Romantismus a realismus v evropském umění

TL;DR: Romantismus a realismus v evropském umění – Stručné shrnutí Romantismus a realismus představují dva klíčové umělecké směry 19. století, které zásadně proměnily evropské umění. Romantismus (začátek 19. století) zdůrazňoval cit, fantazii a návrat k přírodě či historii, zatímco realismus (od 40. let 19. století) se soustředil na objektivní pozorování současnosti a materiální svět. Článek se věnuje architektuře, sochařství, malířství a užitému umění v obou obdobích, s důrazem na významné osobnosti a díla napříč Evropou, včetně podrobného rozboru české scény a role Generace Národního divadla. Ideální pro přípravu na maturitu a zkoušky z dějin umění. # Romantismus a realismus v evropském umění: Komplexní rozbor a shrnutí Vítejte v fascinujícím světě evropského umění 19. století, období plného kontrastů a dynamických změn. Dnes se zaměříme na dva klíčové umělecké směry – romantismus a realismus, které zásadně ovlivnily malířství, sochařství, architekturu i užité umění. Tento komplexní rozbor vám pomůže pochopit jejich hlavní rysy, klíčové osobnosti a díla, a připraví vás na zkoušky z dějin umění.

Romantismus v evropském umění: Charakteristika a myšlenky Romantismus vznikl jako myšlenkové hnutí v protikladu ke klasicismu a jeho racionálním principům. Název je odvozen od slova román, označujícího vypravování v románském jazyku. Romantismus zdůrazňoval cit proti rozumu a fantazii proti kritičnosti. Dále přinesl obrodu jak katolického, tak protestantského náboženství a nad společenské konvence kladl právo osobnosti a osobní svobodu. Romantický člověk, nespokojený se společností, se často uchyloval do samoty, do přírody, k venkovskému lidu nezkaženému civilizací, do světa fantazií a snů. Lákala ho historie, exotické země, a zvláště pak gotický středověk se svou hlubokou vírou a legendami. V tomto období také vznikl romantický nacionalismus, který vedl ke studiu lidové kultury a pěstování folkloru. Ve výtvarném umění nebyl romantismus jednotným uměleckým slohem, spíše se jednalo o hnutí, které se uplatňovalo hlavně ve dvacátých a třicátých letech 19. století.

Architektura romantismu: Novogotika a české příklady Romantismus probudil zájem o středověké stavby, zejména Gotika. Architektům při vědeckém průzkumu gotických památek pomáhali historikové. Kolébkou novogotiky se stala Anglie, a její nejvýznamnější stavbou je bezesporu parlament v Londýně (1836–1860). V českých zemích se romantismus v architektuře projevil nejprve zakládáním anglických přírodních parků s drobnými novogotickými stavbami, například ve Veltrusích (1795). Od čtyřicátých let 19. století se romantické prvky objevovaly i při úpravách hradů a zámků jako Lednice, Hluboká, Žleby nebo Orlík. Novogotický je také pomník císaře Františka I. na Smetanově nábřeží v Praze.

Sochařství v období romantismu: Francie a české země Nejvýznamnějším francouzským sochařem období romantismu byl FRANCOISE RUDE (1784–1855). Jeho známá patetická skupina Marseillaisy na Triumfálním oblouku (1836) na náměstí Etoile v Paříži se stala ikonickým dílem. V Čechách měl sochařskou dílnu JOSEF MAX (1804–1855), který v duchu klasicistního akademismu vytvořil jezdeckou sochu císaře Františka I. na Smetanově nábřeží. Romantikem byl také Václav Levý (1820–1870), jenž vytvořil v Blaníku české bohatýry.

Romantismus v malířství: Klíčoví umělci a školy Francie Průkopníkem romantismu ve Francii byl THEODORE GÉRICAULT (1791–1824). Jeho monumentální obraz Prám Medusy se stal manifestací celého romantického hnutí. Vrcholu dosáhl francouzský romantismus v díle EUGENE DELACROIXE (1798–1863), který navázal na Géricaulta, završil tradici barokní malby a zároveň předešel Impresionismus. Inspiraci čerpal mimo jiné od anglických krajinářů, jako byl Constable. K hlavním přínosům romantismu náleží objev přírody, inspirovaný myšlenkami J. J. Rousseaua o návratu k přírodě. Umělci milovali přírodní nekonečna, hory a moře, přírodu v její nezkrotné divokosti, zachvácenou bouřlivými živly. Barbizonská škola: Malba v plenéru Barbizonská škola je nazvána podle vesnice Barbizon blízko Fontainebleau, kam od roku 1830 jezdili francouzští malíři, aby přímo v přírodě nacházeli motivy pro své obrazy. V plenéru (pod širým nebem) udělali barevnou skicu, v ateliéru komponovali obraz, ale celou malbu často dokončovali v přírodě. Hlavou školy byl THEODORE ROUSSEAU (1812–1867). Anglie Největší osobností anglického romantismu byl mystik a vizionář WILLIAM BLAKE (1757–1827), který se živil jako grafik a ilustrátor. Jeho dílo bylo doceněno až na konci 19. století secesí. Německo V Německu se po roce 1810 objevili NAZARÉNI, skupina umělců, kteří se obrátili k náboženské malbě a inspirovali se uměním středověku a rané renesance. CASPAR DAVID FRIEDRICH (1774–1840) vytvářel symbolické krajiny, které vyjadřovaly romantický pocit osamocení před mořem a horami. Jeho obraz Kříž na horách (1808) je typickým příkladem. Lidská postava obrácená zády v jeho dílech má funkci prostředníka mezi divákem a přírodou. Čechy V českých zemích romantismus v malířství reprezentovali figuralista FRANTIŠEK TKADLÍK (1786–1840) a krajinář ANTONÍN MÁNES (1784–1843). K romantismu inklinoval i JOSEF NAVRÁTIL (1798–1865). Za zakladatele českého národního malířství a významného romantika je považován JOSEF MÁNES (1820–1871). Vytvořil typy českých bájeslovných hrdinů, na něž později navázala umělecká generace Národního divadla.

Užité umění a styl Biedermeier Styl Biedermeier (1815–1848) představoval životní styl maloměšťáka a ovlivnil užité umění. Nábytek vyšel z empírových typů, ale rovné tvary nahradil oblými a přednost dával světlému dřevu. Významnou postavou byl MICHAEL THONET (1796–1871), který proslul nábytkem z ohýbaných dýhových prutů, klížených po vrstvách. V oblasti skla se objevil Hyalit (1817), černé průhledné sklo, k němuž se od roku 1819 přidal červený hyalit. Tyto skleněné výrobky pocházely ze skláren hraběte BUQUOYE v Nových Hradech v jižních Čechách.

Realismus v evropském umění: Charakteristika a rozvoj Realismus ve Francii nastupoval jako umělecký směr proti romantismu ve čtyřicátých letech 19. století. Své vrcholné období prožil v padesátých a šedesátých letech, ale v akademické podobě přežíval i v období impresionismu a postimpresionismu. Znaky realismu jsou: - Objektivní pozorování světa, na rozdíl od subjektivního romantického pohledu. - Materiální kultura a věci místo obrazotvornosti (imaginace). - Pozornost zaměřili na přítomnost, zatímco romantikové se soustředili na minulost nebo exotické kraje. - Realisté byli přitahováni k vědě a věřili v pokrok ve vědě, technice a společenském vývoji. - Náboženský cit nahradili realisté materialistickým názorem.

Architektura realismu: Historismus a nové materiály V architektuře pokračoval historismus, přičemž novogotiku postupně vystřídala novorenesance. Jako nový konstrukční materiál se začaly používat železné konstrukce. Železobeton byl poprvé použit ke stavbě domu v Saint-Denis (1852), což představovalo zásadní technologický pokrok.

Malířství realismu: Francouzští a čeští mistři Francie Ve Francii vynikal JEAN-FRANCOIS MILLET (1814–1875), objevitel poezie venkovského života, který zobrazoval prosté venkovany ve svých dílech jako Sběračky klasů nebo Klekání. HONORÉ DAUMIER (1808–1879) se proslavil kresbami politických karikatur a satir. GUSTAVE COURBET (1819–1877) byl reprezentantem programového realismu a prosazoval malbu skutečného, viditelného světa. JEAN-BAPTISTE CAMILLE COROT (1796–1875), nejstarší francouzský krajinář 19. století, svým řešením vztahu světla a barvy působil na impresionisty, ačkoliv nikdy nedošel k impresionistické analýze světla na čisté barevné tóny. Mezi jeho známé obrazy patří Žena s perlou a Katedrála v Chartres. Čechy V českém výtvarném umění se o rozvoj realismu zasloužili malíři jako Josef Navrátil, Josef Mánes, Karel Purkyně a Jaroslav Čermák. Josef Navrátil (1798–1865) ve svém malířském odkazu obrací pohled do národní minulosti, kde se představuje nejen jako figuralista, ale i jako skvělý krajinář, portrétista a malíř květin a zátiší. Karel Purkyně: Nepochopený průkopník Karel Purkyně (1834–1868), syn slavného českého přírodovědce J. E. Purkyně, byl za svého života nepochopený, přezíraný a odmítnutý. Svůj zájem soustředil především na člověka a věci, které ho obklopují, což dokazují obrazy jako Sněžná sova a Zátiší s bažanty. Jaroslav Čermák: Hrdinské zápasy a balkánské motivy Jaroslav Čermák (1830–1868) od svých dvaadvaceti let žil trvale v Paříži, kde se inspiroval současnými uměleckými tendencemi. Často zajížděl do Dalmácie a Černé Hory, což se odrazilo v jeho tvorbě. Těžištěm jeho díla jsou pohledy do dějin českého a jihoslovanského národa, jejich hrdinného zápasu v touze po svobodě. Mezi jeho nejznámější obrazy patří Raněný černohorec a Černohorská kráska.

Generace Národního divadla: Syntéza umění v českém realismu Generace Národního divadla označuje skupinu umělců, kteří se podíleli na výzdobě této symbolické stavby. Národní divadlo bylo postaveno v letech 1863–1883 z darů a sbírek, přičemž v roce 1881 vyhořelo a bylo znovu otevřeno v roce 1883. Budova je postavena v novorenesančním stylu podle návrhu Josefa Zídka.

Sochařská výzdoba ND - Josef Václav Myslbek: Vytvořil sochy Opery a Dramatu, a také sochu Hudby ve foyeru Národního divadla. Tato postava dívky líbající se zavřenýma očima lyru prošla několika modely, než se našel výraz pro vyjádření hudebnosti, symbolizující český lid s ladnými křivkami roucha, které vyjadřují hudebnost a zpěvnost. - Bohuslav Schnirch: Je autorem Trigy (trojspřeží vedené bohyní vítězství), která dotváří vzhled celé budovy, a také soch boha Apollona a Múz.

Malířská výzdoba ND - Julius Mařák: Podílel se na výzdobě královské lože krajinnými motivy, včetně památných míst českých zemí (Říp, Vyšehrad), a na cyklu obrazů na schodišti Národního divadla. - Josef Tulka: Vytvořil lunety pro lodžii Národního divadla. - František Ženíšek: Je autorem první opony, řady alegorických postav na stropě hlediště a podílel se na výzdobě foyeru (spolu s Alešem). - Mikoláš Aleš: Jeden z nejtalentovanějších umělců generace, musel spolupracovat se zkušenějším Ženíškem. Je autorem lunet cyklu Vlast, který líčí životní pouť staroslovanského hrdiny zasvěceného službě vlasti. - Václav Brožík - Vojtěch Hynais: Vytvořil oponu, která je alegorií znázorňující znovu vybudování Národního divadla po požáru za spolupráce celého národa. Kolem symbolických postav Veselohry, Tragédie a Frašky se rozprostírá strom umělců a lidu. Zástupci všech stavů a věků přinášejí dary, nad vším se vznáší Génius s červenobílým praporem. # Závěr Období romantismu a realismu v evropském umění je plné rozmanitosti a zásadních změn, které položily základy moderního umění. Od citového projevu až po objektivní zobrazení reality se umělci snažili zachytit svět kolem sebe a vnitřní prožívání člověka. Doufáme, že tento rozbor vám pomohl lépe se orientovat v tomto bohatém období a je cenným shrnutím pro vaše studium. # Často kladené otázky k romantismu a realismu v umění

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi romantismem a realismem? Romantismus zdůrazňoval cit, fantazii, individualismus a útěk do minulosti nebo exotiky, zatímco realismus se zaměřoval na objektivní pozorování přítomnosti, materiální svět a vědecký pokrok, často s kritickým pohledem na společenskou realitu.

Které české památky představují architekturu romantismu? V českých zemích se romantismus projevil v zakládání anglických přírodních parků s novogotickými stavbami (např. Veltrusy) a při úpravách hradů a zámků jako Lednice, Hluboká či Orlík. Novogotický je také pomník císaře Františka I. na Smetanově nábřeží v Praze.

Co je to Barbizonská škola a jak ovlivnila malířství? Barbizonská škola byla skupina francouzských malířů (např. Théodore Rousseau), kteří od roku 1830 malovali přímo v přírodě (en plein air), nejprve skici a později i celá díla, čímž přispěli k objevu přírody v malbě a ovlivnili impresionismus.

Kdo byl Josef Mánes a jaký byl jeho přínos českému umění? Josef Mánes (1820–1871) je považován za zakladatele českého národního malířství. Inklinoval k romantismu a vytvořil typy českých bájeslovných hrdinů, na které později navázala generace umělců Národního divadla.

Jaké umělecké styly se uplatnily při stavbě a výzdobě Národního divadla? Samotná budova Národního divadla je postavena v novorenesančním stylu. Na její výzdobě se podíleli umělci generace Národního divadla (např. Myslbek, Aleš, Ženíšek, Hynais) v duchu historismu, který byl charakteristický pro realismus.