Jan Werich - Fimfárum

Podcast

Jan Werich: Génius humoru a moudrosti0:00 / 10:03

0:001:00 zbývá

1x

Fimfárum Jana Wericha z roku 1960 je soubor autorských pohádek, které se vyznačují specifickým humorem, jazykovou hravostí a hlubokými morálními ponaučeními. Dílo se zamýšlí nad lidskou povahou a bojem dobra se zlem. Hlavní myšlenkou je, že vše dobře dopadne, pokud člověk jedná s rozumem, humorem a laskavostí.

Rychlý přehled

Literární druh	epika (próza)
Žánr	autorská pohádka (soubor pohádek)
Literární směr	Není uvedeno v rozboru
Časoprostor	Místo se mění (vesnice, zámky, lesy), čas neurčitý, pohádkový, nehistorický.
Kompozice	Soubor 17 samostatných pohádek, rámcová kompozice, chronologický děj, výrazná pointa.
Vypravěč	Vševědoucí er-forma, aktivně komunikující se čtenářem.
Hlavní postavy	V každé pohádce jiné, ztělesňují vlastnosti. Obyčejní lidé, nadpřirozené bytosti (čerti).
Téma	Lidská povaha, boj dobra se zlem, důsledky rozhodnutí, spravedlnost, obyčejný život lidí.
Motivy	Kouzelné a pohádkové prvky, lidské slabosti, spravedlnost, humor a ironie.

Úvod

Fimfárum je soubor autorských pohádek Jana Wericha, které vynikají specifickým humorem, jazykovou hravostí a hlubokými morálními ponaučeními. Dílo využívá tradiční pohádkové motivy k zamyšlení nad lidskou povahou, bojem dobra se zlem a spravedlností, často s prvky ironie a nadsázky. Tento rozbor přiblíží literární charakteristiku díla, jeho hlavní témata, kompoziční uspořádání a jazykové zvláštnosti, stejně jako postavy a děj, které činí Fimfárum významným dílem české literatury.

Literární druh a žánr

• Literární druh: epika, vyprávějící příběhy.
• Forma: próza, psaná souvislým textem, bez veršů či rýmů.
• Žánr: autorská pohádka (soubor pohádek). Jedná se o pohádky zcela vymyšlené známým autorem, které mohou pracovat s tradičními pohádkovými prvky, ale vznikají až ve 20. století a často obsahují ironii, humor a někdy i politickou alegorii. Werichovo Fimfárum do této kategorie spadá díky svému osobitému stylu a autorství. Odlišuje se od lidových pohádek (anonymní ústní slovesnost) a klasických pohádek (literární zpracování lidových). Dílo je též charakteristické satirou.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

• Hlavní téma díla: Lidská povaha, boj mezi dobrem a zlem, důsledky lidských rozhodnutí, otázky spravedlnosti a obyčejný život lidí.
• Hlavní myšlenka / poselství: Všechno dobře dopadne, pokud člověk jedná s humorem, rozumem a laskavostí.
• Záměr autora: Prostřednictvím autorských pohádek pobavit, ale zároveň poučit a přimět čtenáře k zamyšlení nad morálními hodnotami a lidskými slabostmi. Werich reagoval na společenské jevy a jeho dílo má prvky satiry.
• Klíčové motivy:
• Kouzelné a pohádkové prvky: Typické pro žánr, ale často s nečekaným vyústěním.
• Lidské slabosti: Chamtivost, závist, hloupost, ale i chytrost a laskavost.
• Spravedlnost: Často bývá dosažena nečekanými způsoby nebo díky obyčejným lidem.
• Humor a ironie: Klíčové pro Werichův styl, zlehčují vážná témata.

Kompozice

• Dílo je členěno jako soubor pohádek (17 pohádek), což tvoří rámcovou kompozici.
• Každá pohádka má chronologický děj.
• Mezi zvláštní kompoziční prvky patří:
• Opakování a gradace: Typické pro pohádkové vyprávění, posilující dějový spád.
• Výrazná pointa: Každá pohádka má jasné a často překvapivé rozuzlení.
• Povídá si se čtenářem: Vypravěč často vstupuje do děje a oslovuje čtenáře, což vytváří osobitý vztah.

Časoprostor

• KDE se děj odehrává: Nelze přesně určit, místo se v každé pohádce mění. Často se jedná o typické pohádkové kulisy – vesnice, zámky, lesy, ale i nebesa nebo peklo (např. v pohádce "Až opadá listí z dubu"). Lokace jsou často symbolické, sloužící k vykreslení univerzálních lidských situací.
• KDY se děj odehrává: Doba trvání děje je individuální pro každou pohádku. Čas je neurčitý, pohádkový, nehistorický, což umožňuje nadčasovost poselství.
• Význam prostředí: Prostředí je často stylizované a slouží k podpoře pohádkové atmosféry nebo k zobrazení morálních dilemat postav. Je spíše kulisou pro zobrazení charakterů a jejich rozhodnutí.

Jazyk a vypravěč

• Typ vypravěče: Vševědoucí er-forma, která si aktivně "povídá" se čtenářem.
• Jazykový styl: Převažuje spisovný jazyk, často obohacený o hovorové výrazy ("ošívat se", "na špacír"). Werich se vyznačuje bohatou slovní zásobou a hravostí s jazykem. Místy se objevují i knižní výrazy ("račte", "patrně").
• Výrazné jazykové prostředky:
• Humor a ironie: Prostředky pro odlehčení a kritiku.
• Nadsázka (hyperbola): Např. "veliký býk" nebo "dub vlastně nikdy není bez listí".
• Přirovnání: Např. "svázaných provazem dohromady jako do otýpky", "vykračuje do pekla jako na špacír".
• Personifikace: Např. "nápis, který se čte", "duby mají listí".
• Epiteton: Např. "vyděšená stařena", "hezkých mladých lidí".
• Metafora: Např. "vykračuje do pekla jako na špacír".
• Dialogy: Časté a živé, např. mezi čertem a Čuperou.
• Popisná souvětí: Dlouhá a bohatá na přídavná jména, sloužící k detailnímu líčení situací.
• Specifika jazyka: Werichův jazyk je zábavný, hravý a přístupný, často využívá specifické obraty, které posilují komický nebo poučný efekt. Text je psán spíše obecnou češtinou, což přispívá k jeho čtivosti.

Hlavní postavy

Postavy jsou v každé pohádce jiné, často ztělesňují určité lidské vlastnosti nebo společenské typy. Často se objevují obyčejní lidé, ale i nadpřirozené bytosti (čerti, hastrmani) nebo bytosti s kouzelnými schopnostmi. Zde jsou příklady:

• Pan Čupera (pohádka Až opadá listí z dubu): Chytrý a prohnaný člověk, který dokáže obelstít i čerta. Ztělesňuje lidskou vynalézavost a schopnost vyhnout se nepříjemným situacím.
• Čert (pohádka Až opadá listí z dubu): Reprezentuje zlo, ale je často naivní a snadno se nechá přelstít lidskou chytrostí. Jeho role je často komická a slouží k morálnímu ponaučení.
• Postavy v pohádce Fimfárum (dle úryvku): Nejsou zde jmenné postavy, ale spíše archetypy jako "vyděšená stařena", "hezký mladý pár", "kníže vypadající člověk" a "zvířata". Tyto postavy jsou součástí alegorického obrazu, který otevírá samotné dílo a nastiňuje jeho témata strachu, svázanosti a hrozby.

Shrnutí děje

Fimfárum je sbírka sedmnácti samostatných pohádek, které nejsou vzájemně dějově provázané, ale spojuje je Werichův osobitý styl a morální poselství. Každá pohádka představuje ucelený příběh s vlastní zápletkou a rozuzlením.

Úvodní pohádka "Fimfárum"

Děj začíná popisem podivné sochy na návsi ve vesnici Nejdedál: velký býk opřený o vyděšenou stařenu, svázaný mladý pár a knížecí postava s lopatou. Pod sochou je květinový nápis "Fimfárum". Následuje vyprávění o tom, jak tato záhadná socha vznikla, což čtenáře uvádí do kouzelného a zároveň absurdního světa Werichových pohádek.

Pohádka "Až opadá listí z dubu"

V této pohádce si pro pana Čuperu přijde čert, aby splnil dohodu. Čupera, proslulý svou chytrostí, však čerta obelstí. Ukáže mu, že duby drží listí až do jara a že staré listí opadá až ve chvíli, kdy vyraší nové. S odvoláním na tuto skutečnost se Čupera vyhne svému osudu a čerta s poučením pošle pryč. Příběh je o lidské prohnanosti a neschopnosti zla konkurovat lidské inteligenci.

Další pohádky

Ostatní pohádky se zabývají různými motivy a představují různé postavy – od králů, princů a princezen po obyčejné lidi, čerty, vodníky a další bytosti. Často se setkáváme s tématy jako:

• Bohatství a chudoba: Postavy musí čelit důsledkům svých činů, ať už plynou z chamtivosti nebo laskavosti.
• Štěstí a smůla: Často závisí na náhodě, ale i na dobrých úmyslech.
• Láska a nenávist: Klíčové motivy ovlivňující osudy postav.
• Moudrost a hloupost: Konfrontace, která často vede k humorným situacím a poučení. Každá pohádka má jasnou zápletku, konflikty a zlomové body, vedoucí k finálnímu rozuzlení, které většinou zdůrazňuje, že dobro a spravedlnost nakonec zvítězí.