Shrnutí na William Shakespeare

## Úvod Tato učební látka se zabývá historickým vývojem kritiky a studií souvisejících se shakespearovským jevem v literární historii od 17. století do 20. století. Cílem je představit hlavní proudy, klíčové postavy a metody kritického přístupu tak, aby student mimo prezenční výuku dokázal porozumět, jak se měnilo vnímání a interpretace v čase. > Definice: "Kritika" v kontextu této látky znamená systematickou analýzu a hodnocení literárních textů a jejich interpretací v historickém a teoretickém rámci. ## 1. Restaurace a 17. století: klasické normy a raná kritika ### Hlavní rysy - Návrat monarchie a obnova divadelního života vedly k návratu klasických interpretací. - Kritici hodnotili dramatické texty podle jednoty děje a stylistických pravidel převzatých z antiky. > Definice: "klasické myšlenky" znamenají preference pravidel dramatické jednoty, harmonie a rozlišování žánrů (tragédie vs. komedie). ### Příklady a aplikace - Thomas Rymer se postavil proti mísení komického a tragického a formuloval normativní kritiku dramat. - John Dryden představuje opatrnější, encyklopedický obdiv, který rozpoznává kvality i v autorskech odchylkách. Did you know that Thomas Rymer published Short View of Tragedy in 1693 and argued against míchání komického s tragickým? ## 2. 18. století: vědecké edice a konsolidace reputace ### Hlavní rysy - Roste důraz na systematické ediční práce a historickou dokumentaci textů. - Význam edic přispívá k institucionalizaci literárního kanonu. > Definice: "vědecká edice" je kritické vydání textu s komentářem, poznámkami a zdůvodněním variant textu. ### Příklady a aplikace - Edice samurů (např. Samuel Johnson 1765, Edmond Malone 1790) pomohly stabilizovat texty a podpořily široké vědecké i veřejné uznání. Zajímavost: V 18. století se konsolidace textů a vydavatelské úpravy staly klíčovým nástrojem pro formování literárního kánonu. ## 3. Romantismus a 19. století: genialita a kulturní kult ### Hlavní rysy - Romantická estetika zdůrazňuje osobní genialitu, tvořivou originalitu a emocionální hloubku. - Kultovní obdiv často přechází v idolatrii a široké společenské ohlasy (představení jako velkolepé podívané). > Definice: "bardolatrie" označuje přehnané uctívání básníka či díla jako nedotknutelného ideálu. ### Příklady a aplikace - Esejisté a kritici 19. století často glorifikovali autora jako národního básníka; jiné hlasy (např. George Bernard Shaw) nabízely kritiku takového přístupu argumentem za moderní estetické směry. Fun fact: Thomas Carlyle v roce 1840 označil „Toto je král Shakespeare" a jeho formulace vystihla dobovou tendenci převyšovat kritické hodnocení až k náboženskému obdivu. ## 4. Modernismus a počátek 20. století: reinterpretace a avantgarda ### Hlavní rysy - Modernistické proudy reinterpretují klasické texty pro nové estetické cíle; některé avantgardy adaptují starší hry do moderní performativní praxe. - Kritika se více věnuje jazykové a obrazové analýze než pouze historické filologii. > Definice: "modernismus" zde označuje hnutí, které experimentuje s formou, jazykem a estetickými očekáváními, často s cílem provokovat předefinování literárních hodnot. ### Příklady a aplikace - Expresionistická a futuristická nastudování v divadelní praxi poskytla nové interpretace a tvůrčí postupy. - T. S. Eliot a další formalisté obhajovali těsnější, esteticky orientované čtení obraznosti a struktury textu. Věděli jste, že T. S. Eliot argumentoval, že tzv. "surovost" raných dramatických textů může být zdrojem jejich modernosti a aktuálnosti? ## 5. Po druhé světové válce: teoretická diverzifikace a interdisciplinarita ### Hlavní rysy - Od 50. let dochází k přechodu od dominantního modernistického přístupu k pluralitě teorií. - Od 80. let jsou studie otevřeny směrem k strukturalismu, feminismu, novému historicismu, afroamerickým studiím a queer studiím. > Definice: "nový historismus" znamená přístup, který zkoumá literární díla v komplexním vztahu k historickým moci, diskurzu a kulturním praktikám