Jonathan Swift - Gulliverovy cesty

Podcast

Gulliverovy cesty: Víc než jen pohádka o obrech a trpaslících0:00 / 8:46

0:001:00 zbývá

1x

Gulliverovy cesty Jonathana Swifta z roku 1726 je satirický román, který prostřednictvím fiktivních cest hlavního hrdiny kritizuje lidskou společnost, politiku a morálku. Dílo začíná jako dobrodružný cestopis, ale postupně se proměňuje v hořkou alegorii lidských nedostatků a zpochybňuje předpokládanou nadřazenost lidského rozumu.

Rychlý přehled

Literární druh	epika (próza), román
Žánr	satirický román, cestopis, alegorie, utopická a antiutopická literatura
Literární směr	osvícenství
Časoprostor	18. století, fiktivní země (Liliput, Brobdingnag, Laputa, země Hvajninimů)
Kompozice	čtyři hlavní části, chronologické vyprávění, psáno jako Gulliverův deník/paměti
Vypravěč	Lemuel Gulliver v 1. osobě, zpočátku věcný, později cynický a misantropický
Hlavní postavy	Lemuel Gulliver, Liliputáni, Brobdingnagové, Lapuťané, Hvajninimové, Jahuové
Téma	kritika lidské povahy a společnosti, zpochybnění nadřazenosti lidského rozumu
Motivy	satira, alegorie, cestopis, misantropie

Úvod

Gulliverovy cesty jsou satirický román Jonathana Swifta, který prostřednictvím fiktivních cest hlavního hrdiny kritizuje lidskou společnost, politiku a morálku. Dílo začíná jako dobrodružný cestopis, ale postupně se proměňuje v hořkou alegorii lidských nedostatků. Tento rozbor se zaměřuje na Swiftovu kritiku a vývoj Gulliverova pohledu na lidstvo.

Kniha, vydaná v roce 1726, je mistrovským dílem satirické prózy 18. století. Jonathan Swift využil populární žánr cestopisu k tomu, aby prostřednictvím fiktivních zemí a jejich obyvatel zrcadlil a zesměšňoval nedostatky a absurdity tehdejší Evropy, zejména Anglie.

Literární druh a žánr

Gulliverovy cesty jsou prozaickým dílem, konkrétně románem. Žánrově se jedná o satirický román, který využívá prvky fiktivního cestopisu a alegorie.

Dílo obsahuje také rysy utopické a antiutopické literatury, neboť Gulliver navštěvuje jak společnosti, které se zdají být ideální (země Hvajninimů), tak i ty, které odhalují temné stránky lidské existence (Jahuové). Forma cestopisu, psaná jako deník hlavního hrdiny, dodává vyprávění zdání autenticity a věrohodnosti, což umocňuje satirický účinek.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Ústředním tématem Gulliverových cest je kritika lidské povahy a společnosti. Swift se zaměřuje na absurditu politických sporů, náboženské nesnášenlivosti, hloupost vědeckých experimentů a morální úpadek.

Hlavní myšlenkou je zpochybnění předpokládané nadřazenosti lidského rozumu a civilizace. Autorův záměr byl probudit čtenáře k zamyšlení nad vlastními hodnotami a společenskými normami, často šokujícím způsobem. Kritika je zpočátku spíše humorná a ironická, ale v závěrečné části románu se stává nemilosrdnou a misantropickou.

Klíčovou myšlenkou je střet rozumu a vášně. Lidé, kteří se považují za rozumné bytosti, často podléhají nízkým pudům a iracionálnímu chování. Naopak zvířata, jako jsou Hvajninimové, projevují vyšší morální a intelektuální kvality.

Klíčové motivy:

• Satira: Zesměšňování lidských vlastností a společenských neduhů.
• Alegorie: Postavy a země symbolizují reálné aspekty společnosti.
• Cestopis: Rámec pro představení fantastických světů a kritiku reality.
• Misanthropie: Postupný vývoj Gulliverova znechucení lidstvem.

Kompozice

Román je rozdělen do čtyř hlavních částí, z nichž každá popisuje jednu Gulliverovu cestu do odlišné, fantastické země. Vyprávění je chronologické a sleduje Gulliverův vývoj a proměnu jeho pohledu na lidstvo.

Každá cesta představuje samostatný příběh, ale dohromady tvoří ucelený celek, který graduje v intenzitě kritiky. Dílo je psáno jako Gulliverův osobní deník či paměti, což dodává vyprávění subjektivní, ale zároveň zdánlivě objektivní tón. Na začátku knihy je často zařazen fiktivní dopis vydavatele, který má potvrdit pravost rukopisu.

Časoprostor

Děj se odehrává v 18. století, což je doba, kdy byly cestopisy velmi populární a kdy se rozvíjela námořní plavba a objevování nových zemí. Gulliverovy cesty však vedou do zcela fiktivních a izolovaných míst.

Mezi ně patří:

• Liliput: Země malých lidí, symbol malichernosti a politických intrik.
• Brobdingnag: Země obrů, která ukazuje lidskou pýchu z jiné perspektivy.
• Laputa: Létající ostrov, kritika odtržené a nepraktické vědy.
• Země Hvajninimů: Obývaná rozumnými koňmi a primitivními Jahuy, zrcadlo pro ideální společnost a lidskou zkaženost.

Tyto fantastické lokace slouží jako zrcadlo pro kritiku reálného světa. Gulliverovy návraty do Anglie ukazují jeho rostoucí odcizení od vlastní společnosti.

Jazyk a vypravěč

Román je vyprávěn v první osobě samotným Lemuelem Gulliverem. Jeho jazyk je zpočátku věcný, detailní a zdánlivě objektivní, což napodobuje styl skutečných cestopisů té doby.

Gulliver se snaží popisovat své zážitky s precizností ranhojiče a námořníka, což dodává vyprávění na uvěřitelnosti, ačkoli se jedná o fantastické události. Swift mistrně využívá ironie a satiry, které jsou často skryté za zdánlivě vážným tónem vypravěče. V textu se objevují i novotvary a specifická jména, která pomáhají budovat iluzi cizích kultur. Postupem času se v Gulliverově vyprávění projevuje rostoucí cynismus a znechucení lidstvem.

Hlavní postavy

• Lemuel Gulliver: Hlavní hrdina a vypravěč, anglický ranhojič a kapitán. Zpočátku naivní a důvěřivý, ale postupně se jeho pohled na lidstvo mění. Stává se z něj misantrop, znechucený lidskou povahou, který preferuje společnost rozumných koní.

• Liliputáni: Obyvatelé ostrova Liliput, lidé malého vzrůstu (asi 15 cm). Jsou ješitní, malicherní a vedou absurdní války kvůli nepodstatným rozdílům. Představují satiru na politické a náboženské spory v Anglii a Francii.

• Brobdingnagové: Obři, kteří jsou rozumní a jejich král kritizuje evropskou politiku a morálku. Gulliver je pro ně spíše kuriozitou, což mu dává novou perspektivu na lidskou pýchu.

• Lapuťané: Obyvatelé létajícího ostrova Laputa. Jsou pohlceni abstraktními vědami, ale jsou naprosto nepraktičtí a odtržení od reality. Jejich země představuje kritiku neplodné a odtržené vědy.

• Hvajninimové: Rozumní koně, kteří ztělesňují rozum, ctnost, pravdomluvnost a přirozenost. Žijí v ideální společnosti bez lží, válek a zla, což je v ostrém kontrastu s lidskou společností.

• Jahuové: Primitivní, zvířecí bytosti s lidskými rysy, které žijí v zemi Hvajninimů a slouží jim jako dobytek. Ztělesňují nejhorší lidské vlastnosti – špínu, chamtivost, násilí, iracionalitu a zkaženost. Pro Gullivera se stávají ztělesněním lidské podstaty.

Shrnutí děje

Román začíná představením Lemuela Gullivera, anglického ranhojiče, který se vydává na moře jako lodní lékař. Jeho cesty ho zavedou do čtyř fantastických zemí.

První cesta: Do Liliputu

Při první plavbě Gulliverova loď ztroskotá a on se probudí na neznámém ostrově, spoutaný malými lidmi, Liliputány. Ti jsou asi patnáct centimetrů vysocí a zpočátku se ho bojí, ale nakonec ho přijmou a nazvou ho „Člověk Hora“. Gulliver se naučí jejich jazyk a pozná jejich malichernou společnost, která je plná intrik a absurdních sporů, například o to, z jaké strany se má rozbíjet vejce. Pomůže Liliputánům vyhrát válku proti sousednímu ostrovu Blefusku. Když odmítne zotročit Blefuskány a uhasí požár v paláci močí, upadne v nemilost. Císařovna se na něj rozzlobí a je na něj vydán rozkaz k oslepení. Gulliver proto uprchne do Blefusku a odtud se mu podaří najít opuštěný člun a vrátit se do Anglie.

Druhá cesta: Do Brobdingnagu

Po krátkém pobytu doma se Gulliver vydává na další plavbu. Během průzkumu neznámého ostrova je opuštěn svými společníky a ocitne se v zemi obrů, Brobdingnagu. Je nalezen sedlákem, který ho považuje za kuriozitu a ukazuje ho za peníze. Sedlákova devítiletá dcera Glumdalklič se o něj stará a stane se jeho „chůvičkou“. Gulliver je nakonec prodán královně a žije u dvora, kde zažívá mnoho nebezpečných dobrodružství kvůli svému malému vzrůstu. Král Brobdingnagu, moudrý vládce, kritizuje evropskou politiku a morálku, když mu Gulliver vypráví o své vlasti. Po dvou letech je Gulliver unesen obrovským orlem, který ho upustí do moře. Je zachráněn lodí a opět se vrací domů, s sebou si odnáší několik suvenýrů, jako jsou vlasy královny nebo žihadla obřích vos.

Třetí cesta: Do Laputy, Balnibarbi, Luggnaggu a Glubbdubdribu

Při třetí cestě je Gulliver zajat piráty a vysazen na opuštěném ostrově. Je zachráněn obyvateli létajícího ostrova Laputa, který se vznáší nad zemí. Lapuťané jsou pohlceni abstraktními vědami, matematikou a hudbou, ale jsou naprosto nepraktičtí a neschopní řešit běžné problémy. Gulliver navštíví i zemi pod Laputou, Balnibarbi, kde vidí Akademii v Lagadu, místo absurdních vědeckých experimentů. Dále se dostává na ostrov Glubbdubdrib, kde se setkává s čaroději, kteří dokážou vyvolávat duchy mrtvých, a tak má možnost hovořit s historickými osobnostmi. Poté pokračuje do Luggnaggu, kde se setkává s nesmrtelnými Struldbrugy, kteří však s věkem ztrácejí rozum a stávají se nešťastnými. Odtud cestuje přes Japonsko a Amsterdam zpět do Anglie.

Čtvrtá cesta: Do země Hvajninimů

Poslední a nejvíce kritická cesta začíná vzpourou na Gulliverově lodi, kdy je vysazen na neznámém ostrově. Zde se setkává s Hvajninimy, rozumnými koňmi, kteří žijí v ideální společnosti založené na rozumu, ctnosti a pravdomluvnosti. Na ostrově žijí také Jahuové, zvířecí bytosti s lidskými rysy, které jsou primitivní, špinavé a ztělesňují nejhorší lidské vlastnosti. Hvajninimové je drží jako dobytek. Gulliver je zpočátku považován za Jahua, ale postupně si získá důvěru Hvajninimů a naučí se jejich jazyk. Je ohromen jejich morální čistotou a racionálním způsobem života. Když jim vypráví o lidské společnosti, Hvajninimové jsou zděšeni jejími válkami, lžími a korupcí. Gulliver si k Jahuům, a tím i k lidem, vypěstuje hluboký odpor. Hvajninimové ho nakonec požádají, aby opustil jejich zemi, protože je příliš podobný Jahuům. Gulliver se s velkou nevolí vrací do Anglie, ale už se nedokáže smířit s lidskou společností, kterou považuje za zkaženou a plnou Jahuů. Zbytek života tráví v ústraní, komunikuje převážně se svými koňmi a snaží se vyrovnat se svým znechucením z lidstva.