TL;DR: Rychlý přehled alternativního divadla
Alternativní divadlo představuje zásadní odklon od klasických divadelních forem, s důrazem na originalitu, autenticitu a interakci s divákem. Projevuje se v mnoha podobách – od performance a fyzického divadla, přes pouliční divadlo a site specific, až po nový cirkus a postmoderní divadlo. Často pracuje s improvizací, zapojením publika a transformací prostoru, čímž bourá tradiční hranice mezi jevištěm a hledištěm. Je to dynamický proud umění, který klade otázky a nabízí nové perspektivy.
Alternativní divadlo: Úvod, původ a základní charakteristika
Alternativní divadlo nabízí jiné pojetí divadla, než na jaké jsme zvyklé, a to od samotné budovy až po dění uvnitř. Po roce 1989 se v české kultuře o alternativnosti mluví stále častěji, což je důsledek pádu omezujících poměrů a uvolnění možností pro výrazné odlišení divadelního života. To vedlo k rozvoji celého proudu vitálního umění.
Termín „alternativní divadlo“ nevznikl náhle. Důležité bylo, jak tento název získal své místo na umělecké scéně. Můžete se s ním setkat i pod jinými označeními, jako je například nové divadlo, otevřené divadlo, autorské divadlo, generační divadlo, mladé divadlo, jiné divadlo, studiové divadlo nebo neinterpretační divadlo.
Historické kořeny a vývoj alternativního divadla
Tendence alternativního divadla se začaly objevovat již koncem 50. let, zejména v USA, kde se zrodilo celé hnutí „off-off-theatre“. O něco později se tyto formy šířily do západní Evropy, například ve formě Fronte theatre v Anglii nebo Freies Theatre v SRN. Dále k nim patřilo Třetí divadlo E. Barbyho v Japonsku a proslulé Chudé divadlo J. Grotowského v Polsku. V českých zemích se nejprve ustálil název Nedivadlo Ivana Vyskočila, později se hovořilo o autorském, alternativním či nepravidelném divadle.
Specifika hereckého projevu a interakce s divákem v alternativním divadle: Přehled a formy
Pro alternativní divadla je často typické, že herci neznají text předem a musí improvizovat. Je na nich, jak představení divákům předají. Na scéně se rovnocenně potkávají herci o generace mladší i starší, přičemž aktérství alternativních divadel se neustále omlazuje. Klíčová je proto týmová práce, naslouchání a vnímání kolegů. Často se setkáváme s tzv. divadlem komunikace, kdy je divák aktivně vtahován do děje hry.
Alternativní divadlo se vyznačuje antiiluzivností, tedy proměnou jak scénického, tak i divadelního prostoru. Běžná je i proměna konvenčního vztahu herec – divák. Využívá se nejen jevištního prostoru, ale i hledištního; hraje se mezi diváky, na opačné straně, vždy však v jejich blízkosti. Proti klasické divadelní formě zbrojí přítomnost originality, autentičnosti a schopnosti herců vydat ze sebe nejlepší nápady i svoji osobnost. Někdy se zde setkáváme i s obrácenou narací.
Hlavní formy alternativního divadla: Přehled a charakteristika
Alternativní divadlo zahrnuje širokou škálu forem, které často prolínají žánry a umělecké druhy. Zde je přehled některých z nich, které jsou pro alternativní divadlo: přehled a formy zásadní pro pochopení:
1. Divadlo třetího druhu
Jedná se o transformaci tradičního, dětského nebo loutkového divadla. Díky multižánrovým a multidruhovým projektům se loutkové divadlo stává atraktivním i pro náročné diváky, často v kombinaci se specifickou hudbou, výtvarným uměním a prvky černé komedie.
2. Taneční divadlo
Taneční divadlo založil choreograf B. Milec s cílem vytvořit samostatný taneční soubor zaměřený na moderní taneční tvorbu, bez vazby na operu či operetu. Vytváří autorské projekty na pomezí současného tanečního umění, fyzického a hudebního divadla.
3. Multimediální divadlo
Myšlenky o komplexním, synestetickém umění, které působí rovnocenně na více smyslů diváka najednou, se objevovaly už v renesanci. Moderní multimediální divadlo se vyvíjelo dvěma směry: technologickými výstřelky vynálezců a prorockým multimediálním myšlením.
Laterna magika je považována za první multimediální divadlo na světě. Hledá cesty k syntetickému divadlu, které vypráví příběhy s využitím mnoha prostředků, zejména multimediální projekce v kombinaci s živými interprety. Postupně doplňuje základní princip interaktivního propojení filmové projekce s pohybem a hereckou akcí o nové technologie, jako jsou digitální projekce a real-timové programovatelné softwary. Propojuje žánry od činohry, přes tanec a balet, po pantomimu a černé divadlo. Inscenace jsou vždy originálními autorskými díly určenými přímo pro tento soubor.
4. Fyzické divadlo
Fyzické divadlo je žánr, který vypráví příběhy primárně fyzickým pohybem. Spoléhá se více na pohyb umělců než na text. Silný vliv na něj má současný tanec, který vyžaduje vysokou úroveň fyzické kontroly a flexibility. Moderní fyzické divadlo má kořeny i ve starších tradicích, jako je Commedia dell'arte, a sahá až k antickému řeckému divadlu (např. Aristofanés).
Současný tanec, vyvinutý v polovině 20. století, se stal jedním z dominantních žánrů. Přestože vycházel z klasických, moderních a jazzových stylů, dnes zahrnuje prvky z mnoha tanečních stylů. Techniky a filozofie pohybu zahrnují současný balet, taneční improvizaci, interpretační tanec, lyrický tanec a moderní taneční styly jako Grahamova, Humphrey-Weidmanova a Hortonova technika z USA, nebo Bartenieffovy základy a technika Isadory Duncanové z Evropy. Současný tanec stále více začleňuje technologické prvky, například roboty, či mobilní telefony, jak ukazuje inženýrka/tanečnice Amy LaViers.
5. Pouliční divadlo
Divadlo nemusí existovat jen v uzavřeném prostoru; pro jeho existenci stačí herec a divák. Pouliční divadlo, které představuje krátké zastavení uprostřed všedního dne, zažívá v České republice velký rozvoj, podporovaný i festivaly. Ve 20. století bylo často využíváno jako nástroj politické propagandy a stalo se součástí průvodů a oslav. Technické pokroky, jako vynález reflektoru, mu dodaly nový rozměr dynamickým osvětlením. Pouliční divadlo má několik forem:
- Statické pouliční divadlo: Odehrává se na jednom místě, klíčová je velikost a tvar „jevištního“ prostoru a vzdálenost herců od publika.
- Mobilní pouliční divadlo: Hrací prostor není omezen na jedno místo, což umožňuje různorodá místa a způsoby organizace. Má větší potenciál k zaujetí publika než statické divadlo.
6. Site specific
Tento druh divadla nemá dlouhou historii. Jeho nejdůležitější inspirací pro přípravu představení je povaha konkrétního místa, určeného k realizaci akce.
7. Happening
Slovník cizích slov popisuje happening jako improvizované představení nebo událost situovanou do běžné reality s cílem vtáhnout diváka do děje. Jedním z jeho znaků je vyvolání pocitu šoku. Happeningy se odehrávají na městských, politických či komerčních akcích a využívají netradiční umělecké prvky – divadelní, hudební nebo výtvarné.
8. Performance
V širším slova smyslu se pojem performance používá od počátku 60. let a označuje všechny formy uměleckého sdělení, živé předvádění před diváky nebo za jejich účasti. Na rozdíl od happeningu se diváci nemusí nutně stát aktéry děje. Performance má především charakter specifické podívané, kde dochází ke konfrontaci s divákem. Podle Margaret Thompsonové Drewalové je performance „fundamentální dimenzí kultury a zároveň produkcí znalostí o kultuře“, zahrnující vše od všednodenního jednání přes populární zábavu a politické projevy až po divadlo či rituály.
9. Improliga
Česká improvizační liga je občanské sdružení spojující týmy a hráče, kteří se věnují divadelní improvizaci ve formě zápasů a příbuzných forem. Divadelní improvizace je definována jako nepřipravený dramatický projev. Diváka baví nejen samotné divadlo, ale i fakt, že vzniká právě teď. Improvizace se často odehrávají na témata navržená diváky, což silněji zapojuje hlediště do hry a potvrzuje nepřipravenost scény.
10. Nový cirkus
Nový cirkus je druh dramatického umění, který se začal utvářet ve Francii počátkem 70. let 20. století. Jeho umělecký charakter spočívá v mísení jednotlivých druhů umění – cirkusu, tance, hudby, divadla, výtvarného umění, filmu – v různé míře. Neodmyslitelnou součástí je artistika, jejíž podstatou je dokonalý fyzický projev spojující ladnost a vrcholnou obtížnost v harmonický celek. Nový cirkus závisí na tvůrčí individualitě interpreta-artisty, který je nositelem významu a zprostředkovatelem komunikace.
11. Postmoderní divadlo
Postmoderní divadlo je poměrně nedávným fenoménem ve světovém divadle, vycházejícím z postmoderní filozofie, která vznikla v Evropě v polovině 20. století. Objevilo se jako reakce proti modernistickému divadlu. Většina postmoderních inscenací zdůrazňuje omylnost určité pravdy a povzbuzuje diváky k dosažení individuálního porozumění. V zásadě tedy postmoderní divadlo spíše vyvolává otázky, než aby se snažilo poskytovat odpovědi.
Závěr: Alternativní divadlo – shrnutí a význam pro maturitu
Alternativní divadlo představuje bohatou a dynamickou oblast umění, která neustále inovuje a bourá konvence. Pro studenty je klíčové pochopit jeho rozmanité formy, specifický herecký projev a především touhu po originalitě a přímé komunikaci s divákem. Znalost alternativního divadla: přehled a formy je cenná nejen pro maturitu, ale i pro širší kulturní rozhled a porozumění současným uměleckým trendům.
Často kladené otázky (FAQ) o alternativním divadle
Co je to alternativní divadlo?
Alternativní divadlo je odklon od tradičního pojetí divadla, které se liší jak prostorem, tak i obsahem. Klade důraz na originalitu, autenticitu, interakci s divákem a často využívá improvizaci a netradiční formy vyjádření.
Jak se liší alternativní divadlo od klasického divadla?
Hlavní rozdíly spočívají v prostoru (hraje se i mimo klasické jeviště, často mezi diváky), ve vztahu herec-divák (interakce, vtahování do děje), v hereckém projevu (často improvizace, týmová práce) a v cíli (bourání iluze, kladení otázek namísto hotových odpovědí, multižánrovost).
Jaké jsou hlavní formy alternativního divadla?
Mezi hlavní formy patří například performance, fyzické divadlo, pouliční divadlo (statické a mobilní), site specific, happening, nový cirkus, postmoderní divadlo, taneční divadlo, multimediální divadlo (např. Laterna magika) a divadlo třetího druhu (např. loutkové divadlo v novém pojetí).
Proč je herecký projev v alternativním divadle specifický?
Herecký projev je specifický, protože herci často neznají text předem a musí improvizovat. Klade se důraz na týmovou spolupráci, naslouchání a vnímání kolegů. Důležitá je také schopnost vydat ze sebe osobnost a nejlepší nápady, často s přímou konfrontací a komunikací s divákem.
Co je „divadlo komunikace“ v kontextu alternativního divadla?
„Divadlo komunikace“ je termín používaný pro situace v alternativním divadle, kdy je divák aktivně vtahován do děje hry a stává se tak součástí představení. To posiluje interakci a bourá hranici mezi pasivním pozorovatelem a aktivním účastníkem.