TL;DR / Rychlý přehled: Vývoj knihoven v Československu (1918-1944) shrnutí
Před rokem 1918 existovala v českých zemích rozsáhlá knihovní síť, často spolková a s národnostním rozdělením, zatímco na Slovensku byla situace horší. Vznik Československa v roce 1918 znamenal zásadní změnu, neboť stát začal aktivně podporovat kulturní povznesení národa skrze knihovny.
Klíčové zákony z let 1919 (o veřejných knihovnách) a 1920 (o pamětních knihách) položily základy moderního knihovnictví. Období První republiky se dělí na fáze vzniku, rozkvětu, krize, příprav na obranu a okupace. Významné osobnosti jako Ladislav Jan Živný a Zdeněk Václav Tobolka přispěly k profesionalizaci oboru, budování knihovní sítě a mezinárodní spolupráci.
Úvod: Proměna knihoven v Československu (1918-1944) – Historický rozbor
Vývoj knihoven v Československu v letech 1918-1944 představuje fascinující kapitolu historie, která byla úzce spjata se vznikem samostatné Československé republiky. Knihovny se staly jedním z pilířů kulturního a vzdělanostního rozvoje nového státu.
Před první světovou válkou již české země disponovaly poměrně rozsáhlou sítí knihoven. Jejich vznik a rozmach souvisel s úspěšně završeným procesem národního obrození v 19. století. Tyto knihovny byly rozděleny na české, slovenské a německé, což odráželo tehdejší národnostní poměry.
Nejčastěji se vyskytovaly dva hlavní typy knihoven: lidové (všeobecně dostupné pro širokou veřejnost) a spolkové (založené různými sdruženími, například sokolskými nebo hasičskými). České knihovny dosahovaly ročního obratu kolem 2,5 milionu výpůjček, zatímco německé přibližně půl milionu.
Na Slovensku byla situace podstatně horší, zejména kvůli politice maďarizace, která bránila vzniku slovenských národních knihoven. Příkladem je Bratislava, kde v té době nebyla ani jediná slovenská veřejná knihovna. Spolkové knihovny, ač velmi oblíbené díky silnému národnímu uvědomění, byly závislé na nadšencích a státní podpora prakticky chyběla.
Zásadní legislativa: Zákon o veřejných knihovnách a pamětních knihách
Vznik Československé republiky v roce 1918 přinesl radikální změnu těchto podmínek. Nový stát si stanovil povznesení kulturní úrovně národa jako jednu z priorit a knihovny v tomto procesu získaly klíčové postavení. Zásadní legislativní kroky byly učiněny v letech 1919 a 1920, které položily základy pro systematický rozvoj knihovnické sféry.
Zákon o veřejných knihovnách z roku 1919
V roce 1919 byl vydán Zákon o veřejných knihovnách, který měl zajistit, aby v každé politické obci vznikla osvětová komise a knihovnická rada. Tento zákon byl revolučním krokem k demokratizaci a standardizaci knihovních služeb po celé republice.
Zákon o pamětních knihách z roku 1920
Následně v roce 1920 vyšel Zákon o pamětních knihách, který stanovil povinnost vést obecní pamětní knihu v každé politické obci. Součástí tohoto zákona bylo i působení letopisecké (kronikářské) komise, což podtrhovalo důležitost uchovávání lokální historie a dokumentace.
Období rozvoje knihovnictví v První republice: Charakteristika
Vývoj knihoven v první polovině 20. století v Československu můžeme rozdělit do několika významných etap, které formovaly podobu moderního knihovnictví. Tyto etapy reflektovaly politické, ekonomické a společenské proměny státu.
- 1918 – 1920: Období vzniku a zakládání knihoven demokratickým způsobem.
- 1921 – 1928: Období největšího rozvoje demokratického knihovnictví.
- 1929 – 1934: Období hospodářské krize.
- 1935 – 1938: Období příprav na obranu republiky.
- 1939 – 1944: Období okupace.
1. Vznik a zakládání knihoven (1918-1920): Anglicko-americký vzor
V této rané fázi byly knihovny budovány na demokratickém principu, inspirovaném anglo-americkým modelem "free public library". Ačkoliv zakladatelé osobně Ameriku nenavštívili, adaptovali tento koncept specifickým, domácím způsobem. Tyto snahy podporovaly osobnosti jako František Houser, František Xaver Prusík a Karel Velemínský.
Jednou z nejvýraznějších osobností tohoto období se stal Ladislav Jan Živný, jehož přínos pro české knihovnictví je dodnes stěžejní. Jeho vize a práce významně ovlivnily směřování celého oboru.
Ladislav Jan Živný: Klíčová postava českého knihovnictví
Ladislav Jan Živný (charakteristika postav) je považován za otce moderního českého knihovnictví. Měl jasnou vizi o úloze knihoven ve společnosti:
- Knihovnám přisuzoval výchovně-vzdělavatelskou funkci a zdůrazňoval nutnost jejich důstojného společenského postavení.
- Zasloužil se o vznik knihovnického povolání podpořeného odborným vzděláním, čímž položil základy dnešního studia knihovnictví.
- Aktivně podporoval vznik knihovnických spolků, které sdružovaly odborníky a šířily osvětu.
- Propagoval vydávání knihovnických časopisů, nezbytných pro výměnu informací a šíření novinek.
- Podporoval zavedení desetinného třídění, které přispělo k systematizaci a usnadnění práce s knihovním fondem.
Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) a jeho role
Během první republiky bylo řídícím orgánem osvětové péče, do které spadala i péče o knihovnictví, tzv. MŠANO (Ministerstvo školství a národní osvěty). Hlavními představiteli budování knihoven v tomto období se stali Karel Velemínský a Robert Balaš.
Ministerstvo muselo čelit náročným výzvám, například neutěšené situaci na Slovensku, kde bylo nutné podporovat vznik nových knihoven. Podobně složitá situace panovala v nové části republiky – Podkarpatské Rusi, kde bylo více než 50% obyvatel negramotných a knihovny zde téměř neexistovaly. S ohledem na složitou národnostní situaci na území státu, která byla důsledkem staletí života v Habsburské monarchii, musely být v knihovnách povinně zřizovány menšinová oddělení.
Veřejná knihovna za první republiky: Předpisy a fungování
Veřejná knihovna v době první republiky měla jasně definované požadavky na svou strukturu a provoz:
- Musela obsahovat půjčovnu, čítárnu a příruční knihovnu.
- Měla zřízenou knihovní radu, která disponovala značnými pravomocemi k řízení knihovny, například jmenovala knihovníky nebo vytvářela výpůjční řád.
- V obci s počtem obyvatel nad 10 000 musel knihovnu vést profesionální knihovník, což podtrhovalo důraz na odbornost.
- V knihovním fondu nesměly být zařazeny knihy "umělecky a obsahově bezcenné" – takzvaný "brak" (například pornografie, "krváky", detektivní a indiánské povídky), protože se věřilo, že dráždí čtenářovu fantazii nevhodným způsobem.
Kromě tohoto typu veřejných knihoven samozřejmě nadále existovaly i knihovny školní, univerzitní nebo zámecké, které doplňovaly celkovou knihovní síť.
2. Rozkvět a budování sítě (1921-1928): Založení Národní knihovny a IFLA
Období let 1921 až 1928 je považováno za dobu velkého rozmachu knihovnictví. Byla dokončena síť veřejných knihoven a došlo k významnému rozvoji specializovaných, vědeckých a odborných knihoven. Zájem čtenářů byl tak velký, že na vesnicích se často nestíhala doplňovat knižní zásoba.
Součástí tohoto rozkvětu bylo i založení Městské veřejné knihovny v Praze v roce 1929 a její pobočky na Vinohradech, což bylo důsledkem narůstající poptávky po knihovnických službách v hlavním městě. V této době byl rovněž vznesen požadavek na vznik Národní knihovny, která by plnila konzervační úkol a uchovávala národní kulturní bohatství. Tento úkol mohla Národní knihovna plnit od roku 1935, kdy začala dostávat takzvané "povinné výtisky" všech vydaných publikací.
Zdeněk Václav Tobolka: Mezník mezinárodní spolupráce
O založení Národní knihovny se u nás zasloužil především Zdeněk Václav Tobolka (charakteristika postav). Jeho úsilí a vliv sahaly i za hranice, což se projevilo v roce 1926, kdy se v Praze konal Mezinárodní knihovnický kongres. I tento úspěch byl Tobolkou zásadně ovlivněn.
Na kongresu byl vznesen požadavek na vznik mezinárodní knihovnické organizace. Tato organizace, IFLA (Mezinárodní federace knihovnických spolků), vznikla 31. března 1928 v Římě, přičemž Československo zastupoval opět Tobolka. Celkově období do konce dvacátých let 20. století položilo pevné základy pro rozvoj demokratického knihovnictví v ČSR.
Další klíčová období (1929-1944) v kontextu Vývoje knihoven v Československu
Po období rozkvětu následovaly další etapy, které ovlivnily fungování knihoven, ačkoliv podrobnější informace o nich v našich podkladech chybí. Tyto fáze reflektovaly širší společenské a politické události:
- Hospodářská krize (1929 – 1934): Toto období pravděpodobně přineslo omezení rozpočtů a zpomalení tempa rozvoje, ale bez dalších podrobností z našich zdrojů.
- Přípravy na obranu republiky (1935 – 1938): Knihovny mohly hrát roli v posilování národního uvědomění a vzdělávání občanů v krizové době.
- Období okupace (1939 – 1944): Toto období znamenalo pro knihovnictví bezpochyby těžké časy, cenzuru a pravděpodobné zneužití knihoven k propagandistickým účelům, stejně jako ochranu fondů před ničením.
Závěr: Dědictví československého knihovnictví
Období 1918-1944 bylo pro vývoj knihoven v Československu formativní. Od prvotních snah o sjednocení a profesionalizaci až po mezinárodní uznání a budování komplexní sítě, československé knihovnictví prošlo dynamickým rozvojem. Odkaz klíčových osobností a legislativních milníků je patrný dodnes a představuje pevnou základnu pro moderní knihovní systémy v České republice a na Slovensku. Pro studenty a maturanty je znalost těchto událostí zásadní pro pochopení kulturní historie naší země.
Často kladené dotazy (FAQ)
Kdo byl Ladislav Jan Živný a jaký byl jeho přínos pro knihovnictví?
Ladislav Jan Živný byl klíčovou osobností raného československého knihovnictví. Zasloužil se o profesionalizaci oboru (vzdělání), prosazoval výchovně-vzdělávací funkci knihoven, podporoval knihovnické spolky, časopisy a zavedení desetinného třídění. Jeho práce položila základy moderního knihovnictví v ČSR.
Co znamenal Zákon o veřejných knihovnách z roku 1919?
Tento zákon byl zásadní pro demokratizaci knihovnictví. Nařídil vznik osvětové komise a knihovnické rady v každé politické obci, čímž zajistil systematické zakládání a řízení veřejných knihoven po celé republice a jejich dostupnost pro všechny obyvatele.
Proč byly knihovny tak důležité pro mladou Československou republiku?
Mladá Československá republika považovala kulturní povznesení národa za jednu ze svých priorit. Knihovny byly vnímány jako klíčový nástroj pro vzdělávání obyvatelstva, šíření osvěty a posilování národního uvědomění, zejména v oblastech s vysokou negramotností, jako byla Podkarpatská Rus.
Kdo se zasloužil o vznik Národní knihovny a IFLA?
O založení Národní knihovny v Československu a její roli při uchovávání národního kulturního bohatství se zasloužil především Zdeněk Václav Tobolka. Ten hrál rovněž klíčovou roli při organizaci Mezinárodního knihovnického kongresu v Praze v roce 1926 a byl zástupcem ČSR při založení mezinárodní organizace IFLA v roce 1928.
Jaká byla situace knihoven na Slovensku před rokem 1918?
Před rokem 1918 byla situace knihoven na Slovensku velmi neutěšená kvůli politice maďarizace. Množství národních knihoven bylo nízké; například v Bratislavě neexistovala ani jedna slovenská veřejná knihovna. Po vzniku ČSR se tato situace stala prioritou MŠANO, které aktivně podporovalo vznik a rozvoj knihoven na Slovensku.