Podcast na Molière: Tartuffe – Literární analýza

Kapitoly

Úvod do Tartuffa

Pravidla hry: Klasicismus v praxi

Kdo je kdo v Orgonově domě

Děj v kostce: Pod stůl!

Jazyk jako zbraň

Shrnutí pro maturanty

Molière: Rebel s Podporou Krále

Další Molièrovy Hity

Pravidla Klasicismu

Kdo Další Patří do Party?

Analýza neuměleckého textu

Závěr

Přepis

Ondřej: Víte, co u maturity dělí průměrnou známku od té naprosto skvělé, když přijde na analýzu dramatu? Třeba zrovna u Tartuffa?

Lucie: Povídej, Ondřeji, jsem zvědavá na tvou teorii.

Ondřej: No, skoro každý dokáže nějak popsat děj. Ale ten, kdo chce jedničku, musí ukázat, *proč* je ta hra geniální. A přesně to si dneska rozebereme – ten rozdíl, který vám zajistí nejlepší hodnocení.

Lucie: Skvělý plán. Takže odhalíme Molièrův kód.

Ondřej: Přesně tak. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lucie: Tak jdeme na to. Jsme ve Francii, ve druhé polovině 17. století. Vládne král Slunce, Ludvík XIV., a v umění frčí klasicismus. To je klíčové.

Ondřej: Proč? Zní to jako něco z učebnice, co se musím jenom nabiflovat.

Lucie: Právě naopak! Molière to použil jako motor pro svoje drama. Klasicismus miloval řád a pravidla. Hlavně takzvané pravidlo tří jednot.

Ondřej: Jednota místa, času a děje. To znám.

Lucie: Správně. Celý Tartuffe se odehraje na jednom místě – v Orgonově domě. Během jediného dne – 24 hodin. A sleduje jednu hlavní dějovou linku – jak se rodina snaží zbavit podvodníka Tartuffa. Žádné vedlejší příběhy, žádné odbočky.

Ondřej: Což asi udržuje napětí, že? Nemůžeme utéct jinam.

Lucie: Přesně! Divák je zamčený v tom domě spolu s postavami a musí to drama prožít s nimi. A Molière navíc používá pětistupňovou kompozici antického dramatu. Expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa.

Ondřej: Takže začneme seznámením se situací… a skončíme velkým finále.

Lucie: Přesně tak. Je to dokonale promyšlená stavba. Literárně je to drama, konkrétně satirická veršovaná komedie. A Molière je mistr takzvané charakterové komedie – vezme jednu lidskou vlastnost, třeba pokrytectví, a ukáže ji v celé její absurditě.

Ondřej: Dobře, pojďme na postavy. Kdo je ten slavný Tartuffe?

Lucie: Tartuffe je falešný svatoušek, mistr manipulace. Předstírá zbožnost a chudobu, ale ve skutečnosti prahne po majetku a Orgonově ženě Elmíře. Je to takový parazit v lidské podobě.

Ondřej: A proti němu stojí Orgon, hlava rodiny.

Lucie: Ano, a ten je bohužel neuvěřitelně naivní. Úplně Tartuffovi propadl. Je tak zaslepený, že by dneska nejspíš poslal peníze nigerijskému princi po prvním e-mailu.

Ondřej: To sedí. Kdo další je důležitý?

Lucie: Rozhodně Orgonova žena Elmíra. Je chytrá, racionální a je to ona, kdo nakonec Tartuffa odhalí. A pak je tu moje oblíbenkyně, služka Dorina.

Ondřej: Ta je prý vtipná.

Lucie: Je prostořeká, ironická a má zdravý selský rozum. Nebojí se Orgonovi odporovat. V dramatu plní roli takzvaného rezonéra – postavy, která komentuje děj a mluví za autora, nebo spíš za zdravý rozum.

Ondřej: Takže ona je hlasem publika?

Lucie: V podstatě ano. Podobnou roli má i Orgonův švagr Kleantes, který je takový umírněný filozof. A pak samozřejmě Orgonovy děti, horkokrevný Damis a poslušná Mariane, a taky Orgonova matka, paní Pernellová, která je stejně zaslepená jako její syn.

Ondřej: Dobře, postavy máme. Jak se to celé semele?

Lucie: Hra začíná tím, že všichni kromě Orgona a jeho matky vidí, že Tartuffe je podvodník. Orgon se ale rozhodne zrušit zasnoubení své dcery Mariane a provdat ji právě za Tartuffa.

Ondřej: Cože? To je šílené.

Lucie: To si myslí všichni. Situace se vyhrotí, když Tartuffe začne svádět Elmíru. Přistihne je u toho syn Damis, ale Orgon mu neuvěří. Naopak, Damise vydědí a celý svůj majetek přepíše na Tartuffa!

Ondřej: To je krize jako z učebnice. Co dál?

Lucie: Tady přichází slavná scéna. Elmíra přemluví Orgona, aby se schoval pod stůl, a ona si s Tartuffem znovu promluví. Tartuffe ztratí opatrnost a ukáže svou pravou tvář. Orgon všechno slyší a konečně prozře.

Ondřej: Aha! Peripetie, tedy zvrat v ději.

Lucie: Přesně. Jenže je pozdě. Dům už patří Tartuffovi. Ten rodinu vyhazuje a ještě Orgona udá králi kvůli nějakým starým dokumentům. Vypadá to na katastrofu.

Ondřej: A jak to skončí?

Lucie: Přichází Deus ex machina – zásah shůry. Královský důstojník zatkne místo Orgona Tartuffa. Ukáže se, že král už o něm věděl jako o známém podvodníkovi. Majetek je vrácen a všechno dobře dopadne.

Ondřej: Pojďme se podívat na jazyk. Je to přece veršovaná komedie.

Lucie: Ano, originál je psaný v alexandrínském verši se sdruženým rýmem. Ale co je důležitější, každá postava mluví jinak, a to odhaluje její charakter.

Ondřej: Dej příklad.

Lucie: Tartuffe mluví vznešeně, používá náboženské fráze a nadsázku. Třeba když o sobě říká: „Jsem bídák, zločinec, jsem plný nepravostí...“ Dělá to, aby vzbudil lítost.

Ondřej: Chytré.

Lucie: Naopak Dorina používá hovorový jazyk, ironii a sarkasmus. Její repliky jsou ostré a vtipné. A Kleantes mluví zase jako filozof, racionálně a v dlouhých monolozích.

Ondřej: Takže jazyk není jen ozdoba, ale nástroj charakteristiky.

Lucie: Přesně to je ten bod, kterým u zkoušky zabodujete! Ukažte, že chápete, jak jazykové prostředky – ironie, hyperbola, různé styly mluvy – fungují a co nám říkají o postavách.

Ondřej: Takže, Lucko, kdybychom to měli shrnout pro studenta před maturitou. Co je to nejdůležitější, co si z Tartuffa odnést?

Lucie: Zaprvé, hlavní téma: kritika pokrytectví, falešné morálky a lidské naivity. Molière neútočí na víru, ale na její zneužívání.

Ondřej: Rozumím.

Lucie: Zadruhé, pochopit, jak funguje klasicistní drama. Tři jednoty a pětistupňová kompozice nejsou jen prázdné pojmy, ale nástroje, které Molière mistrně využil k budování napětí.

Ondřej: A zatřetí?

Lucie: Všímejte si postav a jejich jazyka. Ukažte, že chápete rozdíl mezi zaslepeným Orgonem, manipulátorem Tartuffem a rezonéry jako Dorina, kteří vnášejí do hry zdravý rozum. A nezapomeňte zmínit tu scénu pod stolem!

Ondřej: Ta je nezapomenutelná. Díky moc, Lucko, tohle bylo skvělé. Věřím, že teď už naši posluchači vědí, jak si u maturity zajistit tu jedničku.

Lucie: Rádo se stalo.

Ondřej: A když se od Tartuffa posuneme k Molièrovi obecně... kde vlastně bral inspiraci pro takové postavy?

Lucie: Skvělá otázka! Molière byl silně ovlivněný lidovým divadlem. A hlavně italskou commedií dell'arte. Odtud si půjčil situační komiku a takové ty typické postavy, třeba chytré sluhy.

Ondřej: Takže to nebyla jen nějaká prvoplánová zábava pro lidi?

Lucie: Přesně naopak. Molière povýšil komedii na skutečné umění. A byla to zbraň. Břitce a ostře kritizoval úplně všechny – měšťáky, šlechtu, církev, a dokonce i lékaře.

Ondřej: Tím si asi moc přátel neudělal, co?

Lucie: To si piš, že ne. Měl neustálé problémy s cenzurou. Některé jeho hry byly dokonce zakázané. Ale měl jednoho mocného fanouška – samotného krále Ludvíka XIV., kterého svými hrami neskutečně bavil. To ho v podstatě zachránilo.

Ondřej: Kromě Tartuffa a Lakomce, co dalšího bychom měli znát?

Lucie: Určitě hru Zdravý nemocný. To je geniální komedie o hypochondrovi Arganovi, který je obětí chamtivých lékařů. Je v tom velká ironie... Molière hrál hlavní roli, při čtvrtém představení zkolaboval a krátce nato zemřel.

Ondřej: To je docela drsné...

Lucie: To ano. A pak je tu Misantrop. To je zase hra o muži, který nesnáší společenskou přetvářku a falešné lichotky. Takže se raději straní lidí. Zní to skoro jako někdo, koho známe z dneška, že?

Ondřej: Úplně. Takže tohle všechno spadá do uměleckého směru zvaného klasicismus?

Lucie: Přesně tak. Francouzský klasicismus 17. století. Vznikl jako reakce na přezdobený a emotivní barok. Klasicismus klade na první místo rozum. Vychází z filozofie Reného Descarta a jeho slavného „Myslím, tedy jsem“.

Ondřej: Takže řád, jasnost, žádné zbytečné kudrlinky.

Lucie: Jsi to ty! Inspiraci hledal v antice, v Řecku a Římě. A literatura se přísně dělila na vysokou a nízkou. Tragédie pro šlechtu, komedie pro lid. A hlavně se žánry nesměly míchat.

Ondřej: A co ta slavná pravidla? Jednota místa, času a děje?

Lucie: Ano, pravidlo tří jednot. Jednota děje znamená jen jednu zápletku. Jednota místa – vše se odehrává na jednom místě. A jednota času – celý příběh se musí vejít do 24 hodin.

Ondřej: Super. A koho dalšího si k Molièrovi přidat, abychom u maturity zazářili?

Lucie: Tak zaprvé, Titus Maccius Plautus. To byl římský autor a jeho Komedie o hrnci byla přímým vzorem pro Lakomce. Molière si od něj půjčil celé scény!

Ondřej: Takže takový antický „remake“?

Lucie: V podstatě ano. Jako dokonalý kontrast k Molièrovi se hodí Jean Racine a jeho tragédie Faidra. Molière byl mistr komedie, Racine mistr tragédie. Spolu tvoří dva pilíře francouzského divadla.

Ondřej: Dobrý postřeh. Kdo dál?

Lucie: Určitě Jean de La Fontaine. Psal bajky, takže taky „nízký“ žánr, ale stejně jako Molière ho využil k ostré kritice společnosti. A nakonec Carlo Goldoni, Ital. O století později navázal na commedii dell'arte, kterou Molière tak miloval, a zreformoval ji. Jeho Sluha dvou pánů je nesmrtelná klasika.

Ondřej: Perfektní přehled. Teď už je ten kontext mnohem jasnější. Díky moc, Lucko. A od francouzského divadla se příště přesuneme...

Lucie: Moment, Ondřeji, ještě než se posuneme dál. Musíme rozebrat klíčovou část maturity — analýzu toho druhého, neuměleckého textu.

Ondřej: Máš pravdu. To je ten text, který dostaneme spolu s literární ukázkou, že? Třeba recenze na Tartuffa.

Lucie: Přesně tak! A první, co u něj řešíš, je jeho souvislost s výňatkem. To je obvykle ta nejlehčí část.

Ondřej: Dobře, to dává smysl. A co dál? Tam už nastupují ty odbornější pojmy, že? Komunikační situace, funkční styl…

Lucie: Ano, ale není to nic hrozného. Komunikační situace je jen o tom, kdo, komu a proč píše. Třeba novinář píše čtenářům, aby je informoval.

Ondřej: A ten funkční styl... to zní jako něco z katalogu kancelářských židlí.

Lucie: To jo! Ale je to jednoduché. Bude to nejčastěji publicistický styl u recenze, nebo odborný u nějakého výkladu.

Ondřej: Rozumím. A k tomu pak patří slohový postup, třeba informační, a slohový útvar, jako je článek nebo zpráva.

Lucie: Přesně. Jde jen o to správně zařadit pár pojmů. Je to systém, který se dá naučit a u zkoušky vám dodá jistotu.

Ondřej: Perfektní. Takže to nejdůležitější z klasicismu máme za sebou. Od Molièra až po praktickou analýzu. Díky moc, Lucko.

Lucie: Já děkuji. A pamatujte, máte na to!

Ondřej: Přesně tak. Vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost a držíme palce. Na slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu!