Podcast na Alexandr Sergejevič Puškin

Kapitoly

Básník ve vyhnanství

Láska, žárlivost a smrt

Nesmrtelný odkaz

Zlatá klec carského dvora

Osudný souboj

Rebel z vyšších kruhů

Závěr a rozloučení

Přepis

Lukáš: Věděl jsi, že největší ruský básník mohl skončit na Sibiři ještě dřív, než se vůbec proslavil?

Natálie: Přesně tak. A to jen kvůli pár satirickým veršům.

Lukáš: To zní dramaticky. Vítejte u Studyfi Podcastu, kde děláme i složitá témata jednoduchými. Takže, kdo byl tenhle rebel?

Natálie: Mluvíme o Alexandru Sergejeviči Puškinovi, narozeném v roce 1799. Po matce prý zdědil obrovskou tvrdohlavost a bouřlivou povahu.

Lukáš: Což se mu asi hodilo, když psal proti carovi, že?

Natálie: Rozhodně. Už v patnácti letech bylo jasné, že je geniální básník. Ale jeho satirické verše o caru Alexandrovi I. mu málem zlomily vaz.

Lukáš: Takže místo Sibiře... co se stalo?

Natálie: Měl štěstí v neštěstí. Byl nuceně odvelen na jih Ruska a později se směl vrátit. Ale neustálá cenzura a tajná policie ho ničily.

Lukáš: A co jeho osobní život? Ten byl taky tak bouřlivý?

Natálie: Ještě víc! Oženil se s nejkrásnější ženou v Petrohradu. Dokonce i car Mikuláš I. ho na dvoře trpěl jen díky ní.

Lukáš: Takže být ženatý s kráskou mělo i své stinné stránky.

Natálie: V jeho případě bohužel fatální. Jeden z jeho takzvaných přátel toho zneužil, předstíral, že je do ní zamilovaný, a vyprovokoval Puškina k souboji.

Lukáš: A ten se mu stal osudným.

Natálie: Ano. Byl smrtelně zraněn a krátce nato v roce 1837 zemřel.

Lukáš: To je tragický konec. Ale jeho dílo žije dál. Co bychom si měli určitě zapamatovat?

Natálie: Určitě poemy jako *Ruslan a Ludmila* nebo drama *Boris Godunov*. A samozřejmě slavnou novelu *Piková dáma*. Stal se ikonou ruského revolučního romantismu.

Lukáš: Takže ikona revolučního romantismu. Ale co jeho osobní život mimo psaní? Jak se s tou slávou a neustálým tlakem vlastně vyrovnával?

Natálie: No, hledal únik, to je asi nejlepší slovo. Aby se odreagoval, začal hodně cestovat a brzy na to se také oženil. Opravdu doufal, že v manželství najde trochu klidu a stability.

Lukáš: A našel? Nebo jak to u něj bývá zvykem, přišla další životní komplikace? Mám pocit, že u něj nic nešlo hladce.

Natálie: To máš naprostou pravdu. V roce 1833 ho car jmenoval podkomořím. A přestože to zní jako ohromná pocta, Puškin z toho vůbec nebyl nadšený. Vlastně ho to hluboce urazilo.

Lukáš: Urazilo? Proč proboha? Vždyť být součástí carského dvora, to musela být nejvyšší společenská meta!

Natálie: Jenže on to vnímal jako past. Jako zlatou klec, která ho měla spoutat. Tenhle povrchní život se mu protivil, ale odmítnout si samozřejmě netroufl. Zato jeho žena byla absolutně nadšená.

Lukáš: Aha, takže ona si užívala společenskou smetánku a on v koutku tiše trpěl. To je skoro komická představa.

Natálie: Přesně tak. A vzhledem k její až legendární kráse se jí dvořilo opravdu mnoho vlivných mužů. A tady se dostáváme k jádru problému... mezi jejími největšími obdivovateli byl totiž i sám car.

Lukáš: Páni. Tak to je zápletka hodná jeho vlastních románů. To muselo vést k obrovskému napětí a žárlivosti.

Natálie: Obrovskému. A vedlo to k nevyhnutelné tragédii. Tím hlavním sokem v lásce se stal francouzský diplomat Georges d'Anthès. Puškin, jako správný romantický hrdina, ho samozřejmě vyzval na souboj.

Lukáš: Počkat, souboj s pistolemi? Jako vážně? To je tak... divadelní.

Natálie: Úplně. A dopadlo to přesně jako v dramatu. Puškin byl postřelen do břicha a o dva dny později v hrozných bolestech zemřel. Bylo mu pouhých 37 let.

Lukáš: To je šílené. Zemřel doslova jako postava ze svého románu. A co car? Ten, který měl o jeho ženu takový zájem?

Natálie: Paradoxně právě car se o jeho rodinu postaral a udělil jim doživotní penzi.

Lukáš: Takže ho vlastně celý život pronásledoval a nakonec se o něj "postaral". To je teda péče. Pojďme si ho ale připomenout hlavně jako autora. Kým tedy Puškin byl?

Natálie: Byl to nejvýraznější představitel ruského revolučního romantismu. I když pocházel ze šlechtického rodu, sympatizoval s děkabristy a ostře kritizoval cara i povrchnost šlechty.

Lukáš: Takový rebel ve vlastních řadách. Proto to vyhnanství a neustálý dohled tajné policie?

Natálie: Přesně tak. Psal o zoufalství obyčejných lidí, o nespravedlnosti a půvabu ruské přírody. Byl to hlas, který se mocným nelíbil.

Lukáš: A kdyby si posluchači měli přečíst jen jednu věc, co bys doporučila?

Natálie: Určitě román ve verších Evžen Oněgin. To je absolutní základ. A pak třeba Piková dáma. Většinu svých nejlepších děl napsal právě ve vyhnanství.

Lukáš: Skvělé tipy! Moc ti děkuju, Natálie, za další fascinující ponor do literatury.

Natálie: Já děkuji za pozvání. A vám, milí posluchači, přejeme úspěšný den a spoustu skvělých příběhů.

Lukáš: Přesně tak! Mějte se krásně a na slyšenou příště u Studyfi Podcastu.