Historie českých knihoven v První republice: Komplexní rozbor pro studenty

TL;DR: Rychlé shrnutí

Historie českých knihoven v První republice je příběhem dynamického rozvoje. Po vzniku ČSR v roce 1918 získaly knihovny prioritu a byly budovány na demokratických principech anglo-amerického vzoru. Klíčové byly zákony z let 1919 a 1920, které stanovily povinnost zřízení knihoven v obcích. Osobnosti jako Ladislav Jan Živný a Zdeněk Václav Tobolka hrály zásadní roli v profesionalizaci oboru a mezinárodní spolupráci. Období od 1921 do 1928 znamenalo největší rozkvět, s budováním sítě a vznikem Národní knihovny, zatímco pozdější léta přinesla výzvy v podobě krize a válečných příprav.

Knihovny před vznikem ČSR: Dědictví obrození a národnostní rozdělení

Před 1. světovou válkou měly české země již poměrně rozsáhlou síť knihoven. Jejich vybudování souviselo s úspěšným procesem národního obrození v 19. století.

Knihovny se vlivem národnostních poměrů na našem území dělily na české, slovenské a německé. Nejčastěji se setkáváme se dvěma typy knihoven:

Lidové: Byly všeobecně dostupné pro širokou veřejnost.
Spolkové: Založené různými sdruženími, například sokolskými nebo hasičskými spolky. Tyto knihovny byly velmi oblíbené pod vlivem sílícího českého národního uvědomění, avšak stát o ně téměř nepečoval a byly závislé na nadšencích.

Roční obrat výpůjček v českých knihovnách dosahoval zhruba 2,5 milionu výpůjček, v německých asi půl milionu. Situace na Slovensku byla mnohem horší, kde pod vlivem pomadarisování bylo množství národních knihoven velmi nízké, například v Bratislavě nebyla ani jedna slovenská veřejná knihovna.

Zásadní změna s příchodem republiky: Priorita kultury a zákonné opory

Vznikem Československé republiky v roce 1918 se podmínky pro knihovny razantně změnily. Nový stát si jako jednu z priorit stanovil povznesení kulturní úrovně národa, a knihovny tak získaly důležité místo v tomto procesu.

Zásadním obdobím pro vytvoření základu knihovnické sféry jsou roky 1919 a 1920. Tyto roky přinesly klíčové zákonné opory pro budování moderního knihovnictví.

Zákonné milníky a vznik demokratického knihovnictví v První republice

Rozvoj knihoven v První republice byl pevně ukotven v nově přijatých zákonech. Ty položily základ pro jejich systematické budování a fungování.

Zákon o veřejných knihovnách (1919): Měl zajistit, aby v každé politické obci vznikla osvětová komise a knihovnická rada. Tím se stalo zakládání knihoven povinné a demokraticky řízené.
Zákon o pamětních knihách (1920): Stanovil, že v každé politické obci má být vedena obecní pamětní kniha a má v ní působit letopisecká (kronikářská) komise. To podporovalo uchovávání místní historie.

Vývoj českých knihoven v První republice: Klíčové etapy

Období vývoje knihoven v první polovině 20. století lze rozdělit na několik fází, které odrážejí společenské a hospodářské změny:

Období vzniku a zakládání knihoven demokratickým způsobem (1918–1920)
Období největšího rozvoje demokratického knihovnictví (1921–1928)
Období hospodářské krize (1929–1934)
Období příprav na obranu republiky (1935–1938)
Období okupace (1939–1944)

Období vzniku a zakládání (1918–1920): Americký vzor a domácí osobnosti

V této době byly knihovny budovány podle demokratického principu anglo-amerického vzoru „free public library“. Tento princip byl adaptován specifickým, domácím způsobem, jelikož nikdo ze zakladatelů Ameriku nenavštívil.

Tyto snahy podporovali zejména František Houser, František Xaver Prusík a Karel Velemínský. Jednou z nejvýraznějších osobností tohoto období se stal Ladislav Jan Živný.

Ladislav Jan Živný: Architekt moderního knihovnictví

Ladislav Jan Živný (1872–1949) je klíčovou postavou historie českého knihovnictví. Jeho přínos byl mnohostranný:

Výchovně vzdělávací funkce: Přisuzoval knihovnám významnou výchovně vzdělávací funkci a zdůrazňoval nutnost jejich důstojného společenského postavení.
Profesionalizace: Zasloužil se o vznik knihovnického povolání podpořeného odborným vzděláním, čímž položil základy pro obor, který studujeme dnes.
Podpora spolků a časopisů: Podporoval vznik knihovnických spolků a propagoval vydávání knihovnických časopisů.
Desetinné třídění: Podporoval zavedení desetinného třídění pro organizaci knihovních fondů.

Organizace knihoven pod MŠANO a regionální výzvy

V období První republiky bylo řídícím orgánem osvětové péče, kam patřila i starost o knihovnictví, tzv. MŠANO (Ministerstvo školství a národní osvěty). Hlavními představiteli budování knihoven v tomto období se stali Karel Velemínský a Robert Balaš.

Ministerstvo se muselo vypořádat s neutěšenou situací na Slovensku, kde aktivně podporovalo vznik knihoven. Další výzvou byla nová část republiky – Podkarpatská Rus – kde bylo více než 50% obyvatel negramotných, takže knihovny zde téměř neexistovaly.

Kvůli složité národnostní situaci na území státu po staletích života v Habsburské monarchii musela být v knihovnách povinně zřizována „menšinová oddělení“.

Charakteristika veřejné knihovny v První republice: Pravidla a zákazy

Veřejná knihovna v době První republiky měla jasně definovanou strukturu a pravidla:

Součásti: Musela obsahovat půjčovnu, čítárnu a příruční knihovnu.
Knihovní rada: Měla zřízenou „knihovní radu“ s značnými pravomocemi k řízení knihovny. Ta například jmenovala do funkce knihovníky či vytvářela knihovní výpůjční řád.
Profesionální knihovník: Knihovnu v obci s počtem obyvatel nad 10 000 musel vést profesionální knihovník.
Výběr fondu: V knihovním fondu nesměly být zařazeny knihy „umělecky a obsahově bezcenné“, tzv. „brak“. Mezi ně patřila pornografie, „krváky“, detektivní a indiánské povídky, protože údajně „dráždily čtenářovu fantazii“.

Mimo tento typ knihoven samozřejmě nadále existovaly knihovny školní, univerzitní, zámecké a další specializované instituce.

Rozkvět knihovnictví (1921–1928): Budování sítě a vznik Národní knihovny

Toto období představuje velký rozmach knihovnictví v Československu. Byla dokončena síť veřejných knihoven a rozvíjely se i specializované, vědecké a odborné knihovny.

Na vesnicích se pro velký zájem čtenářů nestačila doplňovat knižní zásoba. V Praze byla v roce 1929 založena Městská veřejná knihovna a její pobočka na Vinohradech.

Byl vznesen požadavek na vznik Národní knihovny, která by uchovávala národní kulturní bohatství a plnila konzervační úkol. Tento úkol mohla plnit od roku 1935, kdy začala dostávat tzv. „povinné výtisky“. O založení Národní knihovny se u nás zasloužil především Zdeněk Václav Tobolka.

Mezinárodní ohlas: Pražský kongres a založení IFLA

Úsilí českých knihovníků bylo v roce 1926 oceněno tím, že se v Praze konal Mezinárodní knihovnický kongres, opět zásluhou Zdeňka Václava Tobolky. Na kongresu byl vznesen požadavek na vznik mezinárodní knihovnické organizace.

Tato organizace skutečně vznikla 31. března 1928 v Římě pod názvem IFLA (Mezinárodní federace knihovnických spolků). Zástupcem za ČSR byl opět Zdeněk Václav Tobolka.

Období do konce dvacátých let 20. století celkově položilo pevné základy pro rozvoj demokratického knihovnictví v Československu.

Období hospodářské krize (1929–1934) a příprav na obranu (1935–1938)

Následující léta přinesla nové výzvy. Hospodářská krize (1929–1934) ovlivnila financování a rozvoj knihoven. Období 1935–1938 bylo ve znamení příprav na obranu republiky, což se také promítlo do priorit státu a do péče o kulturní instituce, včetně knihoven.

Často kladené dotazy (FAQ) o historii českých knihoven v První republice

Jaké byly hlavní typy knihoven před rokem 1918?

Před rokem 1918 existovaly především lidové (všeobecně dostupné) a spolkové knihovny. Spolkové knihovny, zakládané například sokolskými či hasičskými spolky, byly velmi populární, ale závislé na podpoře nadšenců, jelikož stát o ně nepečoval.

Co přinesl zákon o veřejných knihovnách z roku 1919?

Zákon o veřejných knihovnách z roku 1919 byl klíčový. Zajistil, aby v každé politické obci vznikla osvětová komise a knihovnická rada, čímž se zřizování knihoven stalo povinným a podpořilo se jejich systematické budování na demokratických principech.

Kdo byl Ladislav Jan Živný a jaký měl vliv na české knihovnictví?

Ladislav Jan Živný byl jednou z nejvýznamnějších osobností českého knihovnictví v První republice. Zasloužil se o profesionalizaci oboru (včetně odborného vzdělávání), podporoval knihovnické spolky a časopisy a prosazoval desetinné třídění. Knihovnám přisuzoval důležitou výchovně vzdělávací funkci.

Jaká byla role Ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO)?

MŠANO bylo řídícím orgánem osvětové péče v První republice, kam spadala i starost o knihovnictví. Ministerstvo se pod vedením osobností jako Karel Velemínský a Robert Balaš snažilo řešit neutěšenou situaci na Slovensku a Podkarpatské Rusi a prosazovalo povinná menšinová oddělení v knihovnách.

Kdy a jak vznikla IFLA a kdo zastupoval Československo?

Mezinárodní federace knihovnických spolků (IFLA) vznikla 31. března 1928 v Římě. Jejímu vzniku předcházel Mezinárodní knihovnický kongres v Praze v roce 1926. Československo na něm i při založení IFLA zastupoval především Zdeněk Václav Tobolka, který měl zásadní vliv na mezinárodní uznání českého knihovnictví.