Podcast na Jan Drda - Hrátky s čertem

Kapitoly

Mýtus o pohádce

Koktejl inspirace

Dobro, zlo a lidská hloupost

Hrdinové a pokrytci

Kompozice a dějové linky

Jazyk, postavy a prostředí

Pekelná hierarchie

Nebe vs. Peklo

Úvodní zápletka

Pekelné úpisy

Cesta do pekla

Záchrana a rozuzlení

Závěrečné shrnutí

Přepis

Matěj: Většina lidí si myslí, že Drdovy „Hrátky s čertem“ jsou jen taková milá, trochu bláznivá pohádka pro zasmání. Ale ve skutečnosti je to dílo, které vzniklo jako reakce na jedno z nejtemnějších období naší historie.

Adéla: Přesně tak, Matěji. Posloucháte Studyfi Podcast. A ta myšlenka je naprosto klíčová. Hra byla napsána v roce 1942, v době hluboké národní krize po atentátu na Heydricha. Byla to forma terapie a úniku od drtivé reality plné represí.

Matěj: To úplně mění pohled na věc. Takže to nebyl jen takový nápad „pojďme napsat něco o čertech“?

Adéla: Vůbec ne. Drda chtěl lidem dát naději, humor a víru, že dobro nakonec zvítězí. A udělal to tak, že smíchal to nejlepší z české tradice. Představ si ho jako takového literárního DJe.

Matěj: Literárního DJe? To se mi líbí! Co mixoval za desky?

Adéla: Vzal si něco z pohádek Boženy Němcové, hlavně z „Čert na zemi“, přidal špetku „Strakonického dudáka“ od Tyla a dokonce i loutkovou hru o krásné Dišperandě. Všechno to propojil a stvořil naprosto originální dílo.

Matěj: Takže žánrově je to pohádková komedie. Co to ale znamená v praxi? Je to víc pohádka, nebo víc komedie?

Adéla: Je to drama, tedy divadelní hra. A Drda v ní ukazuje, že tyhle dva žánry se skvěle doplňují. Používá pohádkový rámec – boj dobra se zlem – ale celé to otáčí. Klíčovým tématem je, že skutečné zlo často nesídlí v pekle.

Matěj: Počkat, jak to? Kde jinde by mělo být?

Adéla: V lidských slabostech! Peklo a čerti jsou v té hře vlastně docela komičtí a neschopní. To pravé nebezpečí je v lidské pýše, pokrytectví a hlouposti. To je ta hlavní myšlenka.

Matěj: To dává smysl. A kdo je tedy ten hlavní hrdina, který se tomu postaví?

Adéla: Obyčejný vysloužilý voják, Martin Kabát. Je to prostý, ale statečný a čestný chlap, který se nebojí ničeho a nikoho. Právě jeho selský rozum a odvaha jsou silnější než celé peklo.

Matěj: Takže síla obyčejného člověka. A kdo je naopak ten záporák, když ne čerti?

Adéla: Zajímavá otázka! Největší kritiku schytá poustevník Školastykus. Navrch zbožný muž, ale uvnitř je to pyšný a nepřejícný pokrytec. Jeho hřích je pro Drdu mnohem horší než hříchy princezny Dišperandy, která se upsala čertu jen z marnivosti.

Matěj: Rozumím. Takže Drdův vzkaz byl – nebojte se strašidel, ale dejte si pozor na lidi, co se tváří jako svatoušci.

Adéla: Naprosto přesně! Drda chtěl pobavit, ale hlavně posílit morálku a ukázat, že humor a odvaha jsou nejlepší zbraně proti jakémukoliv zlu. I tomu skutečnému, za branami divadla.

Adéla: Přesně tak. Ta hra je prostě chytře napsaná, aby byla přístupná a zároveň měla hloubku. A to nás přivádí k tomu, jak je vlastně celá strukturovaná.

Matěj: Super, pojďme se na to podívat. Jak se v tom má student zorientovat?

Adéla: Není to tak složité. Hra má deset obrazů, což je pro drama celkem typické. Děj jede chronologicky, ale má dvě hlavní linky, které běží vedle sebe.

Matěj: Dvě linky? Jako dva příběhy najednou?

Adéla: V podstatě ano. Jedna sleduje Martina Kabáta – jak potká loupežníka, čerty, poustevníka... Prostě jeho cesta.

Matěj: A ta druhá?

Adéla: Ta druhá se točí kolem princezny Dišperandy a její komorné Káči. Ty dvě jsou tak zoufalé, že chtějí ženicha, až se upíšou čertu.

Matěj: To zní jako recept na katastrofu. Kde se tyhle linky protnou?

Adéla: Klíčové místo je Čertův mlýn a potom samozřejmě samotné peklo. Tam se všichni sejdou a začne to pravé drama... i komedie.

Matěj: Takže je to vlastně takový mix zvratů a humoru?

Adéla: Přesně. Drda skvěle využívá kontrast. Máš tu zdánlivě mocné, ale vlastně byrokratické čerty, a proti nim stojí obyčejný, ale statečný Martin. Scény se rychle střídají – z lesa na zámek, z mlýna do pekla. Je to fakt dynamické.

Matěj: To zní, jako by i jazyk hrál velkou roli. Mluví všichni stejně?

Adéla: Vůbec ne! A to je na tom to geniální. Drda dává každé postavě její vlastní hlas. Schválně, jak bys čekal, že bude mluvit Martin Kabát nebo Káča?

Matěj: No... asi nějak jednoduše, lidově?

Adéla: Bingo. Jejich řeč je hovorová, přímá, plná selského rozumu. Naopak čerti se zpočátku snaží mluvit vznešeně a používají právnické fráze.

Matěj: Takže peklo je vlastně jenom jedna velká úřednická kancelář? To je děsivější než oheň a síra!

Adéla: Něco na tom bude! Ale brzy se ukáže jejich neschopnost a jejich řeč je pak zmatená a komická. A třeba takový poustevník Školastykus používá nabubřelý, biblický jazyk, aby zakryl své sobectví.

Matěj: A co ty princezny?

Adéla: Dišperanda je afektovaná, pořád si stěžuje. Její řeč skvěle odráží její rozmazlenost a nudu. Vlastně žádná postava není černobílá. I ten strašlivý loupežník Sarka Farka je ve skutečnosti spíš komický zbabělec, který se nakonec polepší.

Matěj: Takže jazyk a jednání postav nám vlastně vypráví celý příběh, když tam není žádný vypravěč. Je to tak?

Adéla: Přesně tak. To je celé kouzlo dramatu. A právě tyhle postavy a jejich morální dilemata jsou to, co dělá hru nadčasovou.

Matěj: To dává smysl. Postavy tedy nejsou jen figurky v pohádce, ale nositelé nějakých vlastností a myšlenek. Pojďme si ty nejdůležitější rozebrat jednu po druhé.

Matěj: Takže máme na scéně peklo, které vlastně není tak hrozivé. Co ale ti samotní čerti? Kdo jsou hlavní postavy, se kterými se setkáme?

Adéla: Skvělá otázka, Matěji. Hlavním hybatelem je mladý, ambiciózní čert Lucius. Představ si ho jako takového pekelného stážistu, co se snaží udělat kariéru. Chce získat duše, ale nakonec ho Martin Kabát přelstí svým selským rozumem.

Matěj: Pekelný stážista, to se mi líbí. Ale předpokládám, že ne všichni jsou takhle... nezkušení.

Adéla: To rozhodně ne. Pak je tu Solfernus. To je čertovský doktor a právník. Je extrémně mazaný a ztělesňuje pekelnou byrokracii a všechny ty právnické kličky. Právě on Martina přelstí v kartách.

Matěj: Aha, takže i v pekle potřebuješ dobrého právníka. A co ti ostatní?

Adéla: Přesně. Dále tam máme dvě komické figurky – Omnimora a Karborunda. Jsou to dva staří, neschopní čerti, kteří spíš budí soucit než strach. Krásně to podtrhuje to Drdovo zlehčení.

Matěj: A co vládce pekla, Belzebub? Je taky pro smích?

Adéla: Ten je sice autoritativní, ale nakonec i on musí ustoupit síle dobra. Tu reprezentuje anděl Theofil. On je symbolem spravedlnosti a boží milosti, který všechno napraví a zajistí šťastný konec.

Matěj: Rozumím. Takže máme pestrou paletu postav, od komických po skutečně mazané. A proti nim stojí nebeská síla. Pojďme se teď podívat na jazyk, kterým Drda tyto postavy oživil.

Matěj: Takže máme za sebou postavy... a jsou to fakt skvělé, komplexní figurky. Ale jak to všechno do sebe zapadá? Pojďme si to celé shrnout.

Adéla: Přesně tak. Tohle je ten moment, kdy všechny ty dílky skládačky zacvaknou na své místo. Tak pojďme na to.

Matěj: Kde to celé začíná?

Adéla: Příběh startuje setkáním vysloužilého vojáka Martina Kabáta, který se ničeho nebojí, s loupežníkem Sarkou Farkou. Martin ho samozřejmě hravě přemůže.

Matěj: A Sarka Farka se chce pomstít, že jo?

Adéla: Jasně. Pošle Martina do Čertova mlýna, aby se konečně začal bát. Mezitím se mladý, ambiciózní čert Lucius snaží získat nějaké duše a potká právě Sarku Farku, kterého nechá zkamenět.

Matěj: A tady se jejich cesty protnou, že?

Adéla: Přesně. Martin přinutí Lucia, aby loupežníka oživil, a ten mu pak musí ukázat cestu do mlýna. Je to takový první střet dobra se zlem, i když Martin si to ještě neuvědomuje.

Matěj: Dobře, a co se děje na zámku? Tam to taky vře.

Adéla: To teda. Princezna Dišperanda a její komorná Káča jsou zoufalé, protože si nemůžou najít ženicha. A toho využije právě Lucius.

Matěj: Ten je všude!

Adéla: Přesně. Oběma se představí jako skvělá partie a přemluví je, aby mu krví podepsaly úpisy do pekla výměnou za manžela. Je to klasická ďáblova lest.

Matěj: Ale ty úpisy se k němu nedostanou, že? Tam je ten zvrat.

Adéla: Přesně tak. Káča je totiž omylem předá Martinu Kabátovi, který se mezitím usadil v Čertově mlýně. A Martin... ten si je strčí do kapsy a vůbec netuší, co drží v ruce.

Matěj: Takže Martin má v kapse dva lístky do pekla a neví o tom. To zní jako problém.

Adéla: A taky je. Lucius je naštvaný a povolá si na pomoc mazaného čertovského doktora Solferna. A tenhle Solfernus přelstí Martina v kartách a vyhraje od něj jeho kabát... a s ním i ty úpisy.

Matěj: A v tu chvíli to Martinovi dojde.

Adéla: Ano. Uvědomí si, že prohrál duše dvou nevinných dívek. A i když je to drsný voják, rozhodne se je zachránit. Vyzbrojí se kyjem a vydá se rovnou do pekla.

Matěj: A v pekle to rozjede ve velkém stylu!

Adéla: Přesně! Probije se až k Belzebubovi, najde tam unesenou Káču a když Solfernus podává úpisy, Martin mu je prostě vytrhne a roztrhá.

Matěj: Čerti musí být pěkně naštvaní.

Adéla: Jsou, ale zjeví se anděl Theofil a pohrozí jim nebeskou invazí. Takže Belzebub musí Martina i Káču propustit.

Matěj: A co se stane po návratu? Tam se to ještě hezky zamotá.

Adéla: Martin využije tři přání od anděla. Prvním zachrání Sarku Farku před peklem, druhým pokryteckého poustevníka Školastyka... a oba je zaměstná v mlýně.

Matěj: A to třetí přání? To je to nejlepší, ne?

Adéla: Třetím přáním si nechá naplnit dýmku tabákem. Nakonec mu Káča připomene, že jí v pekle slíbil sňatek, a Martin svůj slib splní.

Matěj: Takže to máme za sebou. Od postav, přes jazyk až po samotný děj. Je to opravdu komplexní dílo, které je pohádkou jen na první pohled.

Adéla: Přesně tak. Je to příběh o odvaze, o boji dobra se zlem, ale i o lidské slabosti a pýše. A hlavně o tom, že i ten největší hříšník si zaslouží druhou šanci. A obyčejný člověk může dokázat neobyčejné věci.

Matěj: Skvělé shrnutí. Adélo, moc ti děkuju, že jsi nám to dneska takhle krásně přiblížila.

Adéla: Já děkuju za pozvání. Bylo to super.

Matěj: Tak to je pro dnešek od nás vše. Doufáme, že vám to k maturitě pomohlo. U dalšího dílu Studyfi Podcastu se na vás těšíme. Mějte se hezky!

Adéla: Na shledanou.