Národní divadlo: Architektura a umělci

Podcast

Generace Národního divadla0:00 / 8:36

0:001:00 zbývá

1x

TL;DR / Rychlé shrnutí Národní divadlo je ikonickým symbolem českého obrození, jehož vznik a výzdoba představuje vrcholnou práci generace architektů, sochařů a malířů 70. a 80. let 19. století. Klíčovými architekty byli Josef Zítek (původní projekt) a Josef Schulz (rekonstrukce po požáru). Mezi sochaře patřili Josef Václav Myslbek a Bohuslav Schnirch. Významnými malíři, kteří se podíleli na výzdobě, byli Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Julius Mařák, Vojtěch Hynais, Václav Brožík von Valrose, Antonín Chittussi a Felix Jenewein, přičemž každý z nich přinesl do divadla svůj unikátní umělecký vklad. ---

Úvod: Národní divadlo – Architektura a Umělci jako symbol národní identity Národní divadlo je pro Čechy mnohem víc než jen budova – je to ztělesnění národního obrození a symbol hrdosti. Jeho složitá historie, velkolepá architektura a především umělecká výzdoba, na které se podílela celá plejáda významných českých umělců 19. století, z něj činí fascinující téma. Pojďme se detailně podívat na Národní divadlo: Architektura a umělci, kteří mu vdechli život. Tento článek ti pomůže zorientovat se v klíčových postavách a událostech, které formovaly tuto "Zlatou kapličku", a poslouží jako skvělý podklad pro tvé studium či maturitu.

Historie a Výstavba Národního divadla: Architektura a umělci v kontextu Výstavba Národního divadla nebyla jednoduchá cesta. Kvůli politické situaci, nedostatku financí a neideálním návrhům vzniklo nejprve Prozatímní divadlo. Teprve poté byl projekt nové, velkolepé budovy zadán architektu Josefu Zítkovi.

Základní kameny a první otevření Základní kameny, které můžeš vidět ve sklepení divadla, symbolicky reprezentují památná místa Čech a Moravy, jako jsou Říp, jižní Čechy nebo místa husitského hnutí. První kámen byl přivezen z Radhoště. Slávnostní otevření, které se konalo 11. června 1881, doprovázela Smetanova opera Libuše.

Požár a rychlá obnova Osud však Národnímu divadlu nepřál. Jen o dva měsíce později, 12. srpna 1881, budova bohužel úplně vyhořela. Díky neuvěřitelné národní sbírce a odhodlání však bylo divadlo v rekordně krátké době postaveno znovu. Původní architekt Zítek předal po požáru projekt Josefu Schulzovi, který plány upravil, aby bylo divadlo komfortnější a bezpečnější. Rekonstrukce začala v roce 1882 a již za rok bylo divadlo znovu otevřeno. Existuje několik teorií o příčině požáru, jedna z nich poukazuje i na nespokojeného architekta, který musel řešit nesmyslné požadavky.

Architekti Národního divadla: Kdo stál za jeho podobou? Bez těchto dvou vizionářů by Národní divadlo nemělo svou dnešní podobu.

Josef Zítek: Genius za prvním projektem Josef Zítek (1832–1909) byl uznávaný architekt, který studoval na pražské i vídeňské polytechnice a zároveň na Akademii. Získal si věhlas prací na významných stavbách především v Německu, což mu vyneslo projekt Národního divadla. Byl profesorem na polytechnice, dvorním radou a dokonce povýšen do šlechtického stavu. * Projekt Národního divadla: Zítkova vize spočívala v monumentální novorenesanční budově s harmonickými proporcemi. Kladl důraz na jednotu vnějšího i vnitřního vzhledu, funkce a formy. * Klady: Skvěle vyřešil nevhodnou úzkou parcelu a kompozici průčelí. * Nevýhody: Malá parcela a požadavky na další prostory přinášely komplikace, které byly vyřešeny až po požáru v roce 1881 a následné rekonstrukci. * Další dílo: Podílel se i na projektu Mlýnské kolonády v Karlových Varech (1871-1881, 1893).

Josef Schulz: Dokončovatel a všestranný umělec Josef Schulz (1840–1917) byl Zítkovým asistentem na polytechnice a později se stal profesorem. Po požáru převzal zodpovědnost za rekonstrukci Národního divadla a dotáhl ho k dokonalosti, přičemž vylepšil komfort divadla. * Další významné stavby: Jeho všestrannost se projevila i na dalších pražských ikonách: * Národní Muzeum (1891) * Rudolfinum (1876-1881)

Sochaři a Umělecká Výzdoba ND: Pevná ruka géniů Sochařská výzdoba Národního divadla je neoddělitelnou součástí jeho architektonické krásy. Dva nejvýznamnější sochaři té doby zanechali v budově nesmazatelnou stopu.

Bohuslav Schnirch: Mistr detailu a monumentality Bohuslav Schnirch (1845–1901) studoval na vídeňské a mnichovské Akademii a také u Josefa Zítka na pražské polytechnice. Během svého pobytu v Itálii se inspiroval renesancí a klasicismem, což se projevilo v jeho dokonalé modelaci těl a precizních detailech. * Práce pro Národní divadlo: * Ornamentální výzdoba * Sochy Apollóna a múz * Slavné Trigy * Další dílo: Spolupracoval také na Mlýnské kolonádě a Rudolfinu. Je autorem Jezdeckého pomníku Jiřího z Poděbrad (1896) v Poděbradech.

Josef Václav Myslbek: Vrchol české plastiky 19. století Josef Václav Myslbek (1848–1922) je považován za největšího sochaře generace Národního divadla. Rodák z Prahy, který se znal s významnými osobnostmi jako Levý nebo J. Mánes. Zpočátku spolupracoval se Zítkem, ale později se jejich cesty rozešly kvůli osobním neshodám. * Kariéra a ocenění: Studoval na pražské Akademii, získal první cenu za výzdobu Palackého mostu a významnou zakázku na pomník sv. Václava. Byl profesorem na UMPRUM a Akademii, kde založil první sochařskou školu. Získal řadu vysokých ocenění a je pohřben na Vyšehradě. * Umělecký styl: Ve svém díle spojil klasicismus, realismus a romantismus. Jeho tvorba, monumentální i komorní, je prostá divadelnosti a popisnosti a představuje vrchol českého sochařství 19. století. * Díla pro Národní divadlo a další: * Sousoší Palackého mostu: Čtyři skupiny soch (Lumír a Píseň, Libuše a Přemysl, Šárka a Ctirad, Záboj a Slavoj) v souladu s místem. * Socha Hudby v Národním divadle. * Krucifix * Pomník Svatého Václava na Václavském náměstí. * Pomník Karla Hynka Máchy v Praze.

Malíři a Jejich Příspěvek Národnímu divadlu: Barvy a příběhy Malířská výzdoba Národního divadla je stejně bohatá a rozmanitá jako osobnosti umělců, kteří se na ní podíleli.

Mikoláš Aleš: Národní umělec a ilustrátor Mikoláš Aleš (1852–1913) byl v dětství ovlivněn strýcem, který v něm probudil zájem o historii, vojáky a lásku ke kreslení. Studoval na pražské Akademii s touhou stát se historickým malířem. * Účast na výzdobě ND: Zúčastnil se soutěže na výzdobu ND, ale kvůli nízkému sebevědomí a časové tísni spolupracoval s Františkem Ženíškem, což vedlo k veřejnému sporu o autorství. Výbor nedůvěřoval jeho talentu, a tak mu nedovolil provést obrazy ve foyeru, čímž podle mnohých znehodnotil jeho dílo. * Přechod k ilustraci: Po této zkušenosti přestal malovat oleje a věnoval se ilustraci knih (např. Tyrolské elegie, Psohlavci) a časopisů, a vytvářel sgrafita a mozaiky (např. v Pardubicích). Jeho slabikář sloužil několika generacím dětí. * Význam: Alešovo heslo bylo „prospět vlasti stůj co stůj“. Sloužil národu a obrození svou dynamickou kresbou, barevností a smyslem pro atmosféru. Byl oceněn až moderními malíři.

František Ženíšek: Akademická forma a reprezentace František Ženíšek (1849–1916) byl představitelem efektivní akademické formy, která vyhovovala požadavkům na slavnostnost a reprezentaci. * Díla pro Národní divadlo: * 8 alegorií umění * Původní opona ND * Další dílo: Známý je také jeho obraz Oldřich a Božena (1884).

Julius Mařák: Krajinomalba a pedagogika Julius Mařák (1832–1899) byl vynikající kreslíř a představitel generace realistů, zaměřující se především na lesní zátiší, realistickou kresbu a rozmanité nálady a osvětlení. * Díla pro Národní divadlo: V ND namaloval 9 obrazů hradů a památních míst (Říp, Blaník, Hradčany, Tábor, Vyšehrad, Domažlice, Velehrad, Hostýn, Radhošť). Příkladem je Vyšehrad (1882-1883). * Pedagogická činnost: Jako profesor na Akademii vedl krajinářskou školu, chodil se žáky do plenéru, pořádal zájezdy a výstavy. Podporoval a rozvíjel talenty svých žáků, aniž by jim vnucoval svůj styl, a odchoval řadu českých moderních malířů. * Význam: Zásadně se zasloužil o zrovnoprávnění krajinářství a figurální malby.

Vojtěch Hynais: Virtuóz světla a ikonická opona Vojtěch Hynais (1854–1925) se narodil ve Vídni, ale jeho otec, velký vlastenec, ho učil doma česky. Již v šestnácti letech nastoupil na vídeňskou Akademii. Cestoval po Itálii a dostal se na prestižní École des Beaux-Arts v Paříži. Aby uživil rodinu, věnoval se grafice a spolupracoval s porcelánkou v Sèvres. Byl mnohokrát oceněn na Salonech a portrétoval řadu pařížských umělců. * Díla pro Národní divadlo: Zpočátku zakázku nechtěl, ale nakonec se zúčastnil soutěže na malby do královské lóže, kterou vyhrál. Zde vytvořil soubor obrazů Apoteóza zemí Koruny české. * Po požáru namaloval novou, dnes ikonickou, Oponu (1883, 142 m², 180 kg), která patří k nejkrásnějším na světě. I při této práci bojoval s komisí a prosadil si svůj tvůrčí záměr. * Pro salonek královské lóže namaloval Jaro, Léto a Podzim v novobarokním stylu a o dvacet let později moderní secesní a symbolistickou Zimu. * Umělecký styl a význam: Hynais byl virtuózním malířem, vynikajícím způsobem pracoval se světlem až impresionisticky, s efektem mlžných oparů a prozářených barev. Měl velké nadání pro dekoraci. Byl oceněn Řádem železné koruny, Řádem čestné legie a čestným doktorátem Univerzity Karlovy. Na přelomu století začala být jeho malba považována za nemoderní a jeho popularita klesala. Je pohřben na Vyšehradském Slavíně.

Václav Brožík von Valrose: Mezinárodně uznávaný mistr Václav Brožík von Valrose (1851–1901) byl malíř historických a vesnických žánrů a portrétista. Patřil mezi nejznámější české malíře poslední čtvrtiny 19. století v Evropě. Pocházel z chudé rodiny a vyučil se litografem a malířem porcelánu. Studoval na AVU v Praze, v Drážďanech, Mnichově a na École des Beaux-Arts. * Úspěch a uznání: Přestože pocházel z nejchudších poměrů, dosáhl mezi umělci generace ND největšího úspěchu. Stal se členem francouzského institutu ("mezi 40 nesmrtelných"), byl povýšen do šlechtického stavu a vyznamenán Řádem čestné legie, Řádem Františka Josefa a Znamením za umění a vědu. * Díla pro Národní divadlo a historická témata: Historické náměty zvolil i pro ND, kde reprezentoval tři doby země české: Přemyslovce, Lucemburky a Habsburky. Mezi jeho známá historická díla patří: * Výjev z jednání Kostnického koncilu s Mistrem Janem Husem (1883, 500 x 800 cm, Staroměstská radnice, Praha). * Jan Ámos Komenský ve své pracovně v Amsterodamu (1891).

Antonín Chittussi: Lyrický realista české krajiny Antonín Chittussi (1847–1891) se stal krajinářem až po významném vývoji, ovlivněném návštěvou Francie, Barbizonu a studiem impresionistů. Je považován za následovníka Kosárka a předchůdce Slavíčka. Jeho exotické jméno pochází od dědečka, který přišel do Čech za napoleonských válek. * Život a umělecká cesta: Ačkoli se měl stát obchodníkem, jeho výtvarné nadání se projevilo už na gymnáziu. Studoval na pražské a vídeňské akademii, ale jejich akademismus mu nevyhovoval. Zapletl se s Alešem do Woltmannovy aféry a oba pak ze školy odešli. Pracoval jako ilustrátor pro časopisy. * Krajinomalba: Seznámil se s rodinou Braunerových, hlavně se Zdeňkou Braunerovou, která ho přivedla ke krajinomalbě a metodě Barbizonské školy. Na studium v Paříži si vydělal prodejem obrazů z jihoslovanské fronty. Přestože navázal na francouzské krajináře studiem světla a vzduchu, z impresionismu čerpal pouze náměty a sám zůstal lyrickým realistou. * Díla: Jeho plátna zaplnily pařížská Seina a po návratu do Čech české rybníky, údolí, pole a louky. V jeho lyrických krajinách vládne klid a rozptýlené světlo, jsou bez dramatu. Za svůj krátký život namaloval mnoho kvalitních obrazů, hodně vystavoval, ale bohužel se velké množství jeho maleb ztratilo. V soutěži na výzdobu Národního divadla neuspěl. Příkladem je Údolí Doubravky (1886). * Význam: Vymykal se romantismu, byl intimní a lyrický, oceněn byl později. Profesorem se nestal, ale měl mnoho následovníků.

Felix Jenewein: Od romantismu k symbolismu Felix Jenewein (1858–1905) byl malíř a ilustrátor, který se soutěže na výzdobu Národního divadla neúčastnil. Vyšel z Mánesova romantismu a propracoval se k secesi. * Kariéra: Učil kreslení na UMPRUM a od roku 1902 na VUT v Brně. * Díla: Tvořil historická díla s tragickou a katastrofickou tematikou, pro která zpočátku veřejnost neměla pochopení. Oceněn byl až v době secesního symbolismu. Jeho stěžejním dílem je cyklus Mor (1899-1900), šestidílný cyklus zahrnující obrazy jako Hýření (1900) a Smíření (1900).

Generace Umělců 70. a 80. let 19. Století: Společné dílo pro národ Národní divadlo není jen souhrnem individuálních výkonů, ale dílem celé generace umělců 70. a 80. let 19. století. Stalo se součástí a symbolem národního obrození, a to navzdory paradoxu, že většina financí pocházela od Němců a německé šlechty. Tento kolektivní duch a odhodlání vytvořily monument, který dodnes obdivujeme. ---

Závěr Příběh Národního divadla a jeho umělců je zrcadlem českého národního obrození – plný snahy, překážek, požárů, ale i neuvěřitelné vůle a talentu. Od velkolepých architektonických plánů Josefa Zítka a Josefa Schulze, přes monumentální sochy Josefa Václava Myslbeka a Bohuslava Schnircha, až po pestrou paletu malířských děl Mikoláše Alše, Vojtěcha Hynaise a dalších, každý prvek divadla vypráví svůj vlastní příběh. Pochopení tohoto komplexního celku ti pomůže lépe vnímat význam této „Zlaté kapličky“ pro českou kulturu a historii. ---

Často kladené otázky (FAQ)

Kdo byli hlavní architekti Národního divadla? Hlavními architekty Národního divadla byli Josef Zítek, který navrhl původní novorenesanční budovu, a Josef Schulz, jenž převzal projekt po požáru v roce 1881 a vedl úspěšnou rekonstrukci a dokončení divadla, vylepšujíc jeho komfort.

Kteří sochaři se podíleli na výzdobě Národního divadla? Na sochařské výzdobě Národního divadla se významně podíleli Bohuslav Schnirch, který vytvořil ornamenty, sochy Apollóna a múz a Trigy, a Josef Václav Myslbek, autor sochy Hudby a jednoho ze čtyř sousoší pro Palackého most, který je považován za největšího sochaře této generace.

Které známé malíře můžeme spojovat s Národním divadlem? S výzdobou Národního divadla je spojena celá řada významných malířů: * Mikoláš Aleš (historické náměty, spory o autorství). * František Ženíšek (8 alegorií umění, původní opona). * Julius Mařák (9 obrazů hradů a památních míst). * Vojtěch Hynais (Apoteóza zemí Koruny české, nová opona, Jaro, Léto, Podzim, Zima). * Václav Brožík von Valrose (historické náměty: Přemyslovci, Lucemburkové, Habsburkové). * Antonín Chittussi a Felix Jenewein se soutěže na výzdobu Národního divadla sice nezúčastnili, ale patří k významné generaci umělců té doby.

Proč Národní divadlo vyhořelo krátce po otevření? Národní divadlo vyhořelo 12. srpna 1881, pouhé dva měsíce po svém slavnostním otevření. Existuje několik teorií o příčině požáru, včetně technické závady nebo dokonce nespokojenosti některých aktérů s průběhem stavby a požadavky.

Jaký byl význam Národního divadla pro českou kulturu? Národní divadlo se stalo klíčovým symbolem českého národního obrození a národní identity. Sloužilo jako centrum pro pěstování českého jazyka, divadla, hudby a výtvarného umění. Jeho výstavba a obnova po požáru představovaly sjednocující akt národního odhodlání a hrdosti.