Úvod
Jean-Paul Sartre (1905–1980) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik a politický aktivista, který je považován za jednoho z hlavních představitelů existencialismu a marxismu 20. století. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, kterou však odmítl.
Sartre svým rozsáhlým dílem zásadně ovlivnil nejen filozofii, ale i sociologii, literární kritiku a postkoloniální studia. Stal se jednou z nejvýznamnějších postav poválečné evropské kultury, známý také pro svůj celoživotní nekonvenční vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir.
Životopis
Dětství a mládí
Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži 21. června 1905 a vyrůstal v měšťanském intelektuálním prostředí. Jeho otec zemřel, když mu byly dva roky, a tak jej vychovával dědeček z matčiny strany, Carl Schweitzer, profesor němčiny na Sorbonně. Již v raném dětství se Sartre uchýlil k literatuře, která mu sloužila jako útěcha před světem.
Studia a raná kariéra
Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem, a později lyceum v La Rochelle. Roku 1929 úspěšně dokončil studium na prestižní École normale supérieure jako nejlepší z celého filozofického ročníku. Během studií poznal mnoho budoucích významných autorů a také Simone de Beauvoir, s níž ho pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. Poté působil jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži.
Formativní léta a válka
V letech 1933–1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde se seznámil s fenomenologickou filozofií. Byl ovlivněn Heglem, Sørenem Kierkegaardem, Karlem Marxem, Friedrichem Nietzschem, Edmundem Husserlem a Reném Descartem. V roce 1940 byl během druhé světové války zajat jako francouzský voják a internován. Po propuštění se vrátil do Paříže a zapojil se do hnutí odporu Résistance.
Poválečné období a politické angažmá
Od roku 1945 působil jako spisovatel na volné noze. V roce 1948 byly jeho spisy zařazeny papežem Piem XII. na Index zakázaných knih. Po válce se jeho politické postoje přiblížily komunistické straně, ačkoliv se nikdy nestal jejím členem. Jeho vztah ke KS ochladl po sovětské intervenci v Maďarsku v roce 1956, preferoval spíše alternativní verze komunismu. Od 60. let kritizoval komunismus zleva a stal se protektorem anarchistických proudů, což ovlivnilo studentskou vzpouru roku 1968 i terorismus 70. let. Sartre hodně cestoval, navštívil USA, SSSR, Čínu, Egypt a Kubu, a přednášel také v Praze (1962, 1968).
Závěr života
Nikdy se neoženil, ale celoživotní družkou mu byla Simone de Beauvoir. V roce 1965 adoptoval Arlette El Kaim jako dceru. Na sklonku života relativizoval některé své dřívější postoje, zejména v otázkách humanismu a náboženství, a přiznal fascinaci judaismem. Jean-Paul Sartre zemřel 15. dubna 1980.
Literární směr a období
Jean-Paul Sartre je klíčovou postavou 20. století a jedním z hlavních představitelů existencialismu a marxismu. Existencialismus je filozofický směr, který klade důraz na individuální existenci, svobodu, odpovědnost a absurditu lidského bytí ve světě bez inherentního smyslu. Lidé jsou podle něj odsouzeni ke svobodě, z níž vyplývá nutnost volby a nesení následků.
Sartre se do tohoto směru řadí jako jeho typický představitel a jeho filozofie zásadně ovlivnila jeho literární tvorbu, například román „Nevolnost“ bývá označován za předznamenání existencialismu. Mezi jeho vrstevníky a další významné osobnosti té doby patřili například Albert Camus nebo Simone de Beauvoir.
Charakteristika tvorby
Ústřední kategorií Sartrovy filozofie a zároveň jeho tvorby je svoboda, kterou interpretuje v existencialistických souvislostech. Jeho díla často reflektují absurditu a nahodilost existence, osamělost a individuální odpovědnost člověka. Opakujícím se tématem je také společenská kritika, zaměřená například na rasismus, kolaborantský režim nebo politický extremismus.
Sartrův styl je věcný a často využívá formu syntézy eseje a románu s filozofickým zaměřením, jako v případě „Nevolnosti“. V románech experimentoval s fragmentárně roztříštěným textem inspirovaným filmovou technikou. Jeho dramata jsou často modelové hry, které se sice odehrávají v historických kulisách, ale primárně se zaměřují na obecná morální dilemata a existenciální otázky, přičemž jsou ovlivněna antickým dramatem, osvícenstvím nebo B. Brechtem. V autobiografickém díle „Slova“ se projevuje sebeironický tón.
Přehled díla
Filozofická díla
- L'imagination (1936) – dílo, které interpretuje svobodu ve fenomenologických a existencialistických souvislostech.
- La transcendance de l'égo (1937) – filozofické pojednání o transcendenci ega.
- Esquisse d'une théorie des émotions (1939) – esej, který se zabývá teorií emocí.
- L'imaginaire (1940) – dílo, které zkoumá imaginaci a její roli.
- Bytí a nicota (1943) – jeho hlavní filozofické dílo, ústřední kategorií je svoboda.
- Existencialismus je humanismus (1946) – esej definující existencialistickou filozofii a její vztah k humanismu.
- Kritika dialektického rozumu (1960) – filozofické dílo, které posouvá výklad svobody k dějinám a marxismu.
Próza
- Nevolnost (1938) – román s filosofickým zaměřením psaný jako fiktivní deník, který předznamenal existencialismus.
- Zeď (1939) – soubor pěti novel, z nichž nejznámější se odehrává v provizorním vězení během španělské občanské války.
- Cesty svobody (1945–1949) – nedokončená románová tetralogie, jejímž motivem je lidská svoboda.
- Věk rozumu – první díl tetralogie o středoškolském profesorovi filozofie Mathieu Delarueovi a jeho snaze o potrat.
- Odklad – druhý díl tetralogie, zabývající se posledními dny září 1938 a Mnichovskou dohodou.
- Smrt v duši – třetí díl tetralogie o profesorovi Mathieu Delarueovi v průběhu „Podivné války“.
- Uragán nad cukrem (1960) – kniha reportáží o kubánské revoluci, idealizující Fidela Castra.
- Slova (1964) – autobiografická kniha zachycující Sartrovo dětství a jeho rozhodnutí stát se spisovatelem.
Drama
- Mouchy (1943) – dramatická parafráze Orestei, považovaná za počátek existencialistického divadla.
- Za zavřenými dveřmi (1944) – drama tří mrtvých, kteří se v jedné místnosti navzájem odsuzují.
- Počestná děvka (1946) – hra kritizující rasistické poměry na americkém Jihu.
- Mrtví bez pohřbu (1946) – hra o francouzských odbojářích čekajících na výslech a smrt z rukou gestapa.
- Špinavé ruce (1948) – antikomunistická hra o idealistovi, který má zavraždit generálního tajemníka komunistické strany.
- Ďábel a Pánbůh (1951) – rozsáhlé filosofické drama zasazené do německé selské války, o hledání absolutna a přijetí revolučního násilí.
- Vězňové z Altony (1959) – drama, které kritizuje francouzské chování v Alžírsku skrze příběh o poválečném Německu.
Vliv a odkaz
Jean-Paul Sartre svým dílem zásadně ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku a postkoloniální studia. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav poválečné evropské kultury, jehož radikalismus přímo ovlivnil studentskou vzpouru roku 1968 a další ultralevicové proudy.
Jeho dílo nebylo přijímáno vždy bez kontroverzí; v roce 1948 byly jeho spisy zařazeny na Index zakázaných knih. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, kterou však odmítl s odůvodněním, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Odkaz Jeana-Paula Sartra žije dál i v kultuře, jeho alter-ego Jean-Sol Partre se objevuje v románu Borise Viana Pěna dní, a jeho myšlenky se promítají do diskusí o humanismu, náboženství a dějinách.
FAQ – Často kladené otázky
Kdo byl Jean-Paul Sartre a čím je pro literaturu významný?
Jean-Paul Sartre byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik a politický aktivista, který je považován za jednoho z hlavních představitelů existencialismu a marxismu 20. století. Je významný pro svůj hluboký vliv na filozofii, sociologii a literární kritiku, a také pro své výzvy k individuální svobodě a odpovědnosti.
Proč Jean-Paul Sartre odmítl Nobelovu cenu za literaturu?
V roce 1964 odmítl Nobelovu cenu za literaturu. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání a věřil, že spisovatel by neměl dovolit, aby se z něj stala instituce, což by podle něj kompromitovalo jeho nezávislost.
Co je ústředním tématem tvorby Jean-Paula Sartra?
Ústřední kategorií Sartrovy filozofie a tím i jeho tvorby je svoboda, kterou interpretuje v existencialistických souvislostech. Jeho díla často zkoumají absurditu a nahodilost lidské existence, stejně jako témata osamělosti, morální volby a společenské odpovědnosti.
Jaký význam měla Simone de Beauvoir v životě a díle Jean-Paula Sartra?
Simone de Beauvoir byla Sartrovou celoživotní družkou a významnou spisovatelkou a feministickou teoretičkou. Jejich vztah byl sice nekonvenční, ale trvalý a oba se vzájemně silně ovlivňovali ve svém intelektuálním a tvůrčím vývoji.
Jaká jsou nejdůležitější díla Jean-Paula Sartra?
Mezi jeho klíčová filozofická díla patří Bytí a nicota a esej Existencialismus je humanismus. Z umělecké tvorby jsou to pak román Nevolnost, soubor novel Zeď a dramata jako Mouchy či Za zavřenými dveřmi, která zásadně formovala existencialistické divadlo.
Jaký byl Sartrův vztah k politice a komunismu?
Po druhé světové válce se Sartre přibližoval komunistické straně, i když se nikdy nestal jejím členem, a upřednostňoval alternativní verze komunismu. Angažoval se v mnoha tehdejších politických problémech, od alžírské nezávislosti po studentské hnutí roku 1968, a stal se hlasem pro ultralevicové a anarchistické proudy.