Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin

Úvod

„Evžen Oněgin“ je lyricko-epické dílo ve formě veršovaného románu, které vypráví příběh znuděného šlechtice, jenž promarní šanci na lásku a štěstí. Dílo je klíčovým představitelem ruského romantismu a zrcadlí společenské problémy počátku 19. století.

Dílo vzniklo na počátku 19. století v období romantismu a je považováno za jeden z pilířů ruské literatury. Tento rozbor se zaměří na jeho literární zařazení, hlavní myšlenky, kompozici, postavy a shrnutí děje, aby přiblížil jeho význam a aktuálnost.

Literární druh a žánr

Evžen Oněgin je lyricko-epické dílo psané formou poezie.

Jedná se o veršovaný román.

• Je rozdělen do osmi hlav (částí).
• Každá sloka se skládá ze čtrnácti veršů se specifickým rýmovým schématem: první čtyřverší má střídavý rým, druhé sdružený, třetí obkročný a poslední sdružený.

Dílo obsahuje prvky romantismu, ale také realismu, například kritikou ruské společnosti a popisováním města a vesnice.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Hlavním tématem díla je znechucení zbytečností, problémy lásky a pohrdání společností. Toto téma je důsledkem Oněginovy ztracenosti a jeho vysokých očekávání.

Hlavní myšlenka a poselství spočívá v nenaplněné lásce a příběhu člověka, který je obětí sama sebe, tzv. „zbytečného člověka“.

Záměrem autora bylo poukázat na fenomén „zbytečného člověka“ a varovat před promarněnými šancemi. Chtěl zdůraznit, že je důležité uvědomit si, co člověk skutečně chce, a zvážit důsledky svých rozhodnutí, aby se vyhnul lítosti.

Klíčové motivy:

• Zbytečný člověk: Postava Evžena Oněgina, znuděného šlechtice, který nenachází smysl života a promarňuje příležitosti.
• Nenaplněná láska: Vztah mezi Oněginem a Taťánou, charakterizovaný počátečním odmítnutím a pozdější nemožností naplnění.
• Osamělost a vyřazení ze společnosti: Oněginův pocit odcizení a nespokojenosti se společenským životem.
• Kritika společnosti: Poukázání na povrchnost a přetvářku vyšších vrstev.
• Duely: Symbol čestného kodexu, který vede k tragickým následkům a ničení životů.

Kompozice

Kniha je rozdělena do osmi hlav (částí).

Děj je vyprávěn chronologicky.

Zvláštní kompoziční prvky:

• Zrcadlová kompozice: Příběh obsahuje mnoho kontrastů, například v zobrazení postav (Oněgin vs. Taťána, Oněgin vs. Lenský) a jejich osudů.
• Specifická sloka: Používá tzv. oněginovskou sloku, která se skládá ze 14 osmi- nebo devítislabičných veršů s pevným rýmovým schématem (ababbccddeffgg).

Časoprostor

Děj se odehrává na počátku 19. století v Rusku.

• Původně v Petrohradě (společenský život Evžena Oněgina).
• Následně na venkovském sídle (později zděděném po strýci), kde se setkává s Lenským a Larinovými.
• Později Moskva a cestování po Rusku (Oněginův únik po souboji).
• Znovu Petrohrad (Taťánin nový život jako kněžna).

Doba trvání děje pokrývá několik let, včetně Oněginova putování po Rusku.

Význam prostředí pro děj a atmosféru:

• Město (Petrohrad, Moskva): Symbol povrchní vyšší společnosti, plesů, intrik a přetvářky, ze které je Oněgin znechucen.
• Venkov: Představuje klidnější a autentičtější život, ale zároveň i nudu pro Oněgina. Je to místo, kde dochází k osudovým setkáním a tragickým událostem (Taťánina láska, Lenského smrt).

Jazyk a vypravěč

Dílo je psáno z pohledu autorského vypravěče (er-forma), který komentuje děj i postavy. Vypravěč je často subjektivní a vstupuje do děje.

Jazyk je spisovný, obohacený o vložená francouzská slova, což odráží dobovou kulturu ruské šlechty.

Výrazné jazykové prostředky:

• Metafory
• Symboly
• Ironie (často ve vztahu k Oněginovi a společenským konvencím)
• Přímá řeč (dialogy postav)

Specifikem jazyka díla je použití oněginovské sloky s jejím specifickým rýmovým schématem, které dodává dílu hudebnost a rytmus.

Hlavní postavy

• Evžen Oněgin: Mladý šlechtic, vzdělaný, cynický, skeptický a znuděný životem. Představuje typ „zbytečného člověka“, který nenachází smysl ani v lásce, ani ve společenském životě. Na počátku lehkovážný, po tragickém souboji s Lenským je nešťastný a uniká, později se však zamiluje do Taťány, ale již je pozdě.
• Taťána Larinová: Zpočátku romantická, citlivá, důvěřivá, uzavřená a skromná venkovská dívka, která se osudově zamiluje do Oněgina. Po odjezdu do Moskvy a sňatku s generálem se promění v chladnou, hrdou, pesimistickou a racionální kněžnu, která je sice zklamaná životem, ale zůstává věrná svému slibu.
• Vladimír Lenský: Mladý básník a snílek, vášnivý a romantický. Zamilovaný do Olgy, s níž je zasnoubený. Popudlivý a čestný, což ho dovede k osudovému souboji s Oněginem, ve kterém umírá.
• Olga Larinová: Mladší sestra Taťány, společenská, koketní, veselá a energická. Je povrchnější než Taťána a rychle se přes Lenského smrt přenese.

Shrnutí děje

Evžen Oněgin začíná představením mladého šlechtice Evžena Oněgina, který tráví dny nicneděláním a návštěvami plesů v Petrohradě. Jeho život je plný zahálky, která ho časem znudí, a tak se stěhuje na venkovské sídlo zděděné po strýci. Zde se spřátelí s mladým básníkem a snílkem Vladimírem Lenským.

Lenský seznámí Oněgina s rodinou Larinových, kde Oněgin potkává Olgu a Taťánu, Lenského snoubenku a její citlivou starší sestru. Taťána se do Oněgina hluboce zamiluje a napíše mu dopis, ve kterém mu vyznává své city. Oněgin však její lásku chladně odmítne, vysvětluje, že není schopen stabilního vztahu a nechce se ženit.

Později na oslavě Taťánina svátku, Oněgin, rozmrzený z toho, že je považován za Taťánina nápadníka, z pomsty provokuje Lenského tím, že celý večer tančí s Olgou. Žárlivý Lenský vyzve Oněgina na souboj. V tomto souboji Lenský umírá, což Oněgin považuje za zbytečnou tragédii.

Po Lenského smrti Oněgin z venkova prchá a putuje po Rusku. Mezitím je Taťána matkou odvezena do Moskvy, kde si najde váženého generála a provdá se za něj. Stává se z ní hrdá a chladná kněžna ve vysoké společnosti.

Po deseti letech se Oněgin vrací do Moskvy a na jednom z plesů potkává proměněnou Taťánu. Nyní se do ní zamiluje a píše jí dopisy, podobně jako ona kdysi jemu. Taťána i přes svou stále trvající lásku k Oněginovi jeho city odmítá, protože je vdaná a rozhodla se zůstat věrná svému manželu. Oněgin tak zůstává osamocen a ztrácí smysl života, uvědomuje si, že promarnil svou jedinou šanci na štěstí.

FAQ – Často kladené otázky

• Co znamená pojem „zbytečný člověk“ v kontextu díla Evžen Oněgin? Pojem „zbytečný člověk“ odkazuje na postavu Evžena Oněgina, vzdělaného, šlechtického muže, který je znuděn životem a společností. Je neschopný najít smysl nebo uplatnění, promarňuje své šance a nedokáže využít svůj potenciál, což vede k jeho vnitřní prázdnotě a tragickému osudu.

• Proč Taťána i přes své city odmítla Oněgina na konci románu? Taťána odmítla Oněgina, i když ho stále milovala, protože byla vdaná a rozhodla se zůstat věrná svému manželu. Cítila povinnost dodržet daný slib a nedovolila si podlehnout minulým citům, které jí Oněgin včas neopětoval, čímž demonstrovala svou morální sílu a principy.

• Jaký význam má souboj mezi Oněginem a Lenským pro vývoj děje? Souboj je klíčovým zlomem v díle. Smrt Lenského hluboce ovlivní Oněgina, který si uvědomí absurditu a zbytečnost svého činu. Tato událost ho donutí opustit venkov a putovat, čímž se spustí řetězec událostí vedoucích k jeho proměně a finálnímu odmítnutí ze strany Taťány.

• Jaké jsou hlavní rozdíly mezi postavami Taťány a Olgy? Taťána je introvertní, romantická, hlubokomyslná a věrná svým citům a principům. Olga je naopak společenská, veselá, povrchnější a méně citlivá. Tyto sestry představují kontrastní typy žen, které reagují na život a lásku zcela odlišně.

• Proč je Evžen Oněgin označován za veršovaný román? Dílo je veršovaný román, protože kombinuje epický rozsah a složitost románového žánru s básnickou formou. Vypráví ucelený příběh s vývojem postav a děje, avšak je psáno v rýmovaných verších, konkrétně ve specifické „oněginovské sloce“.