William Shakespeare – Charakteristika a dílo | Rozbor
20 otázek
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Literární kritik A. C. Bradley popsal styl emocionálnějších pasáží pozdních Shakespearových tragédií jako „více koncentrovaný, rychlý, pestrý a ve stavbě méně pravidelný, nezřídka kroucený nebo náznakový“.
A. Dlouhé a krátké věty jsou postaveny proti sobě.
B. Věty jsou nakupeny.
C. Jazyk je často rétorický, určený spíše k deklamaci.
D. Přehazování předmětu a podmětu a vynechávání slov.
Vysvětlení: Studijní materiál uvádí, že v pozdních romancích (tragikomediích) se Shakespeare inspiroval nejnovějším poetickým stylem, ve kterém jsou dlouhé a krátké věty postaveny proti sobě, věty jsou nakupeny, přehazuje se předmět a podmět a slova jsou vynechávána. Naopak rétorický jazyk určený k deklamaci je charakteristický pro rané Shakespearovy hry.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Milostný poměr a romance nebyly vnímány jako téma hodné pro tragédii až do Shakespearova díla Romeo a Julie.
A. Jeho použití jazyka pomohlo utvářet moderní angličtinu v době, kdy gramatika, pravopis a výslovnost nebyly standardizovány.
B. Zavedl mnoho výrazů, jako například „with bated breath“ a „foregone conclusion“, do každodenní angličtiny.
C. Byl nejčastěji citovaným autorem v prvním seriózním Slovníku anglického jazyka Samuela Johnsona z roku 1755.
D. Aktivně se podílel na standardizaci anglické gramatiky a pravopisu ve své době.
Vysvětlení: Studijní materiály uvádějí, že Shakespearovo použití jazyka pomohlo utvářet moderní angličtinu, když gramatika, pravopis a výslovnost byly méně standardizovány. Dále, Samuel Johnson ve svém Slovníku anglického jazyka citoval Shakespeara častěji než kohokoli jiného. Také výrazy jako „with bated breath“ a „foregone conclusion“ si díky němu našly cestu do každodenní angličtiny. Naopak materiály neuvádí, že by se Shakespeare aktivně podílel na standardizaci gramatiky a pravopisu; spíše jeho dílo ovlivnilo jejich utváření.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Studijní materiály uvádějí, že „V 18. a 19. století se jeho pověst začala šířit také do zahraničí“, což naznačuje, že se do zahraničí začala šířit již v 18. století, nikoli až v 19. století a nebyla omezena pouze na Anglii.