Podcast na Historie českých knihoven v První republice

Kapitoly

Knihovny před sto lety

Spolky a nadšenci

Zákony, které vše změnily

Éra budování

Co se smělo a nesmělo číst

Zlatá dvacátá a mezinárodní úspěch

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Vojtěch: Když dneska vejdeš do jakékoli městské knihovny, přijde ti to jako samozřejmost. Ale představ si, že ještě na začátku 20. století bys tam místo stovek knih našel možná jen malou poličku od místních hasičů.

Barbora: To je skvělý příklad! A posloucháte Studyfi Podcast. Přesně tak to bylo. Před vznikem Československa sice existovala síť knihoven, ale dělily se na české a německé, a hlavně na dva typy.

Vojtěch: Jaké typy to byly?

Barbora: Jednak lidové, tedy veřejné, a pak spolkové. Ty zakládali třeba sokolové nebo právě ti hasiči. A ty byly nejoblíbenější! Problém byl, že stát se o ně skoro nestaral, takže všechno záviselo na penězích a práci vlasteneckých nadšenců.

Vojtěch: A co na Slovensku? Tam to bylo podobné?

Barbora: Mnohem horší. Kvůli silné maďarizaci tam skoro žádné slovenské veřejné knihovny nebyly. Třeba v Bratislavě ani jediná.

Vojtěch: Takže co bylo tím zlomem? Kdy se to začalo měnit?

Barbora: Zásadní změna přišla se vznikem Československa v roce 1918. Nový stát chtěl kulturně povznést národ. A klíčový byl zákon o veřejných knihovnách z roku 1919. Ten nařizoval, aby v každé obci vznikla knihovna. Najednou to byla povinnost, ne jen dobrovolnictví.

Vojtěch: Takže se z koníčku stala instituce. A to je základ toho, co známe dnes.

Barbora: Přesně tak. A hned v roce 1920 přibyl i zákon o pamětních knihách, který dal vzniknout obecním kronikám.

Vojtěch: A zákony jsou jedna věc... ale jak to vypadalo v praxi? Celé to období první republiky se dělí na několik fází, že?

Barbora: Přesně tak. První fáze, hned po vzniku státu do roku 1920, byla o budování. Všechno vznikalo podle demokratického principu anglo-amerických „free public libraries“. I když... nikdo ze zakladatelů v Americe nikdy nebyl.

Vojtěch: Takže takový import nápadu na dálku. Kdo za tím stál?

Barbora: Hlavně osobnosti jako František Houser nebo Karel Veleminský. Ale tou nejvýraznější postavou byl Ladislav Jan Živný. Pro něj byla knihovna hlavně výchovná a vzdělávací instituce.

Vojtěch: A to je důležité. Díky němu je dnes knihovnictví skutečný obor, který studujeme, a ne jen nějaký koníček.

Barbora: Přesně. Prosazoval odborné vzdělání pro knihovníky, zakládání spolků, časopisů a taky zavedení desetinného třídění, které známe dodnes.

Vojtěch: A jak taková prvorepubliková knihovna vypadala? Bylo to jen o půjčování knih?

Barbora: Kdepak. Každá musela mít půjčovnu, čítárnu a příruční knihovnu. A taky měla „knihovní radu“, která o všem rozhodovala. Třeba i o tom, co se bude kupovat.

Vojtěch: Takže rada mohla některé knihy zakázat?

Barbora: Přesně tak! V knihovnách nesměly být knihy, které byly považovány za „umělecky bezcenné“. Takzvaný brak.

Vojtěch: Počkej, co to znamená? Co byl brak?

Barbora: Třeba pornografie, ale taky „krváky“, detektivky nebo indiánky. Prý moc dráždily čtenářovu fantazii.

Vojtěch: Žádné detektivky! Dnešní čtenáři by asi protestovali. Bylo to tedy dost přísně řízené.

Barbora: Bylo. Vše spadalo pod Ministerstvo školství a národní osvěty. To řešilo i velký problém s negramotností, hlavně na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde knihovny skoro neexistovaly.

Vojtěch: Ale pak přišla dvacátá léta, a to byl asi vrchol, že?

Barbora: Jednoznačně. Byla to doba největšího rozvoje. Dokončila se síť veřejných knihoven a na vesnicích prý ani nestačili doplňovat knihy, jaký byl zájem. V Praze v roce 1929 otevřela Městská knihovna.

Vojtěch: A taky se začalo mluvit o Národní knihovně.

Barbora: Ano, hlavně díky Zdeňku Václavu Tobolkovi. Ten prosadil myšlenku, že potřebujeme instituci, která bude uchovávat národní kulturní bohatství. A právě Tobolka se zasloužil o obrovský úspěch...

Vojtěch: A to?

Barbora: V roce 1926 se v Praze konal Mezinárodní knihovnický kongres. A o dva roky později v Římě vznikla Mezinárodní federace knihovnických spolků, známá jako IFLA. A hádáš správně, zástupcem za Československo byl zase Tobolka.

Vojtěch: Takže když to shrneme, první republika položila naprosté základy toho, co známe dnes. Od povinnosti mít knihovnu v každé obci až po profesionalizaci celého oboru.

Barbora: Přesně tak. Od nadšených spolků z 19. století jsme se dostali k promyšlenému, státem řízenému systému. A i když pak přišla krize a válka, ten základ už tady byl a přetrval.

Vojtěch: Skvělý přehled, Barboro, moc děkuji. A děkujeme i vám, našim posluchačům. Doufáme, že jste se dozvěděli něco nového a že se na knihovny teď budete dívat zase trochu jinak.

Barbora: Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi podcastu na slyšenou.

Vojtěch: Na slyšenou.