Alžbětinské divadlo a William Shakespeare: Komplexní Rozbor pro Student

TL;DR: Stručné shrnutí Alžbětinské divadlo vzkvétalo v Anglii za vlády Alžběty I. (1558–1603) a dále až do 40. let 17. století. Bylo to období významných společenských a kulturních změn, které vedly ke vzniku profesionálních divadelních společností a stálých scén, jako bylo The Theatre a později The Globe. William Shakespeare (1564–1616), jeden z největších dramatiků této éry, psal hry, které se dělí na komedie, tragédie, historie a romance, a dodnes oslovují svou hloubkou, univerzálními tématy a rozmanitostí postav. Toto období je klíčové pro pochopení anglické literatury a divadelní historie.

Alžbětinské divadlo: Charakteristika a Historický Kontext

Alžbětinské divadlo je pojmenováno po anglické panovnici Alžbětě I., která vládla v letech 1558 až 1603. Tato éra však přesáhla její vládu a táhla se až do 40. let 17. století, tedy i za panování Jakuba I. a Karla I., než bylo divadlo po Cromwellově revoluci parlamentem zakázáno.

Kulturní Rozkvět a Společenské Změny

Alžběta I. byla vzdělaná žena, překládala texty a napsala spis o Senecovi, což vytvořilo příznivé prostředí pro rozvoj kultury. V první polovině 16. století skončila válka dvou růží, což vedlo k oslabení vysoké šlechty a vzestupu obchodní buržoazie. Rozvíjela se řemesla a Anglie získávala významné mezinárodní postavení. Obchod s Itálií zajišťoval „přísun“ renesančního myšlení, na které divadlo dynamicky reagovalo a zobrazovalo tyto společenské změny na jevišti.

Vznik Profesionálního Divadla

V druhé polovině 16. století se začala krystalizovat skupina profesionálních herců a dramatiků, což byla novinka v historii. Vznikaly uzavřené, organizované skupiny, k nimž se často přidávali zběhlí studenti. Tito herci zpočátku hráli jako kočovné společnosti. Anglie se jim stala malou, a tak ve třetí třetině 16. století cestovali po Evropě, čímž se vrcholný repertoár autorů jako Christopher Marlowe, Ben Jonson a William Shakespeare dostal za hranice. Zpočátku hráli anglicky s postavou průvodce (např. Hanswurst), který vysvětloval děj v místním jazyce. Postupně se učili cizí jazyky a přibírali domácí herce, až v 17. století vznikaly domácí divadelní skupiny (například Neuberová v Německu).

První Veřejná Divadla v Londýně

Rok 1576 je klíčový, neboť v Londýně vzniklo první veřejné divadlo jako stálá stavba, známé jako The Theatre. Jednalo se o dřevěnou budovu postavenou za hradbami města, protože ve městě platil zákaz shromažďování kvůli moru. Hlavní duší a iniciátorem tohoto projektu byl James Burbage.

Anglie měla v té době dokonalejší zákonodárství, což umožnilo vznik organizovaných divadelních skupin. Tyto skupiny byly povoleny pouze pod patronací šlechtického mecenáše, a proto nesly názvy jako „Společnost lorda komořího“. Divadlo se stalo podnikem, který musel být ekonomicky soběstačný. Brzy se objevily další divadelní budovy; za Shakespearova života bylo v Londýně sedm divadel, například The Swan a The Rose.

Divadlo Globe a Scéna

Nejslavnější divadlo, The Globe, kde působil i William Shakespeare, bylo postaveno z popudu Alžběty I. v roce 1599. Mělo kruhový půdorys a pojalo až 3 000 diváků. Na jevišti se nepoužívaly složité kulisy, ale spíše kusy nábytku. Kostýmy byly naopak nákladné a inspirované tehdejší současnou módou. Zůstalo pravidlem, že ženské role hráli mladí chlapci a vůbec jen muži. Představení často začínala kolem 15:00 a trvala přibližně tři akty. Diváci si během nich kupovali a jedli oříšky, podobně jako dnes popcorn, a vstupné bylo dražší než běžné denní vstupné. Důraz byl kladen na mluvený projev herců, nikoli na jejich vzhled.

The Mask: Aristokratický Žánr

Kromě veřejných divadel se pořádaly i divadelní slavnosti zvané The Mask. Jednalo se o aristokratický divadelní žánr pěstovaný u královského dvora nebo ve šlechtických sídlech. Byla to nákladná záležitost, která se skládala z mluveného slova, hudby, tance a nápadité scénografie (například využívali jezera v zahradách). Děj byl často alegorický a vycházel z antických témat, například „Rozkoš smířená se ctností“, hra o dvou bytostech, které se nesnášejí. Tento žánr předznamenal vznik opery a baletu v baroku.

William Shakespeare: Život a Dílo

William Shakespeare (1564–1616) je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších dramatiků všech dob. Pocházel z rodiny bohatého měšťana a rukavičkáře. Absolvoval latinskou školu, ale neměl univerzitní vzdělání, což bylo v té době u dramatiků spíše výjimkou. V osmnácti letech se oženil s Annou Hathawayovou, o osm let starší, a měli spolu tři děti. Okolo roku 1587 odešel do Londýna, kde se začal věnovat divadlu. Postupně se vypracoval od hlídače koní pro návštěvníky divadla přes herce až na druhého ředitele. V roce 1593 napsal epos Venuše a Adonis.

Během období moru, kdy byla divadla zavřená, údajně navštívil Itálii, kde se seznámil s renesančním myšlením, což ho inspirovalo k některým jeho dílům. Již v roce 1594 kolovaly v opisech jeho slavné sonety, které byly tiskem vydány v roce 1600. Oficiálně se stal uznávaným profesionálním dramatikem, jehož hry se hrály i před panovnicí. Byl bohatým mužem, spolumajitelem divadla The Globe (které v roce 1613 vyhořelo), kupoval pozemky a obchodoval.

Dochovalo se celkem 37 Shakespearových her. Inspiraci čerpal z různých zdrojů – knih lidového čtení, novel, prózy a historie. Jeho dílo lze rozdělit do čtyř hlavních skupin:

• Komedie (do roku 1600)
• Tragédie
• Historické hry (do roku 1600)
• Romance a pohádkové hry

Dílo Williama Shakespeara: Detailní Rozbor

Shakespearovy Historické Hry a jejich poselství

Historické hry Williama Shakespeara čerpaly z kronik a historie, která byla v Anglii oblíbená, neboť lidé toužili najít své kořeny a uvědomit si svou minulost. Tyto hry měly didaktický cíl, ale zároveň obsahovaly živé situace a politické motivy. Po válce růží, kdy v čele státu stál silný absolutistický vládce, Shakespeare zkoumal vládnoucí osobnost. Opakuje se v nich fabulační schéma: král se dopustí křivdy, postižený uteče do ciziny, sebere vojsko a v posledním dějství se s králem utká v rozhodné bitvě. Téma historických her lze obecně shrnout jako rozvrácení státu nebo panovníka obtíženého vědomím nelegitimního usednutí na trůn a prohlubujícího svou vinu na neodvratné cestě ke smrti.

Příklady:

• Richard II., Jindřich VIII.
• Jindřich VI.: Postavy slabochů, příliš hodných, často couvajících, kteří jsou svrženi.
• Richard III.: Bezohledný tyran, krutý, agresivní, experimentující s lidskou povahou, zkoušející, co si může dovolit. Deformuje ho touha po moci, ale když jí dosáhne, nedojde štěstí.
• Život a smrt krále Jana: Moudrý, vyrovnaný král, který dokáže vytvářet kompromisy, ale nedokáže energicky prosadit své rozhodnutí. Příběh se odehrává ve dvou rovinách – skutečných událostí a informací o nich, přičemž informace mají rozhodující vliv. Král jedná, jako by Artur byl mrtev, i když je živ, a naopak. Tématem je rozpadající se tkáň děje, svět rozpolcený mezi úmysly, činy a zprávami o nich.

Shakespearovy Komedie: Humor i Zamyšlení

Shakespearovy komedie nabízejí zábavu, ale zároveň nesou v sobě i neklid a zamyšlení nad smyslem života. Ukazují člověka jako svobodného, ale nejistého z novot, s pocitem existenciální nejistoty. Přes tyto hlubší tóny jsou však komedie jako celek výrazem bytostného optimistického humoru a renesančního sebevědomí.

Příklady:

• Marná lásky snaha (1590): Parodie eufemismu neboli rétorického patetického zobrazování.
• Komedie omylů (1591): Inspirováno Plautovými Blíženci. Hra s dvojníky a rozdělenými/znovu nalezenými postavami, které si vyprávějí své zážitky. Ukazuje, že člověk chápe ze světa jen to, co dokáže učinit řeči.
• Zkrocení zlé ženy: Rafinovaná komedie o tom, jak si lidé hrají role (například silného muže a slabé ženy) a jaké masky přitom nasazují. Úvodní scéna s opilým dráteníkem, pro kterého je hra sehrána, dokládá, že fraška je zde hrou na frašku.
• Večer tříkrálový: Lyrické pasáže se střídají s vtipem, postavy jednají temperamentně.
• Kupec benátský: Pohybuje se mezi tragédií a komedií, vidí obě strany světa najednou. Je o nemožnosti sevřít lidský život beze zbytku do zákonů a pravidel.
• Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské.

Shakespearovy Tragédie: Osud a Rozpor

Na přelomu století renesance zesmutněla a William Shakespeare zostřil svůj pohled na rozpory světa, což zvýšilo jeho smysl pro bezvýchodnost nesnesitelných situací. Tragédie obsahují rostoucí skepsi, která vrcholí v Timonu Athénském. V tomto bodě už nelze jít dál, a proto Shakespeare přestává psát tragédie.

Příklady:

• Romeo a Julie (1593): Příběh o obtížích setkávání a dorozumění ve světě střetů a míjení. Zdůrazňuje roli náhody a dobrých úmyslů, které se v nepříznivých okolnostech obracejí proti těm, jimž měly pomoci. Všechno dopadá jinak, než si přáli. Nejpřipomínanější citát je o zradném zlatě: "Tady máš zlato, stokrát horší jed. Na tomhle hnusném světě vraždí víc, než tvoje směšná trest, co nesmíš prodat. To já ti dávám jed a ne ty mně."
• Julius Caesar (1599): Atentát je přesně uprostřed tragédie, nalevo jsou ideje a koncepce spiklenců, napravo to, co z nich zbylo. Tématem je podivuhodná nelogičnost a nevyzpytatelnost dějin – síla, která zabránila všem projektantům budoucnosti vnutit nám svět podle jejich představ.
• Hamlet, princ dánský (1602): Hamlet nedokáže jednat, aniž je přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Pravdu se paradoxně snaží dopátrat prostřednictvím zdání – hrou na blázna a předváděním skutečnosti divadelní hrou. Je to drama velkého existenčního rozměru, o ztrátě nevinnosti a rozporu mezi ideály a skutečností.
• Othello (1604): Zdůrazňuje sebevědomí jako podmínku lásky. Když Brabantko obviňuje Othella z použití lektvarů, útočí na jeho sebevědomí, čímž ho otřese a připraví půdu pro Jagovy intriky.
• Král Lear (1605): Láska k otci má být demonstrována veřejně, a Cordelie, která odmítne, vypoví poslušnost vladaři. Lear ze všeho nejhůř snáší připomínky, že už není králem, ačkoli korunu sám odložil. K šílenství ho nepřivede nevděk dětí, ale rozpor mezi zvykem panovat a marností každého rozkazu. Teprve když zešílí, dobírá se moudrosti.
• Mackbeth (1606): Věstba zde funguje jako neúprosný mechanismus, který zachytí a zničí marně se bránícího člověka. Macbeth vyslechne předpověď čarodějnic, která mu nasadí „brouka do hlavy“, probudí uspanou myšlenku a vnukne naději. Svět se mu po vraždě proměňuje v povídku vyprávěnou idiotem.
• Antonius a Kleopatra (1607): Příběh v troskách. Neštěstím Antonia a Kleopatry jsou oni sami – neočekávané zvraty k nim přicházejí zevnitř, z jejich vlastních rozmarů a nejistot, nikoli z vnější zlé náhody.
• Titus Andronicus.

Romance a Pohádkové Hry Williama Shakespeara

Tyto hry představují vize alternativního světa s fantasmagorickými rysy, který je zároveň neskutečný a skutečný. Zdůrazňují soucit a odpuštění jako řešení problémů světa, znovuvytvoření mravních kodexů a poznání, že člověk má být člověku bratrem, což odráží základní křesťanské principy. V anglické renesanci, na rozdíl od italské, pozorujeme zneklidnění nad tím, že člověk není pánem nad svým osudem a existují síly, které nedokáže ovládnout. Objevují se pochybnosti o smyslu a opravdovosti života, což jsou rysy vznikajícího baroka.

Příklady:

• Cymbelín: Les je zde metaforou koncentrované mnohotvárnosti přírody i přírody v nás. Shakespeare posílá své hrdiny do lesa, kde mohou být zřetelněji a názorněji sami sebou. Žádná z postav neodchází do lesa dobrovolně.
• Zimní pohádka: Odehrává se v Čechách, na břehu moře. Život člověka je zde nahlížen jako tragikomické zaujímání zásadních stanovisek vůči tomu, co právě přestalo být skutečností. Kontrastem je tiché čekání královny Hermiony, až události dozrají.
• Bouře: Zde je hlavní myšlenkou soucit a odpuštění. Člověk má být člověku bratrem a přerušit řetěz křivd.

Často Kladené Otázky o Alžbětinském Divadle a Williamu Shakespearovi

Kdy vládla Alžběta I. a jak dlouho trvalo alžbětinské divadlo?

Alžběta I. vládla v letech 1558–1603. Éra alžbětinského divadla se však táhla až do 40. let 17. století, tedy i za vlády jejích nástupců Jakuba I. a Karla I., než bylo divadlo po Cromwellově revoluci zakázáno.

Jaké bylo první stálé divadlo v Londýně a kdo stál za jeho vznikem?

Prvním veřejným divadlem v Londýně jako stálou stavbou bylo The Theatre, založené v roce 1576. Iniciátorem a hlavní osobností za jeho vznikem byl James Burbage.

Jaké role hráli muži v alžbětinském divadle?

V alžbětinském divadle hráli výhradně muži. Ženské role byly svěřovány mladým chlapcům.

Jak se dělí dílo Williama Shakespeara?

Dílo Williama Shakespeara se tradičně dělí do čtyř hlavních skupin: komedie, tragédie, historické hry a romance či pohádkové hry.

Jaké jsou hlavní rysy Shakespearových tragédií?

Shakespearovy tragédie často zkoumají témata osudu, svobodné vůle, viny, pomsty a šílenství. Postavy se často dostávají do nesnesitelných situací vlastním jednáním a následně čelí kruté realitě. Projevuje se v nich rostoucí skepse a smysl pro bezvýchodnost, což odráží zesmutnění renesančního myšlení na přelomu století.