Literární analýza: Hemingway a Kafka

Tento článek nabízí komplexní literární analýzu děl Ernesta Hemingwaye a Franze Kafky, zaměřenou na jejich klíčová díla „Stařec a moře“ a „Proměna“. Prozkoumáme autorský styl, děj, postavy, témata a literárně-historický kontext, abychom studentům pomohli s přípravou na maturitu a hlubším porozuměním těmto ikonickým autorům. Dozvíte se o Ztracené generaci, existencialismu a absurditě, které formovaly jejich tvorbu.

Vítejte u hloubkové literární analýzy: Hemingway a Kafka, dvou literárních gigantů 20. století, kteří každý svým jedinečným způsobem ovlivnili světovou literaturu. Ačkoliv se liší stylem i tématy, oba reflektovali složitost meziválečné doby a lidskou existenci. V tomto článku se podíváme na rozbor jejich nejvýznamnějších děl, kontext doby, charaktery postav a specifika jejich jazyka, což vám poslouží jako cenný přehled pro maturitu.

Ernest Hemingway: Stařec a moře a jeho literární analýza

„Stařec a moře“ je jedno z nejznámějších děl Ernesta Hemingwaye, které mu vyneslo Pulitzerovu i Nobelovu cenu. Toto dílo je esencí jeho autorského stylu a témat.

Život a dílo Ernesta Hemingwaye

Ernest Hemingway (1899-1961) byl americký novinář, spisovatel, povídkář a dramatik. Proslul svým strohým stylem psaní. Během 1. světové války sloužil jako dobrovolník v italských ambulantních sborech Červeného kříže, kde byl raněn. Později se jako reportér účastnil 2. světové války a španělské občanské války. Byl vášnivým milovníkem přírody, lovu a dobrodružství. Hrával na violoncello a boxoval. Do I. světové války se Hemingway přihlásil jako dobrovolník, avšak komise ho odmítla pro trvalé zranění levého oka. Proto se přihlásil do Červeného kříže a jako zdravotník se dostal s americkými oddíly do Itálie, kde odvážel raněné a obdržel medaili za statečnost. Po válce se věnoval novinářské praxi, pracoval jako zahraniční dopisovatel v Evropě (v Paříži). Během 2. světové války trávil čas převážně na Kubě, navštívil jako válečný dopisovatel i Čínu a Londýn. Ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams. Trápily ho zdravotní potíže a narůstající stavy deprese, což vyústilo v sebevraždu ve věku 62 let (jeho smrt byla vysvětlována jako nehoda při čištění zbraní). Mezi jeho další známá díla patří:

• „Sbohem, armádo“ – román s autobiografickými prvky, vyprávěný americkým poručíkem Fredericem Henrym, který sloužil za první světové války v italské armádě.
• „Komu zvoní hrana“ – román z občanské války ve Španělsku.
• „Pátá kolona“ – jediné drama, které napsal, americký výzkum ze zkušeností ze španělské občanské války. Jeho díla často staví muže – statečné, cílevědomé, ctižádostivé – do kritické situace.

Děj románu Stařec a moře shrnutí

Příběh vypráví o starém kubánském rybáři Santiagovi a jeho mladém příteli (chlapec Manolin), kteří loví bez úspěchu 84 dní. Manolin je na nátlak okolí nucen se Santiagem přestat lovit. Santiago se jednoho dne rozhodne vyjít na moře brzy ráno, brzy se vzdaluje od ostatních na otevřené moře. Chytí malého tuňáka, pak ucítí velkou rybu, která málem převrhne jeho loďku. Rybu je složité zabít, navíc ho táhne směrem na širé moře. Santiago rychle docházejí síly (sní tuňáka a doplní síly vodou). Souboj s rybou trvá až do rána a po celý další den. Konečně se mu ji podaří zabít. Zjišťuje, že jde o největší rybu jeho života – musí ji nechat ve vodě a táhnout ji přivázanou k loďce. Zabije dva žraloky přivábené rybou, ale ztrácí harpunu i poslední zbytky sil. Brání zbytky ryby před dalšími žraloky. Zcela vyčerpaný doráží v noci na pláž s ohlodanou rybí kostrou. Odejde do své chatrče a usne. Probudí ho chlapec Manolin a Santiago mu vypráví, co zažil. Venku na pláži se mezitím schází dav lidí, kteří obdivují kostru obrovské ryby.

Charakteristika postav: Santiago a Manolin

• Santiago: Starý kubánský rybář; zkušený, nezlomný, statečný, skromný a tvrdě pracující. Je to typický hemingwayovský hrdina. Bydlí v malé chatrči, cítí souznění s přírodou, rybám rozumí, snaží se do nich vcítit a považuje je za něco jako své bratry. Litoval ptáky, hlavně ty malé. Myslel na moře v ženském rodě (la mar).
• Manolin: Mladý chlapec a Santiagův oddaný přítel, vzhlížející k jeho charakteru a osobnosti. Nosí starci jídlo, převažuje přes něj deku, baví se spolu o baseballu (stařec obdivuje DiMaggia). Jejich vztah symbolizuje generační solidaritu.

Jazyk a styl Ernesta Hemingwaye

Hemingwayův styl je typický svou strohou stylizací vět (krátké věty) – až novinářskou strohostí, stručným vyjadřováním, precizností a jednoduchostí textu. Časté a precizní je vyjadřování tělesných a duševních pocitů. Dialogy zrychlují děj, monology starce jsou prokládané jeho úvahami a myšlenkami. Pojmenovávání postav či věcí je obecné – stařec, chlapec, ryba. Objevují se rybářské pojmenování (harpuna) a sebeoslovování (Santiago oslovuje svoji ruku). Metafory: fyzický boj s rybou = psychický boj se sebou sama. Symboly: vztah Santiago a chlapce = generační solidarita. Objevují se i španělské výrazy – la mar (moře). Způsob psaní je znám jako metoda Ledovce – podstatné je to "pod vodou", cílem je si to domyslet. Název díla je metaforou, která symbolizuje vztah mezi starcem Santiagem a mořem, které představuje sílu přírody a nepředvídatelnost života.

Téma a motivy Stařce a moře

Téma:

• Řeší problém lidského přesvědčení a nezdolnost lidské odhodlanosti.
• Neustálý boj člověka s přírodou.
• Smyslem je poukázání na lidskou statečnost a velkou duševní sílu. Motivy:
• Moře, úvahy starce, rybaření, smrt ryby, silná vůle, víra v Boha, sen o lvech. Námět: Na přelomu 40. a 50. let se autor potýkal s tvůrčí krizí, jelikož jeho román „Přes řeku do stínu stromů“ přijala společnost negativně. Autor začal psát dílo pod vlivem citů k milence Adrianě Ivančicové, se kterou žil na Kubě. Inspirací se mu stal život a příhody jednoho ze zdejších rybářů. Po dvou měsících intenzivní práce byla novela dopsána.

Literární forma, druh, žánr a kompozice

• Literární forma, druh a žánr: Próza, epika, dobrodružná novela.
• Vypravěčská perspektiva: Er-forma (vypravěč je autor = vnější nezávislý pozorovatel děje).
• Kompozice: Souvislý text členěný do odstavců, chronologická (objevují se i retrospektivní pasáže, kdy stařec vzpomíná na své mládí). Pointa je až v závěru.
• Čas: 20. století, 40. léta, děj se odehrává během tří dnů.
• Prostor: Kubánské pobřeží blízko Havany (rybářská vesnice, pláž) + přilehlé moře.

Ztracená generace a Hemingwayův kontext

Hemingway je významným představitelem americké prózy první poloviny 20. století a patří mezi autory tzv. Ztracené generace (Ztracená generace). Tento termín poprvé použila americká spisovatelka Gertrude Steinová (citát: „Vy všichni mladí, kdo jste sloužili ve válce, jste ztracená generace.“) a zpopularizoval jej Ernest Hemingway ve svém románu. Autory této generace poznamenala 1. světová válka. Svět pro ně byl plný nejistoty a už nikdy v něm nenašli své místo. Takzvaný „americký sen“ se rozplynul. Tito autoři typicky vyjadřují nesouhlas a nedůvěru ke společnosti a jejich hrdinové bývají postaveni do velmi nebezpečných situací, ve kterých musí prokázat svůj charakter. Hrdinové se nakonec se svou zkušeností nesrovnají. Dalšími představiteli byli William Faulkner, Francis Scott Fitzgerald, John Steinbeck a John Dos Passos, dále básníci Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound a dramatik Eugene O'Neill.

Franz Kafka: Proměna a její literární analýza

„Proměna“ je jedno z nejslavnějších a nejvlivnějších raných děl Franze Kafky, vydané v roce 1915. Dílo je plné absurdity a existenciální úzkosti, které se staly synonymem pro "kafkovský" svět.

Život a tvorba Franze Kafky

Franz Kafka (1883-1924) byl pražský německy píšící židovský spisovatel, jeden z nejvlivnějších autorů 20. století. Židovským jménem Anšel. Mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah. Byl členem tzv. Pražského kruhu (Prager Kreis) – skupiny pražských německy píšících spisovatelů, většinou židovského původu, kteří žili velmi izolovaně v důsledku jazykové bariéry a nedůvěry většiny obyvatel vůči Židům. Narodil se, měl dva bratry, kteří zemřeli krátce po narození, a tři sestry, které zemřely v koncentračních táborech. Otec byl velmi přísný. Po gymnáziu studoval práva, dějiny umění a germanistiku na filozofické fakultě. Na studiu se seznámil s Maxem Brodem, s nímž navázal celoživotní přátelství. Pracoval v pojišťovně jako úředník. Byl čtyřikrát zasnouben (dvakrát se stejnou ženou), nikoho si však nevzal. Kafka žil velmi zdravě, byl nekuřák, abstinent, nepil kávu a byl vegetarián. Zajímal se o českou politiku a přispíval na politické vězně. Roku 1917 se u Kafky objevily příznaky tuberkulózy (hrtanu), což bylo i příčinou jeho úmrtí. Pohřben je na židovském hřbitově na pražském Žižkově. V závěti si přál, aby Max Brod všechna jeho nepublikovaná díla spálil, ten ale neuposlechl. Mezi jeho další známá díla patří:

• „Proces“ – román plný fantaskního a absurdního světa bez logiky, líčeného do nejmenších podrobností. Dílo je ukázkou byrokratické mašinerie a metaforou zbytečného boje jednotlivce proti neosobnímu systému. Z výrazu kafkovský se stal díky „Proměně“ nezřídka užívaný výraz označující jakékoli bizarní, byrokratické či nelogické události.
• „Dopis otci“ – jedna z nejosobitějších autobiografických zpovědí světové literatury. Dopis, který nebyl nikdy odeslán, obviňoval otce Hermanna za jeho emocionálně chladné a pokrytecké chování.
• „Zámek“ – román, dílo je ukázkou byrokratické mašinerie a metaforou zbytečného boje jednotlivce proti neúprosnému systému.
• „Amerika“ (nazývané také „Nezvěstný“) – nedokončený román o chlapci, kterého otec za trest poslal do Ameriky ke svému strýci. Je zmatený, bloudí a snaží se najít své místo v životě. Jeho díla se vyznačují pesimismem a pocity vyřazenosti. Příběhy končí tragicky nebo bezvýchodně a odrážejí jeho úzkostné stavy a deprese.

Děj a postavy Kafkovy Proměny

Děj: Obchodní cestující Řehoř Samsa se probouzí a zjišťuje, že se proměnil v obří hmyz. Je odhalen svojí rodinou (rodiči a sestrou). Je schován do pokoje, kde se ocitá sám se svými myšlenkami. Myslí na reálné situace (např. o tom, jak půjde jako obří hmyz druhý den do práce). Řehoř sice stále rozumí lidské řeči, ale jemu samotnému rozumět není. Rodina se brzy dostane do tíživé situace, jelikož je Řehoř přestal živit. O Řehoře se stará zpočátku pouze jeho sestra Markéta (i před ní se však schovává, aby ji zbytečně neděsil), ale nejvíce si na podivnou situaci zvykne rázná posluhovačka Gréte. Otec je nucen se vrátit do práce. Markéta chce z Řehořova pokoje vystěhovat nábytek (v dobrém úmyslu – aby mohl lézt po stěnách), ale matka se obává, že by to Řehořovi naznačilo, že už ho odepisují. Když se Řehoř snaží bránit svůj milovaný obraz, matka omdlí a otec po něm začne házet jablka, čímž ho ošklivě poraní. Poté se Řehořův zdravotní stav už jen zhoršuje. Na rodinu doléhá obrovský tlak, Markéta chce dokonce Řehoře odstranit. Do bytu se v tuto těžkou dobu nastěhují podnájemníci, kteří však Řehoře zahlédnou a utečou. Ve stejný den Řehoř umírá. Druhý den ho nalezne posluhovačka a jeho tělo vyhodí. Celé rodině se velice uleví, načež, zbaveni tlaku, začnou plánovat lepší budoucnost.

Hlavní postavy:

• Řehoř Samsa: Obchodní cestující; je pracovitý a dobromyslný. Klasický Kafkův hrdina – díky absurdním okolnostem se dostává do bezvýchodné situace. Uvažuje sice racionálně, je nucen přemýšlet nad svým životem a budoucí existencí. Prožívá vnitřní boj, protože mu nikdo z příbuzných nerozumí a všichni se ho bojí, on s tím přitom nemůže nic dělat. Nijak se nepozastavuje nad nelogičností své situace.
• Markéta: Řehořova sestra; zpočátku je velice citlivá a Řehoře v hmyzím těle stále považuje za svého bratra, postupně s ním však tento soucit ztrácí. Hraje na housle, ale kvůli jeho proměně je nucena chodit do práce a nemůže studovat hudební konzervatoř.
• Matka: Nedokáže se s Řehořovou změnou vyrovnat; bojí se ho, do pokoje vstupuje jen málokdy; celé večery probrečí.
• Otec: Přísný, před proměnou se nechal Řehořem živit; zranil ho jablkem a vyháněl holí, nepřímo způsobil Řehořovu smrt.
• Posluhovačka Gréte: Svérázná; Řehoře v podobě hmyzu se nebojí.

Kafkovský jazyk a styl

Kafka píše v klasickém a formálním jazyce, text je dobře srozumitelný. Neobsahuje výrazné archaismy nebo přehnané jazykové prostředky jako například personifikace. Jazyk je strohý a odtažitý – vystihuje existenciální úzkost a beznaděj. Je velmi využíván popisný styl, přímé řeči a metafory jsou jen zřídkakdy. Objevují se vulgarismy ("ono to choiplo") a přirovnání ("ležel na hřbetě tvrdém jako pancíř"). Silné existenciální prvky (úvahy nad vlastní existencí, pocit bezvýchodnosti situace) jsou klíčové. Dílo je plné zvláštních až absurdních situací a dialogů, které symbolizují marnost a bezvýslednost snah hlavní postavy Josefa K. (z románu Proces) v boji proti státní byrokraticko-nadřazené mašinerii a zároveň symbolizují bezvýchodnost, z něhož není úniku. To dalo vzniknout výrazu "kafkovský".

Symbolismus a absurdita v Proměně

• Symbol otevřených dveří: Způsob, jakým autor vyjadřuje touhu po svobodě a úniku z existenciálního vězení. V knize se dveře často stávají důležitým prvkem a symbolizují možnost odchodu, svobody a nových začátků.
• Filozofické a psychologické prvky: Dílo se zabývá otázkami identity a otázkou vlastního místa ve světě.
• Motivy: Izolace a osamělost; rodinné vztahy; dehumanizace (proměna do podoby hmyzu); samota; útěk; smrt.
• Námět: Někteří interpretují „Proměnu“ jako psychologický výraz vycházející z jeho vlastních emocí a vnitřních konfliktů, povídka by mohla odrážet Kafkův pocit odcizení, osamělosti a neporozumění ve světě, který ho obklopoval. Kafka se často zabýval sociálními aspekty života, a tak je možné, že dílo bylo jeho formou kritiky společenských struktur a norem, které mohou způsobovat dehumanizaci a izolaci jedince. Kafka svými díly předběhl dobu, obsahují mnoho prvků symbolismu a surrealismu (například absurdita a narušení logiky, transformace a proměny, atmosféra snovosti, izolace a odcizení), i když díla byla vytvořena ještě před vznikem tohoto uměleckého směru.

Literární druh, žánr a kompozice Proměny

• Literární druh: Epika (vychází z děje, vypráví příběh s postavami, prostředím).
• Literární žánr: Novela (kratší text, zaměřen na jednu hlavní událost, u Proměny se často uvádí i žánr experimentální povídka – krátký útvar obsahující neočekávané a paradoxní situace).
• Vypravěčská perspektiva: Er-forma (vypravěč je autor = vnější nezávislý pozorovatel děje).
• Kompozice: Dílo je děleno na tři kapitoly s chronologicky uspořádaným dějem.
• Prostředí: Byt rodiny Samsů v nejmenovaném městě.
• Doba: Děj se odehrává během několika dní, nejspíše v autorově době (čas není přesně určen).
• Téma: Přeměna člověka ve hmyz a následující vývoj vztahu rodiny k tomuto stvoření. Název díla vychází z námětu samotného příběhu, který je o radikální a nečekané proměně hlavní postavy. Jde o metaforu, podobenství, které vyjadřuje existenciální pocit odcizení člověka.

Kafka a pražská německá literatura

Franz Kafka byl součástí Pražské německé literatury, která byla ovlivněna českou, německou a židovskou kulturou, což se odráželo v tématech i jazykové rozmanitosti. Jedná se o nejvýznamnější komplex literárních děl sepsaných v němčině, který vznikl mimo souvislé německojazyčné území. V Praze působila na přelomu století více než stovka těchto autorů, z nichž se celosvětově proslavili zvláště Rainer Maria Rilke (Zápisky Malta), Gustav Meyrink (Golem) a Max Brod (Pražský kruh).

Meziválečná literatura: Společný kontext pro Hemingwaye i Kafku

Oba autoři tvořili v období světové meziválečné literatury, které bylo výrazně ovlivněno hrůzami 1. světové války, obavami z fašismu a hrozbou dalšího konfliktu. Autoři této doby byli výhradně proti válce. Přírodní a společenské vědy podle nich selhaly, jejich objevy byly zneužity (tanky, letadla). Ve světové meziválečné literatuře se vyskytuje obraz války – na jedné straně pomoc přátelům, láska, a na straně druhé nenávist, strach a smrt. Toto období bylo tematicky i žánrově velmi pestré. Pokračovalo se v realistických popisech (reakce autorů na válku, autobiografické zážitky, psychické proměny hrdinů, vlastenecké prvky, pacifismus), ale rozvíjela se i experimentální próza. Důsledkem války vznikly nové umělecké směry (dadaismus, expresionismus). Mezi další představitele patřili Erich Maria Remarque ("Na západní frontě klid"), Romain Rolland ("Petr a Lucie") a Antoine de Saint-Exupéry ("Malý princ").

Klíčové literární směry doby: Existencialismus, Modernismus a další

Meziválečná literatura byla formována řadou uměleckých a filozofických směrů, které ovlivnily jak styl, tak témata děl.

• Existencialismus (Existencialismus): Filozofický a literární směr, který se zaměřuje na otázky lidské existence, s důrazem na individuum, úzkost, absurditu, smrt a smysl života.
• Modernismus: Autorii používali nové styly psaní, zkoumali nové myšlenky a hledali nové způsoby, jak vyjádřit své pocity a názory. Modernistický přístup k literatuře zahrnoval experimentální formy, subjektivní pohledy a symboliku.
• Expresionismus: Vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu, odmítal umění zobrazující skutečnost i umění snažící se zprostředkovat skutečnost pomocí dojmu.
• Poetismus: Obecně se snažil odvést literaturu od těžké reality a problémů do světa fantazie, hry a zábavy.
• Psychologický realismus: Literární směr, který se zaměřuje na detailní a věrné zobrazení vnitřního světa postav, jejich myšlenek, smyslů a psychologických procesů. Česká meziválečná próza byla jedním z hlavních témat boj za svobodu a mír a dále nesouhlas s krutou a zbytečnou válkou. Byla charakterizována hledáním nové identity, zřizováním demokratických institucí a kulturním rozkvětem.

Často kladené otázky k literární analýze Hemingwaye a Kafky

Jaký je hlavní rozdíl ve stylu psaní Hemingwaye a Kafky?

Hemingwayův styl je charakteristický strohostí, jednoduchostí a precizností ("metoda Ledovce"), s důrazem na vnější děj a přímé vyjadřování. Kafka naopak používá formální, strohý a odtažitý jazyk, který podtrhuje vnitřní úzkost a absurditu, s důrazem na detailní popisy fantaskních a nelogických situací.

Co je to "Ztracená generace" a proč do ní Hemingway patřil?

Ztracená generace je označení pro autory poznamenané hrůzami 1. světové války, kteří ve světě plném nejistoty a rozpadu hodnot ztráceli své místo. Hemingway do ní patřil, protože jeho díla reflektují pocity zklamání, skepticismu a rozkladu lidských hodnot, a jeho hrdinové se často potýkají s existenciálními krizemi.

Co znamená "kafkovský" a jak se projevuje v Proměně?

Termín "kafkovský" označuje bizarní, byrokratické, absurdní či nelogické události a situace, z nichž není úniku. V „Proměně“ se projevuje radikální a nevysvětlitelnou proměnou Řehoře Samsy v hmyz a následnou bezvýchodnou situací, kdy čelí nepochopení, izolaci a absurditě systému.

Jaká jsou hlavní témata v dílech Hemingwaye a Kafky?

Hemingway se v „Starci a moři“ zaměřuje na lidskou statečnost, vytrvalost, boj s přírodou a hledání smyslu v utrpení. Kafka v „Proměně“ zkoumá témata izolace, odcizení, dehumanizace, absurdity existence a bezmoci jednotlivce vůči vnějšímu světu a rodinným vztahům.