Podcast
Svatopluk Čechův satirický román Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století z roku 1888 kritizuje maloměšťácké nešvary české společnosti konce 19. století. Dílo využívá fantastické cesty do husitské minulosti k zobrazení kontrastu mezi idealizovanými národními hodnotami a úpadkem vlastenectví, apelujíc na probuzení národního uvědomění.
| Literární druh | Epika (próza) |
|---|---|
| Žánr | Satirický román s prvky fantastiky a historického románu |
| Literární směr | Ruchovci |
| Časoprostor | Praha, konec 19. století a rok 1420 (husitské války) |
| Kompozice | Chronologická, rámcová (sen), členěná do kapitol |
| Vypravěč | Vševědoucí er-forma s ironickým odstupem, občas ich-forma v úvodu |
| Hlavní postavy | Pan Matěj Brouček, Janek Domšík od Zvonu, Jan Žižka, pan Würfl |
| Téma | Satira na českého maloměšťáka, kritika oportunismu a nedostatku vlastenectví |
| Motivy | Cestování časem (sen), kontrast minulosti a současnosti, zbabělost vs. hrdinství, národní identita |
Úvod
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století je satirický román Svatopluka Čecha, který kritizuje maloměšťácké nešvary české společnosti konce 19. století na pozadí idealizované husitské minulosti. Dílo kombinuje fantastiku s historickým románem a společenskou satirou, aby upozornilo na úpadek národního cítění a apelovalo na návrat k vlasteneckým ideálům. Tato analýza se zaměří na strukturu díla, jeho hlavní myšlenky, charakteristiku postav a jazykové prostředky, které Čech použil k vytvoření své kritické vize.
Literární druh a žánr
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století je literárním dílem epiky, konkrétně satirický román. Forma díla je próza. Žánrově kombinuje prvky fantastiky, neboť Brouček cestuje časem ve snu, s historickým románem a společenskou satirou. Ačkoliv je děj zasazen do historického kontextu husitských válek, primárním cílem není realistické zobrazení historie, nýbrž využití kontrastního historického prostředí k zesměšnění soudobých společenských nešvarů. Dílo je psáno s humorným, často ironickým tónem.
Hlavní téma, myšlenky a záměr autora
Hlavním tématem románu je ostrá satira na českého maloměšťáka konce 19. století, jehož ztělesňuje postava Matěje Broučka. Autorovým záměrem je kritizovat oportunismus, zbabělost, nedostatek vlastenectví, materialismus a příklon k německé kultuře, které viděl v tehdejší společnosti. Čech staví do protikladu Broučkovu přízemnost a sobeckost s idealizovanými hodnotami husitství, jako jsou odvaha, obětavost, národní hrdost a pevná víra. Tímto kontrastem poukazuje na úpadek morálních hodnot a národní identity ve své době. Klíčovou myšlenkou je varování před ztrátou národního charakteru a připomenutí významu historických kořenů a vlasteneckých ideálů. Dílo tak slouží jako apel k probuzení národního uvědomění a k návratu k hodnotám, které formovaly český národ.
Ověř si, co už víš
Test · 20 otázek · první 3 zdarma
Procvič si to na kartičkách
8 kartiček · první 3 zdarma bez účtu
Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci
Kompozice
Román je členěn do kapitol a odstavců. Kompozičně je dílo převážně chronologické, sledující Broučkovo putování patnáctým stoletím od jeho „příchodu“ až po „návrat“. Výjimkou je úvodní kapitola, která popisuje Broučkovu situaci v 19. století před jeho pádem do sudu. Celý příběh je zarámován jako sen, což umožňuje autorovi volněji nakládat s realitou a zdůraznit absurditu Broučkova chování. Závěr díla, kdy se Brouček probouzí v sudu, uzavírá tuto snovou kompozici. Vypravěč občas vkládá vlastní komentáře a poznámky, které podtrhují satirický tón a autorův postoj k hlavní postavě.
Časoprostor
Děj románu se odehrává ve dvou hlavních časových rovinách a na stejném geografickém místě, v Praze.
- Konec 19. století: Broučkova současnost, konkrétně hospoda na Vikárce na Pražském hradě. Slouží jako rámec příběhu.
- Rok 1420: Hlavní časová rovina, vrcholné období husitských válek. Brouček se zde ocitá ve snu. Prostorově se Brouček ve svém snu pohybuje po historické Praze. Navštěvuje Staroměstské náměstí, dům U Zvonu a účastní se událostí na Vítkově hoře. Kontrast mezi těmito dvěma časovými obdobími a jejich odlišnou atmosférou je klíčový pro vyznění autorovy satiry.
Jazyk a vypravěč
Jazyk románu je spisovný, avšak z dnešního pohledu archaický, což odráží dobu vzniku díla. Svatopluk Čech používá starší slovosled a četné archaismy. Občas se pokouší napodobit staročeštinu, zejména v dialozích s husity, což dodává textu dobovou atmosféru a zároveň podtrhuje Broučkovu neznalost a nepochopení minulosti. Vypravěč je převážně er-forma, vševědoucí, který s ironickým odstupem komentuje dění a myšlenky hlavního hrdiny. V úvodní kapitole se však objevuje i ich-forma, kdy vypravěč promlouvá přímo ke čtenáři a uvádí ho do děje. Vypravěčovy poznámky a hodnocení jsou důležitým prvkem pro pochopení autorova satirického záměru.
Hlavní postavy
- Pan Matěj Brouček: Hlavní hrdina, pražský měšťan a majitel činžovního domu z konce 19. století. Je ztělesněním maloměšťáckých nešvarů: je zbabělý, sobecký, materialistický, oportunistický a postrádá jakékoli národní cítění. Preferuje německý jazyk a kulturu, je lhostejný k historii a vlasti. V kontrastu s husity se projevuje jako anti-hrdina, který se snaží za každou cenu vyhnout nebezpečí a odpovědnosti.
- Janek Domšík od Zvonu: Pražský měšťan z 15. století, který Broučka pohostinně přijme. Je to vlastenecký a statečný husita, pevně oddaný své víře a obraně Prahy. Reprezentuje ideální vlastnosti českého národa z doby husitských válek, které Čech staví do protikladu s Broučkovou povahou.
- Jan Žižka z Trocnova: Slavný husitský vojevůdce. Objevuje se v díle jen krátce, ale jeho postava symbolizuje nekompromisní spravedlnost a odhodlání husitů. Je to právě on, kdo odsoudí Broučka k trestu smrti za jeho zbabělost a zradu.
- Pan Würfl: Hostinský z Vikárky, kde pan Brouček tráví večery. Jeho postava slouží jako spojnice mezi Broučkovou realitou a jeho snovým výletem, neboť je to on, kdo Broučka najde spícího v sudu.
Shrnutí děje
Příběh začíná v Praze konce 19. století, kde pan Matěj Brouček, zámožný, avšak přízemní a zbabělý majitel činžovního domu, tráví večer v hospodě na Vikárce. Při debatě s přáteli o starých časech se Brouček, posilněn pivem, vydá na cestu domů. Cestou nečekaně spadne do šachty a po dlouhém bloudění se dostane k zamčeným dvířkům, za nimiž objeví starou pokladnici.
Po opuštění pokladnice se ocitne v neznámém prostředí, kde potká muže s halapartnou, který mu sdělí, že je rok 1420. Brouček zprvu nevěří, ale po setkání s vojáky a uvědomění si, že se ocitl v husitské Praze, propadne panice. Na Staroměstském náměstí ho nalezne Janek Domšík od Zvonu, vlastenecký pražský měšťan a husita, který ho pohostinně přijme do svého domu.
Brouček se snaží přizpůsobit novým poměrům, ale jeho zbabělost a materialismus se brzy projeví. Je nucen obléknout si středověký šat a zúčastnit se příprav na obranu Prahy proti křižákům, vedeným králem Zikmundem. Brouček se snaží vyhnout boji, a když dojde k potyčce, zbaběle prchá. Dostane se na Vítkov, kde je nucen vykonávat těžkou manuální práci a setká se se samotným Janem Žižkou.
S myšlenkou na návrat do své doby se Brouček během zmatku způsobeného útokem křižáků pokusí o útěk. Zamíří zpět do Prahy, do domu U Zvonu, aby si vzal své původní oblečení. Cestou je však zadržen skupinou husitů převlečených za křižáky. Brouček, v domnění, že se dostal mezi nepřátele, začne s nimi mluvit německy a prozradí svou neloajalitu k husitům. Je předveden před Jana Žižku, který ho za jeho zbabělost, zradu a nedostatek vlastenectví odsoudí k trestu smrti upálením v sudu.
Právě ve chvíli, kdy má být rozsudek vykonán, se pan Brouček probudí. Zjistí, že leží ve vlhkém sudu na dvoře Vikárky, kam se zřejmě v opilosti skutálel. Hostinský pan Würfl ho nalezne a diví se, jak se tam Brouček dostal. Brouček s úlevou zjišťuje, že jeho „výlet“ do 15. století byl pouze snem a že byl pryč jen několik hodin. Celá událost ho však nijak nepoučí a jeho maloměšťácká povaha zůstává nezměněna. Dílo končí s lehkou narážkou na dobové spory kolem Rukopisů, což podtrhuje Broučkovu lhostejnost k národní historii a kultuře.