Markus Zusak - Zlodějka knih

Podcast

Zlodějka knih: Když je vypravěčem Smrt0:00 / 15:17

0:001:00 zbývá

1x

„Zlodějka knih“ Markuse Zusaka (2005) je román, který prostřednictvím vypravěče Smrti vypráví dojemný příběh dívky Liesel v nacistickém Německu během 2. světové války. Dílo zdůrazňuje sílu slov, lidskosti a vzdoru v krutých časech, ukazující, že i v nejhorších dobách lze zachovat soucit a naději.

Rychlý přehled

Literární druh	epika (próza)
Žánr	román (s prvky alegorie, historického a psychologického románu, Young Adult)
Literární směr	Není explicitně uveden v podkladech.
Časoprostor	Německo, fiktivní Molching (Himmelstrasse), 1939–1943 (epilog 1945 a později)
Kompozice	10 částí, chronologická, fragmentární, prolepse, uzavřený konec.
Vypravěč	Ich-forma, personifikovaná Smrt, která vypráví v er-formě o Liesel.
Hlavní postavy	Liesel Memingerová, Hans Hubermann, Rosa Hubermannová, Rudy Steiner, Max Vandenburg, Smrt.
Téma	Osudy Liesel a život obyčejných lidí v nacistickém Německu za 2. sv. války.
Motivy	Knihy a čtení, moc slov, Smrt a barvy, barvy nacismu, krádež, válka.

Úvod

Zlodějka knih je román Markuse Zusaka, který prostřednictvím neobvyklého vypravěče, Smrti, přináší dojemný příběh o osudech dospívající dívky Liesel Memingerové a obyčejných lidí v nacistickém Německu během druhé světové války. Dílo zdůrazňuje sílu slov, lidskosti a vzdoru v krutých časech. Tento rozbor se zaměří na klíčové aspekty románu, od jeho literárního zařazení po rozbor postav a děje.

Román Zlodějka knih vznikl v roce 2005 a rychle se stal celosvětovým bestsellerem. Autor v něm reflektuje vyprávění svých rodičů o druhé světové válce a dotýká se témat jako válečné utrpení, morální dilemata a snaha zachovat si lidskost. Jeho význam spočívá v netradičním zpracování historicky citlivého tématu a hlubokém psychologickém vhledu do lidských osudů.

Literární druh a žánr

Zlodějka knih spadá do epiky, jelikož vypráví příběh s dějem a postavami. Je napsána ve formě prózy. Jejím primárním žánrem je román.

Dílo má také prvky alegorie (personifikovaná Smrt), historického románu (odehrává se v konkrétním historickém období 2. světové války) a psychologického románu (hloubka postav, jejich vnitřní prožívání). Zvláštní je též její zařazení do kategorie literatury pro mládež (Young Adult) s přesahem pro dospělé čtenáře.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Hlavním tématem Zlodějky knih jsou osudy dospívající dívky Liesel Memingerové a život obyčejných lidí v nacistickém Německu během 2. světové války. Vedlejší témata zahrnují hledání cesty k literatuře, ukrývání Žida a s tím spojená morální dilemata, a vztahy v chudé německé rodině v době krize.

Hlavní myšlenka spočívá v tom, že i v nejkrutějších dobách si lidé dokáží zachovat lidskost, soucit a naději. Dílo také ukazuje sílu slov – jak mohou být zneužita k manipulaci (Hitlerova propaganda), ale také jak mohou léčit, poskytovat útěchu a být formou odporu (Lieselino čtení).

Záměrem autora Markuse Zusaka bylo podat jiný pohled na válku, ne černobílý boj dobra se zlem, ale tragédii, která semlela i „obyčejné Němce“, kteří s režimem nesouhlasili. Reagoval na příběhy svých rodičů a chtěl zdůraznit, že za tragédie nemůže Smrt, ale lidé.

Klíčové motivy:

• Knihy a čtení: Symbolizují svobodu, únik z kruté reality a vzdor proti režimu.
• Moc slov: Slova mohou ničit i léčit a zachraňovat životy.
• Smrt a barvy: Vypravěč Smrt vnímá svět skrze barvy, které mu pomáhají zvládnout nápor duší.
• Barvy nacismu: Červená, bílá a černá (barvy svastiky) se objevují jako mrazivý symbol moci.
• Krádež: Liesel nekrade pro zisk, ale aby si přivlastnila příběhy a vědomosti.
• Válka: Ukazuje dopad války na civilní obyvatelstvo a křehkost lidských životů.

Kompozice

Kompozice románu Zlodějka knih je komplexní a netradiční. Příběh je členěn do deseti částí, které se dále dělí na menší kapitoly.

Vyprávění je převážně chronologické, sleduje Liesel od roku 1939 do roku 1943, s epilogem zasahujícím do roku 1945 a do Lieselina stáří. Autor však používá výrazné kompoziční prvky, jako je fragmentárnost. Text je prokládán deníky Maxe, obrázky a poznámkami Smrti v rámečcích.

Charakteristická je také prolepse, kdy vypravěč Smrt prozrazuje události dopředu. Tím se mění vnímání napětí – čtenář se nesoustředí na „co se stane“, ale „jak a proč se to stane“. Dílo má tragický, ale v kontextu Lieselina dalšího života nadějný, uzavřený konec.

Časoprostor

Děj Zlodějky knih se odehrává v letech 1939–1943, těsně před vypuknutím a během druhé světové války. Příběh je zakončen tragickým bombardováním města, přičemž epilog sahá až do roku 1945 a do pozdějšího života Liesel v Austrálii.

Prostředím je fiktivní německé městečko Molching nedaleko Mnichova. Konkrétně se většina děje odehrává v chudinské čtvrti na ulici Himmelstrasse (Nebeská ulice), jejíž název silně kontrastuje s krutou realitou války. Důležitými místy jsou dům Hubermannových (zejména sklep, kde se rodina schovává a ukrývá Maxe) a vila starosty (kde Liesel krade knihy).

Blízkost koncentračního tábora Dachau Molchingu vnáší do příběhu neustálou přítomnost nacistických zvěrstev a obavy z pronásledování, což významně ovlivňuje atmosféru a děj.

Jazyk a vypravěč

V Zlodějce knih je typem vypravěče ich-forma, ovšem s velmi netradičním pojetím. Vypravěčem je samotná Smrt, která mluví o sobě a zároveň v er-formě vypráví příběh Liesel. Smrt má lidské vlastnosti (je unavená, ironická, zvědavá), což personifikaci dodává hloubku.

Jazykový styl je spisovný, proložený hovorovými výrazy, zejména v dialozích postav. Autor používá jednoduchý a srozumitelný styl, aby byla kniha přístupná i mladším čtenářům, ale zároveň je místy velmi poetický a obrazný, hlavně v popisech emocí a situací. Text je emotivní a lyrický, i když popisuje těžká témata, a má filozofický a morální přesah.

Výrazné jazykové prostředky zahrnují:

• Personifikace: Smrt jako vypravěč s lidskými vlastnostmi.
• Metafory a přirovnání: Často k vyjádření smrti, války a emocí.
• Ironie a sarkasmus: Hlavně ve vyprávění Smrti, která komentuje lidské počínání.
• Opakování: Zdůrazňuje důležité momenty a emoce.
• Kontrasty: Např. dětský svět vs. válka, nevinnost vs. brutalita.
• Krátké věty: Zvyšují napětí nebo zdůrazňují emoce.
• Symbolika: Knihy, barvy, akordeon.

Hlavní postavy

• Liesel Memingerová: Na začátku příběhu devítiletá dívka, která miluje knihy a slova. Je přátelská, citlivá, vnitřně silná a odvážná. Dokáže udržet tajemství a myslí na druhé. Čtením uklidňuje sebe i okolí, stává se „zlodějkou knih“ a symbolizuje vzdor vůči totalitnímu režimu.
• Hans Hubermann: Pěstounský otec Liesel. Laskavý, klidný a empatický muž, který dodržuje sliby. Učí Liesel číst a je jí oporou. Hraje na akordeon a morálně se staví proti nacistické ideologii.
• Rosa Hubermannová: Pěstounská matka Liesel. Na první pohled rázná, tvrdá a sprostá, ale ve skutečnosti Liesel miluje a starostlivě se o ni stará, ačkoliv to neumí dávat najevo otevřeně. Pracuje jako pradlena.
• Rudy Steiner: Nejlepší kamarád Liesel. Chudý, sportovně nadaný blonďatý chlapec, který obdivuje Jesseho Owense. Je hravý, impulzivní a často jedná dřív, než přemýšlí. Má Liesel rád a neustále po ní chce polibek, který mu ona dlouho odmítá.
• Max Vandenburg: Žid, který se skrývá u Hubermannových. Citlivý, inteligentní a ohleduplný mladík. Trpí strachem z pronásledování a nemocemi, ale snaží se nezatěžovat ostatní. Je vděčný za pomoc a s Liesel naváže silné pouto.
• Smrt: Vypravěčka příběhu. Unavená množstvím práce během války, ale zároveň zvědavá a ironická. Pozoruje lidské osudy s jakousi melancholií a ukazuje, že ani Smrt není lhostejná k lidským příběhům.

Shrnutí děje

Děj Zlodějky knih začíná v roce 1939 v nacistickém Německu, kdy devítiletá Liesel Memingerová cestuje se svým bratrem za pěstouny. Během cesty bratr umírá, a Liesel tak přichází do městečka Molching sama. Na bratrově pohřbu ukradne svou první knihu, „Hrobařovu rukověť“, a stává se „zlodějkou knih“.

U pěstounů, Hanse a Rosy Hubermannových, si Liesel zpočátku zvyká těžko, ale laskavý Hans ji učí číst a stává se její oporou. Postupně si nachází kamarády, zejména Rudyho Steinera, který se do ní zamiluje. Liesel krade další knihy, včetně těch zakázaných, a skládá si mozaiku o krutosti Hitlerova režimu. Její vášeň pro slova a čtení roste.

Zlom nastává, když Hubermannovi tajně ukryjí ve sklepě židovského uprchlíka Maxe Vandenburga. Liesel s Maxem naváže hluboké přátelství, sdílejí zážitky a Max jí daruje prázdnou knihu, do které má Liesel psát vlastní příběhy. Maxův pobyt v domě je neustálým zdrojem napětí a strachu z odhalení. Nakonec Max, aby neohrozil Hubermannovy, dobrovolně odchází.

Válečné události se stupňují. Hans i Rudyho otec jsou povoláni do armády, ale vrátí se. Liesel se během židovských přehlídek setkává s Maxem, kterého nacisté zajali. Na konci války, během jednoho z posledních ničivých náletů na Molching, zahyne celá Lieselina rodina a přátelé, včetně Hanse, Rosy a Rudyho. Liesel přežije, protože si v tu dobu ve sklepě psala svůj vlastní příběh.

Po válce se o Liesel stará starosta. O mnoho let později se setkává s Maxem Vandenburgem, který přežil koncentrační tábor. Epilog sleduje Liesel až do jejího stáří v Austrálii, kde zemře a její duši si odnáší Smrt, která si její příběh navždy uchovává.