Alois Jirásek - Staré pověsti české

Podcast

Alois Jirásek a Staré pověsti české0:00 / 12:58

0:001:00 zbývá

1x

Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých z roku 1894 beletristicky zpracovává nejstarší české dějiny a mytické počátky národa. Dílo žánru pověstí má za cíl posílit národní uvědomění a vlastenectví skrze připomenutí slavné minulosti a hrdinských činů předků. Reaguje na zpochybnění pravosti Rukopisů a snaží se poskytnout spolehlivější zdroj informací o mytickém období.

Rychlý přehled

Literární druh	Epika (próza)
Žánr	Pověsti
Literární směr	Realismus
Časoprostor	České země (Říp, Vyšehrad, Praha) od mytických počátků po husitství a Bílou horu.
Kompozice	Chronologická, rozdělená do tří částí, obsahuje 34 pověstí.
Vypravěč	Er-forma, autorský vypravěč stojící nad dějem, objektivní s vlasteneckým patosem.
Hlavní postavy	Praotec Čech, Lech, Krok, Libuše, Přemysl Oráč, Ctirad, Šárka. Vážně a pateticky pojatí hrdinové.
Téma	Vznik a počátky českého národa, jeho mytická historie a formování státnosti.
Motivy	Národní původ, proroctví a předurčení, hrdinství a obětavost, historická kontinuita.

Úvod

Staré pověsti české Aloise Jiráska jsou beletristickým zpracováním nejstaršího období českých dějin. Kniha zahrnuje pověsti s reálným základem i ty, které mají spíše legendární povahu. Dílo se stalo zdrojem národního uvědomění a dodnes seznamuje generace s kořeny národní historie.

Dílo vzniklo v roce 1894 a bylo napsáno s cílem nahradit v informacích o mytické době Rukopisy královédvorský a zelenohorský, které byly v té době usvědčeny z nepravosti. Jirásek se jím chtěl také vzdálit kritice a oslovit širší okruh čtenářů, včetně mládeže. Tento rozbor se zaměří na literární a dějové aspekty tohoto významného díla.

Literární druh a žánr

• Literární druh: Epika
• Forma: Próza
• Žánr: Pověst. Jde o epický útvar lidové slovesnosti, jehož jádrem je historický fakt, který je často doplněn fantastickými či legendárními prvky. Staré pověsti české se vyznačují beletristickým zpracováním, kde se prolíná historie s bájemi a legendami.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

• Hlavní téma: Vznik a počátky českého národa, jeho mytická historie a formování státnosti. Dílo se věnuje osudům významných postav a událostí, které formovaly českou identitu.
• Hlavní myšlenka / poselství: Podpora národní identity a vlastenectví skrze připomenutí slavné minulosti a hrdinských činů předků. Zdůrazňuje kontinuitu české historie a kulturní tradice.
• Záměr autora: Jirásek chtěl přiblížit nejstarší české dějiny široké veřejnosti, zejména mládeži, a to ve srozumitelné a poutavé formě. Reagoval na zpochybnění pravosti RKZ a snažil se poskytnout spolehlivější zdroj informací o mytickém období. Dílo mělo posílit národní uvědomění a hrdost.
• Klíčové motivy:

• Národní původ: Pověsti o příchodu Praotce Čecha a založení země.
• Proroctví a předurčení: Libušina proroctví o budoucí slávě Prahy a českého národa.
• Hrdinství a obětavost: Činy legendárních postav, které zakládají morální hodnoty národa.
• Historická kontinuita: Snaha propojit mytické počátky s pozdějšími dějinnými událostmi.

Kompozice

Staré pověsti české mají chronologickou kompozici, která sleduje historický vývoj od nejstarších dob až po husitství a Bílou horu. Jirásek uspořádal pověsti s historickou návazností, i když se občas objevuje retrospektivita v podobě rekapitulace již proběhlých událostí.

Kniha je rozdělena do tří hlavních částí:

• Staré pověsti české: Zahrnuje nejstarší báje jako „O Čechovi“, „O Krokovi a jeho dcerách“, „Libušina proroctví“ nebo „Dívčí válka“.
• Pověsti doby křesťanské: Obsahuje příběhy jako „O králi Svatoplukovi“, „O Ječmínkovi“, „O Bruncvíkovi“, pověsti o „Staré Praze“ a „O Jánošíkovi“.
• Ze starobylých proroctví: Sem spadají například „Sibylina proroctví“, „Proroctví Havlasa a Pavlaty“ a „Blaničtí rytíři“.

Dílo celkem obsahuje 34 pověstí.

Časoprostor

• KDE se děj odehrává: Děj se odehrává především v českých zemích, s důrazem na konkrétní místa jako Říp, Vyšehrad a Praha. Prostředí je často popsáno s poetickým nádechem, zdůrazňujícím úrodnost krajiny a její význam pro formování národa.
• KDY se děj odehrává: Časové rozpětí pokrývá období od mytických počátků s Praotcem Čechem, přes rané české dějiny až po husitství a bitvu na Bílé hoře. Jednotlivé pověsti se odehrávají v různých historických érách, ale dohromady tvoří souvislý obraz české minulosti.
• Význam prostředí: Prostředí hraje klíčovou roli ve vytváření atmosféry a posilování národního mýtu. Konkrétní místa se stávají symboly národní identity a paměti, jako je Říp coby místo usednutí kmene, Vyšehrad jako sídlo dávných knížat, či Praha jako budoucí slavné město.

Jazyk a vypravěč

• Typ vypravěče: Dílo je psáno v er-formě, s autorským vypravěčem, který stojí nad dějem a objektivně (ač s vlasteneckým patosem) popisuje události a postavy.
• Jazykový styl: Jazyk je záměrně stylizován tak, aby evokoval dojem historické autentičnosti. Je spisovný, často se objevují archaismy a knižní výrazy, které dodávají textu starobylý ráz. Jirásek používá patos, řečnická zvolání a občas oslovuje čtenáře, aby navodil přímější kontakt.
• Výrazné jazykové prostředky:

• Patos: Projevuje se v popisech hrdinských činů a osudových událostí.
• Archaismy: Slovní zásoba zahrnuje starší výrazy, které podtrhují historický kontext.
• Zvukosled: Jirásek někdy pracuje s organizovaným opakováním hlásek a hláskových skupin pro rytmickou funkci.
• Přechodníky: Používání přechodníků přispívá k archaickému a literárnímu vyznění textu.
• Historické hodnocení a popisy zvyků: Posilují dojem dobové věrnosti.

Hlavní postavy

V Starých pověstech českých vystupuje celá řada postav, z nichž některé jsou historicky doložené, jiné jsou spíše výsledkem lidového vyprávění. Jsou to převážně vážně až pateticky pojatí hrdinové, kteří jsou zcela oproštěni od negativních znaků a jejich jednání je psychologicky motivováno. Vynikají náboženskou a názorovou tolerancí.

• Praotec Čech: Vojvoda z Charvátské země, který vede svůj lid na západ, aby našel novou vlast. Je symbolem zakladatele národa a moudrého vůdce. Jeho rozhodnutí usadit se pod Řípem určuje osud celého kmene.
• Lech: Bratr Praotce Čecha, který se vydává hledat vlastní zemi na severovýchod, zakládá národ Poláků. Symbol bratrství a rozdělení původního kmene.
• Krok: Moudrý kníže, zakladatel Vyšehradu, jehož dcery jsou nadány výjimečnými schopnostmi. Ztělesňuje spravedlivého vládce a pokračovatele díla Praotce Čecha.
• Libuše: Krokovna dcera, kněžna a věštkyně, která předpovídá slávu Prahy a vybírá si Přemysla Oráče za manžela. Je symbolem moudrosti, prozíravosti a ženské síly v české historii.
• Přemysl Oráč: Jednoduchý oráč zvaný Libuší na knížecí stolec, zakladatel dynastie Přemyslovců. Představuje ideál prostého, ale moudrého a pracovitého vládce, který vládne spravedlivě.
• Ctirad a Šárka: Postavy z pověsti o Dívčí válce. Ctirad je rytíř, který se stane obětí lsti Dívčí války, Šárka je bojovnice, která ho lstí zajme. Symbolizují konflikt mezi muži a ženami a divokost raných dob.

Shrnutí děje

Staré pověsti české začínají příběhem O Čechovi, který se svým bratrem Lechem a lidem opouští Charvátskou zemi kvůli krvavým bojům. Po dlouhé cestě na západ se usadí u hory Říp, kde Praotec Čech spatří úrodnou krajinu a rozhodne o usedlosti. Lid pojmenuje novou vlast po něm. Po třiceti letech Praotec Čech umírá, je spálen a jeho popel pohřben.

Následují pověsti o Krokovi a jeho dcerách, kde Krok vládne z Vyšehradu a má tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Nejznámější je příběh o Libuši, nejmladší dceři, která je moudrou kněžnou a věštkyní. Libuše prosluje svými proroctvími, včetně věštby o budoucí slávě Prahy. Aby vyřešila spor o pole a zajistila stabilní vládu, vybírá si za manžela prostého oráče Přemysla z Hostouně, čímž zakládá dynastii Přemyslovců.

Další významnou pověstí je Dívčí válka, popisující vzpouru žen v čele s Vlastou po Libušině smrti, které se odmítají podrobit mužské nadvládě. Vedou boj proti mužům a jejich sídlem je hrad Děvín. Jejich vláda je však krutá a končí porážkou. Následují pověsti o Horymírovi, Bivojovi a dalších, které vyprávějí o statečnosti a osudech raných českých hrdinů.

Kniha dále přechází k pověstem z doby křesťanské, zahrnující příběhy jako „O králi Svatoplukovi“, „O Ječmínkovi“ nebo „O Bruncvíkovi“, který putuje světem a získává kouzelné předměty. Závěrečná část, „Ze starobylých proroctví“, se zaměřuje na legendy o budoucích osudech země, jako jsou proroctví Sibylina, Havlasa a Pavlaty nebo populární legenda o Blanických rytířích, kteří spí v hoře a vyjedou na pomoc národu v největší nouzi. Celý děj je tak propojený a vytváří ucelený obraz české mytické a rané historie, až po dobu husitskou a bělohorskou, s cílem posílit národní vědomí.