TL;DR: Migrace a Urbanizace v Raně Novověké Evropě
Raně novověká Evropa (cca 1500-1800) zažila významné demografické změny, charakterizované intenzivní migrací a urbanizací. Města, zejména přístavy a hlavní města, explozivně rostla díky demografickým podmínkám, zámořskému obchodu a upevňování státní správy. Docházelo k rozsáhlým náboženským migracím (Židé, Maurové, protestanti, hugenoti), které měly ekonomické i kulturní dopady. Důležité byly také sezónní migrace a stěhování do měst, které přetvářelo sociální strukturu a regionální ekonomiky. Tyto procesy položily základy moderní Evropy.
Migrace a Urbanizace v Raně Novověké Evropě: Hloubkový Rozbor
Období raného novověku (přibližně 15. až 18. století) bylo pro Evropu dobou zásadních změn, které se výrazně projevily v pohybu obyvatelstva a růstu měst. Po překonání morových epidemií 14. a 15. století začal kontinent zažívat nové migrační vlny a intenzivní urbanizaci. Tyto procesy formovaly hospodářství, společnost i politiku celého kontinentu.
Dynamika Městského Růstu a Urbanizace v Raném Novověku
Urbanizace v raně novověké Evropě byla složitý fenomén s různým tempem a regionálními rozdíly. Města se stala magnety pro obyvatelstvo z venkova, a to z několika klíčových důvodů.
Růst městských populací
Kolem roku 1500 došlo k výraznému nárůstu obyvatelstva ve městech. Nejrychleji rostly přístavy a hlavní města:
- Přístavy: Nárůst o 99 % v 16. století, 52 % v 17. století a 69 % v 18. století.
- Hlavní města: Nárůst o 145 % v 16. století, 47 % v 17. století a 48 % v 18. století.
Tento vývoj byl podmíněn demografickými možnostmi (přistěhovalectví ze zázemí), rozvojem zámořského obchodu a upevňováním administrativní struktury centralizovaných států. Na mapě Evropy se objevovala nová, rychle se rozvíjející sídla jako Amsterdam, Berlín, Londýn, Madrid, Paříž či Vídeň, která doplňovala tradiční strukturu velkých měst.
Definice a měření urbanizace
S daty o počtu obyvatel měst je třeba zacházet opatrně, neboť spolehlivost se liší a definice města bývala v každé zemi jiná. Zatímco J. de Vries a P. Bairoch používali kritérium 5000 (někdy i 2000) obyvatel, města byla často definována spíše administrativními funkcemi a privilegii (radnice, policie, opevnění).
Celková míra urbanizace mezi lety 1500 a 1750 vzrostla jen mírně (z 11 % na 14 % obyvatel žijících ve městech nad 5000), ale absolutní počet obyvatel v těchto městech stoupl o 80 % (z 8 na 15 milionů). Nejvýraznější postup urbanizace proběhl v 16. století, následoval pokles v 17. století (kvůli válkám a úbytku populace) a opětovný nárůst po roce 1740.