Michail Afanasjevič Bulgakov - Mistr a Markétka

Podcast

Analýza románu Mistr a Markétka0:00 / 9:56

0:001:00 zbývá

1x

Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova, vydaný posmrtně v roce 1967, je satirický román s prvky magického realismu. Dílo kritizuje sovětskou společnost 30. let a zkoumá morální otázky skrze propletení moskevských událostí s biblickým příběhem Piláta a Ješuy. Je to komplexní alegorie o střetu dobra a zla, umění a totalitního režimu.

Rychlý přehled

Literární druh	Epika (próza)
Žánr	Satirický román s prvky magického realismu, grotesky a fantaskna.
Literární směr	Magický realizmus, prvky postmoderní literatury.
Časoprostor	Moskva 30. let 20. století a Jeruzalém v 1. století n. l.
Kompozice	Složitá, mnohovrstevnatá, 2 části + epilog, 3 proplétající se dějové linie.
Vypravěč	Převážně er-forma, občas ich-forma nebo wir-forma.
Hlavní postavy	Woland, Mistr, Markétka, Ivan Bezprizorný, Fagot, Begemot, Pilát, Ješua a další.
Téma	Střet dobra a zla, kritika sovětské společnosti, osud umělce, vina a odpuštění.
Motivy	Rukopisy nehoří, ďábelská spravedlnost, láska, zrada, zbabělost, svoboda umění.

Úvod

Mistr a Markétka je vrcholné dílo Michaila Bulgakova, satirický román s prvky magického realismu, který kritizuje sovětskou společnost a zároveň zkoumá morální otázky skrze propletení moskevských událostí s biblickým příběhem Piláta a Ješuy. Je to komplexní alegorie o střetu dobra a zla, umění a totalitního režimu.

Román Mistr a Markétka je považován za vrcholné dílo ruského prozaika a dramatika Michaila Afanasjeviče Bulgakova (1891–1940). Vznikal v letech 1929 až 1940. Kvůli cenzuře nemohlo být dílo vydáno za autorova života a poprvé vyšlo až posmrtně v roce 1967 v cenzurované podobě. Plná verze se objevila až později. Román je silně ovlivněn autorovými osobními zkušenostmi s perzekucí a nepochopením ze strany režimu. Dílo je komplexní alegorií na tehdejší sovětskou společnost, ale zároveň nadčasovou úvahou o morálce, spravedlnosti a lidské povaze.

Literární druh a žánr

Mistr a Markétka je prozaické dílo, konkrétně román. Jedná se o satirický román s výraznými prvky magického realismu, grotesky a fantaskna. Prolínají se v něm reálné popisy Moskvy 30. let s nadpřirozenými událostmi a biblickými motivy.

Dílo vykazuje i rysy postmoderní literatury, jako je kombinování žánrů a vyprávěcích postupů, mísení vysokého s nízkým, intertextualita (zejména s biblickými texty a faustovským tématem) a vybízení k subjektivní interpretaci. Bulgakov mistrně spojuje komediální a tragické prvky, čímž vytváří jedinečný a mnohovrstevnatý celek.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Ústředním tématem románu Mistr a Markétka je střet dobra a zla, pravdy a lži, odvahy a zbabělosti. Autor se zaměřuje na kritiku sovětské společnosti 30. let, odhaluje její pokrytectví, korupci, byrokracii, udavačství a morální úpadek. Postava Wolanda a jeho suity slouží jako nástroj ďábelské spravedlnosti, která trestá hříchy a odhaluje pravou podstatu lidí.

Dalším významným tématem je osud umělce v totalitním režimu, zobrazený skrze postavu Mistra, jehož dílo je nepochopeno a odsouzeno. Román také zpracovává faustovské téma, kdy Markétka uzavírá pakt s ďáblem z lásky k Mistrovi. Biblická linie zkoumá otázku viny a trestu, svědomí a odpuštění, zejména v postavě Piláta Pontského.

Bulgakovovým záměrem bylo nejen satiricky zrcadlit realitu své doby, ale také položit nadčasové filozofické otázky o smyslu života, svobodě ducha a trvalosti uměleckého díla. Klíčovým motivem je myšlenka, že „rukopisy nehoří“, symbolizující nezničitelnost pravdy a umění.

Kompozice

Román je rozdělen do dvou částí a epilogu. Kompozice je složitá a mnohovrstevnatá, proplétají se v ní tři hlavní dějové linie, které se vzájemně ovlivňují a doplňují:

• Moskevská linie: Příběh ďábla Wolanda a jeho suity, která přijíždí do Moskvy a způsobuje chaos, odhaluje lidské slabosti a trestá hříchy. Tato linie je plná satiry, grotesky a magického realismu.
• Mistrova a Markétčina linie: Romantický příběh lásky spisovatele Mistra a jeho milenky Markétky, jejichž osudy jsou tragicky poznamenány nepochopením a perzekucí. Tato linie je emocionálnější a ukazuje boj za uměleckou svobodu a osobní štěstí.
• Jeruzalémská linie (Pilátův román): Příběh Pontia Piláta a Ješuy Ha-Nocriho, který je vyprávěn Mistrem ve svém románu a později i Wolandem. Tato linie je filozofická a biblická, zkoumá otázky viny, svědomí a spravedlnosti. Ješua zde není zobrazen jako božská bytost, ale jako filozof a kazatel dobra.

Tyto linie se proplétají, často se objevují paralely mezi událostmi v Moskvě a v Jeruzalémě, což podtrhuje nadčasovost Bulgakovových myšlenek. Děj moskevské linie se odehrává během několika dnů, zatímco jeruzalémská linie je retrospektivní a pokrývá události před a po ukřižování Ješuy.

Časoprostor

Román se odehrává ve dvou odlišných časových a prostorových rovinách, které se vzájemně prolínají a doplňují:

• Moskva 30. let 20. století: Hlavní dějová linie se odehrává v sovětské Moskvě, konkrétně v průběhu několika málo jarních dnů. Prostředí zahrnuje Patriarchovy rybníky, divadlo Varieté, byt předsedy MASOLITu Berlioze, psychiatrickou léčebnu a další typická moskevská místa. Tato rovina slouží jako kulisa pro satirickou kritiku tehdejší společnosti.
• Jeruzalém v době Ježíše Krista (1. století n. l.): Druhá dějová linie, která je součástí Mistrova románu a je vyprávěna Wolandem, se odehrává v starověkém Jeruzalémě (Judeji) v době ukřižování Ješuy Ha-Nocriho. Klíčovými místy jsou Pilátův palác, Golgota a další biblické lokace. Tato rovina dodává románu filozofický a historický rozměr.

Jazyk a vypravěč

Bulgakovův jazyk v románu Mistr a Markétka je bohatý a rozmanitý. Využívá široké spektrum výrazových prostředků, od spisovné ruštiny v popisech a filozofických pasážích až po hovorovou a nespisovnou mluvu v dialozích moskevských postav, což dodává textu autentičnost a humor. Často se objevují expresivní výrazy.

Autor používá satiru, ironii a sarkasmus k zesměšnění byrokracie a lidských slabostí. V jeruzalémské linii se objevují archaismy a biblické obraty, stejně jako hebrejské obdoby jmen a slov, což podtrhuje historický kontext. Vypravěč je převážně v er-formě (třetí osobě), ale občas se objevují pasáže v ich-formě, kde vypravěč vyjadřuje své vlastní názory, nebo dokonce oslovuje čtenáře (tzv. wir-forma), čímž vytváří pocit dialogu a vtahuje čtenáře do děje. Časté jsou řečnické otázky a zvolací věty, které dynamizují vyprávění.

Hlavní postavy

• Woland: Záhadný profesor černé magie, který přijíždí do Moskvy se svou suitou. Je to ďábel, ale nikoli ztělesnění čistého zla; spíše představuje sílu, která odhaluje a trestá lidské hříchy a pokrytectví. Je spravedlivý ve svém chaosu.
• Mistr: Bezejmenný spisovatel, který napsal román o Pilátu Pontském. Je citlivý, idealistický, ale psychicky slabý a podléhá kritice a nepochopení, což ho dovede až do psychiatrické léčebny. Je zamilovaný do Markétky a představuje umělce bojujícího s režimem.
• Markétka Nikolajevna: Mistrova milenka. Krásná, hrdá, vášnivá a inteligentní žena, která je ochotna obětovat vše, včetně své duše, pro lásku k Mistrovi a záchranu jeho díla. Stává se čarodějnicí a hostitelkou ďábelského plesu.
• Ivan Bezprizorný: Mladý, naivní básník, který se na začátku románu setkává s Wolandem a je svědkem Berliozovy smrti. Po neúspěšném pokusu o dopadení ďábla skončí v blázinci, kde se setká s Mistrem a projde duchovní proměnou.
• Fagot (Korovjev): Vysoký, hubený člen Wolandovy suity v kostkovaném obleku. Představuje se jako překladatel nebo sbormistr. Je to intrikán, vtipálek a bývalý rytíř, který nevhodně žertoval.
• Kňour Begemot: Obrovský černý kocour, který mluví, pije vodku a střílí z pistolí. Je to další člen Wolandovy suity, ztělesnění groteskního humoru a chaosu. V původní podobě je mladým pážetem.
• Azazello: Malý, zrzavý, šilhavý démon s vyčnívajícím tesákem. Je ztělesněním hrubé síly a násilí, Wolandův vykonavatel. V původní podobě je biblickým pouštním démonem.
• Hella: Nahá zrzavá upírka s fluoreskujícíma očima, sloužící Wolandovi.
• Michail Berlioz: Předseda literární organizace MASOLIT. Je to ateista a racionalista, jehož smrt Woland předpoví a která se stane katalyzátorem moskevských událostí.
• Pontius Pilát: Pátý prokurátor Judeje. Postava z Mistrova románu, která je pronásledována výčitkami svědomí a zbabělostí za to, že odsoudil Ješuu Ha-Nocriho k ukřižování.
• Ješua Ha-Nocri: Postava z Mistrova románu, inspirovaná Ježíšem Kristem. Je zobrazen jako filozof a kazatel dobra, který se snaží šířit mír a lásku, ale je nepochopen a odsouzen.

Shrnutí děje

Román začíná v Moskvě, kde se na Patriarchových rybnících setkávají předseda literární organizace MASOLIT Michail Berlioz a básník Ivan Bezprizorný s tajemným cizincem, profesorem Wolandem. Woland předpoví Berliozovu brzkou a bizarní smrt – bude mu uříznuta hlava tramvají. Berlioz skutečně krátce poté uklouzne na rozlitém oleji a je sražen tramvají. Šokovaný Ivan se pokouší Wolanda a jeho podivnou suitu dopadnout, ale jeho snaha je marná a on sám skončí v psychiatrické léčebně.

Mezitím Woland a jeho společníci způsobují v Moskvě chaos. Ubytují se v Berliozově bytě a pomocí černé magie odhalují lidské slabosti, chamtivost a pokrytectví. Během představení v divadle Varieté nechají z nebe pršet peníze, které se později promění v bezcenné papírky, a odhalují nevěru a korupci. V psychiatrické léčebně se Ivan Bezprizorný setkává s Mistrem, bezejmenným spisovatelem. Mistr mu vypráví svůj tragický příběh: napsal román o Pilátu Pontském, ale dílo bylo odmítnuto a zničeno kritikou. Zamiloval se do Markétky, ale kvůli nepochopení a duševnímu vyčerpání skončil v blázinci.

Druhá část románu se soustředí na Markétku, která zoufale touží po Mistrovi. Setká se s Azazellem, dalším členem Wolandovy suity, který jí nabídne setkání s Wolandem výměnou za to, že se stane hostitelkou na ďábelském plese. Markétka se promění v čarodějnici, pomstí se kritikovi, který zničil Mistrův román, a poté se zúčastní velkolepého Satanova plesu jako královna. Přes veškeré utrpení splní svůj úkol a Woland jí splní jediné přání – vrátí jí Mistra. Jsou spolu znovu, ale jejich návrat do normálního života je jen dočasný.

Paralelně s moskevskými událostmi se rozvíjí příběh Pontia Piláta, římského prokurátora Judeje, který z obavy o svou kariéru odsoudí k ukřižování filozofa Ješuu Ha-Nocriho, ačkoli v jeho vině nevěří. Pilát je za svou zbabělost odsouzen k věčnému utrpení a výčitkám svědomí. Tento příběh je vyprávěn Mistrem v jeho románu a je klíčový pro pochopení témat viny a odpuštění.

Na konci románu Woland a jeho družina opouštějí Moskvu, zanechávajíce za sebou spoušť a zmatek. Na žádost Ješuy, který si přeje pro Mistra klid, Woland a Azazello nabídnou Mistrovi a Markétce otrávené víno. Jejich těla umírají, ale jejich duše, doprovázené démony, odlétají na černých koních. Cestou se zastaví u Ivana Bezprizorného v léčebně, kde Mistr Ivana požádá, aby se stal jeho nástupcem. Poté se setkávají s Pilátem, který již dva tisíce let sedí na skále a trpí. Mistr ho osvobodí dokončením svého románu slovy: „Jsi volný! On na tebe čeká.“ Pilát se konečně může odebrat za Ješuou. Woland a jeho skupina mizí navždy a Mistr s Markétkou nacházejí věčný klid a domov. Epilog krátce popisuje osudy některých moskevských postav a Ivana Bezprizorného, který se stal profesorem, ale je navždy pronásledován sny o Pilátovi a Ješuovi.