Jean Paul Sartre - Zeď

Úvod

„Zeď“ je soubor pěti povídek od Jean-Paula Sartra, které se zabývají existenciálními tématy. Dílo zkoumá mezní situace, samotu a hledání smyslu lidské existence, přičemž každá povídka je symbolicky spojena motivem „zdi“. Jedná se o klíčové dílo existencialistické literatury.

Dílo bylo vydáno v roce 1939 a vznikalo v průběhu tří let, reflektujíc atmosféru Francie mezi světovými válkami. Přináší hluboký vhled do existencialismu, filozofického směru zabývajícího se lidskou existencí a jejími inherentními úzkostmi. Tento rozbor se zaměří na strukturu, témata a jazykové zpracování díla.

Literární druh a žánr

• Literární druh: Epika, protože dílo vypráví příběhy a události.
• Forma: Próza.
• Žánr: Soubor pěti povídek (neboli novel). Každá povídka je samostatným celkem, ale jsou propojeny společným motivem zdi a existenciálními tématy. Lze je označit také jako existencialistické povídky, vzhledem k filozofickému zaměření a kontextu díla.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

• Hlavní téma díla: Hledání smyslu lidské existence, mezní situace, samota, úzkost, svoboda a odpovědnost v postavení tváří v tvář nicotě.
• Hlavní myšlenka / poselství: Dílo zkoumá, jak se člověk vyrovnává s extrémními situacemi, které ho nutí přehodnotit své hodnoty a chování. Ukazuje, že i v absurditě a nicotě je člověk nucen volit a nést důsledky svých rozhodnutí, čímž si utváří svou existenci.
• Záměr autora: Jean-Paul Sartre dílem reaguje na filozofický směr existencialismu, který se zabývá existencí člověka a jeho postavením ve společnosti. Kritizuje povrchnost, konvence a ukazuje vnitřní boje jedinců s úzkostí z existence a hledáním vlastní identity.
• Klíčové motivy:
  • Zeď: Centrální symbol pro celý soubor. Představuje bariéry (fyzické – popraviště, komunikační – nepochopení, psychické – oddělení od světa, mezníky v životě).
  • Mezní situace: Postavy jsou často postaveny před volby života a smrti, které odhalují jejich pravou podstatu a nutí je k sebereflexi.
  • Samota a nicota: Pocit izolace a prázdnoty, který vede k přehodnocení hodnot a hledání smyslu.
  • Svoboda a odpovědnost: Člověk je odsouzen ke svobodě a musí nést odpovědnost za svá rozhodnutí, a to i v situacích, které se zdají být náhodné.

Kompozice

Dílo je členěno do pěti samostatných povídek, které na sebe dějově nenavazují. Spojuje je symbolický motiv „zdi“ a filozofické zaměření na existencialismus.

Vyprávění je převážně chronologické v rámci každé jednotlivé povídky.

Na začátku celého souboru je poznámka autora o existencialismu, která uvádí čtenáře do filozofického kontextu díla. Každá povídka je pak rozdělena do odstavců.

Časoprostor

Děj povídek se odehrává v období mezi světovými válkami, což odpovídá době vzniku a vydání díla (1939).

Konkrétní prostředí se mění s každou povídkou, ale celkovým geografickým kontextem je Francie.

Prostředí má klíčový význam pro atmosféru a děj, často odráží vnitřní stav postav. Například zeď na popravišti, místnost izolující od světa, nebo dům na 6. patře symbolizují uzavřenost, ohrožení a odloučení, které jsou pro existencialistická témata stěžejní.

Jazyk a vypravěč

Typ vypravěče se v rámci souboru mění. Některé povídky jsou psány ich-formou (první osobou), což umožňuje hlubší vhled do vnitřního světa postav. Jiné povídky využívají er-formu (třetí osobu), poskytující širší perspektivu.

Jazykový styl je spisovný. Sartre mistrně kombinuje popis vnějšího prostředí s hlubokým ponorem do vnitřních pocitů a myšlenek postav.

• Výrazné jazykové prostředky:
  • Monology a dialogy: Často se objevují vnitřní monology postav, které odhalují jejich úvahy o existenci, strachu a volbě. Dialogy posouvají děj a rozvíjejí vztahy.
  • Symboly: Klíčový je symbol „zdi“, který má mnoho podob a významů v celém díle.
  • Popisy: Detailní a přesné popisy prostředí a vnitřních stavů postav vytvářejí intenzivní atmosféru.
  • Přímá řeč, nepřímá řeč a polopřímá řeč: Dílo využívá přímou řeč pro doslovné citace, nepřímou řeč pro zprostředkování myšlenek vypravěčem a polopřímou řeč pro vyjádření vnitřních monologů postav, což zvyšuje autentičnost a hloubku psychologického vykreslení.

Hlavní postavy

• Pablo Ibbieta (povídka Zeď): Vězeň čekající na popravu, který se nečekaně vyhne smrti díky náhodě a ironii osudu. Představuje muže v mezní situaci, který čelí absurditě existence.
• Tom a Juan (povídka Zeď): Dva další vězni čekající na popravu s Pablem. Jejich osud slouží jako katalyzátor pro Pablovu reflexi o životě a smrti.
• Eva (povídka Místnost): Žena pečující o svého duševně nemocného manžela Pierra. Postupně se sama propadá do izolace a začíná bláznit pod vlivem jeho nemoci, symbolizující zničující dopad mezilidské komunikace a samoty.
• Pierre (povídka Místnost): Duševně nemocný manžel Evy, který žije ve svém vlastním světě. Jeho stav představuje „zeď“ oddělující ho od reality a jeho ženy.
• Muž (povídka Hérodastros): Muž, který se v šestém patře rozhodne spáchat vraždu, aby tak zanechal stopu své existence a unikl pocitu bezvýznamnosti. Ztělesňuje snahu o sebepotvrzení a frustraci z vlastní existence.
• Lulu (povídka Intimita): Žena nešťastná ve svém manželství s impotentním Henrym, přestože ho miluje. Pokouší se o útěk s milencem, ale nakonec se vrací k manželovi, což ukazuje složitost vztahů a paradoxní touhu po tom, co se zdá být nemožné.
• Henry (povídka Intimita): Manžel Lulu, který je impotentní, ale kterého Lulu i přes problémy miluje. Představuje závislost a sliby o změně.
• Lucien Fleurier (povídka Mladý vůdce): Mladík hledající svou identitu a místo ve světě. Prochází různými fázemi (drogy, politika), zpochybňuje konvence a snaží se najít odpověď na otázku „kdo jsem?“. Symbolizuje existenciální krizi mládí.

Shrnutí děje

Soubor Zeď obsahuje pět povídek, které se zabývají různými existenciálními dilematy.

V titulní povídce Zeď čekají tři vězni, Pablo, Tom a Juan, na popravu španělskými falangisty. Před zdí, kde budou zastřeleni, reflektují smysl života a smrti. Pablo je vyslýchán a z legrace udá falešné místo úkrytu Ramonova vůdce. Ironií osudu se Ramon skutečně na tomto hřbitově skrýval, je dopaden a Pablo je propuštěn, což ho uvrhne do pocitu absurdity a nicoty.

Povídka Místnost líčí osud Evy, která se obětavě stará o svého duševně nemocného manžela Pierra. Rodiče se ji snaží přesvědčit, aby ho dala do ústavu, ale Eva se brání. Postupně, pod vlivem intenzivní, ale nepochopitelné komunikace s manželem, sama ztrácí kontakt s realitou.

V Hérodastrosovi se muž žijící v šestém patře rozhodne spáchat vraždu, aby tak zanechal stopu své existence a unikl pocitu bezvýznamnosti. Inspiruje se antickým Hérodastrosem, který zapálil Artemidin chrám. Muž postřelí tlustého muže, ale nakonec není schopen spáchat sebevraždu, což podtrhuje jeho neschopnost plně realizovat svůj „velký čin“.

Intimita pojednává o Lulu, která je nešťastná ve svém manželství s impotentním Henrym, přestože ho miluje. Pod vlivem kamarádky se rozhodne odejít s milencem. Navzdory sexuální svobodě si uvědomuje, že její city k Henrymu přetrvávají. Vrací se k němu, přesvědčena jeho prosbami a přísliby změny.

Poslední povídka, Mladý vůdce, sleduje vývoj Luciena Fleuriera od dětství přes dospívání. Lucien hledá sám sebe, experimentuje s drogami, mění univerzity a zajímá se o politiku, aby našel odpověď na otázku „kdo jsem?“. Jeho cesta je plná vnitřních konfliktů a hledání vlastní existence.

FAQ – Často kladené otázky

• Proč je název „Zeď“ symbolický pro celý soubor povídek? Název „Zeď“ slouží jako metafora pro různé bariéry a mezníky v životě postav. Může představovat fyzickou zeď na popravišti, psychologickou komunikační bariéru, izolaci, nebo hranice lidského poznání a osudu, s nimiž se postavy musí vyrovnávat.
• Jak se v díle projevují rysy existencialismu? Existencialismus se v díle projevuje důrazem na svobodu a odpovědnost jednotlivce, osamělost a úzkost z existence, a hledání smyslu v absurdním světě. Postavy jsou často vrženy do mezních situací, kde musí činit volby, které definují jejich bytí.
• Proč Sartre zahrnul na začátek poznámku o existencialismu? Autorova poznámka slouží k uvedení čtenáře do filozofického kontextu díla. Pomáhá pochopit, že povídky nejsou jen příběhy, ale ilustrují komplexní existencialistické myšlenky o lidském údělu, svobodě a volbě.
• Jaký význam má v povídce „Zeď“ ironie osudu Pabla Ibbietu? Ironie v Pablově osudu, kdy jeho falešná informace vede k dopadení hledaného vůdce a jeho vlastní záchraně, zdůrazňuje absurditu a nahodilost lidské existence. Ukazuje, že i v nejvážnějších situacích mohou mít činy neočekávané a paradoxní důsledky, které mění vnímání smyslu.
• Jak se mění vypravěčský styl v rámci povídek? Sartre střídá ich-formu a er-formu vypravěče. Ich-forma umožňuje hluboký ponor do vnitřního světa a myšlenek konkrétní postavy, zatímco er-forma poskytuje objektivnější pohled na děj a postavy zvenčí, což obohacuje celkovou perspektivu díla.