Podcast na Komplexní přehled vnitřního lékařství

Kapitoly

Překvapivé spojení

Příznaky, které nečekáte

Když se reflux zkomplikuje

Další potíže jícnu a žaludku

To nejvážnější na konec

Nádory jícnu

Příčiny vředové choroby

Ulcerózní kolitida

Kolorektální karcinom a prevence

Jaterní cirhóza

Akutní zánět slinivky

Karcinom slinivky

Ledvinové kameny, postrach mužů

Nádory a tichý nepřítel

Když ledviny selžou

Dva typy diabetu

Jak se to zjistí?

Léčba: Dieta a léky v tabletách

Moderní terapie a chronické následky

Chronické rány

Abeceda kůže

Nezvaní hosté

Kůže jako zrcadlo

Klasické pohlavní choroby

Běžné urogenitální infekce

Přepis

Filip: Počkat, Terezo, takže chronický kašel, který někoho trápí měsíce, může ve skutečnosti znamenat problém se žaludkem? O tomhle jsem vůbec nevěděl – a myslím, že to musí slyšet všichni.

Tereza: Přesně tak, Filipe. Je to fascinující a pro diagnostiku naprosto klíčové. Posloucháte Studyfi Podcast.

Filip: Tak se na to pojďme podívat. Mluvíme tedy o refluxní chorobě jícnu?

Tereza: Ano. Jde o proniknutí žaludečního obsahu zpátky do jícnu. Nejvíc dráždivá je kyselina chlorovodíková, neboli HCl, která pak může způsobit zánět, tedy ezofagitidu.

Filip: A to je to, čemu lidově říkáme pálení žáhy, že?

Tereza: To je ten nejtypičtější jícnový příznak, takzvaná pyróza. Ale existují i další, jako je regurgitace, kdy se vám potrava vrací až do úst. A pak jsou tu ty mimojícnové projevy, které často překvapí.

Filip: Třeba ten kašel?

Tereza: Přesně. Nebo dokonce astma bronchiale. Pokud se obsah žaludku dostane do dýchacích cest, může to pěkně potrápit. Proto se lékaři u vleklého kašle ptají: "Máte pocit knedlíku v krku? Zhoršuje se kašel v leže?"

Filip: Dobře, takže reflux není jen nepříjemný, ale může být i nebezpečný. Jaké jsou hlavní komplikace?

Tereza: Zánět může vést ke zjizvení a stenóze, tedy zúžení jícnu. A pak je tu obávaný Barretův jícen.

Filip: To zní jako jméno nějakého padoucha z filmu.

Tereza: Trochu. Jde o metaplazii – laicky řečeno, ve sliznici jícnu se objeví buňky, které tam nepatří, podobné těm ve střevě. A to je prekanceróza, tedy stav, který může vést k rakovině a musí se pečlivě sledovat.

Filip: Jak se to dá zjistit a léčit?

Tereza: Zlatým standardem je endoskopie s biopsií. Co se léčby týče, klíčová jsou režimová opatření. Nelehat si aspoň tři hodiny po jídle, spát s podloženou hlavou, nekouřit... a hlavně nepracovat v předklonu s plným žaludkem.

Filip: Chápu, takže žádné okopávání záhonků po nedělním obědě.

Tereza: Přesně! K tomu se přidávají léky, hlavně inhibitory protonové pumpy jako omeprazol, které snižují tvorbu kyseliny.

Filip: Kromě refluxu, co dalšího může jícen potrápit? Slyšel jsem o poleptání léky.

Tereza: Ano, to se stává. Některé tablety, třeba na osteoporózu nebo železo, mohou poleptat sliznici, pokud je člověk pořádně nezapije. Na endoskopii to pak vypadá jako ohraničený defekt, skoro jako opar.

Filip: Páni. A co žaludeční vředy? Ty stále způsobuje stres?

Tereza: To je častý mýtus! Dnes víme, že hlavním viníkem je ve většině případů bakterie Helicobacter pylori. Je to takový malý terorista v našem žaludku.

Filip: Takže stačí zlikvidovat bakterii a je po problému?

Tereza: V podstatě ano. Používá se kombinace inhibitorů protonové pumpy a dvou antibiotik. Eradikace helikobaktera výrazně sníží riziko, že se vřed vrátí.

Filip: Musíme se dotknout i toho nejvážnějšího – karcinomu žaludku. Co ho způsobuje?

Tereza: Je to kombinace faktorů. Genetika, zmíněný Helicobacter, a velkou roli hrají i kancerogeny v potravě, jako jsou nitrosaminy.

Filip: Kde je najdu? Abych se jim vyhnul.

Tereza: Jsou především v uzeném a nakládaném mase. Dále třeba benzpyren při grilování. Proto je naprosto zásadní u jakéhokoliv žaludečního vředu vždy udělat biopsii a sledovat ho až do úplného zhojení.

Filip: Takže nepodceňovat příznaky a chodit na kontroly. Díky za vysvětlení, Terezo. To bylo opravdu nabité informacemi.

Tereza: Rádo se stalo. Klíčové je pamatovat na souvislosti, které nejsou na první pohled zřejmé.

Filip: Tak od žaludečních vředů pojďme o patro výš... co se děje v jícnu? Doufám, že tam to není takhle dramatické.

Tereza: No, jak se to vezme. I v jícnu můžou být nádory. Některé jsou benigní, tedy nezhoubné, jako třeba leiomyomy, a ty jsou často jen náhodný nález, co nedělá potíže.

Filip: A ty zhoubné? Co je způsobuje?

Tereza: Příčina není úplně jasná, je to směs více faktorů. Ale rizikem je určitě horké a kořeněné jídlo, kouření, alkohol a obezita. A pak taky nitrosaminy.

Filip: Ty mi zní povědomě...

Tereza: Jasně, vznikají třeba při uzení nebo grilování. Takže ta letní grilovačka není jen o radosti, ale i o troše chemie.

Filip: Skvěle, další věc, které se bát. A jak takový karcinom jícnu poznám?

Tereza: To je ten problém. Hlavní příznak, potíže s polykáním neboli dysfagie, přichází bohužel pozdě. K tomu se přidává úbytek váhy nebo krvácení.

Filip: To zní, že prognóza asi nebude moc dobrá, co?

Tereza: Přesně tak, je poměrně špatná. Po operaci je medián přežití kolem 18 měsíců. Proto je klíčové přijít co nejdříve.

Filip: Uf, to je docela drsné téma. Pojďme se vrátit k něčemu, co je snad častější a lépe léčitelné. Zpátky k těm vředům. Co je vlastně kromě stresu způsobuje?

Tereza: Dobrá otázka. U vředové choroby platí slavná věta: „Není vředu bez kyseliny“. Takže kyselina chlorovodíková je základ. Ale velkou roli hraje i pár dalších agresorů.

Filip: A to jsou?

Tereza: Tím nejznámějším je bakterie Helicobacter pylori. A hned za ní jsou léky, hlavně nesteroidní antiflogistika, jako je třeba ibuprofen, a taky kouření nebo alkohol.

Filip: Páni, takže i obyčejný ibuprofen může způsobit takové problémy. Pojďme se od žaludku posunout trochu níž, do střev. Co taková ulcerózní kolitida? To zní jako něco vážného.

Tereza: To bohužel je. Ulcerózní kolitida je chronický zánět, který postihuje téměř výhradně tlusté střevo a konečník. Je to jeden z takzvaných idiopatických střevních zánětů.

Filip: Idiopatických? Takže vlastně nevíme, proč přesně vzniká?

Tereza: Přesně tak. Tušíme, že tam hraje roli autoimunita, genetické faktory a možná i strava. Hlavními příznaky jsou takzvaný rektální a kolitický syndrom.

Filip: Dobře, co si pod tím mám představit?

Tereza: Rektální syndrom znamená tenesmy. To je časté, někdy i bolestivé nucení na stolici, ale bez pocitu úlevy. K tomu se přidávají průjmy s krví, hlenem či hnisem.

Filip: To zní vyčerpávající. A slyšel jsem jednu perličku. Je pravda, že kouření tady paradoxně pomáhá?

Tereza: Ano, to je takový medicínský paradox. Kouření skutečně snižuje riziko a aktivitu nemoci. Když pacient přestane kouřit, často se mu to zhorší. Ale rozhodně to není léčebné doporučení!

Filip: To bych si myslel. Mnohem horší je, že ulcerózní kolitida je takzvaná prekanceróza, že? Tím se vlastně dostáváme ke kolorektálnímu karcinomu.

Tereza: Správně, je to rizikový faktor. A kolorektální karcinom je u nás obrovský problém. Patříme bohužel ke světové špičce, je to typická civilizační choroba.

Filip: Takže za to může náš životní styl? Špatná strava a málo pohybu?

Tereza: V podstatě ano. Hodně tuků, málo vlákniny, to jsou hlavní podezřelí. Důležité je, že většina nádorů vzniká z původně nezhoubných výrůstků, polypů neboli adenomů.

Filip: Takže to neroste jen tak z ničeho nic?

Tereza: Přesně tak, ten proces trvá roky. A to je naše okno příležitosti. Tady je klíčová prevence a screening.

Filip: Aha! Takže když ty polypy najdeme a odstraníme včas, můžeme rakovině úplně předejít?

Tereza: Trefa do černého! Proto máme skvěle propracovaný screeningový program. Lidé nad 45 let by měli podstoupit test na skryté krvácení do stolice.

Filip: A co ti starší?

Tereza: Ti mají po padesátce nárok na screeningovou koloskopii, která se opakuje po deseti letech. Ta dokáže tyhle polypy nejen najít, ale rovnou i odstranit.

Filip: Takže to je to nejdůležitější poselství – chodit na prevenci.

Tereza: Jednoznačně. Tím se vyhneme mnohem složitější diagnostice a léčbě, když už se nádor bohužel rozvine.

Filip: Dobře, takže prevence je klíčová u střev. Ale co další orgány v břiše? Mám na mysli játra nebo slinivku. Tam to asi taky není žádná legrace, když se něco pokazí.

Tereza: To rozhodně není. Pojďme se podívat třeba na játra.

Filip: Dobře. Co je takové nejznámější onemocnění jater? Asi cirhóza?

Tereza: Přesně tak. Jaterní cirhóza je stav, kdy se zdravá jaterní tkáň postupně mění na zjizvenou, nefunkční hmotu. Je to nevratný proces.

Filip: A to je jen z alkoholu, jak si asi většina lidí myslí?

Tereza: Alkohol je velký viník, to ano. Ale způsobují to i virové hepatitidy, jako je béčko a céčko, nebo různé metabolické poruchy. A někdy, upřímně, ani nevíme proč.

Filip: Jak to na sobě člověk pozná? Kromě toho, že mu asi nebude úplně skvěle.

Tereza: Záludné je, že příznaky můžou dlouho chybět. Pak přijde nechutenství, žloutenka, hubnutí nebo naopak zvětšení břicha kvůli ascitu... to je hromadění tekutiny.

Filip: To zní vážně.

Tereza: A to není vše. Může se objevit krvácení, zmatenost z hromadění toxinů a taky takové zajímavé kožní projevy, jako jsou pavoučkovité névy. Vypadá to jako malý červený pavouček na kůži.

Filip: Medicínsky zajímavé, ale asi bych to na sobě mít nechtěl. Co s tím?

Tereza: Léčba je hlavně o zpomalení procesu a řešení komplikací. Dieta, léky na odvodnění... A v konečné fázi je jedinou záchranou transplantace jater.

Filip: Páni. A co ta slinivka? Slyšel jsem, že akutní zánět, pankreatitida, je jedna z nejhorších bolestí vůbec.

Tereza: To je bohužel pravda. Pacienti popisují krutou, neustávající bolest břicha, která často vystřeluje do zad. A je pro ni typická úlevová poloha – na všech čtyřech, tak trochu jako kočka.

Filip: Jako kočka, která asi zrovna nežere granule. Co to způsobí?

Tereza: To určitě ne. Nejčastěji jsou na vině žlučové kameny, které ucpou vývod ze slinivky. A hned na druhém místě je zase náš známý... alkohol.

Filip: A léčba? Asi ne paralen a čaj s medem.

Tereza: To ani náhodou. Základem je absolutní klid pro slinivku. To znamená nulový příjem potravy ústy – všechno jde do žíly. Dáváme obrovské množství infuzí, klidně i osm litrů denně, a samozřejmě velmi silné léky na bolest.

Filip: Osm litrů! To je neuvěřitelné. Je vidět, že to tělo bojuje o život.

Tereza: Přesně tak. Je to život ohrožující stav. A může vést k dalším vážným komplikacím, jako jsou abscesy, selhání orgánů nebo přechod do chronické formy.

Filip: A co ten největší strašák, karcinom slinivky? Ten má pověst jednoho z nejagresivnějších nádorů.

Tereza: Bohužel právem. Roste neobvykle rychle a pětileté přežití je i po operaci pod deseti procenty. Často se na něj přijde pozdě, protože příznaky jako bolest a žloutenka se objeví, až když už je nádor velký.

Filip: Takže zase platí to, co na začátku. Prevence a včasná diagnostika.

Tereza: Přesně tak. A právě o diagnostických metodách a taky o těch zmíněných žlučových kamenech si povíme hned vzápětí.

Filip: Dobře, takže se vracíme k diagnostice. Ale pojďme se přesunout k dalšímu orgánu, který umí pořádně potrápit. Ledviny. Většina lidí si asi jako první představí ledvinové kameny.

Tereza: A mají pravdu, je to hodně častý problém. Odborně se tomu říká urolitiáza a zajímavé je, že postihuje muže asi dvakrát až třikrát častěji než ženy.

Filip: Takže konečně něco, v čem vedeme. Jak vlastně poznám, že mám problém? Bolí to?

Tereza: Může to bolet pekelně. Té bolesti se říká renální kolika a je to jedna z nejintenzivnějších bolestí vůbec. Vystřeluje třeba do třísel. Ale někdy o kamenech člověk vůbec neví, dokud se neobjeví třeba krev v moči.

Filip: A je pravda, že se to může spustit třeba nějakým otřesem? Slyšel jsem historky o jízdě na motorce v terénu.

Tereza: Přesně tak! Drncání může kamínek uvolnit a poslat na cestu, což spustí tu koliku. Existuje víc druhů kamenů, třeba kalciumoxalátové nebo urátové. U každého typu pomáhá trochu jiná dieta.

Filip: Ale základní rada pro všechny je asi stejná, že?

Tereza: Jednoznačně. Pít, pít a pít. Zvýšit denní příjem tekutin aspoň na dva litry je naprostý základ, aby se moč naředila a kameny se netvořily.

Filip: Dobře, pitný režim si pohlídám. Ale u ledvin hrozí i vážnější věci, třeba nádory. Jaké jsou tam varovné signály?

Tereza: Tady je to zrádné. Nejčastější zhoubný nádor ledvin, takzvaný Grawitzův tumor, se často projevuje nebolestivou hematurií, tedy krví v moči bez jakékoliv bolesti.

Filip: Takže člověk si všimne krve, ale nic ho nebolí, tak to třeba neřeší?

Tereza: Bohužel se to stává. Někdy jsou příznaky i úplně necharakteristické – třeba jen únava, hubnutí nebo zvýšená teplota. Právě proto je spousta nádorů ledvin odhalena úplnou náhodou, třeba při ultrazvuku břicha kvůli něčemu jinému.

Filip: To zní... děsivě. Zase se vracíme k tomu, že preventivní prohlídky mají smysl, i když se člověk cítí fit.

Tereza: Přesně tak. Včasný záchyt je klíčový. Když se na nádor přijde včas, léčba, nejčastěji chirurgické odstranění, má velmi dobrou prognózu.

Filip: A co se stane, když ledviny prostě přestanou fungovat? Mluví se o selhání ledvin. To zní jako konečná.

Tereza: Musíme rozlišit akutní a chronické selhání. Akutní může vzniknout náhle, a příčina může být překvapivě banální. Třeba když starší člověk v horku málo pije.

Filip: Jak málo pije? To jako dehydratace může vypnout ledviny?

Tereza: Ano, je to takzvaná prerenální příčina. Ledviny nemají dostatek tekutin na filtrování krve a prostě se "zaseknou". Ale může to být i následek otravy, třeba muchomůrkou zelenou, nebo velkého krvácení.

Filip: A to chronické selhání?

Tereza: To je konečné stádium různých dlouhodobých onemocnění ledvin. Tělo se postupně zaplavuje odpadními látkami, což vede k takzvané urémii. Příznaky jsou únava, otoky, svědění kůže a celkové chátrání.

Filip: A co se s tím dá dělat? Tam už asi pití vody nestačí.

Tereza: To bohužel ne. Tady nastupuje náhrada funkce ledvin. Nejznámější je hemodialýza, tedy umělá ledvina, která čistí krev mimo tělo. Další možností je peritoneální dialýza nebo transplantace.

Filip: Transplantace! To je obrovské téma. Řekla bych, že to si zaslouží vlastní kapitolu. Pojďme se na to podívat.

Tereza: Přesně tak. Transplantace je obrovská kapitola. Ale často souvisí s jinými chronickými nemocemi, které k selhání orgánů vedou. A tou úplně nejčastější je diabetes. Tedy cukrovka.

Filip: Cukrovka. To slovo slyšel asi každý. Ale co přesně to znamená? Není to jen o tom, že člověk nesmí jíst sladké?

Tereza: Kéž by to bylo tak jednoduché. V zásadě máme dva hlavní typy. Diabetes prvního typu je autoimunitní onemocnění. Tělo si samo ničí buňky ve slinivce, které vyrábějí inzulín. Vzniká často u dětí a mladých lidí.

Filip: A ten druhý typ? To je ten, co mají spíš starší lidé?

Tereza: Přesně. Diabetes druhého typu je spojený s životním stylem a obezitou, i když genetika taky hraje roli. Tady tělo inzulín sice vyrábí, ale buňky na něj nereagují. Je ho dost, ale nefunguje správně. Říkáme tomu inzulínová rezistence.

Filip: Dobře, a jak doktor pozná, který typ to je, nebo že ho vůbec mám?

Tereza: Základ je vyšetření krve a moči. V moči hledáme glukózu a bílkoviny. V krvi pak měříme hladinu cukru, tedy glykémii. Ale klíčový je takzvaný glykovaný hemoglobin, zkratka HbA1c.

Filip: To zní trochu jako heslo k Wi-Fi. Co to je?

Tereza: Je to takový špión v krvi. Ukáže nám průměrnou hladinu cukru za poslední tři měsíce. Takže odhalí i toho, kdo před odběrem týden držel dietu. A pak máme C-peptid, který nám řekne, kolik vlastního inzulínu tělo ještě vyrábí.

Filip: Takže žádné lhaní. A co když jsou hodnoty jen trochu zvýšené?

Tereza: Pak mluvíme o porušené glukózové toleranci. To je takový náběh na cukrovku. Často se to řeší zátěžovým testem, kdy vypiješ sladký roztok a my sledujeme, jak si s tím tělo poradí.

Filip: A když už je diagnóza na světě, co dál? Dieta?

Tereza: Dieta je naprostý základ. U druhého typu může někdy stačit jen úprava stravy a pohyb. Omezení cukrů, tuků, více zeleniny... prostě zdravý životní styl. U některých pacientů s nadváhou může redukce hmotnosti vést i k úplnému vymizení příznaků.

Filip: A když dieta nestačí?

Tereza: Pak přichází na řadu léky v tabletách. Těm říkáme perorální antidiabetika. Zlatým standardem je Metformin. Je to skvělý lék, protože snižuje tvorbu cukru v játrech a zlepšuje citlivost buněk na inzulín.

Filip: Má to nějaký háček?

Tereza: Jen jeden. Nesmí se dávat pacientům se selháním ledvin. Mohl by způsobit vážný stav zvaný laktátová acidóza. Ale jinak je to lék první volby. Existují i další skupiny, třeba gliptiny nebo moderní glifloziny.

Filip: Ty glifloziny, to je něco nového?

Tereza: Ano! To je velký průlom. Fungují tak, že donutí ledviny vylučovat přebytečný cukr močí. A co je skvělé, chrání i srdce a ledviny. Dávají se dokonce i nediabetikům se srdečním selháním. A samozřejmě, když nic z toho nestačí, nastupuje inzulín.

Filip: Takže píchání injekcí... Tomu se asi každý chce vyhnout. Proč je tak důležité tu cukrovku léčit?

Tereza: Protože neléčený diabetes je časovaná bomba. Způsobuje chronické komplikace. Poškozuje velké i malé cévy v celém těle. To vede k poškození očí, takzvané retinopatii, až ke slepotě.

Filip: To je děsivé.

Tereza: A to není vše. Poškozuje ledviny, což může skončit dialýzou. A taky nervy. Tomu říkáme neuropatie. Pacienti cítí mravenčení nebo pálení v nohou, jako by měli neustále ponožky. To vede až ke vzniku takzvané diabetické nohy.

Filip: Rozumím. Takže to není jen o cukru, ale o ochraně celého těla. A to mě přivádí k jedné specifické situaci. Co třeba cukrovka v těhotenství?

Tereza: To je skvělá otázka, Filipe. Těhotenská cukrovka je velké téma. Ale dnes se podíváme na něco, co je často vidět na první pohled – na kůži. Ta totiž může být takovým zrcadlem vnitřních nemocí.

Filip: Aha, takže kůže jako diagnostický nástroj? To zní zajímavě. Kde bychom měli začít?

Tereza: Třeba u chronických ran. Představ si bércové vředy. Jsou to ošklivé, otevřené rány na nohou, které se strašně špatně hojí. Základem léčby je správná bandáž.

Filip: Jenom obvaz? To zní skoro až moc jednoduše.

Tereza: Není to jen tak ledajaký obvaz! A často to nestačí. Musíme vyšetřit žíly i tepny, protože problém může být v prokrvení. Někdy je nutná i operace.

Filip: Dobře, to jsou rány. A co takové ty klasické kožní projevy? Vyrážky, pupínky… Vždycky se v těch názvech ztrácím.

Tereza: Je to vlastně taková kožní abeceda. Makula je jen červená skvrna. Papula je pupen, něco, co nahmatáš. A když je v tom čirá tekutina, je to vezikula – puchýř.

Filip: A když ta tekutina není čirá?

Tereza: Tak je to pustula. V podstatě zanícený puchýř plný hnisu. Mňam.

Filip: Super. A co třeba taková plíseň? To je taky častý problém, ne?

Tereza: Přesně tak. Typicky na nohou mezi prsty. Je důležité ji léčit, protože taková prasklinka v kůži je pak vstupní bránou pro vážnější infekce, třeba pro růži.

Filip: A co něco... živějšího? Slyšel jsem o svrabu.

Tereza: Ano, zákožka svrabová. To je roztoč, který si dělá chodbičky v kůži. Strašně to svědí, hlavně v noci. A co je zrada, projeví se to až za 4 až 6 týdnů po nakažení.

Filip: To je děsivé! Jak se toho člověk zbaví?

Tereza: Speciální mastí a hlavně důkladnou hygienou. Všechno vyprat na vysokou teplotu, izolovat věci... Zákožka naštěstí bez člověka přežije jen asi tři dny.

Filip: Uf. Takže kůže nám opravdu může ukázat leccos, od špatného prokrvení až po parazity. Co dalšího dokáže prozradit?

Tereza: Spoustu věcí! Třeba jaterní cirhózu prozradí pavoučkovité névy nebo zarudlé dlaně. A pak jsou tu i vážné věci, jako acanthosis nigricans – kůže, co vypadá jako kůra stromu a ukazuje na nádorové onemocnění.

Filip: Páni. Takže sledovat svou kůži se fakt vyplatí. To mě přivádí k další věci. Co když problém není na povrchu, ale uvnitř hlavy?

Tereza: Přesně tak. Problém v hlavě může být, ale než se k němu dostaneme, spousta problémů se projevuje i „tam dole“. A to jsou sexuálně přenosné choroby.

Filip: To je velké téma. Jaké jsou ty nejznámější?

Tereza: Tak třeba syfilis se projeví jako nebolestivý vřed na genitálu. Naopak kapavka neboli gonorea, to je hnisavý výtok a pálení při močení. A pak jsou exotičtější věci jako ulcus molle, který je bolestivý a typický pro Afriku. Všechny tyhle nemoci podléhají povinnému hlášení, takže se o nich vede přesná statistika.

Filip: Rozumím. Takže stát o tom chce mít přehled. Co ty méně specifické?

Tereza: Hodně časté jsou infekce močových cest, většinou bakterií E. coli. U žen se tomu někdy vtipně říká „honeymoon cystitida“, tedy zánět z líbánek. Dále třeba trichomoniáza, která je taky častější u žen. A pak samozřejmě kvasinky, hlavně Candida albicans. Tu podporuje antikoncepce nebo diabetes.

Filip: „Honeymoon cystitida“? To nezní moc romanticky. A co ty kvasinky, jak se poznají?

Tereza: Typický je bělavý, sýrovitý výtok a svědění. No a nakonec máme chlamydie, mykoplasmata a ureaplasmata. Tady je klíčové, že se musí vždycky léčit oba sexuální partneři současně. Jinak si to budou předávat jako pingpongový míček.

Filip: Takže klíčem je prevence, včasná diagnóza a zodpovědnost k partnerovi. Děkuju moc za skvělé shrnutí, Terezo.

Tereza: Rádo se stalo, Filipe. A nezapomeňte, pečovat o své zdraví se vždycky vyplatí. Mějte se hezky!

Filip: I vy. Na slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu.