Ernest Hemingway

Úvod

Ernest Hemingway (1899–1961) byl významný americký novinář a spisovatel, považovaný za čelného představitele tzv. ztracené generace. Je známý pro svůj úsporný styl psaní, tzv. „metodu ledovce“, a hluboké humanistické cítění.

Hemingwayův přínos spočívá v mistrovství krátkých prozaických forem a ve vývoji moderního literárního stylu. Jeho dílo, ovlivněné válečnými zážitky a láskou k přírodě, významně formovalo světovou literaturu 20. století a získalo mu Pulitzerovu i Nobelovu cenu.

Životopis

Dětství a mládí (1899–1921)

Ernest Miller Hemingway se narodil 21. července 1899 v Oak Parku v Illinois jako druhé ze šesti dětí. Jeho otec Clarence byl lékař a podporoval v něm lásku k přírodě, lovu a rybaření, zatímco matka Grace se věnovala hudbě a byla velice zbožná. Ernest projevoval fyzickou zdatnost v boxu a plavání, ačkoliv špatně viděl na jedno oko. Na střední škole psal verše a črty do novin a hrál na violoncello.

Po maturitě v roce 1917 odmítl vysokou školu a stal se reportérem kansaského listu Star. V roce 1918 odjel do Itálie, kde se jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže zapojil do první světové války. U řeky Piavy byl těžce raněn střepinami, ale přesto zachránil zraněného vojáka, za což získal italskou stříbrnou medaili. Během rekonvalescence v milánské nemocnici se zamiloval do zdravotní sestry Agnes von Kurowské.

Po návratu do USA v roce 1919 a rozchodu s Agnes se Ernest Hemingway chtěl věnovat psaní. Krátce pracoval jako novinář v Torontu, poté se v Chicagu seznámil s Hadley Elizabeth Richardsonovou, se kterou se v září 1921 oženil a odjel do Evropy.

Život v Evropě (1921–1928)

Novomanželé žili zpočátku v Paříži, kde se Ernest Hemingway stal členem tzv. „Ztracené generace“ kolem Gertrudy Steinové. Pokračoval v novinářské práci pro Toronto Star a další deníky, cestoval po Evropě a psal povídky. Vlaková krádež jeho rukopisů ve Švýcarsku mu způsobila hlubokou depresi. V roce 1923 vyšla jeho první kniha Tři povídky a deset básní.

Po narození syna Johna Hadleyho Nicanora (Bumbyho) v Torontu v roce 1923 se rodina vrátila do Paříže. Zde se okruh jejich známých rozšířil o F. Scotta Fitzgeralda. Hemingway se věnoval psaní, čerpal náměty z cest po Španělsku a býčích zápasů, což vedlo k románu I slunce vychází (Fiesta). V roce 1927 se po rozvodu s Hadley oženil s Pauline Marie Pfeifferovou. Následující rok mu vyšel román Sbohem, armádo.

Literární sláva (1928–1937)

V roce 1929 román Sbohem, armádo, inspirovaný jeho válečnými zážitky, definitivně zajistil Ernestu Hemingwayovi světovou slávu a finanční nezávislost. Přestal se věnovat novinařině a plně se soustředil na literární tvorbu. V tomto období se mu s Pauline narodili synové Patrick (*1928) a Gregory (1931–2001).

Zážitek otcovy sebevraždy v roce 1928 ho psychicky zasáhl. V roce 1932 vyšla jeho kniha o býčích zápasech Smrt odpoledne a o dva roky později sbírka povídek Vítěz nebere nic. Ernest Hemingway si pořídil dům v Key West a loď Pilar, s níž se věnoval rybolovu. Cestoval na safari do Afriky, což inspirovalo knihu Zelené pahorky africké (1935). V roce 1937 vydal román Mít a nemít.

Válečná léta (1937–1945)

Ernest Hemingway se aktivně zapojil do španělské občanské války jako reportér a podílel se na dokumentárním filmu Španělská země. Tyto zážitky ho inspirovaly k divadelní hře Pátá kolona a k románu Komu zvoní hrana (1940), který se stal jeho dalším velkým úspěchem. Během války v Španělsku navázal vztah s novinářkou Marthou Gellhornovou, s níž se oženil v roce 1940 po rozvodu s Pauline. Usadili se na Kubě v domě Finca Vigía.

Na počátku 40. let se Ernest Hemingway s Marthou Gellhornovou vydali na Dálný východ jako zpravodajové čínsko-japonské války. Po vstupu USA do druhé světové války zorganizoval na Kubě protišpionážní skupinu a na své lodi Pilar pátral po německých ponorkách. V roce 1944 se vrátil do Evropy jako válečný dopisovatel, zúčastnil se invaze v Normandii a bojů na Siegfriedově linii. Za aktivní účast ve druhé světové válce byl v roce 1947 vyznamenán Bronzovou hvězdou. V Londýně se seznámil s Mary Welshovou, která se stala jeho čtvrtou manželkou.

Nobelova cena (1945–1954)

Po válce se Ernest Hemingway usadil s Mary Welshovou na Kubě a v březnu 1946 se vzali. V tomto období pracoval na románu Rajská zahrada, vydaném posmrtně. Cesta do Itálie v roce 1948 a seznámení s Adrianou Ivančičovou inspirovalo román Přes řeku do stínu stromů (1950).

V roce 1951 napsal za pouhých osm týdnů krátkou novelu Stařec a moře (1952), příběh o starém rybáři Santiagovi. Dílo bylo kritiky nadšeně přijato a označováno za jeho mistrovské. Za tuto knihu obdržel v roce 1953 Pulitzerovu cenu. O rok později, v roce 1954, mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „za stylistické mistrovství moderního vypravěče, které se naposledy ukázalo v knize Stařec a moře a za jeho vliv na současný literární styl“. Kvůli zraněním z letecké havárie v Africe si cenu nemohl převzít osobně a medaili věnoval kubánské národní světici.

Poslední léta života (1955–1961)

V posledních letech života se Ernest Hemingway potýkal s vážnými zdravotními problémy, následky úrazů a nadměrného pití, což ovlivnilo jeho tvůrčí sílu. I když psal novou knihu o Africe a přepsal Rajskou zahradu, jeho díla nedosahovala dřívější úrovně. Napsal také vzpomínkové črty, vydané posmrtně jako Pohyblivý svátek (1964).

Od roku 1958 vlastnil dům v Ketchumu v Idahu, kam se přestěhoval kvůli zhoršujícímu se zdraví. Jeho stav se postupně zhoršoval, trpěl vysokým tlakem, problémy s játry a ledvinami, úzkostmi a depresemi. Opakovaně byl hospitalizován na klinice Mayo, kde byl léčen i elektrošoky. Dne 2. července 1961 se Ernest Hemingway v Ketchumu zastřelil ranou z brokovnice. Ačkoliv byla jeho smrt prohlášena za nehodu, přátelé se shodli na pravděpodobnosti sebevraždy.

Literární směr a období

Ernest Hemingway je považován za čelného představitele tzv. ztracené generace, amerických autorů, kteří prožili první světovou válku a byli hluboce zklamáni poválečnou společností. Jejich díla často reflektují pocit beznaděje, zklamání z ideálů a hledání smyslu v deziluzi.

Charakteristikou tohoto směru je skepticismus, rozčarování z tradičních hodnot a často i snaha o únik. Hemingway se do něj řadí především svým prožitkem války, tématy deziluze a hledáním východisek v přírodě či kultuře. Dalšími významnými autory, kteří patřili k tomuto proudu, byli například F. Scott Fitzgerald nebo Gertrude Steinová, která tento termín zavedla.

Charakteristika tvorby

Hlavní témata v tvorbě Ernesta Hemingwaye zahrnují zklamání a skepsi, rozklad lidských a společenských hodnot, a hledání východiska v útěku do přírody, lovu nebo kultury. Opakovaně se zabývá také odvahou, ctí a důstojností člověka v mezních situacích, často na pokraji smrti a zla.

Typický jazyk a styl je úsečný, zbavený všeho nadbytečného, a díla často postrádají citové zabarvení. Ernest Hemingway je známý pro svou „metodu ledovce“, kdy podstatné informace nejsou explicitně řečeny, ale jsou ukryty „mezi řádky“, takže si je čtenář musí domyslet. To vede k objektivnímu vypravěčství s jednoduchými větami a reálnými dialogy.

Autor často používal ironii a snažil se o stručné a jasné vyjádření děje. Ve svých povídkách se často objevuje mladík (například pod pseudonymem Nick Adams), který se konfrontuje s realitou, nebo mužný hrdina hájící své místo v drsném světě. V době nástupu fašismu se v jeho tvorbě projevovalo zesílené humanistické cítění.

Přehled díla

Romány

• I slunce vychází (Fiesta) (1926) — Román o skupině mladých amerických emigrantů v Paříži, kteří navštíví fiestu v Pamploně, a o nenaplněné lásce kvůli válečnému zmrzačení.
• Sbohem armádo (1929) — Román s autobiografickými prvky o americkém poručíkovi v italské armádě za první světové války a jeho milostném příběhu.
• Zelené pahorky africké (1935) — Kniha o lovu a kráse africké přírody, inspirovaná autorovým safari.
• Mít a nemít (1937) — Dílo z období hospodářské krize konfrontující světy kapitána rybářské lodi Harryho Morgana a spisovatele Richarda Gordona.
• Komu zvoní hrana (1940) — Román zasazený do španělské občanské války, popisující tři dny amerického dobrovolníka Roberta Jordana, který má vyhodit most do povětří.
• Přes řeku do stínu stromů (1950) — Tragický příběh lásky stárnoucího plukovníka k mladé italské šlechtičně, odehrávající se v Benátkách.
• Pohyblivý svátek (1964) — Posmrtně vydaná vzpomínková kniha líčící bohémský život umělců v Paříži a šťastné období autorova života.
• Ostrovy uprostřed proudu (1970) — Posmrtně vydaný román ve formě deníkových zápisků, sledující postavu malíře Thomase Hudsona ve třech etapách jeho života.

Novely

• Smrt odpoledne (1932) — Faktografická kniha podrobně popisující býčí zápasy ve Španělsku.
• Stařec a moře (1952) — Klasická novela o starém kubánském rybáři Santiagovi a jeho epickém zápase s obrovským marlínem, symbolizující boj člověka proti osudu.

Povídky

• Tři povídky a deset básní (1923) — První autorova vydaná kniha, obsahující krátké prózy a poezii.
• Za našich časů (1925) — Kniha čtrnácti krátkých črt z různých prostředí, včetně amerického středozápadu a války v Itálii.
• Muži bez žen (1927) — Sbírka povídek, v nichž často vystupuje mladík Nick Adams a hrdinové čelící tvrdému světu.
• Pátá kolona a prvních 49 povídek (1938) — Soubor povídek doplněný o jedinou autorovu hru.

Drama

• Pátá kolona (1938) — Jediné drama, které Ernest Hemingway napsal, tematicky vycházející ze zkušeností ze španělské občanské války.

Vliv a odkaz

Ernest Hemingway výrazně ovlivnil moderní světovou literaturu svým úsporným a přímočarým stylem, který se stal pojmem. Jeho „metoda ledovce“ inspirovala mnoho autorů k soustředění se na podtext a zkratkovitost výrazu.

Za svého života byl Ernest Hemingway uznáván pro své literární mistrovství a obdržel řadu prestižních ocenění. V roce 1953 mu byla udělena Pulitzerova cena za novelu Stařec a moře, a o rok později, v roce 1954, získal Nobelovu cenu za literaturu. Za aktivní účast ve druhé světové válce mu byla v roce 1947 udělena americká Bronzová hvězda a za jeho vojenskou službu v Itálii v roce 1918 italská Stříbrná medaile za vojenské hodnoty.

Několik jeho děl se dočkalo filmových adaptací, například Komu zvoní hrana s Gary Cooperem a Ingrid Bergmannovou nebo Stařec a moře. Ernest Hemingway zanechal trvalý odkaz jako mistr krátkých forem a autor, který dokázal zprostředkovat hluboké existenciální otázky prostřednictvím zdánlivě jednoduchých příběhů o odvaze, boji a důstojnosti, a je stále vnímán jako jeden z nejvýznamnějších amerických spisovatelů 20. století.

FAQ – Často kladené otázky

• Proč je Ernest Hemingway považován za představitele „ztracené generace“? Ernest Hemingway je řazen ke „ztracené generaci“ amerických autorů, kteří prožili otřesy první světové války. Jejich díla reflektují pocit deziluze, zklamání z poválečné společnosti a hledání nového smyslu v rozkládajících se hodnotách, což se projevuje i v Hemingwayově tvorbě.

• Co je to „metoda ledovce“ a jak se projevuje v Hemingwayově stylu? „Metoda ledovce“ je stylistický princip, kdy autor záměrně nesděluje všechny informace a emoce explicitně. Podstatné sdělení je ukryto v podtextu a čtenář si ho musí domyslet, což vede k úspornému, objektivnímu vyprávění s jednoduchými větami a realistickými dialogy.

• Za které dílo získal Ernest Hemingway Nobelovu cenu? Ernest Hemingway získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1954, a to především za novelu Stařec a moře (1952). V odůvodnění byla zdůrazněna jeho stylistická mistrnost moderního vypravěče a vliv na současný literární styl.

• Jaký vliv měly válečné zážitky na Hemingwayovu tvorbu? Válečné zážitky z první světové i španělské občanské války hluboce ovlivnily Ernesta Hemingwaye. Promítly se do jeho děl jako Sbohem armádo a Komu zvoní hrana, kde zpracovával témata zklamání, odvahy, cti a osudových rozhodnutí tváří v tvář násilí a smrti. Zkušenosti z bojů formovaly jeho humanistické cítění.

• Jaké jsou hlavní motivy a typy hrdinů v Hemingwayových dílech? Mezi hlavní motivy patří zklamání, skepticismus, únik do přírody, lovu či dobrodružství, ale také boj za čest a důstojnost. Hrdinové jsou často muži v mezních situacích (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři), kteří prokazují sílu, odvahu a nezdolnost, i když jsou na pokraji porážky.