Podcast na Hejného metoda v předškolní matematice

Kapitoly

Úvod do světa čísel

Učení hrou

Když se nedaří

Přepis

Petr: Představte si malou Aničku na koberci. Před ní leží pět kostek. Počítá: „Jedna… dva… tři… pět!“ a přitom ukáže jen na čtyři. Co se stalo? Proč to nesedí?

Tereza: Anička si jen plete skvěle rozvinutou slovní paměť s opravdovým pochopením množství. Tohle je Studyfi Podcast.

Petr: A to je častá záměna, že? Cílem ve školce tedy není učit děti psát číslice, ale spíš je poznat, pojmenovat a přiřadit správný počet ke znaku, typicky od jedné do šesti.

Tereza: Přesně. A dítě potřebuje číslo vnímat všemi smysly. Není to jen počet, ale i adresa na domě, jméno na dresu nebo třeba operátor – „přidej dvě kostky“.

Petr: Jak jim tenhle abstraktní svět přiblížit? Nějakou hrou? Třeba Živé kuželky?

Tereza: Třeba! Ale skvělá je i hra „Sova“. Myslím si na nějaký předmět a ostatní se pomocí otázek, na které odpovídám jen ANO/NE, snaží uhodnout, co to je. Učí je to ptát se na vlastnosti věcí!

Petr: To zní jako detektivka pro nejmenší! A co paměť? Slyšel jsem o Kimově hře.

Tereza: Ano, ta je super na krátkodobou paměť. Na stůl dáme pět předmětů, děti si je zapamatují, zakryjeme je a hádají, co je pod šátkem. Jednoduché a efektivní.

Petr: A co když to dítěti nejde a chce to prostě vzdát?

Tereza: V žádném případě ho nenechat! Místo toho ho vybídněte, aby to zkusilo jinak. Třeba ať si předměty rozdělí na menší, přehlednější skupinky.

Petr: Takže směřovat dítě k tomu, že věci se jen tak nevzdávají. To je lekce i do života.

Tereza: Přesně tak. Trpělivost, hry a podpora. To je ten správný start.