Erich Maria Remarque

Úvod

Erich Maria Remarque (1898–1970), vlastním jménem Erich Paul Remark, byl významný německý prozaik a dramatik, který se řadí mezi spisovatele takzvané ztracené generace. Proslul především svými protiválečnými romány, v nichž zpracovával vlastní zkušenosti z první světové války a problematiku poválečného začlenění do společnosti.

Jeho dílo má zásadní přínos pro světovou literaturu díky upřímnému a naturalistickému zobrazení hrůz války a jejích devastujících dopadů na lidskou psychiku. Remarque se stal symbolem pacifismu a jeho knihy, zejména Na západní frontě klid, ovlivnily vnímání války mnoha generacemi čtenářů po celém světě.

Životopis

Dětství a mládí

Erich Paul Remark se narodil 22. června 1898 v dolnosaském Osnabrücku v rodině knihvazače Petera Franze Remarka a Anny Marie, roz. Stallknecht. Původně snil o kariéře hudebníka nebo malíře. Studoval na učitelském ústavu v Münsteru, ale jeho životní dráhu zásadně ovlivnila první světová válka.

Válečné zkušenosti a poválečné období

V roce 1916, v pouhých osmnácti letech, narukoval jako dobrovolník do první světové války. Na západní frontě byl brzy vážně raněn a zbytek války strávil v lazaretu v Duisburgu. Po návratu z fronty měl velké potíže se zařazením do normální společnosti, což se stalo ústředním motivem jeho tvorby.

Následně vystřídal řadu povolání, pracoval například jako učitel, automobilový závodník, obchodní cestující, úředník, varhaník nebo agent s hřbitovními náhrobky. V letech 1923–1934 působil také jako redaktor časopisů „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v Hannoveru.

Exil a perzekuce nacistickým režimem

Literárně se prosadil v roce 1928 románem Na západní frontě klid, který mu přinesl celosvětový úspěch. V roce 1925 se oženil s Ilse Juttou Zambon, s níž se později v roce 1938 znovu vzal, aby jí pomohl uniknout z nacistického Německa. V roce 1931 se přestěhoval do Švýcarska.

Po nástupu nacismu v roce 1933 se Remarque stal zakázaným autorem. Nacisté jeho knihy veřejně pálili, označili ho za „literárního zrádce“ a prohlásili, že jeho skutečné jméno je Paul Kramer (Remark pozpátku), údajný Žid, který se války nikdy neúčastnil. V roce 1938 byl zbaven německého občanství. Roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství.

Během druhé světové války, v roce 1943, byla jeho mladší sestra Elfriede Scholz popravena gilotinou za protiválečné výroky, což ho podnítilo k napsání knihy Jiskra života.

Závěr života

Po druhé světové válce žil Remarque střídavě v USA a ve Švýcarsku. V roce 1958 se oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina. Společně žili ve švýcarské obci Ronco sopra Ascona, kde Remarque vlastnil dům již od roku 1931. Zemřel na srdeční chorobu 25. září 1970 v Locarnu ve Švýcarsku a do své německé vlasti se již nikdy nevrátil.

Literární směr a období

Erich Maria Remarque je typickým představitelem takzvané ztracené generace – skupiny spisovatelů, kteří zažili první světovou válku a tuto traumatickou zkušenost zpracovávali ve svých dílech. Tito autoři se vraceli z fronty duševně zmrzačeni a měli problémy se začleněním do poválečné společnosti, což reflektovali ve své tvorbě s hlubokým znechucením válkou a jejími důsledky.

Remarque se do tohoto směru řadí zcela zásadně, neboť jeho osobní prožití války a následné pocity odcizení se staly základem jeho literárního odkazu. Svým pacifistickým přístupem a otevřeným zobrazením utrpení se snažil varovat před válečnými hrůzami. K dalším významným autorům, kteří se věnovali podobné tematice první světové války, patří například Ernest Hemingway nebo F. Scott Fitzgerald.

Charakteristika tvorby

Charakteristika tvorby Ericha Marii Remarquea je hluboce ovlivněna jeho válečnými zážitky a poválečnou dobou, ve které žil a tvořil.

• Hlavní témata: Remarque se opakovaně věnuje hrůzám války, nesmyslnosti násilí a propagandě, pocitům ztracené generace (deziluze, trauma, neschopnost najít místo v poválečné společnosti), přátelství a lásce tváří v tvář utrpení, a také kritice nástupu fašismu a problémům exilu. V několika dílech se objevuje i téma automobilových závodů, k nimž měl autor osobní vztah.
• Typický jazyk a styl: Jeho styl je věcný, srozumitelný a vyznačuje se naturalistickým popisem válečných scén. Často obsahuje hluboké úvahy o lidské existenci, osudu a morálce. Remarque dokázal udržet napětí a jeho vyprávění je poutavé a přístupné širokému okruhu čtenářů.
• Výrazné umělecké prostředky: Využívá dokumentárního přístupu, přímých dialogů a silného emocionálního prožitku postav, které jsou často zasazeny do konkrétních historických událostí. Jeho knihy mají silný humanistický náboj.
• Typ vypravěče a formy: Převládá ich-forma v románech, která umožňuje hluboký vhled do prožívání hlavních hrdinů. Preferoval romány, ale psal i povídky a jednu divadelní hru.

Remarqueův styl se příliš výrazně nevyvíjel v čase v tom smyslu, že by opouštěl svá základní témata. Spíše je rozšiřoval – od přímého prožitku války se posunul k dopadům války na jednotlivce, k problémům exilu a kritice fašismu, přičemž si udržel svůj charakteristický, empatický a protiválečný tón.

Přehled díla

Romány

• Domov snů (1920) — Román o prvních láskách a hledání sebe sama v mládí.
• Žena se zlatýma očima (1923/1924, publikováno 1998) — Román z pozůstalosti sledující cestu protagonistky Gam po čtyřech kontinentech a její konfrontaci s různými typy mužů.
• Stanice na obzoru (1928) — Příběh automobilového závodníka Kaie, o kamarádství, rivalitě a bohémském životě. Knižně vyšel v Německu poprvé až v roce 1998.
• Na západní frontě klid (1929) — První závažnější protiválečný román o válečných zážitcích a utrpení německých vojáků během první světové války.
• Cesta zpátky (1931) — Volné pokračování románu Na západní frontě klid, vystihující rozklad Německa po první světové válce a obtíže vojáků s návratem do života.
• Tři kamarádi (1936) — Román o přátelství tří mužů a lásce v Německu na přelomu 20. a 30. let 20. století, na pozadí hospodářské krize a nástupu fašismu.
• Miluj bližního svého (1941) — Příběh mladého hocha prchajícího před nacismem, který žije jako psanec a snaží se dostat do Ameriky.
• Vítězný oblouk (1946) — Román o německém chirurgovi Ravicovi, který ilegálně pracuje v Paříži před nacistickou okupací, a jeho vztahu k ženě Joan.
• Jiskra života (1952) — Kniha vypovídající o hrůzách života v nacistickém koncentračním táboře, inspirovaná osudem Remarqueovy sestry.
• Čas žít, čas umírat (1954) — Román o německém vojákovi, který se za druhé světové války vrací domů z východní fronty do zničeného Německa.
• Černý obelisk (1956) — Děj románu se odehrává v Německu ve 20. letech 20. století, v období hyperinflace, a ukazuje osudy kamarádů z první světové války a těžkosti výmarského Německa.
• Nebe nezná vyvolených (1961) — Milostný román z prostředí automobilových závodů.
• Noc v Lisabonu (1962) — Příběh Josefa Baumanna a jeho ženy Heleny, kteří prchají z nacistického Německa.
• Zaslíbená země (1970) — Kniha vypráví o osudu německých uprchlíků za druhé světové války ve Spojených státech.
• Stíny v ráji (1971) — Vyprávění o německém emigrantovi-novináři, kterého osud zavál do New Yorku.

Divadelní hra

• Poslední stanice (1956) — Drama o bombardování Berlína.

Sbírka povídek

• Nepřítel (1931, česky 1995) — Sbírka šesti povídek s tematikou první světové války.

Vliv a odkaz

Erich Maria Remarque měl obrovský vliv na světovou literaturu a vnímání válečných konfliktů. Jeho romány, zejména Na západní frontě klid, se staly symbolem pacifismu a inspirovaly generace spisovatelů, kteří se věnovali protiválečné tematice. Jeho dílo pomohlo formovat povědomí o psychologických dopadech války na vojáky a civilisty.

Za jeho života bylo dílo Na západní frontě klid okamžitě přijato s celosvětovým nadšením a stalo se bestsellerem. Po nástupu nacistů v Německu však byly jeho knihy zakázány a páleny pro svůj protiválečný a humanistický postoj. Dnes je Remarque uznávaným klasikem a jedním z nejčtenějších německých autorů 20. století. Román Na západní frontě klid byl v roce 1930 zfilmován a získal Cenu Akademie (Oscar).

Odkaz Ericha Marii Remarquea spočívá především v jeho nekompromisním postoji proti válce a totalitě. Přestože nikdy nezískal Nobelovu cenu, jeho hlas zůstává silným mementem a připomínkou lidských hodnot tváří v tvář zkáze.

FAQ – Často kladené otázky

• Proč je Erich Maria Remarque považován za jednoho z nejvýznamnějších protiválečných autorů? Remarque je považován za klíčového protiválečného autora, protože ve svých dílech, zejména v románu Na západní frontě klid, s neobyčejnou upřímností a realismem zobrazil hrůzy první světové války. Vycházel z vlastních zkušeností z fronty a soustředil se na psychologické dopady války na "ztracenou generaci", čímž vytvořil silné humanistické poselství proti násilí a militarismu.

• Co je to „ztracená generace“ a jak se Remarque řadí do tohoto literárního směru? „Ztracená generace“ je označení pro skupinu spisovatelů, kteří prožili první světovou válku a ve svých dílech reflektovali pocit zklamání, deziluze a neschopnosti najít smysl života po návratu z bojiště. Remarque je jejím typickým představitelem, neboť jeho postavy často vyjadřují pocity odcizení, traumatu a obtíže s integrací do poválečné společnosti, což je ústřední charakteristika tohoto směru.

• Jaký byl Remarqueův vztah k nacistickému režimu a jaký to mělo dopad na jeho život a dílo? Remarque byl pro nacistický režim nepřítelem kvůli svému otevřeně pacifistickému a protiválečnému postoji. Jeho knihy byly veřejně páleny, byl označen za „literárního zrádce“ a zbaven německého občanství. Tyto události ho donutily k emigraci do Švýcarska a později do USA, a motivovaly ho k psaní děl o exilu a koncentračních táborech, jako je Jiskra života.

• Která díla Ericha Marii Remarquea jsou považována za nejdůležitější a proč? Za nejdůležitější díla jsou obecně považovány romány Na západní frontě klid, Cesta zpátky, Tři kamarádi a Vítězný oblouk. Na západní frontě klid je klíčové pro jeho naturalistický popis války. Cesta zpátky a Tři kamarádi se zaměřují na poválečnou deziluzi a obtíže vojáků. Vítězný oblouk pak řeší témata exilu a pomsty v předvečer druhé světové války, čímž Remarque pokrývá široké spektrum dopadů válečných konfliktů.

• Jaké typické motivy se objevují v autorově tvorbě? V Remarqueově tvorbě se opakují motivy hrůz války, ztráty mládí a iluzí, hlubokého kamarádství a solidarity v těžkých dobách, ale i lásky, která je často tragicky přerušena. Dále zpracovává téma neschopnosti začlenění se do společnosti po válečných zkušenostech, osudů emigrantů a kritiky totalitních režimů." , "metaTitle": "Erich Maria Remarque – Život a dílo | Rozbor autora