Podcast
Jaroslav Seifert ve sbírce Býti básníkem (1983) předkládá lyrický testament, v němž jako stárnoucí autor bilancuje život. Dílo oslavuje poezii, lásku a hudbu jako nejvyšší hodnoty, reflektuje vzpomínky na Prahu, dětství a vyrovnává se s pomíjivostí a ztrátou.
| Literární druh | lyrika |
|---|---|
| Žánr | básnická sbírka |
| Literární směr | neuvedeno |
| Časoprostor | Subjektivní, vzpomínkový; Praha, Kralupy; minulost (dětství, mládí) a přítomnost stárnoucího básníka. |
| Kompozice | Volný celek asociativně propojených básní, bez striktní chronologie, jako proud vzpomínek. |
| Lyrický subjekt | Stárnoucí básník, ztotožnitelný s autorem, bilancující život a sdílející své pocity. |
| Forma (verš, rým) | Volný verš, absence rýmu a pravidelné metrické struktury, hovorový tón. |
| Téma | Reflexe života stárnoucího člověka, smysl existence, krása, pomíjivost, láska. |
| Motivy | Praha, vzpomínky, poezie, hudba, stárnutí, pomíjivost, smrt, válka, pocty osobnostem. |
Úvod
Býti básníkem Jaroslava Seiferta je lyrická sbírka volného verše, která vyšla v roce 1983. Představuje testamentární vyjádření básníkových vzpomínek, reflexí a pohledu na svět, oslavující poezii, lásku a hudbu jako nejvyšší hodnoty života.
Tato sbírka, jedno z posledních děl nositele Nobelovy ceny, je prodchnuta melancholií a nostalgií stárnoucího člověka, který bilancuje svůj život. Seifert se v ní vrací k celoživotním tématům, jako je Praha, ženy, umění a vzpomínky na dětství, a zanechává svědectví o síle paměti a kráse v pomíjivosti.
Literární druh a žánr
Býti básníkem je lyrická básnická sbírka. Jedná se o soubor volně propojených básní, které se soustředí na vnitřní prožitky, pocity a reflexe lyrického subjektu. Forma díla je poezie, konkrétně využívající volný verš.
Sbírka nemá jednotný epický děj, ale spíše se skládá z jednotlivých lyrických obrazů a úvah. Ty dohromady vytvářejí komplexní mozaiku básníkova vnitřního světa, přičemž konkrétní události a postavy slouží k vyjádření obecnějších témat a emocí.
Hlavní téma, myšlenky a záměr autora
Hlavním tématem sbírky Býti básníkem je reflexe života z perspektivy stárnoucího člověka. Seifert se zamýšlí nad smyslem existence, krásou a pomíjivostí, láskou a ztrátou.
Ústřední myšlenkou je, že poezie, hudba a láska představují nejvyšší hodnoty, které dávají životu smysl a dokáží překonat bolest a utrpení. Básník se s pokorou a smířením vyrovnává s odcházením blízkých a s vlastní smrtelností.
Záměrem autora je sdílet své životní moudrosti, oslavit krásu světa a umění a zanechat svědectví o své lásce k životu.
Klíčové motivy:
- Praha: Věčný zdroj inspirace a domov.
- Vzpomínky: Na mládí, dětství a první lásky.
- Poezie a hudba: Útočiště a smysl života.
- Stárnutí, pomíjivost a smrt: Vyrovnání se s koncem a ztrátami.
- Válka: Její tragické dopady, zejména na rodné Kralupy.
- Pocty: Významným osobnostem jako Mozart, Goethe a zesnulým českým básníkům.
Ověř si, co už víš
Test · 20 otázek · první 3 zdarma
Procvič si to na kartičkách
19 kartiček · první 3 zdarma bez účtu
Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci
Kompozice
Sbírka Býti básníkem je uspořádána jako volný celek, kde jednotlivé básně nejsou striktně chronologicky ani tematicky svázány, přesto tvoří soudržnou výpověď. Kompozice je spíše asociativní, přechází od jednoho motivu k druhému, podobně jako proud vzpomínek.
Úvodní báseň, která dala sbírce název, slouží jako programové prohlášení a udává tón celému dílu. Následují básně střídající motivy: od vzpomínek na Prahu přes osobní zážitky z dětství a mládí, až po hluboké reflexe válečných událostí a pocty umělcům. Absence tradiční strofické struktury a rýmu podtrhuje dojem přirozeného a plynulého vyprávění a úvahy.
Časoprostor
Časoprostor ve sbírce Býti básníkem je převážně subjektivní a vzpomínkový.
Dominantním prostorem je Praha, která se objevuje v mnoha básních jako symbol domova, krásy a trvalých hodnot. Básník se vrací k jejím uličkám, památkám a atmosféře, která formovala jeho život. Dalšími významnými místy jsou Kralupy nad Vltavou, spojené s válečnými vzpomínkami a ztrátou, nebo lázeňská města, kde pobýval Goethe.
Časově se sbírka pohybuje mezi přítomností stárnoucího básníka a minulostí, do níž se neustále vrací prostřednictvím vzpomínek. Tyto vzpomínky pokrývají celé jeho dětství, mládí, první lásky, školní léta až po válečné události a setkání s významnými osobnostmi. Přítomnost je často poznamenána melancholií a vědomím pomíjivosti, zatímco minulost je idealizována a stává se zdrojem krásy a inspirace.
Jazyk a vypravěč
Jazyk sbírky Býti básníkem je charakteristický svou prostotou, melodičností a hlubokou emocionalitou. Básník používá volný verš, který mu umožňuje přirozeně a bez omezení vyjadřovat své myšlenky a pocity. Absence rýmu a pravidelné metrické struktury dodává básním dojem hovorové řeči, což zvyšuje jejich bezprostřednost a přístupnost.
Seifert mistrně pracuje s obrazy a metaforami, které jsou často inspirovány každodenním životem, přírodou nebo uměním. Jeho slovník je bohatý, ale zároveň srozumitelný, vyhýbá se archaismům i přílišné modernosti.
Vypravěčem je lyrický subjekt, který je ztotožnitelný s autorem, Jaroslavem Seifertem. Je to stárnoucí muž, který se ohlíží za svým životem, bilancuje, vzpomíná a sdílí své nejniternější pocity a úvahy. Jeho hlas je upřímný, pokorný a plný moudrosti, ale zároveň si uchovává jistou chlapeckou naivitu a obdiv k světu.
Hlavní postavy
Jako lyrická sbírka se Býti básníkem nezaměřuje na rozvoj fiktivních postav v tradičním smyslu. Hlavní „postavou“ je sám lyrický subjekt, který je ztotožnitelný s Jaroslavem Seifertem. Jeho vnitřní svět, vzpomínky a prožitky tvoří osu celého díla.
Kromě něj se v básních objevují další osoby, které jsou spíše zmíněny jako součást vzpomínek nebo jako symboly:
- Dívky a ženy z mládí: Symboly lásky, krásy a pomíjivosti (např. v „Korálových náušnicích“ nebo v souvislosti s Kralupy). Jsou to idealizované postavy z minulosti, které zanechaly v básníkově srdci nesmazatelnou stopu.
- Blízcí a přátelé: Zmínky o zemřelých blízkých, zejména v básni „Bombardování města Kralup“, kde symbolizují ztrátu a pomíjivost lidského života.
- Významné osobnosti: Historické a umělecké postavy, které Seifert obdivoval nebo s nimiž se cítil spřízněn. Patří sem:
- Johann Wolfgang von Goethe: Zmiňován v souvislosti s českými lázněmi.
- Wolfgang Amadeus Mozart: Jeho osud a vztah k Praze jsou tématem několika básní.
- Čeští básníci: Vladimír Holan, Jiří Wolker, Josef Hora, Vítězslav Nezval a Konstantin Biebl, kterým Seifert vzdává poctu jako poslední z jejich generace.
Shrnutí děje
Sbírka Býti básníkem nemá tradiční dějovou linii, neboť se jedná o soubor lyrických básní. Místo toho se rozvíjí jako proud vzpomínek a úvah lyrického subjektu, které dohromady tvoří komplexní mozaiku básníkova života, jeho radostí, bolestí, lásky k umění a smíření s osudem.
Úvodní báseň „Býti básníkem“ nastoluje hlavní téma – oslavu poezie, hudby a lásky jako nejvyšších hodnot. Následují básně, které se vracejí do minulosti. V „Verších z Goblénu“ básník vyjadřuje svou hlubokou lásku k Praze a vzpomíná na život v ní. „Žižkovská Panna Maria“ přináší obrazy školních let, studia latiny a prvních pokusů o psaní veršů. V básni „Korálové náušnice“ se objevuje motiv vzpomínky na dávnou lásku a zamyšlení nad tím, jak čas proměňuje vzpomínky, kdy zlo bledne a polibky se mění v píseň.
Jedna z nejdojemnějších částí sbírky je věnována vzpomínkám na válečné události v „Bombardování města Kralup“, kde básník líčí hrůzy války, ztrátu blízkých a návštěvy hřbitova, kde leží i dívka, do níž byl zamilován. Sbírka také obsahuje pocty velkým umělcům. V „Křížovém prameni“ se připomíná Goetheho pobyt v českých lázních a jeho zamilování. Několik básní, včetně „Tempo di minuetto“ a „Allegro con spirito“, je věnováno Mozartovi, jehož básník vnímá jako spřízněnou duši a jehož hrob si představuje v Praze na Petříně. Závěrečná „Pocta Vladimíru Holanovi“ je melancholickou vzpomínkou na zemřelé české básníky Seifertovy generace, kde se autor vyrovnává s tím, že je posledním z nich a cítí úzkost z osamělosti.