Ladislav Fuks - Spalovač Mrtvol

Podcast

Česká literatura 20. století: Od Hrabala po Havla0:00 / 13:12

0:001:00 zbývá

1x

„Spalovač mrtvol“ Ladislava Fukse (1967) je psychologická novela, která líčí postupnou proměnu mírného Karla Kopfrkingla v chladnokrevného vraha pod vlivem nacistické ideologie. Dílo varuje před nebezpečím totalitních ideologií a ukazuje křehkost lidské morálky a snadnou manipulovatelnost i zdánlivě dobrého člověka.

Rychlý přehled

Literární druh	epika (próza)
Žánr	psychologická novela, tragikomické dílo s groteskními až hororovými prvky
Literární směr	není uvedeno
Časoprostor	Předválečná a válečná Praha, 1938–1945, krematorium a ulice Prahy
Kompozice	Chronologické a lineární vyprávění v kapitolách, er-forma, vnitřní monology, opakování motivů, gradace
Vypravěč	Er-forma, vševědoucí, ale silně spjatý s vnitřním světem hlavní postavy
Hlavní postavy	Karel Kopfrkingl, Wilhelm Reinke, Marie (Lakmé), Mili, Zina, Bettleheim
Téma	Proměna člověka pod vlivem ideologie a fanatismu, úzkost z nesvobody a násilí
Motivy	Krematorium, nacismus a antisemitismus, násilí, východní filozofie, manipulace, proměna osobnosti

Úvod

Spalovač Mrtvol Ladislava Fukse je psychologická novela, která líčí postupnou proměnu mírného a dobromyslného Karla Kopfrkingla v chladnokrevného vraha pod vlivem nacistické ideologie. Dílo je groteskním a hororovým obrazem zneužití lidské duše a křehkosti morálky.

Text vznikl v období po druhé světové válce a reflektuje autorovu úzkost z nesvobody a násilí, přičemž jako symboly si zvolil holokaust a druhou světovou válku. Tento rozbor se zaměří na hloubkovou analýzu literárních aspektů díla, včetně postav, kompozice a jazykových prostředků.

Literární druh a žánr

• Literární druh: epika
• Forma: próza
• Žánr: novela, která osciluje na pomezí psychologického románu. Dílo je zároveň charakterizováno jako tragikomické a obsahuje groteskní až hororové prvky.

Jeho zařazení jako psychologická novela je dáno detailním zkoumáním vnitřního světa hlavní postavy a jejího mentálního úpadku. Hororové prvky se projevují v Kopfrkinglových činech a jeho narůstající iracionální logice, zatímco groteska spočívá v absurdním kontrastu mezi jeho původní laskavostí a pozdějším fanatismem.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

• Hlavní téma díla je proměna člověka pod vlivem ideologie a fanatismu. Autor se soustředí na úzkost člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím.
• Hlavní myšlenka / poselství spočívá v ukázání křehkosti lidské morálky a snadné manipulovatelnosti i zdánlivě dobrého člověka. Dílo varuje před nebezpečím totalitních ideologií, které dokážou zničit mezilidské vztahy a vést k nejhorším zločinům.
• Záměrem autora bylo především ukázat, jak se jednotlivci mění pod tíhou historických událostí a nástupu totalitního režimu. Kritizuje nacismus a jeho dopady na lidskou psychiku a hodnoty.
• Klíčové motivy:
  • Krematorium: Symbol smrti, dehumanizace a strojené „čistoty“.
  • Nacismus a antisemitismus: Hlavní ideologický proud, který formuje Kopfrkinglovu proměnu.
  • Násilí: Projev Kopfrkinglova fanatismu, směřující proti jeho nejbližším.
  • Východní filozofie (Tibet): Zpočátku pro Kopfrkingla útěcha a způsob, jak se smířit se smrtí, později zvráceně interpretována jako ospravedlnění vražd.
  • Manipulace: Vliv Wilhelma Reinkeho na Kopfrkingla.
  • Proměna osobnosti: Ústřední motiv vyjadřující psychologický rozpad hlavního hrdiny.

Kompozice

• Dílo je členěno do kapitol, které chronologicky sledují vývoj děje a Kopfrkinglovy osobnosti.
• Vyprávění je chronologické a lineární, sledující události od podzimu 1938 do května 1945.
• Zvláštní kompoziční prvky:
  • Er-forma: Příběh je vyprávěn autorským vypravěčem, který však subjektivně nahlíží na vnímání a myšlenky hlavního hrdiny.
  • Vnitřní monology: Kopfrkinglovy obsáhlé úvahy dominují textu, odhalují jeho pokřivenou logiku a sebeklam.
  • Opakování motivů a myšlenek: Časté opakování frází a Kopfrkinglových úvah, které zdůrazňují jeho posedlost a psychickou labilitu. Například opakované zdůrazňování „krásy“ jeho ženy Marie, která je později znetvořena v jeho myšlenkách.
  • Gradace: Děj se postupně stupňuje od drobných projevů Kopfrkinglova ovlivnění až po brutální vraždy.

Časoprostor

• Děj se odehrává v předválečné a válečné Praze, především v letech 1938 až 1945. Atmosféra blížící se války a nastupujícího nacismu je klíčová.
• Konkrétní místa zahrnují Kopfrkinglův domov, krematorium a ulice Prahy. Krematorium hraje klíčovou roli jako symbolické prostředí, kde se Kopfrkinglova „služba duším“ stává nástrojem nacistické zlovůle a zvrácené čistoty.
• Historické období okupace Čech Nacistickým Německem (1937–1938, později i válka) je základním kontextem, který umožňuje Kopfrkinglovu transformaci. Prostředí Prahy v této době podtrhuje pozvolné prostupování nacistických myšlenek do společnosti a ukazuje, jak se zmanipulovaný jedinec stává součástí mašinérie zla.

Jazyk a vypravěč

• Typ vypravěče: er-forma, kdy autor detailně popisuje Kopfrkinglovy myšlenky a činy. Vypravěč je sice vševědoucí, ale jeho pohled je silně spjat s vnitřním světem hlavní postavy, což dodává vyprávění subjektivní rozměr.
• Jazykový styl: spisovný jazyk, který místy přechází až v knižní či umělý, často působí afektovaně. Kopfrkinglovy promluvy jsou plné romantizujících a přehnaných přívlastků (např. „nebeská“, „čarokrásná“, „blažená“, „nadoblačná“) zejména ve vztahu k jeho ženě, což v kontrastu s jeho pozdějšími činy vytváří silnou ironii.
• Výrazné jazykové prostředky:
  • Vnitřní monology: Dominantní prvek, odhalující Kopfrkinglovu pokřivenou logiku a ospravedlnění jeho činů.
  • Opakování slov a frází: Zdůrazňuje jeho posedlost, rituálnost a fixní ideje.
  • Ironie: Vychází z rozporu mezi Kopfrkinglovými vznešenými řečmi o službě a čistotě a brutalitou jeho skutků.
  • Germanismy a židovské výrazy: Používány k dokreslení dobového kontextu a ideologického střetu.

Hlavní postavy

• Karel Kopfrkingl: Zaměstnanec krematoria, zpočátku mírný, klidný, rozumný abstinent, který miluje svou rodinu. Ovlivněn východní filozofií, vnímá svou práci jako „službu duším“. Postupně podléhá manipulaci přítele Reinkeho a nacistickým ideám. Stává se udavačem, pak vrahem své rodiny, své činy ospravedlňuje zvrácenou logikou „očištění“ a „pomoci“. Na konci díla je zcela zfanatizovaný a přesvědčený, že je spasitelem světa, Dalajlámou či Buddhou, a je odvezen do blázince.
• Wilhelm Reinke: Kopfrkinglův přítel a člen NSDAP. Typický manipulátor, který využívá Kopfrkinglovu naivitu a apeluje na jeho německou krev. Je nositelem nacistické ideologie a hybatelem Kopfrkinglovy proměny.
• Marie (Lakmé): Kopfrkinglova milující manželka, hodná, milá, tichá. Karel ji nadevše miluje a obdařuje ji poetickými přívlastky. Má židovský původ, což se jí stane osudným, když ji Karel oběsí.
• Mili: 14letý syn Kopfrkingla. Je popisován jako neduživý a šikanovaný. Otec ho umlátí v krematoriu a spálí, považujíc to za „očistu“.
• Zina: 16letá dcera Kopfrkingla. Nadaná klavíristka. Jako jediná přežije otcův pokus o vraždu, což vede k jeho zadržení.
• Bettleheim: Doktor židovského původu, ke kterému Kopfrkingl pravidelně dochází na prohlídky. Je jednou z obětí Kopfrkinglova udavačství.

Shrnutí děje

Děj novely Spalovač Mrtvol se odehrává v předválečné Praze a během druhé světové války. Hlavní postavou je Karel Kopfrkingl, zaměstnanec krematoria, který je zpočátku vykreslen jako mírný, klidný a laskavý muž, který miluje svou rodinu a svou práci chápe jako službu lidské duši, ovlivněnou východní filozofií.

S narůstajícím vlivem nacistických myšlenek v československé společnosti se Kopfrkingl začíná měnit. Je manipulován svým přítelem Wilhelmem Reinkem, členem NSDAP, který v něm probouzí pocit německé krve a podněcuje jeho antisemitismus. Z Kopfrkingla se postupně stává stoupenec nacistické ideologie, udavač a fanatik, který své činy ospravedlňuje zvrácenou logikou „pomoci“ a „očištění“.

Jeho proměna vyvrcholí, když se dozví, že jeho milovaná manželka Marie (Lakmé) je po matce Židovka. V přesvědčení, že jí tak „pomůže“ a zachrání ji před utrpením, ji oběsí. Následně, po svém povýšení na ředitele krematoria, umlátí svého syna Miliho v krematoriu a spálí ho, považujíc ho za neduživého a nevhodného pro „říši“.

Při pokusu zabít i svou dceru Zinu je Kopfrkingl zastižen. V té době už trpí silnými halucinacemi a považuje se za Dalajlámu či Buddhu, který má spasit svět. Je odvezen do ústavu pro duševně choré. Příběh končí v květnu 1945, kdy Kopfrkingl v léčebně v Německu v halucinacích vidí „své židovské přátele“, kteří se „vracejí z pekla“.