Podcast
Alkoholy od Guillaume Apollinaira, vydané v roce 1913, jsou básnickou sbírkou lyrického druhu, která představuje průkopnickou avantgardní poezii. Dílo se zaměřuje na hledání sebe sama v dynamickém moderním světě a prosazuje absolutní svobodu umělce, odrážející obsah vědomí bez logických pravidel.
| Literární druh | lyrika / lyrickoepická poezie |
|---|---|
| Žánr | sbírka |
| Literární směr | avantgarda (ovlivněno kubismem a futurismem) |
| Časoprostor | Moderní doba počátku 20. století (1898–1913), Paříž, evropská města, prolínání časových rovin. |
| Kompozice | Polytematická, asociativní, nelineární, bez chronologie, volný proud vědomí, 42 básní v 5 částech. |
| Lyrický subjekt | V 1. a 2. osobě jednotného čísla, promlouvá skrze báseň, nositel vzpomínek, pocitů a asociací. |
| Forma (verš, rým) | Volný verš (Pásmo), alexandrín, osmislabičný verš; střídavý, sdružený rým; absence interpunkce. |
| Téma | Hledání sebe sama v chaosu moderního světa, dynamika a energie doby, oslava života. |
| Motivy | Moderní doba, náboženství, láska, cestování, opojení životem, technické vynálezy, evropská města. |
Úvod
Alkoholy jsou nejslavnější sbírkou francouzského básníka Guillaume Apollinaira, průkopníka avantgardní literatury. Dílo představilo nový typ poezie, založený na absolutní svobodě umělce a volné asociaci představ, často s polytematickým a nelineárním obsahem. Tento rozbor se zaměřuje na strukturu, témata a jazyk tohoto revolučního díla.
Sbírka vznikala v letech 1898–1913 a její úvodní báseň, Pásmo, z roku 1912, je považována za stěžejní. Alkoholy jsou významné pro svůj odklon od tradiční poetiky, experimentování s formou a obsahovou otevřenost, což ovlivnilo mnoho dalších umělců.
Literární druh a žánr
Alkoholy spadají do lyriky, literárního druhu vyjadřujícího pocity, nálady a myšlenky. Dílo má formu poezie, konkrétně je básnickou sbírkou. Je charakterizováno jako:
- Avantgardní poezie: Představuje průkopnický směr v literatuře počátku 20. století, ovlivněný uměleckými proudy jako kubismus (polytematičnost, rozklad výpovědi) a futurismus (uvolněná grafika, volný verš, absence interpunkce).
- Polytematická sbírka: Obsahuje mnoho témat zasahujících do různých oblastí, často neroztříděných a propojovaných volnou asociací.
- Modernistické dílo: Snaží se vytvářet skutečnost, nikoli ji pouze reprodukovat nebo popisovat, a je založeno na volných tocích představ a hře fantazie.
Hlavní téma, myšlenky a záměr autora
Hlavní téma sbírky Alkoholy je hledání sebe sama lyrickým subjektem v chaosu moderního, rodícího se světa, jeho dynamiky a energie. Autor se snaží nacházet nové i ve starém a odcházejícím.
Hlavní myšlenka spočívá v absolutní svobodě umělce a jeho poezie, která se neřídí pravidly logiky a rozumu. Dílo má odrážet obsah vědomí v syrovém, nezpracovaném stavu, jako proud vnitřního monologu.
Záměr autora byl představit nový typ poezie, reagující na moderní dobu a její rychlý vývoj. Kritizoval starou dobu, která vzhlížela k antice, a experimentoval s formou, aby básně samy vytvářely skutečnost, ne ji jen popisovaly.
- Moderní doba: Oslava technických vynálezů a rychlého vývoje současnosti.
- Náboženství: Neměnné a stále moderní téma, propojované s technickým pokrokem (např. obraz Krista – letce).
- Láska: Marnost touhy po naplněné lásce, téma prodejné lásky a soucit s prodejnými dívkami.
- Cestování: Motivy evropských měst (Praha, Řím, Marseille, Amsterdam) a exotiky.
- Opojení životem: Závěrečný motiv, který dal název sbírce – opojení životem jako alkoholem.
Ověř si, co už víš
Test · 20 otázek · první 3 zdarma
Procvič si to na kartičkách
22 kartiček · první 3 zdarma bez účtu
Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci
Kompozice
Dílo Alkoholy je sbírka 42 básnických skladeb, které se liší rozsahem i tématikou. Celá sbírka má pět samostatných částí: Píseň milovaného, Oheň, Rýnské básně, Zásnuby a Ve vězení.
Kompozice je zásadně polytematická, tvořená asociacemi, s prolínáním témat a popřením chronologie děje. Autor zrušil starou kompozici založenou na logickém rozvíjení a objevil novou, založenou na volném proudu vědomí, které do sebe pojímá bez přechodu a často bez zjevného logického sledu.
Úvodní báseň Pásmo je zvláště významná svou kompozicí:
- Má ráz dostředivý, kde se asociace a motivy mikrotémat sbíhají do jedné vize světa.
- Je tvořena nepravidelně dělenými slokami, jejichž délka se pohybuje od 1 do 28 veršů.
- Časové roviny se mísí, staré motivy se prolínají s novými, vzpomínky a sny s realitou.
- Odstupy mezi slokami slouží ke změně mezi tématy, místy nebo pro umocnění okamžiku (např. výjev vzletu Krista – aeroplánu).
Časoprostor
Děj, respektive myšlenkové proudy a vzpomínky v Alkoholech, se odehrává v širokém časoprostorovém rozsahu, který se neustále proměňuje a prolíná.
- KDE: Místem děje je především Paříž, kterou prochází lyrický subjekt. Dále se objevují motivy evropských měst jako Praha, Řím, Marseille, Amsterdam, a také exotické prvky. Tyto lokace jsou často vzpomínkami nebo sny a slouží k vyjádření témat cestování a šíře světa.
- KDY: Děj se odehrává v moderní době počátku 20. století, což je patrné z motivů technických vynálezů a vymezení vůči minulosti. Vznik sbírky spadá do let 1898–1913, přičemž báseň Pásmo vznikla v roce 1912. Časové roviny se v díle volně mísí, vzpomínky na dětství se prolínají se současností.
- Význam prostředí: Prostředí má symbolický význam. Moderní velkoměsta a cestování podtrhují dynamiku a rychlost nové doby, chaos i hledání smyslu. Míchání časoprostoru reflektuje proud vědomí a nelineární myšlení, charakteristické pro avantgardní umění.
Jazyk a vypravěč
V Alkoholech je dominantní lyrický subjekt, který promlouvá skrze báseň. Typickým pro Pásmo je:
- Vypravěč v 1. osobě jednotného čísla: Vyjadřuje přítomné „já“ básníka.
- Vypravěč ve 2. osobě jednotného čísla: Častěji se vyskytuje a vyjadřuje básníkovo mladší já ve vzpomínkách a v minulosti.
Jazykový styl je bohatý a experimentální:
- Absence interpunkce: Autor ji odstranil, aby osvobodil slova a věty a zdůraznil volný tok myšlenek.
- Volný verš: Typický pro báseň Pásmo, kde se verše liší délkou, nemají stejný počet slabik. Všechny verše však začínají velkým písmenem.
- Veršová skladba: Většina básní má rozvolněnou skladbu. Kromě volného verše se objevuje i alexandrín (dvanáctislabičný/třináctislabičný rýmovaný verš) a osmislabičný verš.
- Rým: Apollinaire užívá různé typy, nejčastěji střídavý (ABAB, např. Píseň Nemilovaného) a sdružený (AABB, např. Pásmo), obkročný typ je spíše nahodilý.
- Slovní zásoba: Jazyk zahrnuje výrazy knižní i lidové, inspiroval se hovorovým jazykem, uplatňoval technické výrazy, topografické názvy, neologismy, archaismy a nebál se ani vulgarismů.
- Opakování: Velmi často užito pro zdůraznění, např. „Toť strom jenž celičký je modlitbami obsypaný“.
Hlavní postavy
Alkoholy jsou lyrickou sbírkou, a proto v ní nejsou „postavy“ v tradičním smyslu epického díla. Místo nich se objevuje:
- Lyrický subjekt (básník): Centrální „postava“, jejíž vědomí, vzpomínky, nálady a pocity tvoří obsah díla. Prochází Paříží, cestuje ve vzpomínkách a představách, prožívá lásku, bolest i opojení životem. Je nositelem autorova záměru a volné asociace.
- Jeho „já“ se promítá do minulosti (vzpomínky na dětství, přítel René Dalize) i do přítomnosti.
- Prodejné dívky: Objevují se v motivu prodejné lásky. Lyrický subjekt k nim cítí soucit, protože „i ony mají svoje svízele“.
- René Dalize: Skutečný přítel z básníkova dětství, zmiňovaný v souvislosti s náboženskými motivy a vzpomínkami.
Tyto „postavy“ slouží především k vyjádření vnitřního světa lyrického subjektu a jeho vztahu k okolnímu světu a tématům sbírky.
Shrnutí děje
Alkoholy jako básnická sbírka nemají „děj“ v tradičním narativním smyslu, ale spíše se jedná o proud asociací, myšlenek a nálad. Ústřední báseň Pásmo však poskytuje nejbližší formu jakéhosi „dějového oblouku“.
- Procházka Paříží a proud vzpomínek: Báseň začíná (a odehrává se) lyrickým subjektem procházejícím Paříží. Tato procházka slouží jako katalyzátor pro volný tok vědomí, evokující vlastní vzpomínky a obrazy.
- Mísení realit a časových rovin: Obrazy a místa se rychle střídají, vzpomínky na dětství a sny se mísí s realitou současnosti. Staré motivy (např. náboženství, antika) se prolínají s novými (moderní technika). Příkladem je obraz Krista-letce, spojující duchovno s technickým pokrokem.
- Reflexe moderní doby: Básník se zamýšlí nad rychlostí a dynamikou své doby, oslavuje technické vynálezy a vymezuje se vůči lpění na minulosti.
- Témata lásky a cestování: Objevují se motivy nenaplněné lásky, prodejné lásky a soucitu, střídané s obrazy z cest po evropských městech (Praha, Řím, Marseille, Amsterdam) a exotickými motivy.
- Opojení životem: Celá báseň, a potažmo i sbírka, vrcholí motivem opojení životem, podobným účinku alkoholu, což dává název celé sbírce. Jde o oslavu života se všemi jeho protiklady a nejasnostmi.
„Děj“ tedy spočívá v neustálém přesunu mezi různými myšlenkami, náladami, vzpomínkami a pozorováními, bez pevné logické nebo chronologické struktury.