Zajímavostí je spor se Smoljakem o obsazení filmu Rozpuštěný a vypuštěný, kde Smoljak preferoval profesionální herce. Tato událost motivovala Svěráka k hereckému rozvoji a přiměla ho vzít hlavní roli ve filmu Víta Olmera Co je vám, doktore?. Postupem času se jeho herecké kvality zlepšovaly a Smoljak je nakonec uznal.

Od 90. let Svěrák intenzivně spolupracoval se svým synem, režisérem Janem Svěrákem. Společně vytvořili oceňované filmy jako Obecná škola (nominace na Oscara), Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Po strništi bos a Betlémské světlo. Vrcholem jejich spolupráce byl film Kolja (1996), který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film, Zlatý glóbus a šest Českých lvů. Zdeněk Svěrák si v něm zahrál hlavní roli Františka Louky.

Zdeněk Svěrák – Společenská angažovanost a ocenění

Zdeněk Svěrák je známý svou charitativní činností. V roce 1994 spoluzaložil Centrum Paraple, které pomáhá lidem s poraněním míchy. Pro podporu centra pořádá každoroční Dobročinnou akademii a Běh pro Paraple.

Svěrák se rovněž politicky angažoval. V roce 1977 podepsal, stejně jako mnozí umělci, tzv. Antichartu, za což se po revoluci omluvil. V roce 1989 se připojil k petici Několik vět a aktivně podporoval sametovou revoluci. V pozdějších letech se opakovaně vyjadřoval k politickému dění, podpořil Karla Schwarzenberga v prezidentských volbách 2013 a Petra Pavla v roce 2023. Nikdy však sám o funkci prezidenta neuvažoval.

Zdeněk Svěrák čelil i několika soudním sporům. S obchodním řetězcem Bauhaus se soudil kvůli reklamě „upeč… třeba zeď“, která parafrázovala jeho píseň „Dělání“. Spor vyhrál a vysouzené peníze věnoval Centru Paraple. V roce 2013 zvažoval žalobu proti politickému uskupení, které použilo výraz „Metelesku blesku“ z filmu Marečku, podejte mi pero!. Ačkoliv se objevila i nařčení ze zneužívání dětí na Facebooku, prokázalo se, že šlo o podvrh v rámci sociálního experimentu, na který Svěrák podal trestní oznámení.

Jeho dílo bylo mnohokrát oceněno. Je trojnásobným držitelem ceny čtenářů Magnesia Litera a trojnásobným vítězem ankety Český bestseller. Získal dva České lvy za scénář a jednoho za mimořádný přínos české kinematografii. Kromě Oscara a Zlatého glóbu za Kolju obdržel i řadu dalších filmových a divadelních cen, včetně Ceny prezidenta festivalu v Karlových Varech a Ceny České akademie divadelníků. V roce 2023 byl uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl a v roce 2026 do rozhlasové Síně slávy. Prezident Petr Pavel mu v roce 2025 propůjčil Řád Bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky.

Autorská dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák: Charakteristika a rozbor

Spolupráce Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka byla klíčová pro vznik jedinečného fenoménu cimrmanologie a pro rozvoj české komedie. Jejich tvůrčí tandem, založený na vzájemném respektu a doplňování, přinesl díla, která i po desetiletích rezonují s publikem a jsou předmětem akademického zájmu i rozboru pro maturitu.

Jak se Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák doplňovali?

Charakteristika jejich společné práce spočívá v kombinaci Svěrákova mistrovství slova a poetiky s Smoljakovou režijní precizností a důrazem na absurditu. Svěrákovo herectví se vyznačovalo opravdovostí a vážností, s níž prezentoval absurdní situace, často s učitelským výkladem. Smoljak zase dokázal tyto situace přetavit do vizuální podoby a vést herce s citem pro načasování komediálního efektu. Společně dokázali ve svých filmech a hrách poukazovat na nešvary normalizační doby, aniž by sklouzli k prvoplánové politické satiře.

Oba byli autory scénářů, ale Smoljak se postupem času více věnoval režii, zatímco Svěrák se zaměřil na psaní a herectví. Jejich humor je často popisován jako laskavý a inteligentní, plný nadsázky a jemné ironie. Filmový publicista Kamil Fila ocenil jejich schopnost kriticky vypovídat o tehdejší společnosti i v komediálních filmech jako Na samotě u lesa či Nejistá sezóna, kde vystupují postavy spíše trapné a ponížené, než hrdé.

Filmová a divadelní tvorba Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka

Jejich společné dílo je rozsáhlé a zahrnuje řadu nezapomenutelných titulů, které jsou stále velmi oblíbené. Pro studenty, kteří hledají shrnutí Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka a přehled jejich tvorby, jsou klíčové následující:

Nejznámější divadelní hry Divadla Járy Cimrmana (společně se Z. Svěrákem, L. Smoljak jako režisér a herec):

• Akt (1967) – První Svěrákova hra pro DJC.
• Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967) – Smoljakův příspěvek pro DJC.
• Hospoda Na mýtince (1969) – První společná hra, která se stala nejhranějším titulem divadla.
• Vražda v salonním coupé (1970)
• Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974)
• Posel z Liptákova (1977)
• Lijavec (1982) – Hra, která byla na pár let zakázána režimem kvůli jemným protivládním narážkám.
• Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909 (1985)
• České nebe (2008) – Poslední hra souboru, kterou Svěrák se Smoljakem sepsali.

Nejvýznamnější filmové scénáře (společné se Z. Svěrákem, L. Smoljak často i jako režisér):

• Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974, režie Oldřich Lipský) – První společný filmový scénář, kde si oba zahráli.
• Marečku, podejte mi pero! (1976, režie Oldřich Lipský) – Čerpá z vlastních pedagogických zkušeností autorů, Svěrák zde ztvárnil Šlajse.
• Na samotě u lesa (1976, režie Jiří Menzel) – Inspirace vlastní zkušeností s hledáním chalupy.
• Kulový blesk (1978, režie Ladislav Smoljak a Zdeněk Podskalský) – Smoljakův režijní debut, Svěrák si zahrál dr. Ječného.
• Trhák (1980, režie Zdeněk Podskalský)
• Jára Cimrman ležící, spící (1983, režie Ladislav Smoljak) – Smoljak i Svěrák si zde zahráli Járu Cimrmana.
• Rozpuštěný a vypuštěný (1984, režie Ladislav Smoljak)
• Nejistá sezóna (1987, režie Ladislav Smoljak) – Reflexe přesunu Divadla Járy Cimrmana.

Samostatná filmová tvorba Zdeňka Svěráka (scénáře, často v režii Jana Svěráka):

• Vrchní, prchni! (1980, režie Ladislav Smoljak) – Scénář založený na Svěrákově osobní zkušenosti.
• Tři veteráni (1983, režie Oldřich Lipský) – Oblíbená filmová pohádka.
• Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel) – Oskarová nominace, Svěrák si zahrál malíře Rybu.
• Obecná škola (1991, režie Jan Svěrák) – Oskarová nominace, Svěrák hrál otce Součka.
• Kolja (1996, režie Jan Svěrák) – Oscar, Zlatý glóbus, Český lev. Zdeněk Svěrák v hlavní roli Františka Louky.
• Lotrando a Zubejda (1997, režie Karel Smyczek) – Pohádka.
• Tmavomodrý svět (2001, režie Jan Svěrák)
• Vratné lahve (2007, režie Jan Svěrák) – Český lev za scénář.
• Tři bratři (2014, režie Jan Svěrák) – Pohádka, adaptace Svěrákových minioperek.
• Po strništi bos (2017, režie Jan Svěrák) – Autobiograficky laděný příběh z dětství.

Závěr: Odkaz Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka pro maturitu i život

Dílo Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka přesahuje pouhou zábavu. Je zrcadlem české společnosti, inteligentní hrou s jazykem a skrytou kritikou, která si udržuje aktuálnost. Jejich tvorba nabízí bohatý materiál pro studenty při přípravě na maturitu Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, ať už se jedná o analýzu literárních děl, filmovou kritiku nebo kulturní historii.

Pro generace diváků zůstávají synonymem pro chytrý humor a laskavou poetiku, která dokáže rozesmát i donutit k zamyšlení. Jejich odkaz je trvalý a stále inspiruje nové umělce i širokou veřejnost k prozkoumávání absurdity života s nadhledem a úsměvem. Pokud vás zajímá další rozbor Smoljak a Svěrák, doporučujeme prostudovat jejich konkrétní divadelní hry a filmové scénáře.

Často kladené dotazy (FAQ): Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák pro studenty

Kdo byl Jára Cimrman?

Jára Cimrman je fiktivní český génius, světoběžník, vynálezce, dramatik, filozof a všeuměl, jehož dílo „objevilo“ a „rehabilitovalo“ Divadlo Járy Cimrmana. Jeho postava je ústředním prvkem většiny divadelních her, které Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák společně napsali. Je to symbol české sebereflexe a humoru, který si dělá legraci z české malosti i velikosti.

Jaké jsou nejznámější filmy Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka?

Mezi nejznámější filmy, na kterých se autorsky podíleli Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, patří komedie jako Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa a Kulový blesk. Zdeněk Svěrák navíc samostatně napsal scénáře k filmům Vrchní, prchni!, Vesničko má středisková a se synem Janem pak například oscarového Kolju či Vratné lahve.

Proč je Divadlo Járy Cimrmana tak populární?

Divadlo Járy Cimrmana je populární díky svému unikátnímu konceptu, který kombinuje „vědecké“ semináře o životě a díle Járy Cimrmana s divadelními hrami. Jeho humor je inteligentní, plný jazykových hříček, absurdních situací a jemných politických narážek. Představení mají silnou interakci s publikem a jsou hrána stálými členy souboru, což vytváří specifickou rodinnou atmosféru. Pro mnohé studenty je to i skvělá ukázka charakteristiky humoru Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.

Které role ztvárnil Zdeněk Svěrák ve filmech a divadle?

Zdeněk Svěrák ztvárnil mnoho památných rolí. V Divadle Járy Cimrmana často alternoval role se Smoljakem, hrál například Bystrozrakého v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém nebo přímo Járu Cimrmana ve filmu Jára Cimrman ležící, spící. Ve filmech si zahrál například psychologa Kláska v Jáchyme, hoď ho do stroje!, Šlajse v Marečku, podejte mi pero!, Lavičku v Na samotě u lesa, malíře Rybu ve Vesničce má středisková a klíčovou roli Františka Louky v oscarovém Koljovi.

Co znamená spojení "Metelesku blesku"?

Spojení „Metelesku blesku“ je ikonická hláška z filmu Marečku, podejte mi pero!, k němuž napsali scénář Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Jedná se o fiktivní, nesmyslné zaklínadlo, které se v dialogu objevuje jako komický prvek. V reálu nemá žádný konkrétní význam, ačkoliv se v minulosti objevily snahy spojit ho s moravštinou nebo estonštinou, což Svěrák odmítl.