Podcast na Ernest Hemingway

Kapitoly

Dobrodruh se jménem Hemingway

Metoda psaní a ocenění

Témata a tragický konec

Přepis

Petr: Co mají společného první světová válka, lov na ponorky a Nobelova cena za literaturu? Zní to jako začátek vtipu, že?

Karolína: Přesně! A odpověď je Ernest Hemingway. Vítejte u Studyfi Podcastu, kde si ho dnes přiblížíme.

Petr: Takže to nebyl jen spisovatel, co seděl u stolu?

Karolína: Vůbec ne! Byl to novinář, dobrodruh a čelní představitel Ztracené generace. Hned v první světové válce se přihlásil k Červenému kříži a byl těžce raněn.

Petr: Páni. A slyšel jsem, že měl i netradiční koníčky.

Karolína: To ano. Miloval přírodu, lov, boxoval a dokonce hrál na violoncello. Za druhé světové války na Kubě dokonce vyhledával německé ponorky.

Petr: A jak se tohle všechno projevilo v jeho psaní?

Karolína: Používal slavnou „metodu ledovce“. To znamená, že to podstatné je skryto pod hladinou, mezi řádky. Cílem je, aby si čtenář spoustu věcí domyslel.

Petr: Takže takové literární puzzle pro dospělé.

Karolína: Přesně tak! A fungovalo to skvěle. V roce 1953 získal Pulitzerovu cenu a o rok později Nobelovu cenu za dílo Stařec a moře.

Petr: Jaká byla jeho hlavní témata?

Karolína: Často psal o zklamání, skepsi a rozkladu hodnot. Hrdinové hledali východisko v přírodě, jako v dílech Komu zvoní hrana nebo Sbohem, armádo.

Petr: Ale jeho vlastní život neskončil zrovna šťastně.

Karolína: Bohužel ne. V roce 1961 spáchal sebevraždu. Někdy se to vysvětluje jako nehoda při čištění zbraně, ale pravděpodobnější je sebevražda.

Petr: Takže shrnuto: neuvěřitelný život, geniální autor, ale s tragickým koncem. Díky, že jste poslouchali.

Karolína: Mějte se krásně a brzy na slyšenou!