Jan Drda - Hrátky s čertem

Podcast

Jan Drda: Hrátky s čertem0:00 / 12:24

0:001:00 zbývá

1x

Jan Drda ve své pohádkové komedii Hrátky s čertem z roku 1946 s humorem líčí odvěký boj dobra se zlem. Dílo oslavuje selský rozum a upřímnost prostého člověka Martina Kabáta, který přelstí pekelné mocnosti a odhalí lidské pokrytectví a pýchu, čímž nabízí naději v těžké době.

Rychlý přehled

Literární druh	drama
Žánr	pohádková komedie (pohádková hra s komediálními prvky)
Literární směr	Není explicitně uveden, inspirace lidovou slovesností a pohádkami
Časoprostor	Neurčitý pohádkový čas; les, poustevna, královský zámek, Čertův mlýn, peklo
Kompozice	Chronologická, deset obrazů, proplétání paralelních dějových linií
Forma (dějství, výstupy)	Komedie o deseti obrazech
Hlavní postavy	Martin Kabát, Káča, Princezna Dišperanda, Otec Školastykus, Loupežník Sarka Farka, Lucius, Solfernus
Téma	Boj dobra se zlem, kritika lidských slabostí, oslava prostého, čestného člověka
Motivy	Odvaha, upřímnost, pokrytectví, pýcha, marnivost, selský rozum, vykoupení, humor

Úvod

Hrátky s čertem jsou pohádková komedie Jana Drdy z roku 1942, která s humorem líčí boj dobra se zlem, kde prostý, nebojácný člověk Martin Kabát přelstí pekelné mocnosti a odhalí lidské pokrytectví. Dílo je oslavou selského rozumu a upřímnosti nad vypočítavostí a pýchou. Tento rozbor se zaměří na Drdovo mistrovské propojení lidové tradice s morálním poselstvím, které mělo v době svého vzniku významný společenský dopad.

Hra vznikla v těžké válečné době po atentátu na Heydricha, jako forma úniku a naděje. Inspiraci čerpá z českých pohádek a pověstí, jako jsou ty od Boženy Němcové, dílo J. K. Tyla „Strakonický dudák“ nebo loutkové hry Matěje Kopeckého. Premiéru měla v roce 1945 a její popularitu upevnila filmová adaptace z roku 1956.

Literární druh a žánr

Hrátky s čertem jsou dramatické dílo, konkrétně pohádková hra s výraznými komediálními prvky. Je psána ve formě divadelní hry, skládající se z dialogů a monologů postav, doplněných scénickými poznámkami. Podtitul „Komedie o deseti obrazech“ jasně určuje její žánr. Spojuje typické rysy pohádky (boj dobra se zlem, nadpřirozené bytosti, morální poselství, šťastný konec) s prvky lidové komedie, projevující se v humorných situacích, dialozích a charakteristice postav. Žánr pohádkové komedie umožňuje Drdovi pracovat s nadsázkou, ironií a satirou, při zachování lehkosti a přístupnosti pro široké publikum.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Hlavním tématem díla je odvěký boj dobra se zlem, podaný s humorem a ironií. Skutečné zlo nesídlí v komických a neschopných pekelných mocnostech, ale v lidských slabostech jako pýcha, pokrytectví, marnivost a sobectví. Dílo oslavuje prostého, čestného a nebojácného člověka, který se řídí selským rozumem a morálními zásadami.

Hlavní myšlenky:

• Síla lidské dobroty a odvahy: Martin Kabát, prostý voják, přemůže pekelné mocnosti díky nebojácnosti a upřímnosti.
• Kritika pýchy a pokrytectví: Poustevník Školastykus ztělesňuje pokryteckou zbožnost, jejíž pýcha je závažnější než hříchy naivních dívek.
• Odmítnutí povrchnosti: Princezna Dišperanda je kritizována za marnivost, vedoucí k lehkomyslnému jednání.
• Vykoupení a druhá šance: Loupežník Sarka Farka a Školastykus dostávají šanci na nápravu.
• Humor jako obrana: V době vzniku díla sloužil humor jako prostředek k odreagování a posílení morálky.

Záměrem autora bylo nejen pobavit, ale i předat morální poselství o hodnotě lidské dobroty, odvahy a pokory. Drda chtěl ukázat, že i v těžkých časech je možné najít sílu a postavit se zlu.

Kompozice

Dílo je rozděleno do deseti obrazů, což je typické pro dramatickou tvorbu. Děj se odvíjí chronologicky, ale s několika paralelními dějovými liniemi, které se postupně proplétají:

• První linie sleduje putování Martina Kabáta a jeho střety s loupežníkem, čerty a poustevníkem.
• Druhá linie se zaměřuje na osudy princezny Dišperandy a komorné Káči, jejichž touha po ženichovi je přivede k úpisu čertu.

Tyto linie se setkávají v Čertově mlýně a později v pekle. Kompozice je dynamická, plná zvratů a humorných situací. Drda využívá kontrastu mezi zdánlivě mocnými čerty a prostým, ale odvážným Martinem Kabátem. Scény se rychle střídají, přenášejí diváka z lesa do poustevny, z královského zámku do Čertova mlýna a nakonec do samotného pekla. Závěr hry přináší rozuzlení všech dějových linií a morální ponaučení.

Časoprostor

Děj hry je zasazen do neurčitého pohádkového času, který evokuje atmosféru „kdysi dávno“ nebo „za devatero horami“. Konkrétní historické ani geografické určení není podstatné, neboť se jedná o univerzální příběh s nadčasovým poselstvím.

Prostorové uspořádání:

• Les: Místo setkání Martina s loupežníkem a čertem, symbolizuje divokost a nebezpečí, ale i svobodu.
• Poustevna: Domov otce Školastyka, symbolizuje zbožnost, která se však ukáže jako pokrytecká.
• Královský zámek: Místo, kde žijí princezna Dišperanda a Káča, symbolizuje bohatství a moc, ale i marnivost a nudu.
• Čertův mlýn: Klíčové místo, kde se setkávají lidský a pekelný svět, symbolizuje místo pokušení a osudových rozhodnutí.
• Peklo: Místo trestu a zla, které je však v Drdově pojetí spíše byrokratické a komické.

Tato rozmanitost prostředí podtrhuje pohádkový charakter díla a umožňuje Drdovi rozehrát širokou škálu situací.

Jazyk a vypravěč

Jazyk hry je bohatý, živý a plný lidového humoru. Drda mistrně pracuje s charakteristikou postav skrze jejich řeč. Vzhledem k tomu, že se jedná o drama, není zde přímý vypravěč. Děj je posouván vpřed výhradně prostřednictvím dialogů a jednání postav.

Jazykový styl postav:

• Martin Kabát a Káča: Mluví prostým, hovorovým jazykem, často s prvky dialektismů a archaismů, což podtrhuje jejich lidový původ a selský rozum.
• Čerti: Jejich řeč je zpočátku vznešenější a byrokratičtější, plná právnických termínů (zejména u Solferna), ale postupně se odhaluje jejich neschopnost a komičnost.
• Poustevník Školastykus: Používá archaický, biblický jazyk a zbožné fráze, které kontrastují s jeho sobeckými myšlenkami.
• Princezna Dišperanda: Její řeč je poněkud afektovaná a plná stesků, odrážející její rozmazlenost.

Celkově je jazyk hry velmi přístupný a srozumitelný, plný slovních hříček a situačního humoru. Drda se vyhýbá složitým konstrukcím a dává přednost dynamickým dialogům.

Hlavní postavy

• Martin Kabát: Hlavní hrdina, vysloužilý voják, který se ničeho nebojí. Ztělesňuje prostého, čestného a dobrosrdečného člověka s pevným morálním kompasem a selským rozumem. Jeho odvaha a upřímnost přemáhají pekelné úklady.
• Káča: Komorná princezny Dišperandy, prostá a naivní dívka toužící po ženichovi. Zpočátku je lehkomyslná, ale prokáže věrnost a stane se Martinovou družkou.
• Princezna Dišperanda: Rozmazlená a povrchní princezna, jejíž hřích spočívá spíše v marnivosti a pýše. Nakonec si najde prostého myslivce Huberta.
• Otec Školastykus: Poustevník, který se tváří zbožně, ale ve skutečnosti je plný pýchy, sobectví a nepřejícnosti. Je alegorií pokrytectví.
• Loupežník Sarka Farka: Zpočátku hrozivý, ale ve skutečnosti spíše komický a zbabělý bandita. Martin ho přemůže a Sarka Farka se polepší, najde smysl v poctivé práci.
• Lucius: Mladý, ambiciózní čert, který se snaží získat duše. Je mazaný, ale nakonec přelstěn Martinovým selským rozumem.
• Solfernus: Čertovský doktor a právník, mazaný a schopný přelstít Martina v kartách. Ztělesňuje pekelnou byrokracii a právnické kličky.
• Omnimor a Karborund: Dva staří, neschopní čerti, kteří spíše budí soucit než strach. Komické figury podtrhující Drdovo zlehčení pekelných mocností.
• Belzebub: Pán pekel, autoritativní, ale nakonec musí ustoupit před silou dobra a spravedlnosti anděla Theofila.
• Anděl Theofil: Zástupce nebeských sil, symbol spravedlnosti a boží milosti. Pomáhá Martinovi a zajišťuje šťastný konec.

Shrnutí děje

Příběh začíná setkáním nebojácného vysloužilého vojáka Martina Kabáta s loupežníkem Sarkou Farkou, kterého Martin snadno přemůže. Pomstychtivý loupežník pošle Martina do Čertova mlýna, aby se tam naučil bát. Mezitím mladý čert Lucius potká Sarku Farku a zkamenění ho. Martin však Lucia donutí Sarku Farku osvobodit, aby jim ukázal cestu do mlýna. Lucius se také setkává s pokryteckým poustevníkem Školastykem, který ho odežene.

Na královském zámku se trápí princezna Dišperanda a komorná Káča, protože si nemohou najít ženicha. Lucius využije jejich marnivosti a naivity a přesvědčí je, aby krví napsaly úpisy, jimiž se upisují peklu výměnou za ženicha. Káča však úpisy omylem předá Martinu Kabátovi, který se mezitím uchýlil do Čertova mlýna. Martin si úpisy schová do kabátu, aniž by tušil jejich pravý význam.

Ve mlýně se Martin setkává se starými, neschopnými čerty Omnimorem a Karborundem. Rozzlobený Lucius přivolá mazaného čertovského doktora Solferna. Ten Martina přelstí v kartách a vyhraje od něj jeho starý kabát, a s ním i úpisy dívek. Martin si uvědomí, že prohrál duše nevinných dívek, a rozhodne se je zachránit. Vydává se do pekla, vyzbrojen kyjem, který si vypůjčil od polekaného Sarky Farky.

Cestou do pekla Martin potká poustevníka Školastyka, který odmítá dívkám pomoci. Anděl Theofil, který poustevníkovi přináší chléb, s ním nesouhlasí a považuje jeho pýchu za větší hřích. V pekle Martin ke svému překvapení najde Káču, kterou tam unesl jeden z čertů. Martin se s kyjem probije až k pánovi pekel, Belzebubovi. Když Solfernus podává Belzebubovi úpisy, Martin mu je vytrhne a roztrhá. Rozzuření čerti se chystají Martina potrestat, ale zjeví se Theofil a oznámí Belzebubovi, že pokud Martin nebude propuštěn, nebeská jízda vtrhne do pekla. Belzebub musí ustoupit a Martin s Káčou jsou zachráněni.

Martin se ocitá zpět v lese. Řekne Sarkovi Farkovi, že v pekle je pro něj připraveno Záhořovo lože. Sarka Farka se poleká, přizná, že nikdy nikoho nezabil a chce se polepšit. Theofil potvrdí existenci Záhořova lože, ale nabídne loupežníkovi spásu, pokud mu odpustí někdo z jeho obětí. Martin mu odpustí, čímž využije své první přání. Martin vezme Sarku Farku do Čertova mlýna, aby točil kolem.

Poustevník Školastykus se mezitím rozčiluje na anděla, že se zpozdil s chlebem a že čerti neodnesli princeznu a Káču. Theofil se rozzlobí na poustevníkovu pýchu a přivolá na něj pekelné mocnosti. Martin využije své druhé přání a zachrání Školastyka před peklem, čímž získá druhého pomocníka do mlýna. Jako své třetí přání si Martin nechá naplnit dýmku tabákem. Nakonec se objeví Káča a připomene Martinovi, že jí v pekle slíbil sňatek. Martin slib splní. Princezna Dišperanda si mezitím našla ženicha, prostého myslivce Huberta.