Francis Scott Fitzgeral

Úvod

Francis Scott Fitzgerald (1896–1940) byl americký spisovatel a scénárista, jeden z nejvýznamnějších představitelů takzvané „ztracené generace“ a „jazzového věku“. Proslul svými romány, které kriticky zobrazují americký sen a morální úpadek společnosti. Předčasně zemřel na infarkt ve věku 44 let.

Je celosvětově považován za jednoho z nejlepších amerických spisovatelů 20. století. Jeho díla věrně zachycují atmosféru 20. let, kdy ekonomická prosperita přinesla nový životní styl, ale i proměny morálky a myšlení mladé generace, čímž zásadně přispěl k české i světové literatuře.

Životopis

Původ a studia

Francis Scott Fitzgerald se narodil 24. září 1896 v St. Paulu, Minnesota, v rodině irských přistěhovalců. Byl pojmenován po svém slavném bratranci Francis Scott Keyovi.

Jeho otec zkrachoval rok po Francisově narození, ačkoli dědictví matky umožňovalo rodině žít stylem středostavovské třídy. V mládí navštěvoval místní akademii sv. Pavla a již ve 13 letech publikoval svou první beletrii.

Po studiích v katolické škole v New Jersey, kde byl rozpoznán jeho talent, pokračoval v roce 1913 na Princetonu. Zde psal příběhy a básně pro univerzitní časopisy a zamiloval se do Ginevry Kingové, která později inspirovala postavu Daisy ve Velkém Gatsbym.

První úspěchy a sňatek

V roce 1917 opustil školu a vstoupil do armády. Během čekání na nasazení na frontu napsal román The Romantic Egoist, který nakladatelství odmítlo. V červnu 1918 se seznámil se Zeldou Sayrovou, jižanskou kráskou, která si ho odmítala vzít bez finančního zajištění.

Po propuštění z armády v únoru 1919 se přestěhoval do New Yorku, kde neúspěšně hledal práci a psal reklamní texty. V červenci 1919 se vrátil k rodičům a během několika měsíců napsal autobiografický román Na prahu ráje, který vyšel v březnu 1920 a stal se okamžitě kulturní senzací.

Díky literárnímu úspěchu se v dubnu 1920 oženil se Zeldou Sayrovou a usadili se v New Yorku. Žili výstředním životem plným večírků a alkoholu, přičemž jejich vztah provázely časté hádky. V říjnu 1921 se jim narodila dcera Frances, které říkali Scottie.

New York a jazzový věk

V roce 1922 vyšel jeho druhý román Krásní a prokletí, který upevnil jeho pozici představitele jazzového věku. Vydal také první soubor povídek s názvem Povídky jazzového věku. V říjnu 1923 však divadelní adaptace jeho příběhu The Vegetable skončila fiaskem, což ho uvrhlo do dluhů.

Ve snaze zajistit finanční prostředky pro nákladný život s manželkou psal velké množství povídek. Honoráře za ně měly zajistit obživu rodiny mezi vydáváním románů.

Evropské období a krize

V květnu 1924 se Fitzgeraldovi přestěhovali do Evropy, nejprve do Paříže a na francouzskou Riviéru. Manželství prošlo krizí poté, co se Zelda zamilovala a pokusila o sebevraždu.

Během tohoto období pracoval na románu Velký Gatsby, který vyšel v dubnu 1925. Ačkoliv byl kladně hodnocen kritikou, komerčně nebyl tak úspěšný jako předchozí díla. V Paříži se spřátelil s mnoha literáty, včetně Ernesta Hemingwaye.

Propadal alkoholismu a neurovnaný rodinný život ho přivedl do tvůrčí krize. V prosinci 1926 se manželé Fitzgeraldovi vrátili do Ameriky. Zeldin psychický stav se neustále zhoršoval a v roce 1931 jí byla diagnostikována schizofrenie, což vedlo k její hospitalizaci na psychiatrické klinice v Baltimoru v roce 1932.

Poslední desetiletí a smrt

Během Zeldiny hospitalizace pracoval Francis Scott Fitzgerald na svém dalším románu Něžná je noc, který vyšel v roce 1934. Román však v době velké hospodářské krize zaznamenal nízkou prodejnost, neboť Fitzgeraldovo jméno bylo silně spojeno s dekadentní érou dvacátých let.

Potýkal se s trvalými finančními problémy a chronickým alkoholismem, který mu způsobil vážné zdravotní potíže. V letech 1933 až 1937 byl osmkrát hospitalizován kvůli alkoholismu. Své boje s alkoholem a nervovým zhroucením popsal v eseji Prasklina (1936).

V roce 1937 přijal lukrativní smlouvu jako scenárista pro MGM a přestěhoval se do Hollywoodu. Zde navázal vztah s novinářkou Sheilah Grahamovou a začal pracovat na novém románu, ve kterém popisoval své zkušenosti z filmového průmyslu.

Francis Scott Fitzgerald zemřel na infarkt 21. prosince 1940 v Los Angeles. Svůj poslední román Poslední magnát již nestihl dokončit; ten byl posmrtně vydán v roce 1941 upravený jeho přítelem Edmundem Wilsonem.

Literární směr a období

Francis Scott Fitzgerald je jedním z nejvýraznějších představitelů takzvané „ztracené generace“ a „jazzového věku“ v americké literatuře.

„Ztracená generace“ označuje skupinu amerických spisovatelů, kteří prožili první světovou válku a byli rozčarováni poválečnou společností, často hledajíce nový smysl života. „Jazzový věk“ je pak období 20. let 20. století v USA, charakterizované ekonomickou prosperitou, uvolněnou morálkou a novým životním stylem.

Fitzgerald je typickým reprezentantem obou těchto proudů. Jeho díla věrně zachycují dekadentní atmosféru jazzového věku, zároveň reflektují rozčarování a zpochybňování amerického snu, což bylo pro ztracenou generaci příznačné. Mezi další významné autory stejného období patřili například Ernest Hemingway, Gertrude Steinová nebo James Joyce.

Charakteristika tvorby

Hlavním tématem tvorby F. S. Fitzgeralda je kritika zvrácené podoby amerického snu, kde bohatství často kazí lidi a vede k morálnímu úpadku. Opakovaně zkoumá konflikt mezi ideálem a skutečností a proměny morálky mladé generace v období jazzového věku.

Jeho romány a povídky jsou z velké části autobiografické, promítal do nich vlastní zkušenosti s manželčinou schizofrenií, dluhy a alkoholismem. Jazyk a styl se vyznačují detailním popisem luxusu, majetku a velkolepých večírků, což vytváří evokativní a často melancholickou atmosféru.

Autor považoval román za nejdůležitější uměleckou formu pro tlumočení svých poselství. Povídky psal převážně z finančních důvodů a jejich literární úroveň se lišila, často se přizpůsoboval vkusu čtenářů populárních časopisů.

Styl F. S. Fitzgeralda se vyvíjel od raných autobiografických zobrazení studentských let (Na prahu ráje) k hlubším psychologickým studiím, ovlivněným jeho osobními krizemi a zkušenostmi s duševní nemocí Zeldy (Něžná je noc), a nakonec k reflexi filmového průmyslu (Poslední magnát).

Přehled díla

Romány

• Na prahu ráje (This Side of Paradise, 1920) — Autobiografický román o autorových princetonských letech a mladistvých ambicích.
• Krásní a prokletí (The Beautiful and Damned, 1922) — Román o dekadentním životě mladého, bohatého a proklatého páru v New Yorku během jazzového věku.
• Velký Gatsby (The Great Gatsby, 1925) — Román o záhadném milionáři a jeho nešťastné lásce, kritizující zvrácenou podobu amerického snu a morální úpadek bohatých vrstev.
• Něžná je noc (Tender Is the Night, 1934) — Román o americkém psychiatrovi a jeho ženě, čerpající z autorových zkušeností s psychickou nemocí Zeldy.
• Poslední magnát (The Love of the Last Tycoon, 1941) — Nedokončený román vydaný posmrtně, pojednávající o zákulisí filmového průmyslu v Hollywoodu.

Povídkové sbírky

• Žabci a filozofové (Flappers and Philosophers, 1920) — Sbírka povídek, která zahrnuje například Ledový palác nebo Berenika stříhá vlasy.
• Povídky jazzového věku (The Tales of the Jazz Age, 1922) — Sbírka, někdy vydávaná pod názvem „Podivuhodný případ Benjamina Buttona a jiné povídky jazzového věku“.

Vybrané povídky a novely

• Berenika stříhá vlasy (Bernice Bobs Her Hair) — Povídka z období jazzového věku.
• Dalyrimple na scestí (Dalyrimple Goes Wrong) — Povídka o mladíkovi, který se snaží najít své místo ve světě.
• Diamant velký jako Ritz (The Diamond as Big as the Ritz) — Fantaskní povídka o nesmírném bohatství a jeho nebezpečí.
• Podivuhodný případ Benjamina Buttona (The Curious Case of Benjamin Button) — Povídka o muži, který se narodí starý a postupně mládne.

Vliv a odkaz

Francis Scott Fitzgerald měl zásadní vliv na americkou literaturu tím, že mistrně zobrazil 20. léta a atmosféru „jazzového věku“, včetně nového životního stylu a morálních přelomů. Jeho dílo pomohlo literárním vědcům vysvětlit americkou identitu a vzestup Spojených států ke světové moci.

Za jeho života se jeho romány příliš neprodávaly a na konci 30. let byl z velké části zapomenut. Po jeho smrti v roce 1940 však došlo k postupnému znovuobjevování jeho díla. Během druhé světové války byl Velký Gatsby bezplatně distribuován americkým vojákům, což přispělo k jeho rostoucí popularitě.

V 50. letech se F. S. Fitzgerald stal kultovní postavou americké kultury a byl známější než za kteréhokoli období svého života. Jeho reputace neustále rostla a dnes je obecně považován za jednoho z nejdůležitějších amerických spisovatelů 20. století.

Mnohá jeho díla byla adaptována pro film a divadlo. Velký Gatsby byl zfilmován dokonce pětkrát (1926, 1949, 1974, 2000, 2013), Krásní a prokletí dvakrát (1922, 2010) a Něžná je noc jednou (1962). Jeho život byl vykreslen v dramatu Beloved Infidel (1959) a v románu Therese Fowlerové Z jako Zelda (2013), stejně jako ve hře Jany Knitlové Fitzgeraldovi – Takový krásný pár (2007).

FAQ – Často kladené otázky

• Kdo byl Francis Scott Fitzgerald a čím je významný pro americkou literaturu? Francis Scott Fitzgerald (1896–1940) byl americký spisovatel a scénárista, považovaný za jednoho z nejlepších autorů 20. století. Je nejvýznamnějším představitelem „ztracené generace“ a „jazzového věku“, který ve svých dílech kriticky ztvárnil americký sen a společnost založenou na bohatství.

• Jaké období a literární směr ovlivnily tvorbu F. S. Fitzgeralda? Tvorba F. S. Fitzgeralda je silně spojena s tzv. „jazzovým věkem“ (20. léta 20. století) a řadí se k „ztracené generaci“. „Jazzový věk“ se vyznačoval ekonomickou prosperitou a morálním uvolněním, zatímco „ztracená generace“ reflektovala rozčarování po první světové válce.

• Které téma se nejvíce promítá v dílech F. S. Fitzgeralda? Hlavním tématem tvorby F. S. Fitzgeralda je kritika zvrácené podoby amerického snu a úpadek morálky v souvislosti s bohatstvím. Zkoumá také konflikt mezi ideálem a skutečností a často do svých románů promítá autobiografické prvky z vlastního života.

• Proč je román Velký Gatsby považován za jeho nejvýznamnější dílo? Velký Gatsby je považován za klíčové dílo, neboť dokonale zachycuje atmosféru „jazzového věku“ a kriticky se vyjadřuje k povrchnosti bohaté společnosti a iluzím spojeným s americkým snem. Přestože komerčně nebyl za autorova života nejúspěšnější, literární kritikou byl vysoce ceněn a po jeho smrti získal kultovní status.

• Jaký byl vztah F. S. Fitzgeralda k jeho manželce Zeldě a jak ovlivnil jeho tvorbu? Vztah F. S. Fitzgeralda k jeho manželce Zeldě Sayrové byl bouřlivý a plný tragických událostí, zejména kvůli její schizofrenii a jeho alkoholismu. Zelda se stala inspirací pro postavy v jeho románech, například pro Daisy ve Velkém Gatsbym, a osobní zkušenosti s jejím duševním stavem se promítly do románu Něžná je noc.

• Jak se proměnilo vnímání díla F. S. Fitzgeralda po jeho smrti? Za života byl F. S. Fitzgerald částečně zapomenut a jeho díla se neprodávala příliš dobře. Po jeho smrti v roce 1940 však došlo k jeho postupnému znovuobjevování; román Velký Gatsby byl distribuován vojákům a v 50. letech se stal kultovní postavou, dnes je považován za jednoho z nejdůležitějších amerických spisovatelů 20. století.