Molière: Tartuffe – Literární analýza

TL;DR: Rychlé shrnutí Molièrova Tartuffa

Molièrův „Tartuffe“ je satirická komedie ze 17. století, která mistrně kritizuje náboženské pokrytectví a lidskou zaslepenost. Bohatý měšťan Orgon podlehne vlivu falešného svatouška Tartuffa, který se snaží ovládnout jeho rodinu a majetek. Hra dodržuje klasicistní pravidlo tří jednot a končí nečekaným zásahem krále, který odhalí podvodníka a zachrání Orgonovu rodinu před zkázou. Dílo je klíčové pro pochopení francouzského klasicismus a Molièrovy tvorby.

Vítejte u komplexního rozboru jedné z nejslavnějších a nejkontroverznějších her francouzského dramatika Molièra – „Tartuffa“. Tento článek vás provede kompletní literární analýzou Tartuffa, od detailního popisu děje až po charakteristiku postav a literárněhistorický kontext. Ať už se připravujete na maturitu, nebo jen hlouběji studujete divadlo, zde najdete vše potřebné pro Molière: Tartuffe – literární analýza a rozbor.

Molière: Tartuffe – Literární analýza a rozbor díla

„Tartuffe“, celým názvem „Tartuffe aneb Podvodník“, je mistrovské dílo, které dodnes rezonuje svou kritikou falešné zbožnosti a manipulace. Jedná se o satirickou veršovanou komedii a zároveň charakterová komedie, jež se soustředí na jednu dominantní lidskou vlastnost – v tomto případě na pokrytectví.

Kompoziční výstavba a pravidlo tří jednot

Dílo má přísně chronologickou kompozici a je rozděleno do pěti dějství. Molière v „Tartuffovi“ striktně dodržuje pravidlo tří jednot, typické pro klasicismus a antické drama:

• Jednota děje: Jedna hlavní zápletka – osud Orgonovy rodiny a Tartuffeho intriky.
• Jednota místa: Celý děj se odehrává v interiéru Orgonova pařížského domu.
• Jednota času: Příběh se odehraje během pouhých 24 hodin.

Struktura hry odpovídá antickému dramatu:

• Expozice: Seznámení s rodinou a situací kolem Tartuffa (1. dějství).
• Kolize: Orgonův návrh svatby Tartuffa s Marianou (2. dějství).
• Krize: Vydědění Damise, přepsání majetku na Tartuffa (3. dějství).
• Peripetie: Odhalení Tartuffa pod stolem a následné vyhoštění rodiny (4. dějství).
• Katastrofa/Rozuzlení: Zásah krále a šťastný konec (5. dějství).

Detailní popis děje (Rozvedeno)

Příběh se odehrává v Paříži v domě bohatého měšťana Orgona. Zde je Molière Tartuffe děj shrnutí:

1. dějství: Zaslepenost Orgona

Hra začíná odchodem paní Pernellové, Orgonovy matky, která kritizuje chování rodiny a vyzdvihuje Tartuffa jako vzor ctnosti. Zbytek rodiny, včetně rázné služky Doriny, v Tartuffovi vidí jen pokrytce. Orgon po návratu z cesty ignoruje zprávy o nemoci své ženy Elmíry a ptá se jen: „A Tartuffe?“ Švagr Kleantes se snaží Orgonovi domluvit, ale ten je zcela zaslepen.

2. dějství: Svatba z donucení a Dorinin plán

Orgon zruší zasnoubení své dcery Mariany s Valérem a oznámí jí, že si vezme Tartuffa. Mariane je příliš poslušná na odpor. Chytrá služka Dorina se hádá s Orgonem, smíří rozhádané snoubence a vymýšlí plán, jak svatbě zabránit.

3. dějství: Tartuffe na scéně a manipulace

Tartuffe se poprvé objevuje na scéně, budujíc napětí. Prezentuje se přehnaně zbožně, ale v soukromí vyznává lásku Elmíře a svádí ji. Jejich rozhovor vyslechne Orgonův syn Damis, který otci Tartuffa obviní. Tartuffe však využije manipulace, označí se za největšího hříšníka („Jsem bídák, zločinec, jsem plný nepravostí...“), a Orgon mu uvěří. Vydědí Damise, vyžene ho z domu a veškerý svůj majetek přepíše na Tartuffa.

4. dějství: Odhalení pod stolem

Kleantes žádá Tartuffa, aby usmířil otce se synem, což Tartuffe pokrytecky odmítá. Elmíra přesvědčí Orgona, aby se schoval pod stůl, zatímco si ona s Tartuffem sjedná schůzku. Elmíra předstírá opětování citů, Tartuffe ztratí opatrnost, ukáže svou pravou, chlípou tvář a vysměje se Orgonovi jako naivnímu hlupákovi („...vodit se dá za nos stůj co stůj...“). Orgon konečně prohlédne, ale Tartuffe mu připomene, že dům už formálně patří jemu.

5. dějství: Deus ex machina a šťastný konec

Rodina je v zoufalé situaci. Orgon nejen přepsal dům na Tartuffa, ale dal mu do úschovy i tajnou skříňku s kompromitujícími materiály přítele. Tartuffe tyto dokumenty předá králi, aby Orgona zničil. Soudní vykonavatel pan Loyal přichází s příkazem k vystěhování rodiny, následně Tartuffe s královským důstojníkem k zatčení Orgona. Nastává však nečekaný zvrat, tzv. Deus ex machina – důstojník místo Orgona zatkne Tartuffa. Moudrý král Ludvík XIV. totiž Tartuffa prohlédl jako známého podvodníka. Orgonovi je odpuštěno, majetek vrácen a Mariane si může vzít Valéra.

Téma a motivy v Tartuffovi

Hlavní téma:

• Pokrytectví, zejména náboženské.
• Falešná morálka a manipulace.
• Zaslepenost a naivita.

Motivy:

• Zbožnost a její zneužití.
• Zrada, rodinné vztahy.
• Láska, moc, majetek.
• Sňatek z donucení.
• Tajná skříňka.

Časoprostor

• Čas: 2. polovina 17. století (Molièrova současnost), děj trvá 24 hodin.
• Prostor: Paříž, interiér domu bohatého měšťana Orgona.

Postavy Tartuffa: Charakteristika

Molière Tartuffe charakteristika postav je klíčová pro pochopení satirického vyznění hry. Molière své postavy často typizoval, aby zdůraznil kritizované vlastnosti.

Tartuffe: Ztělesnění pokrytectví

Falešný svatoušek, pokrytec, lhář a mistr manipulace. Přestože předstírá chudobu a absolutní zbožnost, ve skutečnosti touží po majetku a tělesných požitcích (svádí Elmíru). Je ústředním ztělesněním zla a lži.

Orgon: Zaslepený měšťan

Bohatý, ale naivní a důvěřivý až fanatický hlava rodiny. Podlehne Tartuffovu kouzlu a ztratí zdravý rozum, zavrhne vlastní rodinu ve prospěch podvodníka. Jeho zaslepenost je hnací silou konfliktu.

Elmíra: Chytrá a racionální

Orgonova druhá manželka. Je racionální, klidná a chytrá. Pomocí léčky pod stolem odhalí Tartuffovu pravou, chlípou povahu a zachrání tak rodinu.

Dorina: Prostořeká hybatelka děje

Tradiční postava komedie, tzv. rezonérka. Je prostořeká, ironická, chytrá a vtipná. Vidí věci realisticky a jako jediná se nebojí Orgonovi odporovat. Funguje jako hybatelka děje a hlas lidového rozumu.

Kleantes: Hlas rozumu

Orgonův švagr, který zosobňuje zdravý rozum a umírněnost (další rezonér). Často je Molièrovou „hlásnou troubou“, v dlouhých monolozích vysvětluje rozdíl mezi pravou a falešnou zbožností.

Damis a Mariane: Děti v konfliktu

Orgonovy děti. Damis je horkokrevný a impulzivní, Mariane poslušná a poddajná. Oba jsou oběťmi Tartuffových intrik a otcovy zaslepenosti.

Paní Pernellová: Konzervativní matka

Orgonova matka, stará, konzervativní žena, která je stejně zaslepená jako Orgon a až do konce obhajuje Tartuffa.

Jazykové prostředky a veršová výstavba

Molière používá převážně spisovný jazyk, ale s rozdílnou úrovní projevu mezi postavami:

• Tartuffe: Mluví vznešeně, používá náboženskou terminologii, patos a přehnané fráze, aby maskoval své úmysly.
• Dorina: Používá hovorovější jazyk, ironii, sarkasmus a lidová rčení, zastupuje tak lidový rozum.
• Kleantes: Mluví filozoficky a racionálně, což podtrhuje jeho roli rozumného charakteru.

Tropy a figury:

• Ironie a sarkasmus: Často v replikách Doriny (např. když komentuje Tartuffovu „svatost“).
• Metafory a přirovnání: Zejména v promluvách o zbožnosti a citech.
• Hyperbola (nadsázka): Tartuffe přehání své hříchy („Jsem bídák, zločinec...“), aby vzbudil lítost.
• Inverze: Převrácený slovosled, častý kvůli veršované formě.

Veršová výstavba: Originál je napsán ve verších, používá alexandrín (dvanáctislabičný verš s césurou po šesté slabice) se sdruženým rýmem (AABB). V českých překladech bývá alexandrín často přebásněn do podoby jambického verše, aby zněl přirozeněji.

Literárněhistorický kontext: Molière a klasicismus

Pro Molière Tartuffe maturita je nezbytné znát jeho zařazení do literárněhistorického kontextu.

Molière: Život a tvorba

Jean-Baptiste Poquelin (1622–1673), známý jako Molière, byl francouzský dramatik, herec a ředitel vlastní divadelní společnosti. Jeho tvorba spadá do 2. poloviny 17. století, období francouzského klasicismu za vlády „krále Slunce“ Ludvíka XIV.

• Je považován za tvůrce charakterová komedie, kde do absurdna dovedl jednu dominantní, negativní lidskou vlastnost.
• Byl silně ovlivněn lidovým divadlem a italskou commedia dell'arte (situační komika, typizované postavy sluhů).
• Své komedie pozvedl z pouhé zábavy na umění, které břitce kritizovalo tehdejší společnost (měšťáky, šlechtu, církev i lékaře).
• Často měl problémy s cenzurou, ale chránil ho Ludvík XIV.

Další díla autora:

• Lakomec: Ostrá satirická komedie o hrabivosti. Bohatý Harpagona posedlý penězi terorizuje své děti a podřízené.
• Zdravý nemocný: Komedie o hypochondrii. Bohatý Argan si neustále vymýšlí nemoci.
• Misantrop: Hra o muži (Alceste), který nenávidí společenskou přetvářku a lži.

Klasicismus jako umělecký směr

Francouzský klasicismus 17. století vznikl jako reakce na baroko a klade na první místo rozum (filozofie racionalismu Reného Descarta – „Myslím, tedy jsem“).

• Inspirace: Vychází z antiky (Řecko a Řím), oceňuje řád, symetrii, jasnost a střídmost.
• Literatura: Přísně se dělila na vysokou (tragédie, epos, óda – hrdinové šlechtici) a nízkou (komedie, bajka, satira – hrdinové z lidu). Žánry se nesměly míchat.
• Drama: Striktní dodržování pravidla tří jednot (místa, času, děje).

Další autoři v kontextu

Titus Maccius Plautus

Římská antika (3. – 2. stol. př. n. l.). Klasicismus se inspiroval antikou a Plautus je přímým vzorem pro Molièrova „Lakomce“. Molière si od něj vypůjčil nejen hlavní zápletku, ale celé scény.

• Dílo: „Komedie o hrnci“ (Aulularia) – o chamtivém Eukliovi, který najde hrnec se zlatem a stane se z něj paranoik.

Jean Racine

Francouzský klasicismus (1639–1699). Mistr „vysoké“ klasicistní tragédie, tvoří kontrast k Molièrově komedii. Společně jsou pilíři francouzského divadla 17. století.

• Dílo: „Faidra“ – psychologická tragédie o zakázané lásce královny Faidry k nevlastnímu synovi Hippolytovi.

Jean de La Fontaine

Francouzský klasicismus (1621–1695). Podobně jako Molière zvolil „nízký“ žánr (bajku) k ostré kritice lidských vlastností a společnosti. Byli to současníci s podobným smyslem pro satiru.

• Dílo: „Bajky“ – 12 knih veršovaných bajek inspirovaných Ezopem, zvířata s lidskými vlastnostmi a mravním ponaučením.

Carlo Goldoni

Itálie (18. století, 1707–1793). Molière čerpal z italské improvizované komedie (commedia dell'arte). Goldoni o století později na tuto tradici navázal a zreformoval ji, přiblížil ji pevně napsaným a psychologicky propracovanějším hrám, jaké tvořil Molière.

• Dílo: „Sluha dvou pánů“ – o vychytralém sluhovi Truffaldinovi, který slouží dvěma pánům najednou.

Často kladené otázky (FAQ)

Kdy a kde se Tartuffe odehrává?

Děj „Tartuffa“ se odehrává v Paříži, v interiéru domu bohatého měšťana Orgona, a to během 24 hodin v druhé polovině 17. století (Molièrova současnost).

Jaké je hlavní téma Tartuffa?

Hlavním tématem hry „Tartuffe“ je kritika náboženského pokrytectví, falešné morálky, manipulace a lidské zaslepenosti. Molière odhaluje nebezpečí fanatismu a důvěřivosti.

Kdo je Dorina a jaká je její role?

Dorina je prostořeká, chytrá a vtipná služka v Orgonově domě. Funguje jako rezonérka, tedy postava, která realisticky komentuje dění, nebojí se odporovat Orgonovi a aktivně pomáhá rodině v boji proti Tartuffovi.

Co je to Deus ex machina v Tartuffovi?

Deus ex machina (bůh ze stroje) je dramatický obrat v závěru hry, kdy se zdánlivě neřešitelná situace vyřeší nečekaným a nadpřirozeným (či v tomto případě královským) zásahem. V „Tartuffovi“ král nečekaně prohlédne Tartuffa jako podvodníka a zachrání Orgonovu rodinu, což je Molièrova pocta Ludvíku XIV.

Proč byl Tartuffe zakázán?

„Tartuffe“ byl zakázán kvůli své ostré kritice náboženského pokrytectví, což pobouřilo vlivné církevní kruhy, zejména Společnost Nejsvětější svátosti (Compagnie du Saint-Sacrement). Hra byla považována za útok na zbožnost samotnou, nikoli pouze na její falešnou podobu. Molière musel hru několikrát přepracovat, než byla plně povolena.